Časopis Myslivost

 
Parůžky jsou z hlediska průběrného odstřelu společně s kondicí klíčovým ukazatelem kvality srnce. Parůžky odráží zdravotní stav srnce, jeho kondici a konstituci, kvalitu životního prostředí a taktéž vypovídají o prováděné myslivecké péči a kvalitě přijímané potravy. Pokud jmenované faktory nejsou v přímé interakci, nemohou srncům narůst silné parůžky, a to ani v době dobrého roku pro parožení. Pouze na zdravém těle a silné „kosti“ mohou vyrůstat silné trofeje.
Názory některých mysliveckých kolegů, že by parůžky neměly být z pohledu chovnosti klíčovým ukazatel k selekci, osobně pokládám za velice scestné. Podle jejich názoru je primárním ukazatelem chovnosti tělesná hmotnost srnce. Tato skutečnost pak navádí k tomu, aby se v populacích srnčí zvěře šetřili například tělesně silní roční paličkáči a naopak vyřazovali roční vidláci či šesteráci, kteří dosáhli slabší tělesné konstituce.
 
Tělesná hmotnost versus parůžky
 
Ve svém okolí neznám jediného myslivce, který by chtěl chovat trofejově slabé srnce,  paličkáče či knoflíkáče jenom pro jejich výjimečně dobrý tělesný rámec a dobrou kondici. Všem cílevědomým chovatelům srnčí zvěře by mělo jít primárně o zdravou prosperující populaci spojenou s kvalitní a silnou trofejí u samců.
Ve svých pracích zaměřených na genetiku srnčí zvěře jsem zcela exaktně doložil, že síla srnce ve zvěřině není v přímé korelaci se silou produkovaných parůžků. Ve volnosti jsem měl možnost obrazově zachytit paličkáče, kteří měli fenomenální hmotnosti po vyvržení přes dvacet kilogramů a přitom na 12mm pučnicích produkovali slabé parůžky o délce sotva 5 cm. Naproti tomu jsem zdokumentoval chybně ulovené roční šesteráky s hmotností po vyvržení „jen“ 14 kg, kteří měli pučnice silné kolem 20 mm a na nich produkovali trofeje s bodovými hodnotami přes 80 b. CIC!
Proto podle mého názoru parůžky společně s tělesnou kondicí by měly být klíčovým ukazatelem k selekci srnců všech věkových tříd.
Na celkovém vzhledu a kvalitě trofeje se kromě genetických dispozic a ostatních výše jmenovaných faktorů výrazně podílejí také vlivy vnějšího prostředí, jako jsou klimatické podmínky v konkrétním roce a primárně pohoda jedince a kvalita předkládané potravy.
 
Parametry a vývojové stupně parůžků ve vztahu k věku jedince
 
Mezi některými myslivci přežívá názor, že věk srnce lze poměrně přesně odhadnout podle síly parůžků a jejich vzhledu. Kvůli těmto velmi nedůvěryhodným a nespolehlivým ukazatelům padlo za oběť mnoho velmi nadějných srnců, kteří byli s ohledem na parametry parůžků považováni za starší jedince. Znám mnoho případů, kdy myslivec ulovil trofejově silného ročka v domnění, že střílí na tříletého srnce.
Nutno si uvědomit, že kvalitní roční srnci mohou v některých dobře vedených a úživných honitbách dosahovat v parůžcích běžně stupně šesteráků s bodovými hodnotami od 50 až do 90 b. CIC, zcela výjimečně se může vyskytnout i roční jedinec, který se v parůžcích přiblíží i stobodové hranici. Na připojených snímcích jsou zachyceni ročci s velmi vysokou chovnou hodnotou, kteří byli předčasně uloveni a kteří vzhledem k parametrům parůžků byli považováni za starší jedince.
 
