Pokud trénujeme psa, měli bychom rozumět tomu, jak nám sděluje své emoce, tedy zda je při výcviku „v pohodě“ nebo ve stresu, bojí se a podobně. Řeč psího těla zahrnuje řadu jedinečných způsobů, jak sdělit, co pes cítí. Může se výrazně lišit od způsobu, jakým spolu komunikují lidé – základem je prostě nebrat psa jako „chlupatého člověka“, nepolidšťovat ho.
Pokud trénujeme psa, měli bychom rozumět tomu, jak nám sděluje své emoce, tedy zda je při výcviku „v pohodě“ nebo ve stresu, bojí se a podobně. Řeč psího těla zahrnuje řadu jedinečných způsobů, jak sdělit, co pes cítí. Může se výrazně lišit od způsobu, jakým spolu komunikují lidé – základem je prostě nebrat psa jako „chlupatého člověka“, nepolidšťovat ho.
Dnes používané výcvikové metody jsou mnohem více psychologické a klíčem k nim je naučit se číst a používat řeč těla. Dříve používané aversivní techniky, které se soustředily na dominanci prostřednictvím agrese, byly do velké míry nahrazeny těmito chytřejšími přístupy, které jsou výsledkem lepších znalostí o tom, jak psi přemýšlejí. Když se naučíte číst řeč těla psa, velmi vám to pomůže při jeho výcviku, ale také budete se psem na sebe lépe naladěni, poznáte také, kdy se na něco chystá, a budete schopni předvídat, kdy se chystá provést nějaké nežádoucí chování.
Velká část psí komunikace se skládá ze štěkání, kňučení a vrčení, proto je důležité vědět, co psí zvuky znamenají. Častěji se však psi spoléhají na neverbální řeč těla. To může vést k mnoha nedorozuměním mezi člověkem a psem. Někdy je pro nás psí řeč těla prostě nečitelná (lidé přece nemají pruty ani vlajky). Jindy je v přímém rozporu s tím, co stejný signál znamená pro člověka, například když jde o zívání nebo odvrácený pohled. Chcete-li se svým psím společníkem lépe komunikovat, přečtěte si několik tipů, jak číst řeč psího těla.
Dnes používané výcvikové metody jsou mnohem více psychologické a klíčem k nim je naučit se číst a používat řeč těla. Dříve používané aversivní techniky, které se soustředily na dominanci prostřednictvím agrese, byly do velké míry nahrazeny těmito chytřejšími přístupy, které jsou výsledkem lepších znalostí o tom, jak psi přemýšlejí. Když se naučíte číst řeč těla psa, velmi vám to pomůže při jeho výcviku, ale také budete se psem na sebe lépe naladěni, poznáte také, kdy se na něco chystá, a budete schopni předvídat, kdy se chystá provést nějaké nežádoucí chování.
Velká část psí komunikace se skládá ze štěkání, kňučení a vrčení, proto je důležité vědět, co psí zvuky znamenají. Častěji se však psi spoléhají na neverbální řeč těla. To může vést k mnoha nedorozuměním mezi člověkem a psem. Někdy je pro nás psí řeč těla prostě nečitelná (lidé přece nemají pruty ani vlajky). Jindy je v přímém rozporu s tím, co stejný signál znamená pro člověka, například když jde o zívání nebo odvrácený pohled. Chcete-li se svým psím společníkem lépe komunikovat, přečtěte si několik tipů, jak číst řeč psího těla.

Vrtění ocasem
Vrtění ocasem (prutem či vlajkou, pokud jde o lovecké psy) se zdá být zřejmým signálem řeči těla. Pokud pes vrtí ocasem, je šťastný, že? Omyl. Lidé si tento signál neustále špatně vykládají. Jediné, co vrtící ocas znamená, je, že je pes emocionálně vzrušený. Může to být nadšení, ale také frustrace nebo něco horšího. Chcete-li interpretovat emoce a záměry psa, sledujte rychlost a směr vrtění a také polohu ocasu. V zásadě platí, že čím je vrtění rychlejší, tím je pes vzrušenější. Vzpomeňte si na dlouhé, pomalé máchání ocasem ze strany na stranu, které váš pes dělá při pozdravu, při kterém pes vrtí celým tělem. Takový pes je uvolněný. Rychlejší, škubavé vrtění znamená vyšší úroveň vzrušení, možná i negativního. Představte si hlídacího psa v pohotovosti. Vodítkem může být i směr vrtění. Studie o vrtění ocasem (ano, takové opravdu existují) ukázala, že psi mají tendenci vrtět ocasem více doprava, když mají z něčeho dobrý pocit, například z interakce se svým majitelem. Když psi čelili něčemu negativnímu, vrtěli ocasem více doleva. Dále existuje vrtulníkové vrtění ocasem (kdy se ocas psa točí dokola). To je bezpochyby šťastné vrtění. Obvykle ho uvidíte, když pes vítá milovanou osobu.
