Asi bychom pro začátek měli začít tradičně představením školy a její historie…
Česká lesnická akademie v Trutnově příští rok bude slavit 170 let, hlavně stěžejního oboru, jímž je maturitní obor lesnictví. V současné době učíme tři maturitní obory - lesnictví, obor ekologie a životní prostředí a také maturitní obor mechanizace a služby, v podstatě je to operátor harvestorů. Pak máme také učební obor klasický lesní dělník, lesní mechanizátor. A ještě tu máme VOŠ, která je z hlediska záběru výuky něco mezi lesníkem a ekologem, ale více zaměřená na lesnictví. Tento obor je tříletý a vyučujeme dálkově. Já říkám, že je vlastně rekvalifikace obecných či ostatních maturantů na lesnictví.
Z hlediska organizace výuky máme čtyři střediska. To nejstarší a základ je v Trutnově, škola sídlí zde v budově od roku 1945. Pak máme další tři střediska, která vlastně vznikla při spojení lesnické školy v Trutnově a lesnického učiliště ve Svobodě nad Úpou, spojením učňovského a středoškolského vzdělávání tak vznikla Česká lesnická akademie.
Bývalé učiliště ve Svobodě nad Úpou je krásný areál v bývalém lázeňském domě, ubytování pro studenty je doslova luxusní. Další středisko máme ve Svobodě nad Úpou, kde máme přidruženou výrobu. Pořídili jsme pásovou pilu, jedeme vlastní výrobu řeziva, ze kterého vyrábíme krmelce, posedy, dřevěné stavby na lesní pedagogiku, dřevěné lavičky městského mobiliáře a další výrobky. Jsou tam také třeba štípací automaty, takže ukazujeme studentům přidruženou výrobu, jak si mohou lesníci jinak vydělat na svoji práci. Prodáváme také palivové dříví.
Pak máme školní polesí, to je středisko, kde spravujeme 1000 ha lesa jak krajskému úřadu, tak KRNAPu, tak i městu Trutnovu.
Máme pro výuku dvě honitby, jednu honitbu máme školní přímo na školním polesí a jednu máme pronajatou na vzdělávání ve Svobodě nad Úpou od KRNAP. V honitbách vykonává myslivost asi 60 studentů, ve třetím a čtvrtém ročníku to mají jako součást praxe.
Studentů máme dneska asi 500, z toho je 100 děvčat. Počet děvčat se zvyšuje, jsou trochu úspěšnější v přijímacím řízení
A jaký je zájem na přijímačkách? Převyšuje zájem kapacitu akademie?
Zájem máme obrovský. Když to shrnu, tak je více než dvojnásobný zájem, ročně bereme 115 až 120 studentů a hlásí se kolem 270 žáků základních škol. Nemohu nezmínit, že jsme na lesnické učiliště do třídy brali 30 studentů a hlásilo se jich více než 70, to asi moc jinde nemají. A nejenže si můžeme vybírat, ale je to také následně velmi znát při výuce, jsou to mladí lidé, kteří mají o obor opravdový zájem.
Určitě sledujete zpětnou vazbu, jak se dále uplatní studenti v praxi anebo v dalším studiu. Zkuste tedy stručně popsat, co je hlavní motivací, aby se přihlásil student na lesárnu do Trutnova?
Nerad se chlubím, ale trutnovská škola je opravdu považována za prestižní školu. I já jsem absolventem školy a jsem na to strašně hrdý, stejně tak jako většina absolventů. Je to jméno, historie a tradice školy.