Roční jedinec z volnosti o význačné bodové hodnotě 94 b. CIC
 
Na snímcích je zachycen roční srnec s velmi vysokou chovnou hodnotou a silnými parůžky ve stupni rovného šesteráka, který byl sražen motorovým vozidlem. Optické porovnání jeho parůžků s parůžky mnou chovaného, trofejově nejsilnějšího srnce Jůlínka, zcela přesvědčivě demonstruje velmi vysokou chovnou hodnotu a fenomenální parožní potenciál jedince. Tuto skutečnost zcela přesvědčivě dokládá převaha parožní hmoty v horní části trofeje. Za pozornost stojí i objem parůžků, který dosáhl 132 cm³ a bodová hodnota trofeje 94 b. CIC. Na základě měrných parametrů mohu konstatovat, že parůžky tohoto srnce z volnosti mají o 24 cm³ větší objem než parůžky „trofejového rekordmana“ Jůlínka, který ve svých třech letech dosáhl první trofejové kulminace (200 b. CIC) a v pěti letech druhé kulminace (223 b. CIC). Na rozdíl od popisovaného srnce vyprodukoval Jůlínek v prvním roce „jen“ 108 cm³ parožní hmoty a dosáhl bodové hodnoty „jen“ 85 b. CIC…
 
Případy předčasně ulovených ročků
 
Dalším přesvědčivým příkladem produkčních schopností ročků je jedinec s bodovou hodnotou 87 b. CIC, který byl uloven koncem doby lovu srnců. Výrazně prošedivělá obličejová maska srnce a ostatní atributy starších jedinců vedly lovce k chybnému odhadu věku a předčasnému ulovení. Pučnice srnce mají průměry 19 mm, parůžky ve stupni rovného šesteráka mají fenomenální délku lodyh 22,4 cm.
Jsem velice rád, že alespoň některá myslivecká sdružení poskytnou své chybně ulovené roční srnce s vysokou chovnou hodnotou k jejich zveřejnění. Mnohá myslivecká sdružení se za případné chovatelské chyby a přešlapy stydí a parůžky předčasně ulovených ročků k zveřejnění neposkytnou.
V této souvislosti děkuji MS Hrotovice, okr. Třebíč, za poskytnutí cenných materiálů k jejich zveřejnění. Jsem pevně přesvědčen, že v každém sdružení se najde několik chybně ulovených ročků s velmi vysokou chovnou hodnotou. Nikdo se však chovatelskými chybami a přehmaty rád nechlubí, a proto jsou tyto trofeje před ostatní mysliveckou veřejností utajovány.
Pokud však tyto materiály nebudou častěji zveřejňovány, budou se stále opakovat stejné chovatelské chyby a jen utvrzovat mýty a dogmata o neexistenci těchto trofejově silných ročků z volných honiteb. Spousta myslivců má totiž stále v představě ročka s parůžky primitivního stupně špičáka či slabého vidláčka maximálně po výšku slechů.
Nutno vědět, že kapitální srnci s parůžky nasazenými vysoko ve zlatě se rekrutují právě z těchto trofejově nejsilnějších ročků. Pokud si tyto ročky z neznalosti či pouhé chamtivosti vystřílíme, nebudeme mít v honitbách potenciální kandidáty na medailové srnce a do budoucna nemůžeme očekávat zvýšení chovné a trofejové kvality srnců v populaci.
O holé zvěři, která je stěžejním pilířem genetického potenciálu a zároveň klíčovým faktorem k dosažení zdravé a silné populace srnčí zvěře včetně zvýšení chovné a trofejové kvality srnců bude pojednáno na závěr této série článků o srnčí zvěři.
 
