Bylo to dáno událostmi předchozích staletí, kdy především její severní polovina byla dlouhodobě územím nikoho. Právě sem se často a dlouhodobě uchylovaly skupiny povstalců, loupežníků, osob stíhaných zákonem, ale také místní obyvatelstvo ukrývající se před vraždícími a drancujícími armádami. Pro všechny pak lov všemi prostředky a za všech okolností představoval jednu z možností, jak přežít. Zde se zvěř tehdy pouze lovila a nikdo se o ni nestaral.
Například z dochovaných účtů z let 1745 až 1748 se v tomto období kromě drobné zvěře na panství ulovilo pouze 103 ks srnčího, tři divočáci a jelení zvěř nebyla ulovena vůbec.
Teprve když vlastnili panství Illésházyové v letech 1766 až 1835, se objevují prvé snahy o myslivecké hospodaření.
Jelení zvěř se do oblasti Vlárského průsmyku dostávala třemi migračními trasami. Prvá, nejvýznamnější trasa, vedla od jihu na sever přes Malé a Bílé Karpaty a končila Vlárským průsmykem. Druhá vedla od východu na západ a končila na hřebenu Bílých Karpat a třetí trasa vedla od Vizovických, Vsetínských vrchů a z Beskyd, tedy od severu, a končila za Vlárským průsmykem. Zvěř z této trasy byla nežádoucí, neboť snižovala kvalitu populace. Brumovské panství tedy představovalo jakousi křižovatku, kde se „potkávala“ jelení zvěř nejen z různých chovů, ale i různých zoogeografických ras.
Významným předělem v chovu jelení zvěře byl rok 1835, kdy panství Brumov zakoupil bankéř a obchodník baron Jiří Šimon Sina, který měl velmi schopného syna Šimona, jemuž správu panství svěřil. Nový majitel již patří k nově vznikající vrstvě bohatých a všestranně pokrokových podnikatelů. Šimon Jiří Sina měl k myslivosti velmi dobrý vztah, což prokázal velkými, promyšlenými a opakovanými investicemi.
V letech 1868 až 1872 vybudoval na slovenské straně panství tři oddělené obory o celkové rozloze asi 4000 ha a následně v roce 1875 provedl rozsáhlou introdukci jelení zvěře. Dovezl 60 kusů z německého Harzu a údajně další zvěř z maďarské Taty a z Polska.
Bohužel, rok po provedené introdukci Šimon Jiří Sina umírá. Majetek dědí nejmladší dcera Ifigenie D´Harcourd, která většinou pobývá v Paříži a správu panství ponechává na úřednících. V roce 1897 panství prodává pivovarskému magnátovi Antonu Dreherovi, který se myslivosti cílevědomě a na celém panství věnoval.
Hned v roce 1897 začal na moravské straně budovat oboru o výměře 1186 ha, která byla součástí tehdejšího polesí Vlára a Kochavec. Současně na celém panství zahájil rozsáhlé zřizování luk v lesních komplexech.
Anton Dreher jednoznačně navázal na snahy a záměry J.Š. Siny a úroveň myslivosti na panství pozvedl. Častou účastí na mysliveckých výstavách ve Vídni pak své chovatelské výsledky prezentoval. Byl vynikající a rozhodný hospodář, ale své rozsáhlé záměry na všestranné zvelebení panství již nestačil realizovat. Jeho situaci mu zhoršovala postupná rodinná tragédie, kdy v rozpětí let 1914 až 1926 zemřeli všichni muži v rodině (celkem 6 osob), včetně generálního dědice.
Po smrti Antona Drehera zdědila panství Brumov vdova po jeho nejmladším synovi Theodorovi, hraběnka Edeltruda Dreherová, rozená Boppová, později provdaná Kulmerová a Harbachová. I ona měla k myslivosti velký vztah a dokázala udržet celé panství až do konce druhé světové války na velmi dobré úrovni. V samotném závěru války odešla do Rakouska a její majetek byl v červenci 1945 konfiskován.
Po odchodu majitelky přechází panství na stát, ale tradice dobře provozované myslivosti zůstává. Její nositelé, pracovníci panství, přešli většinou do služeb Státních lesů, kde svůj vztah k myslivosti dále udržovali a šířili.
V roce 1951 nastoupil na polesí Vlára, tedy do centra dřívějšího chovu jelení zvěře, Ing. Alois Indruch, který se dalšímu chovu věnoval s velkým nasazením a navíc ho úspěšně skloubil i s intenzivním bukovým hospodářstvím.