Velmi je v té souvislosti znát, že k nám chodí děti z lesnických rodin, mají základ, jejich děda, praděda, otec byli lesníci, a lesnické a myslivecké poslání většinou přirozeně pokračuje v další generaci. Zdůrazňuji záměrně myslivost, protože nejen mne k lesařině přivedla myslivost, spousta dětí, když sem jde, tak mají rádi myslivost a zvěř a pak se z nich následně stanou lesníci. Bohužel realita je taková, že se pak v lesnické praxi někteří od myslivosti odklánějí, resp. jejich zaměstnavatelé nechtějí lesnické povolání s myslivostí spojovat. Je to ale škoda, protože my při výuce tvrdě a zásadně prosazujeme, že myslivost je součást lesnictví, lesnictví je součást myslivosti, obojí patří k sobě a nejde oddělit. Tvrdíme, že absolvent naší lesnické školy by měl být myslivec, minimálně ho to naučíme, zda pak bude provozovat myslivost v praxi, je už na něm. V každém případě chceme, aby od nás odcházel nejen vzdělaný lesník, ale také vzdělaný myslivec.
Jaké je tedy uplatnění absolventů v praxi? A kolik hned po maturitě jde do praxe a kolik pokračuje na vysokých školách?
Každoročně jde 75 % našich absolventů z maturitních oborů na vysoké školy, nejvíc jich samozřejmě na obory lesnictví a myslivost do Prahy a do Brna. Někteří jdou a úspěšně studují na přírodovědných fakultách. Naše škola ale nedává jen přírodovědné a lesnické vzdělání, naši absolventi dostanou i poměrně silné technické a ekonomické vzdělání, proto řada našich absolventů jde na ekonomické a technické vysoké školy, přitom to ale neznamená, že odejdou z oboru lesnictví, věnují se třeba lesnické ekonomice a lesnickému managementu a pak se vrací zpátky do podniků sice jako ekonomové či technici, ale lesničtí odborníci.
Přehled o těch 25 %, kteří jdou hned do praxe, je jasnější, z nich jde 80 % do lesnictví. Zavedli jsme režim, že už ve třetím ročníku studia si budoucí zaměstnavatelé berou studenty na praxe, vybírají si je a vychovávají jako budoucí zaměstnance. Dokonce jsme měli i paradoxní situace, kdy už student má pevně domluvené zaměstnání, ale pak neudělá maturitu a zaměstnavatel na něj čeká.
Slýchám občas větu, že na lesárny se chodí, protože tam je snadnější a levnější maturita…
Tak to vůbec není pravda. Naopak, když nás porovnám třeba s gymnáziem v Trutnově, tak co se týče státní maturitní zkoušky, tak výsledky máme shodné jako mají oni a my je ještě u toho musíme naučit něco odborného. Takže maturita u nás je mnohem těžší. A když řeknu upřímně, tak nejtěžším oborem, který tu je, tak je operátor harvestorů, protože to je člověk, který se musí naučit ze všech nejvíc, musí mít státní maturitní zkoušku, musí se naučit všeobecné předměty, musí se naučit být harvestorákem, být i lesníkem. A to i proto, protože řada majitelů lesů nemá vše správně vyznačené, nemá připravené těžby a další souvislosti. A tak si operátor harvestoru musí umět poradit, mít nejen lesnický základ, ale musí být i ekologem, aby se s mašinou choval v lese slušně, musí být i technikem, aby se správně choval ke stroji. V lese je sám a musí umět se správně rozhodovat. Opravdu to není snadný obor a obecně nesouhlasím s tím, že by na lesnické škole byla nějak snadná maturita.
Studenty asi může také motivovat, že si mohou udělat při studiu i řidičák, zbroják, opravnění k práci s motorovou pilou, …
Ano, i to je motivace, kterou nabízíme, v některých oborech máme řidičáky zdarma, ne ale ve všech. Lesáci mají zdarma automobil, harvestoráci automobil, traktor, náklaďák, ostatní mají možnost si udělat řidičák za skvělou cenu. Máme autoškolu přímo v areálu, není už ale naše, je soukromá.
Všichni studenti jdou shodně na praxi na práci s motorovou pilou a s křovinořezem, máme stromolezecký kurz, o něj je obrovský zájem, a jen protože nemáme tolik učitelů, vybíráme na kurz ty lepší studenty. Zbrojní průkazy všech skupin je skoro samozřejmost, výhoda lesnických škol je, že už od patnácti let mohou studenti střílet sportovní střelbu a od šestnácti mohou mít zbrojní průkaz na myslivost.