A konečně, poloha ocasu psa vzhledem k zemi v sobě skrývá důležitá vodítka o emocionálním stavu. V zásadě platí, že čím výše je ocas, tím je pes asertivnější. Psi s ocasem směřujícím dolů k zemi nebo dokonce schovaným mezi nohama pociťují strach a stres. Psi s ocasem vztyčeným jako vlajka se cítí sebevědomě, možná dokonce trochu „namachrovaně“. Uvolnění psi drží ocas v neutrální poloze, ale tato neutrální poloha závisí na plemeni. Některá plemena, jako například lajky, mají ocasy přirozeně stočené přes hřbet, zatímco některá jiná plemena, jako například chrti, mají neutrální polohu ocasu velmi nízko. Pokud poznáte neutrální polohu ocasu svého psa, rychleji rozpoznáte, kdy se jeho emoce změnily.
Gesta a pozice těla
Když má pes naježená záda, odborně se tomu říká piloerekce a znamená to, že je pes vzrušený, ale ne nutně negativně. Pes může být rozrušený nebo vystresovaný, ale může se také jen o něco intenzivně zajímat. Často se jedná o mimovolní reakci, podobně jako je u lidí husí kůže.
Rozložení váhy psa může hodně napovědět o jeho náladě a záměru. Vezměte si třeba krčícího se psa, který je schoulený k zemi. To je známka strachu nebo stresu. Pes se může snažit před něčím utéct a díky tomuto postoji vypadá menší. Jinými slovy říká: „Nechci vám ublížit“. Extrémem tohoto postoje je pes, který se převalí na záda a odhalí břicho. Může to vypadat, jako by si pes říkal o pohlazení po břiše, a u uvolněného psa to tak často je. Ve skutečnosti to však může být i známkou značného stresu a úzkosti. Pes se může dokonce trochu vymočit, aby se uklidnil.
Opačným postojem je pes s váhou přenesenou dopředu. Tento pes se snaží k něčemu přiblížit. Může to jednoduše naznačovat zájem psa. Může to však také naznačovat útočné úmysly, zejména ve spojení s dalšími agresivními signály řeči těla, jako je například vysoko zvednutý prut. V tomto případě se pes snaží vypadat větší.
Snadno čitelným aspektem řeči psího těla je hrací úklona. To je situace, kdy psi položí hrudník na zem se zadkem ve vzduchu. Jak název napovídá, používá se k zahájení hry s jinými psy, a dokonce i s lidmi. Méně srozumitelným signálem je zvednutí tlapky. U ohařů je zvednutí tlapy součástí vystavení, kdy pes naznačuje blízkou kořist, mnohdy v této pozici, pokud je něco zaujme, strne i část dalších plemen. Kromě tohoto kontextu však zvednutá tlapka často naznačuje, že si pes není jistý situací, nebo se možná cítí trochu nejistě.
Výrazy psího „obličeje“
Psi mají podobné rysy obličeje jako lidé, ale jejich mimika je jiná. Vezměme si třeba zívání. Lidé zívají, když jsou unavení nebo znudění, ale psi zívají, když jsou ve stresu. Podle Turid Rugaasové, autorky knihy Konejšivé signály, používají psi zívání k uklidnění sebe sama ve vypjatých situacích a k uklidňování ostatních, včetně svých majitelů. Doporučuje, abyste zívnutím svému psovi poskytli útěchu ve stresujících chvílích, jako je například návštěva veterináře. Nebuďte však překvapeni, pokud váš pes zívnutí opětuje. Stejně jako je zívání nakažlivé u lidí, mohou ho „chytit“ i psi.
Dalším projevem psí řeči těla, který si lidé často špatně vykládají, je olizování pysků. Stejně jako lidé rty si i psi olizují pysky po chutném jídle, ale dělají to také, když se cítí úzkostně. Někdy je pohyb jazykem tak rychlý, že je složité si ho všimnout. Váš pes tím nesignalizuje touhu olíznout vám obličej, ale spíše nespokojenost s danou situací. Nejvíce matoucím výrazem psího obličeje je úsměv. Ano, někteří psi se usmívají, a pokud tento výraz neznáte, může vypadat děsivě. Obvykle ale, když psi obnažují zuby, slouží to jako varování, jako by říkali: „Podívejte se na mé zbraně“. Agresivní cenění zubů si lze jen těžko splést, zvláště když je spojeno s hrozivým vrčením. Koutky psích rtů tvoří tvar písmene C a přední zuby jsou plně vystaveny na odiv. Opravdu usmívající se psi také ukazují přední zuby, ale jejich význam je zcela opačný. Tento výraz, známý také jako submisivní úsměv, se často vyskytuje u šťastných psů s uvolněným a vrtícím se postojem. Celkový postoj psa říká: „Dobrý den, přicházím v míru.“ V tomto případě se opravdu jedná o úsměv.