Příklady parožních potenciálů ročků z volných honiteb
 
Další autentický snímek zachycuje velice nadějného ročka šesteráka s vylomenou pučnicí a kyvadlovým parůžkem. Tento srnec o hmotnosti po vyvržení 15 kg byl uloven koncem června na Blanensku. Za pozornost stojí neobvyklá délka předních výsad, která u tohoto jedince dosáhla fenomenálních 9 cm. Nutno ale konstatovat, že se nejedná o nejdelší výsady ročního srnce, které jsem měl možnost hodnotit a zdokumentovat. Nejdelší přední výsady u ročka z volnosti dosahovaly 10.5 cm!!!
V souvislosti s tímto srncem nutno sdělit, že se jednalo o sanitární odstřel. Mechanickým vylomením pučnice by mohlo u srnce dojít k otevření mozkové dutiny a tato skutečnost by bezpochyby vedla k velkému utrpení jedince a pozdějšímu úhynu.
Na základě měrných parametrů parůžků mohu potvrdit, že i v tomto případě jsou parůžky objemově silnější než parůžky mého nejsilnějšího srnce Jůlínka, když byl ve stejném biologickém věku.
Výše doložené případy dokazují, že v našich honitbách není nedostatek trofejově silných ročních srnců, jak se někteří myslivci domnívají. Velké rezervy spatřuji pouze v omezených znalostech a (ne)odbornostech některých myslivců v oblasti odhadu věku a průběrného odstřelu.
 
Síla parůžků u mladých chovných jedinců
 
Bohužel myslivecká praxe nám ukazuje, že trofejově silní ročci se ve volnosti vyššího věku nedožívají. Pokud nejsou uloveni už v prvním roce života (což je nejpravděpodobnější), tak jsou uloveni jako dvouletí jedinci s kapitální trofejí.
Na dalším připojeném snímku je zachycen dvouletý předčasně ulovený srnec, který v přirozených podmínkách svého okolí dosáhl v trofeji fenomenálních 154 b. CIC. Navzdory skutečnosti, že komisaři trofej správně označili červeně (jako nesprávný odstřel), postaršili srnce o dva roky. Fyzický úbrus chrupu spodní čelisti však zcela jednoznačně ukazuje, že se jedná o typicky dvouletého srnce uloveného koncem září.
Bohužel musím konstatovat, že i mezi samotnými hodnotitelskými komisaři bývají mnohdy názorové střety a časté rozepře, zvláště mají-li zařadit stříbrnou či zlatou trofej mezi srnce dvouleté, tedy do kategorie srnců I. věkové třídy.
 
Odhad věku na základě poměru délek výsad
 
Někteří myslivci jsou přesvědčeni, že podle poměru délky předních výsad k délce výsad zadních poměrně spolehlivě odhadnou věk pozorovaného jedince. Zásluhou nedoložených tvrzení a mýtů jsou v tomto směru s všeobecnou platností považováni srnci s delšími předními výsadami za mladší a srnci s delšími zadními výsadami za starší jedince.
Také přežívá názor, že chybějící přední výsady, popř. kratší přední výsady proti zadním, jsou znakem starého srnce, a naopak delší přední výsady znakem srnce mladého.
Z důvodu rozsáhlé polymorfie srnčích parůžků ale opravdu není v myslivecké praxi možné, abychom jen na základě těchto znaků odhadovali věk jedince.
Vypovídající hodnotou těchto znaků se zabýval ve své publikaci již Josef Nečas. Z důvodu ověření spolehlivosti této metody týmově proměřil délku výsad na souboru 1123 lebek šesteráků a vidláků z různých českých i slovenských krajů. Na základě úbrusu chrupu byl současně stanoven věk srnců a všechny údaje s výsledky byly souhrnně zpracovány.
Výsledky ukazují, že uvedené pravidlo platí téměř bez výjimky u srnců jednoletých. Pokud jsou ročci vidláky, mají vždy jen přední výsady; pokud jsou šesteráky, mají přední výsady zřetelně delší než výsady zadní.
U dvouletých šesteráků byla platnost tohoto pravidla potvrzena přibližně u 3/4 srnců, kdežto zbývající 1/4 měla zadní výsady již delší než přední. V ojedinělých případech se v tomto souboru objevili dvouletí srnci vidláci pouze se zadními výsadami.
Počínaje věkem 3 roky se však vyskytli šesteráci s delšími zadními výsadami zcela běžně. Také v tomto věku se vyskytli ojediněle srnci vidláci s pouze zadními výsadami. Se zvyšujícím se věkem se zastoupení jak šesteráků s delšími zadními výsadami, tak i vidláků pouze se zadními výsadami zvyšovalo. Nejvyššího zastoupení dosahovali předmětní srnci ve věku okolo 6 let. Ve všech věkových třídách (až do nejvyššího sledovaného věku 9 a 10 let) byli v drtivé většině zastoupeni srnci, jejichž přední výsady byly delší než zadní.
Pokud se ve vyhodnocovaném souboru vyskytl starší vidlák, měl na lodyze převážně jen přední výsady. Mezi 4. a 6. rokem měli vyhodnocovaní srnci výsady zpravidla nejdelší, naopak v pozdějším věku se výsady zkracovaly a byly objemově slabší.
 