Rozjíždíme ale i další nabídky, například budeme nově dělat strojnický průkaz, koupili jsme na to i školní bagr, na učňáku chceme dělat svářečské zkoušky. Získali jsme také grant z Ministerstva průmyslu a obchodu a s jednou soukromou firmou jsme v rámci projektu pořídili obrovský štěpkovač a budeme dělat kvalifikace na štěpkovače, třeba i na ty, které štěpkují biomasu do elektráren.
Důležité je ale přece i to, co nejen nabízíte v rámci výuky, ale i v rámci mimoškolních a volnočasových aktivit studentů. Co škola může studentům nabídnout?
V rámci samotné výuky máme spoustu zařízení. Začnu střelnicemi, máme tři, jednu venkovní brokovou, kterou máme perfektně vybavenou. Máme olympijské vrhačky jak na trap, tak na skeet. Máme ale také dvě podzemní střelnice na 25 m v Trutnově a ve Svobodě nad Úpou, kde střílíme malorážku a vzduchovku. Probíhá tam příprava na zbrojní průkazy.
Na školním polesí, kde máme 1000 ha lesa, probíhají lesnické praxe, praxe pro ekology, přírodovědce i pro harvestoráky. V našich dvou honitbách probíhá myslivecká praxe. Máme také vlastní velikou sofistikovanou meteorologickou stanici. V rámci grantu jsme postavili meteo a výzkumnou stanici, kde porovnáváme nejen hodnoty meteorologické, ale máme tzv. dendrometry, kde měříme, jak stromy reagují na horko, na vodu, když prší, co se děje. Měříme teploty a vlhkost v listnatém i jehličnatém lese, na pasekách.
Máme i chaty, kde pořádáme kromě jiných aktivit třeba vstupní adaptační kurzy. V současné době budujeme venkovní hřiště v Trutnově.
Vybudovali jsme i venkovní učebnu v parku na kraji lesa, původně jsem myslel, že se tam budou učit přírodovědné předměty, ale dneska se tam učí i matematika. Studenti jsou venku, v přírodě na vzduchu, hned se lépe učí.
V rámci volnočasových aktivit máme pro studenty třeba altán, kam odpoledne chodí a hrají na kytary, zpívají, opékají si špekáčky.
Máme vlastního koně, studenti se mohou zúčastnit výuky přibližování koněm na lesnickém učilišti, tam je to součást výuky, pro maturitní obory je to v rámci cvičení, jdou se podívat, jak to probíhá, jak se to dělá.
Asi ani nevyjmenuji vše, co máme, ale jsou tu také harvestorové uzly, železné koně, máme veškerou lesní techniku, přibližovací traktory, vlastní lanový systém, vše mohou studenti vidět přímo v terénu.
Ve spolupráci s KRNAPem také pořádáme některé aktivity. Teď zrovna plánujeme, že v zimě budeme KRNAPu pomáhat krmit v přezimovacích obůrkách, už tvoříme seznamy studentů podle jejich bydliště, aby mohli i v sobotu a v neděli pomáhat s krmením.
Máme svoji vlastní pásovou pilu, v rámci přidružené výroby se studenti učí se řezat, jak se co řeže, že není jednoduché jen uříznout prkno, ale i jak se skladuje, prokládá, jaké dřevo se jak chová.
Pro technicky založené studenty máme vlastní opravny, opravujeme si sami techniku. Kluci se učí jak vyměnit kola, opravit základní poruchy, dolít olej apod.
A moc se těším, že brzy otevřeme zcela nově zrekonstruovanou učebnu myslivosti.
Kolik studentů využívá internátní ubytování?