Pohledem do očí se můžete dozvědět mnoho o vnitřním rozpoložení psa. Za prvé, výraz očí psa může být měkký nebo tvrdý. Měkké oči mají uvolněná víčka a někdy vypadají, jako by pes mžoural. Naznačují, že pes je klidný nebo šťastný. Opakem jsou tvrdé oči, kdy oči působí chladně. Ty značí negativní stav mysli, pes může zrovna hlídat kořist nebo se cítit agresivně. Tvrdý pohled, kdy se pes na něco soustředěně dívá, zejména po dlouhou dobu, obvykle signalizuje hrozbu. Oční kontakt je pro psy důležitým signálem. Stejně jako tvrdý pohled může být předzvěstí agrese, odvrácený pohled má za cíl uklidnit situaci. Když se psi cítí ve stresu, cíleně odvracejí pohled a vyhýbají se očnímu kontaktu. Lidé si to často vykládají tak, že je jejich pes ignoruje nebo je tvrdohlavý, ale pes tím vyjadřuje nepohodlí. Dalším klíčovým ukazatelem je oční bělmo. Když pes ukáže oční bělmo, je to signál, že se v dané situaci cítí úzkostně nebo stresovaně.
Rozluštění řeči psího těla
Žádný z těchto signálů psí řeči těla nepůsobí samostatně. Vyskytují se najednou. Při čtení psí komunikace se proto zaměřte na všechny signály, které pes používá, od držení ocasu až po výraz očí.
Váš pes s vámi neustále „mluví“. Pokud se naučíte, co váš pes říká, vytvoříte si hlubší pouto důvěry a respektu. Navíc vám nově nabyté porozumění emocionálnímu stavu vašeho psa pomůže předvídat jeho chování a předcházet problémům dříve, než nastanou – a to i těm tréninkovým – pokud nám pes naznačuje, že je ve velkém stresu a situace mu není příjemná, můžeme v tu chvíli snížit nároky a cvičení ukončit.
A jak psi vnímají naše signály?
Psi se životem po našem boku stali experty na čtení řeči našeho těla a vnímání našich emocí. Jedná se o „sociální rozpoznávání“, které my lidé umíme velmi dobře – s jinými lidmi. Poznáme, kdy pohled stranou znamená, že někdo chce v tichosti opustit večírek, a víme, že naše drahá polovička začíná být podrážděná, když sklopí oči a vzdychne. Na našich psích společnících je působivá jejich vrozená schopnost chápat význam sociálních signálů u nás, jiného živočišného druhu. Studie ukázaly, že psi si v testech čtení signálů lidské řeči těla vedli lépe než naši nejbližší příbuzní primáti šimpanzi, a dokonce zpočátku dosahovali lepších výsledků než lidská batolata. Proto také mnoho trenérů doporučuje necvičit se psem, pokud zrovna máme špatnou náladu nebo jsme ve stresu.
Když cvičíte psa, myslete na svůj hlas a řeč těla a na to, co dělají vaše ruce a paže. Pokud jste napjatí a strnulí, může to mít vliv na to, jak se psem zacházíte, a následně i na to, jak pes reaguje. Další častou chybou je přílišné nadšení, protože chování psovoda může citlivou duši zdrtit. Zůstaňte uvolnění a pozorní. Pokud se pes snaží pochopit nějaký cvik, vždy stojí za to se zastavit a zamyslet se nad tím, proč mu nemusí rozumět. Existuje několik věcí, které my lidé děláme a které mohou být pro mnoho psů zastrašující. Ke psům přistupujeme stejně jako k ostatním lidem: navazujeme oční kontakt, nabízíme nataženou ruku, skláníme se, abychom se přiblížili. Tyto věci většina psů často vnímá jako konfrontační a my se tak neúmyslně vystavujeme riziku pokousání. Pokud si uvědomíme, jakým způsobem psy zdravíme a jak se k nim chováme, můžeme jim pomoci, aby se cítili lépe, a předejít tak nešťastným nedorozuměním mezi psy a lidmi (včetně psích kousnutí!).
Lucie KOLOUCHOVÁ