Vlastní revize a měření
 
Vypovídající hodnotou této metody jsem se v průběhu svého výzkumu biologie srnčí zvěře intenzivně zabýval a z důvodu velice častých odstřelů srnců dospívajících jsem se zaměřil na jedince do věku čtyř let. Materiály jsem vyhodnocoval jak u srnců chovaných v zajetí, u kterých byl předem znám jejich biologický věk, tak i u srnců z volnosti, kteří byli vystaveni na chovatelských přehlídkách v rámci okresů.
Ze získaných výsledků mohu vyvodit jediný závěr a všeobecně platné pravidlo. Vidlák se zadními výsadami nebo šesterák s delšími zadními výsadami spolehlivě není roček. Pro všechny dvouleté a starší srnce pak již nelze považovat poměr délky předních výsad k délce výsad zadních ani za přibližný ukazatel věku.
Na připojeném snímku jsou zachyceni někteří vysoce chovní roční šesteráci, kteří zcela přesvědčivě demonstrují skutečnost, že roček pokud je šesterákem, má přední výsady vždy delší než zadní. Pokud by tomu bylo naopak a srnec měl delší zadní výsady než přední, spolehlivě se o ročka nejedná. Na základě svých pozorování mohu myslivecké veřejnosti s potěšením sdělit, že toto pravidlo má až 99,9% platnost a dá se s maximální přesností aplikovat do naší myslivecké praxe.
 
Parožní hmota a její převaha v určité části parůžků
 
Kromě jiných tradovaných pouček se uvádí, že chovní srnci I. a II. věkové třídy mají v horní části lodyh opticky více hmoty než srnci starší, zvláště mají-li dobře vyvinuté výsady. Toto pravidlo pokládám z hlediska jeho vypovídající hodnoty a spolehlivosti za bezvýznamné a naprosto nespolehlivé. Většina srnců, a to bez rozdílu věku, má totiž převahu hmoty ve spodní části parůžků.
Pokud má ovšem mladý srnec převahu parožní hmoty v horní části trofeje, jedná se o vysoce chovného jedince, který by do budoucna mohl nasazovat kapitální trofeje (viz obrázek ročka 94 b. CIC).
Uvedené pravidlo má však mnoho výjimek, takže závěr o rozložení parožní hmoty nemůže být nikdy spolehlivým ukazatelem pro odhad věku srnce. Ve vysokém věku, kdy již srnec celkově tělesně chátrá, nasazuje zpravidla značně slabší paroží s krátkými výsadami či zcela bez výsad a parožní hmota je soustředěna do bazální části lodyh.
 