Tak to je pro mne jakožto ředitele trochu složitá záležitost, protože máme vysoké číslo těch, kteří jsou ubytovaní na našich domovech mládeže. V Trutnově je to 82 % našich studentů, máme nedostatek kapacit na ubytování, proto jsme museli rozšířit dojížděcí okruh těch, kteří nemají nárok na ubytování. Snad ale brzo získáme další budovu, kde budeme mít další domov mládeže a jeden chceme stavět na školním polesí v podobě moderní dřevostavby. Momentálně nám chybí asi 85 míst na ubytování našich studentů na našich domovech mládeže. Dokonce i pokoj pro návštěvy jsme museli obsadit studenty, protože chceme vyhovět co nejvíc studentům, naše nasávací území je celá ČR.
Na lesnickém učilišti navíc v rámci jednoročního rekvalifikačního kurzu operátorů harvestoru studují i Poláci i Slováci, Poláci po nás dokonce chtějí, abychom otevřeli celou jednu polskou třídu a k tomu je nutné vyřešit ubytování. Předběžně se domlouváme se zdravotnickou školou v Trutnově, že by nám poskytli jejich ubytování v Červeném Kostelci.
A kroužky pro studenty?
Kroužků máme spoustu, tematicky zaměřených, asi na všechny si hned nevzpomenu. Máme myslivecký kroužek, trubačský, vábičský, sokolnický, kynologický, máme kroužek školkařský plus semenářský. Máme svoje vlastní lesní školky, kam chodí tito studenti. Máme mraky sportovních kroužků, hokejový, fotbalový, sportovní kroužek míčových her.
Včelařský kroužek běží jak v Trutnově, tak ve Svobodě. Máme své vlastní včely, vlastní výrobu medu.
Máme dva truhlářské kroužky, kde třeba studenti dělají ptačí budky a pak vyrobené budky rozmisťují po lese a sledují je studenti oboru ekologie a životní prostředí. Studenti v rámci kroužků pečují o chaty, staví krmelce, posedy.
Zajímavé jsou i dva preparátorské kroužky, jeden na větší zvěř a druhý spíše na hmyz, takový preparátorsko-entomologický kroužek.
Ale je tu také čtenářský kroužek, dva hudební, protože děláme i zdravotnické kurzy, nově budeme mít i záchranářský kroužek. Vždyť lesník nebo myslivec bývá první u úrazů v lese, takže jen ať mají absolventi nejen to základní zdravotní vzdělání, ale i vyšší zdravotní minimum, aby dokázali poskytnout správně první pomoc.
Nemohu nezmínit jazykové kroužky, máme i zahraniční lektorku, měli jsme tady celý rok Američana, který učil angličtinu. Studují u nás i studenti ze zahraničí, třeba dvě Italky a chystá se k nám student z Mexika. Chtějí tu dokonce studovat Mongolové, protože máme spřátelenou vysokou školu v Ulánbátaru. Problém je, že my jsme střední škola, a tak řešíme, jak to skloubit, chtějí projít tady u nás jeden semestr. Problém je navíc jazykový, pedagogové odborných předmětů se těžko domluví mongolsky a Mongolové zase neumí všichni anglicky.
Určitě se rád pochlubíte výsledky studentů…
Otázka, z jakého pohledu to vzít. Úžasní jsou naši stromolezci, jsou vyhledávaní po celé republice. Střelecké úspěchy máme skvělé, máme několik reprezentantek, máme skvělou střelkyni ve skeetu, která chodila na lesnické učiliště, další se připravuje na mistrovství světa ve střelbě z pistole. Od příštího roku chce jednou týdně na naší brokové střelnici trénovat reprezentace, mají k nám přijít dva úžasní talenti na brokovou střelbu a já doufám, že by se mohli připojit další studenti, mohlo by je to chytit. Proto jsme zainvestovali do brokové střelnice, rád bych vrátil střelecký sport na úroveň, která tu byla za mých studií vyhlášená.
Máme ale i úspěchy v jazykových soutěžích, dokonce vítěze národní soutěže v angličtině. V přírodovědných soutěžích získáváme také skvělé výsledky.
