V praxi stále častěji narážíme na pojem „digitalizace“. Některé děsí, jiné popuzuje, většina ji více či méně přijímají, mnozí ji aktivně prosazují. Co nás ale všechny spojuje – nevyhneme se jí. O tom, jak se s ní popasovat a najít si „to svoje“, pojednává právě tento článek.
Agendu mysliveckého hospodaření ve středoevropském revírním sytému je možné z pohledu aktérů rozdělit do třech hlavních kategorií. Jsou jimi:
1. Agenda státní správy myslivosti (dále také „SSM“),
2. Agenda mysliveckého hospodaření (v angličtině pro tyto činnosti existuje příhodné označení „game management“),
3. Agenda terénních činností (zahrnující také lov).
Každý z aktérů má od digitalizace jiná očekávání.
Digitalizace z pohledu státní správy
Státní správa může spoléhat výhradně na vlastní nástroje (nesmí totiž konat ani sbírat data nad rámec stanovený zákonem). Současná úroveň digitalizace SSM je však bez nadsázky na úrovni standardů minulého tisíciletí. V souvislosti s digitalizací agendy státní správy má proto smysl zaměřit se na změny chystané v připravované novele ZoM. SSM se má v budoucnu opírat zejména o informační systém evidence myslivosti (tzv. „ISEM“; viz § 38 a násl. novely).
Celospolečenský tlak formuluje pro SSM jasné zadání: významná redukce spárkaté zvěře. Cítit je to ze všech stran – ať už se jedná o požadavek na zvýšení intenzity lovu vybraných druhů spárkaté zvěře, nekritická ochrana některých druhů zvěře dravé (zejména velkých šelem), nebo chystané plánování lovu spárkaté zvěře podle míry poškození lesa státní správou bez rozlišování věkových tříd. Ostatně tímto směrem se ubírají i dlouholeté diskuse o novelizaci ZoM.
Někteří by mohli dokonce pojmout podezření, že novela ZoM je především o lovu, zatímco zájem o chov zvěře ze sféry zájmu SSM mizí. Záchrannou brzdou před decimací některých druhů zvěře má být alespoň zachování minimálních stavů zvěře, jejíž lov se v honitbě plánuje.
Jednou z nejdůležitějších digitalizovaných agend mají být tedy centralizované plány chovu a lovu zvěře, primárně odsouhlasené držitelem honitby (zachováno má zůstat pouze dělení dospělec – samec/ samice – a mládě).
Myslivost ale nepřestane být hospodářskou činností jen proto, že SSM se „vzdá“ některých svých práv a nástrojů na kontrolu péče o zvěř. Sledování a udržování správné věkové struktury zvěře zůstane plně v gesci uživatele, případně držitele honitby a o to větší nároky na jejich odbornost a zodpovědnost by měly být kladeny.
Naopak silnější hlas státní správy má zaznívat v oblasti plánování lovu a dohledu nad jeho dodržováním. Za tím účelem potřebuje SSM zejména centrální evidenci škod a míry poškození lesních ekosystémů, centrální evidenci úlovků (a nalezené zvěře), a s tím související evidenci a management plomb.
Uvedené potřeby se částečně kryjí s potřebami myslivecky hospodařících subjektů. Nicméně SSM nebude ani zde evidovat dostatečný detail důležitý pro myslivecky hospodařící subjekty (u úlovku budou chybět například údaje o lovci či doprovodu, způsobu lovu, využití kusu, finanční údaje včetně odměn či náhrad, bodové hodnocení trofejí, atd.)
Dále do agendy SSM patří samozřejmě veškerá běžná administrativa spojená s honitbami. Digitalizací má být proto dále pokryto také správní rozhodování o honitbách (včetně jejich evidence a udržování mapy hranic) a vedení rejstříků a seznamů (honebních společenstev, držitelů honiteb, uživatelů honiteb, mysliveckých hospodářů, mysliveckých stráží).
Jak již bylo naznačeno výše, z důvodu patrného odklonu od chovatelských aktivit a zvyšujícího se důrazu na lov některé agendy zcela odpadnou (plán péče o zvěř či evidence psů).
Dohled nad mysliveckým hospodařením pak uzavírá evidence výše nájemného u pronajatých honiteb a náhrad vlastníkům honebních pozemků.
SSM bude mít ambice dohlížet také na jednotlivce. V tomto ohledu především na jejich vzdělávání a oprávnění k lovu. Pro tyto účely má vzniknout centrální evidence vzdělávání v myslivosti (v to počítaje evidenci uchazečů a výsledků zkoušek) a centrální evidence loveckých lístků.
