V minulém čísle Myslivosti jsem se zabýval vypořádáním připomínek k navrhované
minimální výměře honitby na 250 ha jako jednomu z nejdiskutovanějších návrhů Ministerstva zemědělství (MZe). Nyní bych rád nabídl výtah připomínek k některým dalším problematickým ministerským návrhům, jejich vypořádání předkladatelem novely a vliv na konečné znění novely. Mezi ně počítám především
umožnění lovu hospodařícím osobám na honebních pozemcích, problematika pronájmu honiteb a podpora spolkové činnosti, nový systém plánování lovu a používání luku k loveckým účelům. Některé zajímavé připomínky cituji v celém rozsahu, jiné, zejména s velmi rozsáhlou argumentací jsou jenom jejich výtahem.
Lov hospodařícími osobami na honebních pozemcích
Je popsán v navrhovaném § 36a a definitivně v § 37b a § 37c konečné verze návrhu novely, zaslaném poslancům PSP (Sněmovní tisk 732/0, t0732b0.docx).
Moravskoslezský kraj navrhoval toto ustanovení zcela vypustit. Argumentoval tím, že velká část polních honiteb je na pozemcích, kde hospodaří právnické osoby bez jakéhokoliv vztahu ke zvěři a myslivosti. Podle navrhované úpravy by tak mohlo dojít ke stavu, kdy nájemce, pachtýř či zemědělské družstvo hospodařící v nájmu na stovkách hektarů uznané honitby a bude tak mít nárok na desítky povolenek. V honitbě se tak budou pohybovat desítky lovců bez jakéhokoliv vztahu a respektu ke zvěři, bez vzájemné součinnosti těchto osob a s cílem vybíjení spárkaté zvěře. Kromě jiného by tento stav znamenal také dramatické snížení bezpečnosti v daném území (honitbě).
MZe připomínku neakceptovalo a vysvětlilo tak, že toto ustanovení je výsledkem rozhodnutí vedení Ministerstva zemědělství a koaliční dohody reflektující požadavky některých vlastníků honebních pozemků a nestátních neziskových organizací.
Zároveň se prý jedná o řešení dlouhodobého problému hospodařících osob, které se z různých důvodů nemohou účastnit mysliveckého hospodaření nebo mají problém s uplatněním nároku na náhradu škod.
Rovněž prý lze vnímat účast těchto osob na lovu jako pomoc uživatelům honiteb s plněním plánu lovu a požadovanou redukcí spárkaté zvěře.
Pardubický kraj nesouhlasil s navrhovaným zněním § 36a v předkládaném znění. Zdůvodnil to tak, že umožnění lovu osobám hospodařícím na honebních pozemcích není zárukou nezbytné redukce spárkaté zvěře v některých honitbách a jedná se spíše o formální vyhovění požadavkům určitých subjektů a přenesení břemena škod způsobených zvěří na hospodařící subjekty.
Navrhoval nezbytnou redukci spárkaté zvěře ve vybraných honitbách, ve kterých to není schopen zajistit uživatel honitby vlastními silami, provádět lov „profesionálními myslivci“.
MZe připomínku také neakceptovalo s použitím stejných argumentů jako v případě námitky od Moravskoslezského kraje.
Neuvažuje ani o institutu profesionálních myslivců z důvodů finanční náročnosti, a že by se jednalo o osoby bez jakéhokoliv vztahu k dané honitbě.
Středočeský kraj požadoval tento paragraf zrušit, protože podle ustanovení § 32 odst. 6 nelze rozdělit honitbu na části a v nich přenechat někomu provozování myslivosti a vytvořit v podstatě “podhonitbu”. Absolutně to narušuje standardní principy smluvního vztahu. Takto lovící hospodařící osoba by využívala právo myslivosti téměř bez jakýchkoliv právních důsledků. Tato osoba nebude mít žádnou odpovědnost za případné sankce z neplnění plánu lovu, neponese žádné náklady, které musí uživatel honitby vynakládat na myslivecké hospodaření atd. Ministerstvo by podle názoru kraje navrhovaným paragrafem podporovalo vznik konfliktních situací a sociální destabilizaci venkovských oblastí.