Úspěchy jsou i ve sportovních disciplínách, máme vicemistra světa v orientačním běhu, obecně lesáci jsou většinou úžasní sportovci. Jezdíme pravidelně na Vasův běh do Švédka, jezdíme lyžovat i do Švýcarska. Preferujeme běžky, protože to prostě k lesákům patří.
Dělají studenti během studia nějaké ročníkové práce, podílí se na výzkumu?
Já jsem předsedou Asociace lesnických škol, kde všech šest lesnických škol v ČR, které poskytují maturitní obor lesnictví, spolupracují a táhnou za jeden provaz. Sešlo se úžasných šest ředitelů, kteří spolu komunikují, kteří se fakt necítí jako konkurence, ale jako partneři a chtějí společně propagovat české lesnické školství. V návaznosti na to domlouváme podporu s Lesy ČR a vytvořili jsme soutěž pro studenty lesnických škol, kdy Lesy ČR zadají vždy nějaké téma, lesnické školy vytvoří týmy a ty pak sledují, zkoumají a navrhují změny a postupy na uvedené téma.
Nějaké projekty máme společné s KRNAPem, společně s Českou zemědělskou univerzitou je aktuální téma nebezpečí lesních požárů, výzkum, kolik vlastně se udržuje vody v hrabance a kdy v lese hrozí zahoření.
Máme ale také projekty Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů a s výzkumným ústavem v Opočně.
Snažíme se prostě nastartovat společné výzkumné projekty, není to pro všechny studenty, spíše pro ty nadějné, kteří chtějí jít dál na vysoké školy a tady u nás si mohou osahat základy výzkumu, které se jim pak budou hodit v dalším studiu.
Moc se mi líbí myšlenka propojení lesnictví a myslivosti. Zkuste to ještě na závěr trochu víc okomentovat…
Já se na to dívám celý život tak, že nejen mě osobně myslivost přivedla k lesnictví. Opakuji, že poměrně velká část studentů sem chodí kvůli myslivosti. Myslivost je prostě součást přírody a ve střední Evropě nejde vypnout myslivost, oddělit od lesnictví. Zvěř žije lese, není za plotem, každý lesník, každý lesní hospodář by měl být myslivec. Nebo minimálně by měl mít myslivecké vzdělání, aby věděl, co myslivost je, jak se dělá, jak je potřebná. Každý přece musí dříve nebo později poznat, že lesnictví bez myslivosti nejde a že je nutnou součástí výkonu povolání lesníka. Kdo je nejvíc v lese? Lesník. Kdo byl první myslivec? Lesník. Kdo byl ochránce přírody? Lesník. A proč? Protože sleduje celý den životní procesy, když chodí po lese, vidí, zda je zvěře málo, hodně, vidí, jak příroda na zvěř reaguje, lesník a zároveň současně myslivec by měl říkat, co je správně, to je vlastně prakticky aplikovaná ekologie. Proto i ekologové u nás mají povinnou myslivost, sice se v prváku trošku trápí, ale já věřím tomu, že jim vše dostatečně vysvětlujeme a že chápou, že nebudou třeba myslivci, ale mají myslivecké vzdělání, vědí, co je myslivost, vědí, co myslivec dělá a jak je potřebný pro krajinu.
No jo, ale jaký je pak váš pohled na to, že na mnoha místech se lesnictví odděluje od myslivosti, lesníci přestávají být myslivci, pomyslné nůžky se stále rozevírají. Je vůbec šance, aby se vše začalo naopak spojovat?
Musíme pro to něco dělat, a to já se snažím od doby, kdy jsem se stal ředitelem školy. Pokud vše necháme samovolnému vývoji, tak to bude čím dál tím horší. Myslivců ubývá a my bychom dělat vše pro to, aby myslivci neubývali, aby byli kvalifikovaní, provozovali myslivost v souladu s těmi nejlepšími poznatky a vývojem znalostí jak z lesnictví, tak myslivosti.