S největší pravděpodobností nebude povinností okresních úředníků zadávat do evidence lovecké lístky zpětně, a nejspíš ani nebude možné vydávat lovecké lístky čistě elektronicky. Pokud tomu tak skutečně bude, zůstaneme opět v půli cesty…
Naopak určitá očekávání skýtá věta
„…Ministerstvo zemědělství připravuje rozvinutí tohoto systému o způsob identifikace uloveného kusu, který umožní automatizovanou kontrolu ulovené spárkaté zvěře…“ uvedená v části „Evidence ulovené a nalezené zvěře“ dokumentu „Teze prováděcích právních předpisů“, který je součástí předkládaného novelizačního balíčku. Otevírá prostor pro spekulace, zda se dočkáme tzv. digitálních plomb – plně nahrazující markanty a obdobné obskurity.
Rovněž nezbývá než věřit, že řešitel problematiky udrží krok se současnými trendy a nový informační systém vybuduje v souladu s nejlepší praxí – jako otevřený, kdy si my uživatelé budeme moci zvolit, zda využijeme prostředky poskytované státní správou (k jejichž omezené funkčnosti lze dále připočíst očekávatelnou úroveň kvality obvyklou u systémů zaváděných veřejnou správou) či zda pro plnění svých povinností využijeme jiný nástroj, napojený na veřejnoprávní systém, ze kterého ISEM bude přebírat požadovaná data (obdoba EET).
Závěrem kapitoly nezapomeňme zmínit další orgány státní správy, které budou z digitalizace myslivosti těžit. Jsou jimi především orgány činné v trestním řízení (zprostředkovaně záchranné sbory) a veterinární autority (budou zde moci provádět relevantní činnosti).
Zapojení zejména posledně jmenovaných úřadů by mohlo být užitečné také pro myslivecky hospodařící subjekty – žádosti o laboratorní vyšetření by mohly být podávány elektronicky a následně by mohly být také elektronicky ukládány výsledky vyšetření.
Digitalizace z pohledu mysliveckého hospodaření
Dostáváme se k agendě mysliveckého hospodaření. Oblast mysliveckého hospodaření je sice v reálu reprezentována rolemi držitele honitby, uživatele honitby a mysliveckého hospodáře, pro diskusi digitalizace je ale můžeme považovat za trojjedinou (dále nazývanou také „hospodář“ či „hospodařící subjekt“), ačkoliv praxe ve středoevropském revírním systému je oprávněně rozlišuje. Ukážeme si, že potřeby hospodářů sahají daleko za prostředky nabízené ISEMem.
Myslivecky hospodařící subjekt má v první řadě nejen povinnost, ale také zájem sestavit kvalitní plán lovu odpovídající stavu krajiny, sladěný se zájmy ostatních krajinných hospodářů. Nabízí se proto možnost využít
nástroje pro zpracování plánů chovu a lovu zvěře a sledování jejich plnění.
Ačkoliv centrální evidence plánů chovu a lovu samotným hospodářům nijak významně neposlouží – tím spíše že novela ještě více ubírá na významu oblastem chovu – je bezpochyby výhodné využít online nástroje pro dohodu uživatele a držitele honitby. Rovněž je mnohem snazší plány sestavovat, vést a upravovat elektronicky, stejně jako sledovat jejich průběžné plnění.
Jak jsme si však vysvětlili výše, ISEM nejspíš nebude hospodářům nabízet možnost plánovat v dostatečném detailu a ti si tak budou muset vypomáhat dalšími nástroji. Aby nebyli nuceni ke dvojímu zpracování, měli by už teď přemýšlet, který elektronický nástroj zvolit. Kromě požadované funkčnosti, uživatelské přívětivosti a snadnosti ovládání je třeba zabývat se kritériem možnosti budoucího napojení nástroje na ISEM.
Součástí plánování je také
sestavení plánu společných lovů. Může být výhodné naplánovat rovnou termíny jejich konání, a to zejména proto, aby se nekryly s lovy spřátelených hospodářů či aby bylo možné nabídnout účast na nich dalším lovcům – třeba i komerčně. K tomu jsou často využívány platformy nabízející nástroje pro plánování a nabídku (společných) lovů.
Kromě specializovaných portálů se může jednat o nejrůznější skupiny na sociálních sítích či inzertní servery. V aplikaci Hunterra je možné tyto lovy nejen naplánovat a nabídnout dalším uživatelům, ale také sledovat jejich průběh.