MZe ani tuto připomínku neakceptovalo s použitím stejných argumentů jako v případě už popisované námitky Moravskoslezským krajem.
Svaz měst a obcí ČR nesouhlasil se zužováním výčtu druhů zvěře, které by mohla hospodařící osoba lovit, protože nikdo dnes nedokáže predikovat, u kterého druhu zvěře vznikne potřeba jej regulovat. Proto navrhoval vypuštění navrhovaného ustanovení jako celku.
MZe také neakceptovalo s použitím stejných argumentů jako v případě podobné námitky od Moravskoslezského kraje.
Jihomoravský kraj navrhuje vydání povolenky hospodařící osobě až na rok následující po roce, ve kterém uživatel honitby nesplnil plán lovu vyjmenovaných druhů spárkaté.
MZe použilo stejnou argumentaci jako v předchozích případech a připomínku také neakceptovalo.
ČMMJ podala následující připomínku, kterou cituji doslovně: „
Považováno za nesystémový přístup narušující jak odpovědnost uživatelů honiteb za problémy spojené s mysliveckým hospodařením, neboť takovéto „nadelegované“ lovící osoby nejsou zákonně odpovědny za své konání v honitbě, tak takovýto přístup má negativní vliv na mezilidské vztahy mezi řádnými členy uživatele honitby se stanovenými odpovědnostmi a „nadelegovanými“ lovícími osobami bez jakýchkoliv zákonných odpovědností za své konání“.
Doslovná reakce
MZe:
„Jedná se o umožnění lovu, respektive prevenci vzniku škod, hospodařícím osobám. Tam, kde jsou myslivci a hospodařící osoby schopni se dohodnout, vše funguje. Tam, kde myslivci neumožňují hospodařícím osobám lovit, je potřebné, aby to bylo stanoveno zákonem“. Neakceptováno.
Do
PSP byl návrh tohoto ustanovení odeslán v původním znění, pouze s méně významným změnami.
Problematika pronájmu honiteb a podpora spolkové činnosti
§ 32 odst. 5 ve spojení s § 33 odst. 4
Ministerstvo spravedlnosti uvádí, že navržená formulace nestanoví, jaká kritéria jsou pro výběr nájemce primární a upozorňuje, že by ani po novelizaci nic nebránilo v tom pronajmout honitbu na základě nejvyšší nabídky.
Dále požaduje, aby z formulace návrhu novely bylo jasné, jakým způsobem mají být jaká kritéria hodnocena, například aby z ní plynulo, že pronajímatel při výběru zohledňuje podporu a ochranu spolkové myslivosti.
MZe akceptuje část připomínky prohlášením, že v textu ustanovení je nezbytné více akcentovat podporu spolkové myslivosti a upřesnit, v jakém smyslu mají být posuzována jednotlivá kritéria. V návaznosti na to došlo k následující úpravě textu odstavce 5, v němž se uvádí, že „
Osoby uvedené v odstavci 4 (Právnické osoby, které hospodaří s majetkem státu nebo majetek státu spravují…), jsou povinny ve výběrovém řízení na pronájem honitby podporovat spolkovou myslivost tím, že v rámci hodnocení předložených záměrů preferují myslivecké spolky, které
a) se věnují myslivosti nejdelší dobu,
b) mají nejvyšší počet členů, kteří jsou držiteli loveckého lístku,
c) mají sídlo nejblíže honitbě,
d) mají nejvyšší počet členů s bydlištěm v místě honitby, nebo
e) se nejvíce věnují osvětové činnosti ve vztahu k myslivosti“.
Váhu jednotlivých kritérií stanoví Ministerstvo zemědělství státnímu podniku Lesy České republiky, s. p. a lze předpokládat, že v honitbách v blízkosti aglomerací bude akcentována spíše pedagogická a osvětová činnost, zatímco v honitbách s vyšší početností zvěře naopak počet členů s loveckým lístkem a počet členů bydlících v blízkosti honitby.