Dědičnosti tvaru srnčího paroží
 
Srnčímu paroží je na rozdíl od ostatních druhů jelenovitých přežvýkavců dána vrozená značná tvarová rozmanitost. Je zcela běžným jevem, že se u srnců v jedné honitbě vyskytují téměř všechny základní tvary paroží. Ty jsou dány zejména tvarem a postavením lodyh, založením a délkou výsad, tvarem růží či utvářením povrchu paroží v podobě perlení.
Při této různotvárnosti srnčího paroží se však v některých lokalitách častěji vyskytuje paroží s určitými podobnými znaky či útvary, což dává podnět k úvahám o dědičnosti tvaru srnčího paroží a primárně o místních rázech srnčí zvěře. Musím však zdůraznit, že i přes výše uvedené skutečnosti bývá v těchto případech podobnost paroží jen náhodná.
Někdy se však opakují určité znaky ve tvaru srnčího paroží, které nemůžeme zdůvodnit vnějšími vlivy a nedají se tedy vysvětlit jinak než dědičným založením schopnosti vytvářet paroží určitého tvaru. Někdy se identické parožní tvary vyskytují v určité časové souvislosti, takže je možno usuzovat na přímou příbuznost jedinců s podobnými znaky. Jindy se podobnost paroží projevuje teprve po několika nebo dokonce po mnoha generacích.
Hodnocení zkušeností s dědičností tvaru paroží je značně ztíženo okolností, že srny paroží nenosí a vlohy pro parožení, které mají po svých předcích, u nich zůstávají skryty. Proto je těžko prokazatelné, zda je určitý tvarový prvek skutečně zděděn a že podobnost není jen nahodilá.
Velice těžko lze také poznat a spolehlivě prokázat způsob, jakým se tvar paroží dědí, zda z otce přímo na syna či z otce matky na vnuka, což se zdá být pravděpodobnější.
První způsob, který je možno nejsnáze poznat, se totiž dosud nepodařilo prokázat. V myslivecké praxi můžeme těžko předpokládat, že se určitý žádoucí znak jistého srnce bude spolehlivě dědit na potomstvo, což by bylo z chovatelského hlediska velice cenné. Zejména schopnost srnce produkovat kompaktní (těžké) a na hmotu bohaté paroží je velmi zahalena neznalostí, protože právě tato vlastnost podléhá tolik vnějším vlivům, zejména vlivu výživy, prostředí, klimatických podmínek, klidu v době parožení či zdravotního stavu parožícího jedince.
Proto je velmi pravděpodobné, že například nasazování slabého paroží bývá jen zřídka dědičně založeno. Daleko častěji je způsobeno vlivy prostředí, v němž srnčí zvěř žije, zejména chudou potravou, silným zazvěřením, častým neklidem či špatným zdravotním stavem.
 
Autentický příklad dědičnosti tvaru paroží
 
Otázka dědičnosti vloh k parožení nebyla dosud soustavnými dlouhodobými pokusy nijak zásadně zkoumána. K získání objektivních a spolehlivých údajů a výsledků je totiž zapotřebí dlouhodobého sledování několika desítek jedinců chovaných v zajetí (potenciálních otců a jejich potomků). V trilogii Srnčí zvěř jsem v kapitole o genetice na několika příkladech ukázal tvarovou polymorfii srnčích parůžků v závislosti na dědičnosti.
Jistým, snad i částečně vypovídajícím, příkladem dědičnosti srnčího paroží jsou výsledky jednoho pokusu, který však nebyl účelově zakládán přímo pro výzkum dědičnosti tvaru paroží. Tento experiment alespoň v hrubých rysech přispívá k objasnění otázky dědičnosti.
Na ostrově Föhru byli ve stavu zvěře, který vznikl ze dvou srnců a jedné srny a po patnácti letech čítal na 180 kusů (Rieck, 1955), srnci s parožím velmi rozmanitého tvaru. A právě to, že se při vzniku nové populace zvěře z tak malého počtu kusů neustálil určitý tvar paroží, svědčí o tom, že tvar paroží srnců není příliš dědičně vázán. Srnci nového populace se od srnců z honiteb, z nichž pocházela na ostrov dovezená zvěř, lišili nejméně ve výšce paroží, což by ukazovalo, že právě tento prvek se nejvíce dědí.
Přestože i jiné příklady ukazují na vyšší dědičnou ustálenost výšky paroží než jeho jiných znaků, nechybějí příklady, které ukazují, že má-li se vrozená výška paroží v plné míře projevit, je zapotřebí dobrého tělesného rozvoje, zejména dobrého vývinu kostry a pučnic.
Jistým příkladem dědičnosti určitého tvaru paroží jsou v České republice některé honitby, kde se dlouhodobě drží kmen srnců, kteří jsou po celý biologický věk pouze špičáky, byť dost silnými a vysokými. Zřídkakdy se na jejich parůžcích ukáže náznak některé výsady či puku. V těchto lokalitách je možno téměř každý rok ulovit takového srnce.
Jiným příkladem odchylky dědičnosti, která má ráz mutace, jsou zase honitby s pravidelným výskytem dospělých knoflíkáčů či paličkáčů.
A tak je třeba na závěr konstatovat, a jak jsem obrazově doložil ve stati o trofejových kulminacích, na slabých pučnicích nemůže narůst ani silné, ani vysoké paroží, nelze si proto ani vlohu k tvorbě vysokého paroží představovat jako schopnost srnce vytvářet paroží přibližně stejné výšky za všech okolností, nemluvě o jiných parametrech paroží.
 