Užitečnou funkcí nabízenou ISEMem by mohla být
evidence plomb. I zde bude ale řada hospodářů omezena a bude si muset vypomáhat dalšími nástroji.
Lovci zavedení hospodářem v ISEM totiž nemusí plně korespondovat s držiteli povolenek k lovu vydaných v dané honitbě. Evidenci plomb vydaných nezavedeným osobám tak budou muset hospodáři vést mimo ISEM, stejně jako agendu povolenek samotnou.
V řadě zemí neslouží plomba primárně k prevenci pytláctví, ale jako identifikátor při dalším zpracování úlovku (trofej, zvěřina). Novela se touto otázkou nezabývá, je tedy nejasné, jak bude oblast uchopena v ISEMu a prováděcích předpisech. Dočkáme se ale možná „digitální plomby“, která by měla být prevencí před duplicitním vykazováním ulovených kusů.
Ke správné funkčnosti takového systému je ovšem nezbytné zavést
centrální evidenci úlovků.
Ta má nahradit dosavadní povinnost odesílání měsíčního hlášení (Mysl8). Ačkoliv pořizování digitální plomby znamená jistou zátěž pro samotné lovce (budou muset pořizovat fotografie uloveného kusu podle stanovené metodiky), opatření by mohlo ulehčit hospodářům. Ti budou sice každý záznam schvalovat (což prakticky dělají už dnes), ale odpadne jim dvanáct reportů do roka.
Hospodářům by ulehčil při vystavování povolenek a hromadných povolenek
elektronický lovecký lístek.
Dále by bylo příjemné, kdyby byl ISEM napojen na další registry (Centrální registr zbraní, databázi neplatných dokladů, rozhraní pojišťoven) a ověřoval platnost průkazu totožnosti, zbrojního průkazu nebo pojištění. K tomu by mohla mimo jiné soužit
centrální evidence loveckých lístků (případně další evidence).
Nicméně s největší pravděpodobností – hraničící s jistotou – tyto funkce ISEM nepřinese a hospodář si bude muset vypomoci jinak.
Tím se dostáváme k
digitalizaci povolenek k lovu. Ani zde nepřinese novela a ISEM převratné změny. Nicméně už dnes můžeme udělat Cimrmanovský „krok stranou“, přestože v příloze vyhlášky je vyobrazen vzor povolenky, výjimkou nejsou subjekty používající vlastní tiskopisy. To je výhodné například v prostředí, kdy potřebujeme využít více než sedm řádků pro vepsání druhů zvěře nebo pokud se položky na povolence mění v průběhu mysliveckého roku (např. povolenky k jubilejním lovům, poplatkové povolenky, apod.) A běžnou praxí je, že jsou tyto povolenky akceptovány.
Rovněž není výjimkou, že akceptován je také jejich elektronický obraz (například uložený v mobilním telefonu) – stejně jako potvrzení o pojištění. Ale co je to platné, když ostatní doklady (lovecký lístek, zbrojní průkaz) nám zůstanou papírové…
Jedna z oblastí, kde digitalizace již pomáhá napravit nedokonalou právní úpravu je povinnost doprovodu loveckého hosta. Při aktivních funkcích sledování polohy loveckých hostů během pohybu v honitbě je možné „virtuálně“ doprovázet několik loveckých hostů najednou s využitím nástrojů pro sdílení polohy. Pochopitelně ne vždy lze takový přístup zvolit – musíme si být jisti dostatečnou zkušeností i kondicí takového hosta. Novela zákona povinnost doprovodu zruší, avšak požadavek na
sdílení polohy během lovu či
rezervace loveckých zařízení či úseků zůstane v řadě honiteb i tak zachován.
Je zřejmé, že valná většina agend vedených SSM v ISEMu nebude informačně dostatečně bohatá, aby vyhověla potřebám myslivecky hospodařících subjektů. Přímo se tak nabízí, aby byl ISEM připraven na napojení sofistikovanějších systémů a přebíral z nich anonymizované či agregované údaje.
Ačkoliv potřeby hospodářů nejvíce pomáhají naplňovat prostředky výpočetní techniky (počítače, mobilní telefony, apod.), s úspěchem využívají další stacionární či mobilní zařízení – zejména pro monitoring pohybu zvěře. A to kromě jiného při sčítání zvěře, kterou jim prozatím platná právní úprava ukládá (viz § 59 odst. 2 písm. c). Prozatím odhlédněme od faktu, že s novelou ZoM ztratí tato činnost na významu a nebude již ani vyžadována.