Já jsem se ve své pracovní kariéře potkal s lesníky, se svými nadřízenými, kteří mi zakazovali dělat myslivost. To je ale prohra, prohra přírody, prohra celého systému. Díky myslivosti se lesník dostane i do míst, kam by jinak nemusel jít, já jako lesník šel brzo ráno nebo navečer i do míst, kam bych se nikdy nedostal a spontánně najednou poznal běh přírody i mimo dobu zaměstnání. Lesnictví a myslivost patří k sobě, nelze to oddělovat a my se to snažíme prosazovat v průřezu celé naší výuky. My ale do myslivosti nikoho nenutíme, děláme výlety do obor, chodíme sbírat shozy, ukazujeme krásy myslivosti, představujeme všechny pohledy na myslivost nenásilnou a snad i atraktivní formou, aby myslivost studenty zaujala, přitáhla a sami v sobě nalezli zájem myslivost vykonávat. A pokud ne, tak aby alespoň měli myslivecké znalosti a povědomí, co vlastně myslivost je a jaká je její úloha v přírodě.
Jak pak vysvětlit současným studentům to, že v médiích a i jinde stále dokola slyší, že zvěř je nepřítelem lesa, zredukujme stavy, střílejme bez rozmyslu, bez věkových tříd a bez rozdílu pohlaví? Zvěř se stala nepřítelem státu a zvěř je jediné to strašné, co nám ničí naše lesy…
Je to samozřejmě špatně. My obecně naše studenty učíme mít svůj vlastní názor, což je strašně důležité, a nejenom v myslivosti. Snažíme se, aby si každý udělal vlastní názor, zda příroda funguje, nefunguje, co má být nebo nemá být. Snažíme se je návodně někam vést, ukázat pozitivní i negativní příklady.
Ano, jsou místa v ČR, kde je přemnožená zvěř, bohužel se používá tento argument v globálu všude. Jsem přesvědčen že na většině území ČR zvěř přemnožená není, nezpůsobuje nějaké obrovské škody a za většinu problémů jen myslivci nemůžou. Vidím velkoplošné zemědělské hospodaření, stovky a stovky hektarů řepek, kukuřic, neprostupných terénů, které jednoznačně nahrávají k přemnožení zvěře. Pokud zemědělci nezmění způsob hospodaření, nebudou spolupracovat s myslivci, stejně tak ale i lesníci, tak bude docházet ke zvýšeným stavům zvěře a ke škodám.
Nelze to ale řešit globálně, ale v konkrétních místech, jsou lokality, které se dají řešit lokálně a jinak, po vzájemné domluvě všech zúčastněných. Byl jsem poradcem čtyř ministrů zemědělství a snažil jsem se, bohužel neúspěšně, aby stát měl nějakou záchrannou brzdu. V problémových lokalitách by to měla být státní správa a jasně vzít jednání a vývoj do svých rukou, posadit všechny zúčastněné k jednomu stolu a najít cestu či kompromis, jak místně, v konkrétní lokalitě, všichni postupovat a jednat v souladu, aby se problém co nejdříve vyřešil. Ale musely by být jasné důkazy a podklady, proč je taková situace v té či oné lokalitě, kdo, co a proč nevykonává dobře a jak musí své jednání všichni změnit, aby se problém co nejrychleji vyřešil a aby vše fungovalo ke spokojenosti všech.
To souhlasím, ale státní úředník, který má na starosti myslivost, by měl být dostatečně vzdělaný, aby dokázal posoudit otázky lesnické, myslivecké a zemědělské a mít také dostatek pravomocí, aby mohl všechny k jednomu stolu posadit a nějak rozhodnout. Na mnoha pozicích státní správy myslivosti tomu tak ale není…
Protože jsem také prošel obdobím, kdy jsem vykonával funkci státní správy lesů, myslivosti a rybářství a zabývám se celoživotně těmito obory, navíc mám znalosti ze zahraničí, tak musím bohužel konstatovat, že naše státní správa má asi nejmenší pravomoci ze všech mně známých států. Státní správa myslivosti v ČR nemá skoro žádnou pravomoc a bohužel není zájem moc ji posílit.