Pavel SCHERER
člen Ústřední hodnotitelské komise a Klubu autorů
Privátní výzkum Biologie srnčí zvěře

 

1 1 Soubor předčasně ulovených ročků s vysokou chovnou hodnotou, kteří byli s ohledem na parametry parožení považováni za starší jedince, přičemž se bodové hodnoty zobrazených trofejí pohybují v rozmezí 55 až 85 b. CIC, pučnice mají velikost 16 až 22 mm


1 2 Předčasně ulovený roční šesterák s bodovou hodnotou kolem 85 b. CIC
 

2 1 Optické porovnání identického srnce z předchozího snímku (vlevo) s ročními parůžky rekordního srnce Julínka (vpravo, shozy jsou přidělány k lebce uhynulého srnce). Je jasně vidět, že srnec z volnosti má silnější a členitější parůžky než světový rekordman, který ve třech letech dosáhl hranice 200 b. CIC. Kolika bodů by mohl srnec docílit, který byl ale bohužel sražen motorovým vozidlem? Pro zajímavost – délka lodyh 18 cm, pučnice 22 mm, bodová hodnota 94 b. CIC. Úctyhodná převaha parožní hmoty v horní části trofeje ukazuje na neskutečný parožní potenciál, a tak by srnec mohl v následujícím roce nasadit paroží pohybující se bodově vysoko ve zlatě.
 

3 1 Předčasně ulovený srnec s bodovou hodnotou paroží 87,3 b. CIC. Tato trofej demonstruje reálnou kvalitu ročků v našich honitbách a úskalím v odhadu jejich věku. Nejen silné parůžky, ale i výrazně prošedivělá maska vedla lovce k chybnému odhadu věku a předčasnému odstřelu. Hmotnost srnce byla 17 kg, délka lodyh 22,2 a 22,5 cm.
 

4 Příklad, kdy tělesná hmotnost není vždy v korelaci s bodovou hodnotou trofeje. Roční srnec s vylomenou pučnicí a kyvadlovým parůžkem. Za pozornost stojí délka předních výsad 9 cm a hmotnost po vyvržení 15 kg.
 

5 Předčasně ulovený dvouletý srnec bodovou hodnotou 154 b. CIC, hodnotitelskou komisí byl určen věk 4 roky, ale podle úbrusu zubů na spodní čelisti se jedná o typického dvouletého srnce uloveného v září
 

6 1 Soubor vysoce chovných předčasně ulovených ročních šesteráků, kteřáí demonstrují, že roček, pokud je šesterák, má přední výsady vždy delší než zadní, pokud by tomu bylo naopak, nemůže to být roček.
 

6 2 Roční vidláci mají vždy jen přední výsady
 

6 3 Od věku dvou let výše nelze považovat poměr délky předních a zadních výsad ani za přibližný ukazatel věku. Na snímku jsou trofeje tříletých srnců s výrazně delšími zadními výsadami


7 Srnčí paroží má sice velkou tvarovou rozmanitost, ale v některých lokalitách můžeme pozorovat srnce s podobnými znaky paroží, což vede k úvahám o jisté dědičnosti tvaru paroží. Mnohem častěji je ale asi podobnost opravdu jen nahodilá. Na snímcích jsou příklady trofejí srnců, kteří byli uloveni vždy ve stejné části honitby. Zafungovala tedy v těchto případech dědičnost?