Uvědomme si, že už nejsme omezeni postupy minulých dob – přímým sčítáním z výhodného bodu, na čekané či naháňkou nebo nepřímým pomocí pobytových znaků (případně kombinací, jak je tomu např. v některých skandinávských zemích). Dnes máme k dispozici dva významné pomocníky fotopasti a drony.
Použitím fotopastí pro sčítání zvěře se zabýval např. prof. Roth z Technische Universität Dresden. Ten aplikoval metodu zpětných odchytů (tedy rozpoznávání konkrétních jedinců zaznamenaných fotopastí).
Druhou významnou metodou v oblasti monitoringu zvěře pomocí fotopastí je použití vstupních informací o pohybu zvěře – zejména o jejích průměrných rychlostech pohybu. Na to je třeba mít data z telemetrického sledování. Takovým sledováním se zabývá např. prof. Nikica Sprem z University of Zagreb (se zaměřením na jelena evropského, prase divoké a muflona).
Třetí metodu pak popsal Pablo Palencia z Univesity of Oviedo. Metoda spočívá v rozdělení honitby na čtvercovou síť (1,5 x 1,5 km) a nastavení fotopasti na pořizování záznamu v intervalu 1 vteřiny, pokud zaznamená pohyb. Samotný obraz záznamu fotopasti je také rozdělen na síť (1 x 1 m), ze které je následně určována rychlost pohybu zvěře a počítána její denzita. Protagonistou „španělské“ metody v ČR je Radim Plhal z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
Drony na svoji metodiku sice prozatím čekají, ale už dnes se ukazuje, že budou významným pomocníkem v mysliveckém hospodaření. Dokazuje to také zájem veřejnosti pomáhat v ochraně mláďat při senosečích. Ačkoliv mi v tomto případě připadá postoj společnosti poněkud rozpolcený – na jedné straně tu máme poptávku po zvýšení lovu, na druhou stranu vynakládáme nemalé úsilí a prostředky na záchranu jednotlivců, jejichž život s velkou pravděpodobností ukončí dopravní prostředek na přilehlé komunikaci – snad nebudu působit cynicky, když prohlásím, že je třeba ho podporovat.
Digitalizace z pohledu praktického myslivce
Zatímco pro SSM a hospodáře jsou stěžejní zejména nástroje pro evidenci a výkaznictví, u „terénních“ aktivit nejvíce pomáhají právě naposledy jmenovaná specializovaná zařízení – ať už ruční, stacionární, či mobilní a autonomní.
Asi dnes nenajdeme myslivce, který by neměl nějakou zkušenost s nočním viděním či termovizí nebo s fotopastmi. Většina kynologů se také již setkala s GPS nebo výcvikovými obojky. Rozepisovat se o nich by bylo nošením kaprů do přehrady. Snad jen připomenu, že v těchto kategoriích je dobré si kromě funkcí a kvality zařízení pohlídat také jejich propojitelnost s dalšími nástroji.
Například Garmin a Dogtrace obojky je možné propojit s aplikací Hunterra a sdílet tak pozici psů s ostatními lovci. Fotky z fotopastí umožňuje Hunterra sdílet s ostatními členy spolku přidáním obrázků z fotopastí k příslušnému bodu zájmu. Již brzy bude možné fotopast s GSM modulem umístěnou v terénu propojit přímo s bodem zájmu v mapě, takže se oprávněným uživatelům budou fotky z fotopasti zobrazovat automaticky.
Valný význam nemá připomínat, že ke koordinaci mysliveckých aktivit využíváme nejrůznější komunikátory, sociální sítě, nástěnky a sdílené soubory. Rozepisovat se nebudu ani o užitečnosti mapových funkcí (zejména pro nováčky v daném prostředí), předpovědi počasí, astro informacích či možnostech elektronické evidence úlovku, která by v budoucnu mohla nahradit tu analogovou. Takové digitální nástroje jsou či budou běžnou součástí našich životů, aniž bychom o nich nějak významně přemýšleli.
Oproti tomu žehrání na osud, že komfortu v podobě náhrady fyzických dokladů těmi elektronickými se nedočkáme nebo je alespoň v nedohlednu (ačkoliv alespoň v oblasti povolenek k lovu je jistá jiskřička naděje) nám nepomůže.
za vývojový tým aplikace Hunterra
David C. HÁJÍČEK