Veřejný ochránce práv se k této problematice vyjádřil v tom smyslu, že doposud byla hlavním kritériem výběrového řízení podle důvodové zprávy nabízená výše nájemného a navrhl, aby předkladatel zakotvil do zákona limity pro postup právnických osob ve výběrovém řízení tak, aby myslivecké spolky měly skutečně šanci uspět a mohly dál udržovat myslivecké tradice. Mohlo by se jednat například o zakotvení maximální váhy výše nájemného ve výběrovém řízení, nebo systém odvození výše nájmu od hlavních druhů lovné zvěře na 1 ha ročně, aby nájemné za honitbu bylo poměrově nižší oproti zdrojům, které honitba může poskytovat.
V souvislosti s podporou mysliveckých spolků a v návaznosti na výše uvedené argumenty zároveň navrhl přeformulovat část § 33 odst. 4 tak, aby myslivecké spolky nemusely dorovnávat výši nájemného vzešlou z výběrového řízení.
MZe tuto připomínku neakceptovalo s vysvětlením, že pevné stanovení váhy nájmu v nájemních smlouvách by bylo přílišným zásahem do práv držitele honitby. Váhu stanovených kritérií by měl stanovit držitel honitby s ohledem na charakter honitby, její lokaci a na výskyt jednotlivých druhů zvěře.
V textu § 32 nebo 33 předloženého do
PSP ale není jednoznačně uvedeno, že myslivecký spolek při uplatnění opčního práva nemusí dorovnávat nájemné do nejvyšší nabídky, vzešlé z výběrového řízení.
Myslivecké plánování
§ 36 až 37
Novelou je odstraněn odst. 3 podle něhož
„Vypracovaný plán předloží uživatel honitby držiteli honitby k vyjádření…. Pokud po vyjádření držitele honitby nedojde mezi ním a uživatelem honitby k dohodě o plánu, určí jej na návrh některého z nich orgán státní správy myslivosti rozhodnutím…“.
MZe ho nahradilo odstavcem 2, který sice dává držiteli honitby možnost se k vypracovanému plánu vyjádřit, ale vůbec neřeší situaci, kdy s plánem držitel honitby nesouhlasí. To přímo odporuje deklarovanému důvodu novely o posílení práv vlastníků honebních pozemků, a navíc je tím Státní správa myslivosti z celého procesu plánování vyřazena. J
ak na to reagovala připomínková místa?
Ministerstvo spravedlnosti vznáší připomínku, že držitel honitby by ale měl mít k dispozici dostatečné penzum času pro vyjádření souhlasu s upraveným plánem. Proto doporučilo, aby předkladatel stanovil pevnou lhůtu, ve které se držitel honitby může vyjádřit k upravenému plánu.
MZe připomínku údajně akceptovalo a znění § 36 odst. 1 upravilo. Ve zkrácené podobě vypadá takto: „
Uživatel honitby je povinen v každém mysliveckém roce vypracovat plán mysliveckého hospodaření v honitbě (dále jen „plán“) a vložit jej do Informačního systému evidence myslivosti ve lhůtě stanovené vyhláškou.
Pokud se k vloženému plánu držitel honitby nevyjádří… do 15 dnů ode dne jeho vložení do Informačního systému evidence myslivosti, platí, že s ním souhlasí.
Jestliže se držitel honitby k navrženému plánu v této lhůtě vyjádří, je uživatel honitby oprávněn vložit do Informačního systému evidence myslivosti upravený plán lovu ve lhůtě 15 dnů ode dne vložení vyjádření držitele honitby do Informačního systému evidence myslivosti.
Pokud se k upravenému plánu držitel honitby nevyjádří v Informačním systému evidence myslivosti do 15 dnů ode dne jeho vložení do Informačního systému evidence myslivosti, platí, že s ním souhlasí.“.
MZe dále uvádí, že
„Pravomoc orgánu státní správy myslivosti původně uvedená v odstavci 1 se v důsledku legislativně technických úprav přesouvá do odstavce 2“.
V předložené novele poslancům
PSP žádná pravomoc orgánů statí správy myslivosti v tomto ohledu napsána není.