Dalším důležitým mezníkem v chovu jelení zvěře byl rok 1976, kdy zásluhou bývalého ředitele LZ Brumov Ing. Víta Skokana byla ustanovena Jelení oblast Vlára. S výměrou 9842 ha byla sice nejmenší v republice, ale výsledky měla překvapivě dobré. Každý osmý až dvanáctý ulovený jelen (včetně špičáků!) byl medailový. Původní Jelení oblast Vlára zahrnovala pouze 4 honitby a ostatní byly tzv. honitbami „navazujícími“. Ty pak postupně přecházely do oblasti, takže po roce 1990, kdy Jelení oblast Vlára ztrácí oporu v zákoně o myslivosti, zahrnovala již 14 honiteb s celkovou výměrou 17 400 ha.
Protože zrušení oblastí chovu bylo velkou chybou v zákoně, usilovalo bývalé vedení JO Vlára o ustavení dobrovolné jelení oblasti. To se podařilo a už v roce 1993 do tohoto seskupení vstoupili všichni bývalí členové. Dobrovolná jelení oblast fungovala velmi dobře a pružně až do roku 2002, kdy v souvislosti s novými nájmy honiteb zanikla.
Je pochopitelné, že někteří myslivci spjati s historií JO Vlára následně využili možnosti zák. č. 449/2001 Sb. a začali neprodleně připravovat ustavení nové oblasti chovu jelení zvěře (OCH). Nebylo vůbec jednoduché přesvědčit mysliveckou veřejnost, vlastníky honebních pozemků a funkcionáře honebních společenstev o nenahraditelnosti významu oblasti chovu jelení zvěře pro udržení kvalitního potenciálu jelení zvěře oblasti, a současně pro eliminaci masívní migrace jelení zvěře ze Slovenska. Podstatná část migrující zvěře totiž zůstávala v honitbách OCH, což se citelně promítalo do růstu škod na lesních porostech.
Po četných a usilovných jednáních byla dne 3.12. 2006 ustavena Oblast chovu jelení zvěře Vlára. Původní výměra 13 382 ha zahrnovala 12 honiteb s kmenovým stavem 87 ks jelení zvěře. Dnes má Oblast chovu jelení zvěře Vlára výměru 16 319 ha a 17 honiteb. Kmenový stav zůstal nezměněn. Uvnitř oblasti se ještě nachází honitba o výměře 1941 ha, jejíž členové členství v oblasti odmítají, přitom v této honitbě se průměrně loví ročně asi 15 ks jelení zvěře.
Jelen ulovený v roce 2011, LČR Vlára, 221,15 b. CIC, lovec Bronislav Kalenda
Jelen ulovený v roce 1990, LČR Vlára, 210,30 b. CIC, lovec Otakar Rosulek
Odstřel měl vždy v OCH Vlára redukční charakter, a to nejen výší odstřelu, ale i snahou o úpravu poměru pohlaví. Tak například odstřel v JO Vlára v roce 1984 byl 46 ks jelení zvěře, v OCH Vlára v roce 2006 113 ks, v roce 2016 183 ks a v roce 2023 byl plánován ve výši 273 ks.
V letech 1984 až 2005 se na jednoho jelena lovilo 1,3 laně, po roce 2006 byl tento poměr 1:1,6. Hodnota tohoto poměru je u jednotlivých honiteb objektivně i časově různá a dosahuje u některých hodnoty až 1:2,6.
Z mnohaletých zkušeností víme, že redukci stavu jelení zvěře v OCH Vlára nelze dosáhnout bez spolupráce se Slovenskem. V tomto směru OCH Vlára představuje také důležitý organizační rámec pro jednání s odpovídajícími slovenskými institucemi, což bylo v posledních letech prakticky potvrzeno.
V neposlední řadě je třeba konstatovat, že za dobu existence oblasti chovu jelení zvěře
Vlára se výrazně zlepšila i kvalita jelení zvěře. Podíl medailových jelenů ze všech ulovených
jelenů, včetně špičáků, se pohybuje od 7 do 18 %, v posledních letech v průměru okolo 15 %. Paroží nejsilnějšího jelena oblasti dosáhlo bodové hodnoty 221,15 b. CIC.
Jsem přesvědčen, že oblasti chovu jelení zvěře si zachovají svůj význam i v budoucích letech. Připravovaný zákon o myslivosti s sebou pravděpodobně přinese i rozdrobení honiteb, různorodost názorů, postojů a možná i narušení vztahů. Plnění tak závažného úkolu jako je v zájmu snížení škod výrazná redukce stavů jelení zvěře při zachování základních chovatelských zásad, vyžaduje nejen morálku a disciplínu, ale i spolupráci a součinnost širšího rozsahu. V tomto smyslu dobře vedená oblast chovu jelení zvěře jednoznačně představuje tu nejschůdnější cestu.
Ing. Jaroslav TUREK st.