Státní úředník v konkrétní lokalitě by měl detailně znát místní podmínky, místní hospodáře, měl by mít možnost, pravomoci a podmínky vývoj usměrňovat a do jisté míry vývoj řídit. On sice nějaké možnosti má, ale sankce nejsou žádné, není žádný bič, tím pádem dochází k tomu, že státní správa nemá dostatečnou reálnou pravomoc, mnohdy sedí v kanceláři úředník jen proto, aby vydával plomby a předával papíry dál.
Jsou tu ale dvě roviny. Ta první jsou zákonné podmínky předpisů, co si může státní úředník dovolit nebo jak může fungovat. Druhou rovinou je to, že na řadě pověřených obcí jsou státní úředníci, kteří nemají ani základní vzdělání myslivecké a lesnické.
Nebyla by třeba šance, že by zrovna taková instituce jako je lesárna v Trutnově nabídla státu, pojďme, vzdělejme tyto úředníky. Nebylo by něco jako postgraduální studium pro tyto lidi?
Jelikož je myslivecky vzdělaných úředníků nedostatek, stát dává výjimky. Vykonávají tyto funkce mnohde lidé, kteří nemají kvalifikaci, ale to je zase o státu. Stát si legislativně může nastavit, že tuto funkci může vykonávat pouze člověk, který má odpovídající vzdělání. Každý úředník by měl mít úřední státní zkoušku, a ta se taky vykonává z myslivosti.
Já si myslím, že absolventů produkujeme dost, aby se dostali na obce s rozšířenou působností, ale ve hře je finanční ohodnocení, kvalifikovaní lidé nám odchází pryč za jiným lepším výdělkem. Já jsem tam pracoval, pracují tam naši absolventi, kolegové, tak se o tom bavíme, ocenění úředníka státní správy je špatné. Tam jde člověk, který má takovou práci buď hodně rád, nebo tam jde člověk, který nemá kvalifikaci a vlastně by se ani jinde neuživil. To je tragická stránka naší státní správy.
Když použiju slova pana ministra, tak jeden z argumentů, proč nový zákon o myslivosti, je to, že chce, aby byl celý úvazek na každé státní správě na myslivost.
To je to A, ale musí se říct i to B, nejenže bude celý úvazek, ale také že bude dostatečně vzdělaný.
Ale ani to A není jasně stanoveno. Zavážeme úředníka, že bude na plný úvazek, ale on pořád nedostane legislativní moc, zákon to nedává a v novele to prostě nevidím. On má svázané ruce dozadu, bude sice na plný úvazek, ale má roubík v puse, tak co tam bude dělat na plný úvazek?
Přitom je v podstatě jednoduché dát úředníkům pravidla, které doteď nemají. Teprve pak se bavme o tom, že bude na plný úvazek. Bude sankce, konečně bude moci vymoct nějakou sankci, když někdo nebude fungovat. Když nám jezdí motorkáři, čtyřkolkáři po lese, plaší zvěř, devastují lesy, tak maximální pokuta, kterou může úředník dát je 5 tisíc korun, pokud to není v národním parku. A to je směšné, ve světě je to milion. Kdyby dal milion nebo půl milionu, tak v rámci rozdělení z té pokuty přijde na ORP tolik, že máme úředníka zaplaceného.
Stát má řídit, manažovat, má nastavit základní jednoduché legislativní předpisy, kde má říct, chci zvěř v takových stavech, v takových počtech, v takové kvalitě, protože zvěř je národním bohatstvím státu. A toto mi tam furt chybí. Stát si neumí říct, co na území ČR vlastně chce. Pohybujeme se ode zdi ke zdi. Pohybujeme se od toho, že to nikoho nezajímá až po to, že nikdo neřídí stavy šelem, nikdo nechce vytvořit plány péče. Nejen z mého pohledu je stát špatně fungující, bezzubý. To si chceme namlouvat, že stát nemá odborníky, kteří opravdu řeknou, jak to má fungovat v přírodě, v lesích, v polích se zvěří?