ČMMJ v připomínkovém řízení uvedla, že, a teď plná citace:
„Nebylo dostatečně projednáno se zainteresovanými účastníky pracovní skupiny pro přípravu novely zákona o myslivosti. Účastníci byli postaveni před hotovou věc s tím, „že to tak bude“ a že celý systém bude rozpracován až v prováděcí vyhlášce.
Ve vztahu k různorodosti přírodních podmínek, specifik lokálního zemědělského a lesnického hospodaření a dopředu neodhadnutelným klimatickým změnám se nelze ztotožnit s principy, že plány mysliveckého hospodaření budou vycházet z až třech let starých lesnických inventarizací a územních vzdáleností zjištěných atributů působení zvěře na prostředí, přesahující vzdálenosti až desítky kilometrů od konkrétních honiteb, když se jedná o usměrňování teritoriálních druhů a populací zvěře.
To je naprosto nepřijatelné, zvláště když samotné plány nebude stanovovat státní správa v rámci správního řízení s možností podání protestu.
Takovéto plány budou stanovovány pověřenou organizací bez jakékoliv odpovědnosti ke státní správě, mimo správní řízení a bez možností využití opravných prostředků dotčených subjektů proti závadným závěrům. Takovéto principy řízení činností dosahují až totalitních prvků“.
Podle vyjádření
MZe k této připomínce, a teď opět úplná citace:
„byla ČMMJ po celou dobu procesu vzniku novely přítomna všem jednání a navrhovaný systém plánování nebyl během procesu zpochybňován. Proběhla celá řada seminářů vysvětlujících princip fungování plánování chovu a lovu. Systém je navržen tak, aby byl v následujících pěti letech počet spárkaté zvěře snížen na tolerovaný ve vztahu k poškození lesního prostředí“.
Připomínka nebyla akceptována.
Použití luku k loveckým účelům
§ 44a
Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) v připomínkovém řízení požadovalo vypuštění tohoto paragrafu z novely. Hlavní argumenty spočívaly v otázkách týkajících se humanity a etiky lovu.
Zásadně se zaváděním této metody lovu nesouhlasí i Státní veterinární správa – to nelze ověřit, protože připomínky SVS nebyly Ministerstvem zemědělství zveřejněny.
Podle MMR je lov lukem vnímán jako metoda s vyšším rizikem způsobení nesmrtelných zranění zvěře, což je v rozporu s principy etického lovu, které zdůrazňují potřebu rychlého a bezbolestného usmrcení. Z veterinárního a zdravotního hlediska mohou existovat obavy ohledně potenciálního prodloužení utrpení zvířat a s tím spojených welfare aspektů.
MZe své odmítavé stanovisko k této připomínce vysvětlilo tak, že lov lukem není ve světě žádnou novinkou a v řadě zemí, včetně zemí evropských je rovněž povolen. Dlouholeté zkušenosti z těchto zemí nenasvědčují tomu, že by se tento způsob lovu neosvědčil.
Argumentaci opírá i o řadu studií, z jejichž výsledku je patrné, že účinnost lovu palnou zbraní a lukem je ve výsledku porovnatelná.
Podle MZe může být lov lukem také vhodnou a bezpečnější alternativou k lovu v zastavěném území, v jehož blízkosti se zvěř nezřídka kdy nalézá.
Takže připomínka neakceptována.
Do
PSP byl návrh předložen v následující podobě:
„Lukem lze lovit zvěř a usmrcovat živočichy vyžadující regulaci. Lov lukem je možný pouze po složení zkoušky z lovu lukem….“
ČMMJ k tomuto problému žádnou námitku neuplatnila.
I z tohoto krátkého výčtu výsledků Mezirezortního připomínkového řízení lze usoudit, že předkládaný návrh novely mysliveckého zákona má celou řadu pochybení a nedodělků, a tak by bylo nanejvýš potřebné uvážit, zda by jeho přijetí nemohlo nenadělat víc škody než užitku jen proto, aby se za každou cenu vyhovělo politickému zadání.
Ing. Alexandr VÍT