Stále opakovaná mantra je také to, že si musí rozhodovat více vlastníci, že jim je třeba více vyhovět…
Ne, to má říct stát, každý vlastník řekne něco jiného, a navíc zvěř není vlastníků pozemků. Vlastníci se nikdy nedohodnou.
Stát by si měl podmínky definovat po nějaké velké diskusi všech vlastníků, myslivců, ochránců přírody a dalších odborníků. Stát musí být ten, který rozhodne na konci. K takové důležité věci by měla proběhnout velká veřejná diskuse, to se nedá řešit jen politicky. Volíme si politiky, kteří by měli ale respektovat názory odborníků. Často se ptám lidí, kteří do zákona o myslivosti mluví, jaké mají vzdělání, a oni mi neumí odpovědět. Mají úplně jiné vzdělání než je vzdělání o přírodě, o myslivosti, o lesnictví, přitom právě takoví do zákona nejvíc mluví.
A kde je podle vašeho názoru parketa pro ČMMJ, která sdružuje myslivce jakožto zájmovou činnost, nejsou to profesionálové, přitom ale lidé, kteří se celoročně starají o přírodu?
Znám podobné organizace ve světě a mají úplně jinou váhu. V ČMMJ je sdruženo hodně lidí, hodně názorů, jsou to různí lidé, vzdělaní, míň vzdělaní, vlastníci, nevlastníci, hobbíci, profesionálové, ale je to pořád skupina, která by měla hodně co říct. V ČR je to z mého pohledu tak trochu neuznávaná organizace s ohledem na historii. S ohledem, čím si republika prošla, je ČMMJ braná jako nějaké skupina lobbistů osobních zájmů dávaných do škatulek lidí, kteří dělají myslivost jen proto, aby si naplnili mrazáky zvěřinou nebo těch, kteří by si rádi naplnili zdi trofejemi.
Ale myslivost je přece o něčem jiném a stát by měl bouchnout do stolu, měl by si více vážit myslivců. Myslivci pečují o krajinu, bez myslivců to nejde. Střední Evropa správce zvěře potřebuje, potřebuje myslivce, ani s přemnoženou zvěří si státní aparát neporadí bez myslivců.
Nelžeme si do očí, že když tu vypustíme milion vlků, tak že zachrání přírodu a sníží stavy zvěře a podobné nesmysly, které posloucháme. Snažíme se studentům vysvětlit, že jsou to právě myslivci. Dáme jim jasná čísla, kolik sežere vlk, kde se pohybuje, jak to může působit. Opravdu je vlk schopen sežrat 200 tisíc divočáků za rok? To je přece nesmysl. Pozice myslivce je důležitá v krajině. Ostatní státy Německo, Rakousko, Švýcarsko si uvědomují hodnotu myslivce a váží si ho. Myslivec je v obci člověk, který je vážený, který tam má nějaké slovo, je to odborník na přírodu, je to ochránce přírody. A u nás je to bohužel tak, že veřejné mínění vlastně nepřímo podporuje stát, protože stát neříká myslivec je náš člověk, pomáhá nám zadarmo se starat o krajinu.
Já jsem to říkal osobně i panu ministrovi, jdeme úplně opačným směrem. Budeme dávat pokutu myslivci za to, že neodstřílel plán lovu? To je úplně nesmyslný opačný příklad represe. Co udělají myslivci? Skončí, nebudou dělat žádnou myslivost. A já jsem zvědavý, kdy pak přijde doba, pokud to takto dopadne, kdy stát začne platit myslivcům, aby myslivost dělali, protože bude potřeba snižovat stavy. Myslivec je potřebný a je jediný, který může zvěř regulovat a kterého by si měl stát vážit.
Připravil Jiří Kasina