Honitba, ve které hospodaří Myslivecký spolek Liběšovice, se nachází v chmelařské oblasti jižně od Žatce, nedaleko Blšan. Spadá pod Okresní myslivecký spolek Louny. K rozhovoru o tom, jak se zde myslivcům daří, jsem se sešla s předsedou MS Liběšovice Radkem Vostřelem, místopředsedou Jiřím Sakovičem a mysliveckým hospodářem Jaroslavem Bubnem.
Setkání probíhalo v budově zvané Myslivna, kterou mají myslivci od obce v symbolickém nájmu, za to ji na vlastní náklady udržují.
Povězte mi – název Myslivna vychází z dřívějšího využití budovy nebo jej dostala až při užívání myslivci?
Původně tu bývala mateřská školka. Od roku 2000 máme budovu pronajatou za 1 Kč na rok od Obecního úřadu Liběšovice, smlouvu jsme uzavřeli na 25 let. Název myslivna jsme zavedli až my. Nahoře v patře je obecní kulturní sál.
Budovu jsme získali do pronájmu po několikaletém využívání místní omladinou, takže byla značně zdevastovaná. Dali jsme ji do pořádku, jeden z členů spolku je správcem budovy, hlídá spotřebu energie a dohlíží na sál.
Předseda spolku Radek Vostřel je členem zastupitelstva, takže když se má něco v sále konat, víme o tom, pomáháme s organizací. Myslivci pořádají každoroční ples. Pak tu funguje Osadní výbor, což jsou místní maminky s dětmi, ty v areálu Myslivny pořádají dětský den, také maškarní karneval.
Je skvělé, že jste v zastupitelstvu a myslivci se podílí na akcích obce. Máte v honitbě také nějaké obecní pozemky?
Obecních pozemků je v honitbě 300–400 hektarů. Nejsou s tím žádné problémy, náhrady škod jsme dosud nemuseli řešit.
Přispívá obec na činnost myslivců?
My obec o podporu nežádáme, finančně vycházíme. Naopak myslivci podporují dětské dny, pořádané Osadním výborem, finančně
i zvěřinou na guláš. Na všechny naše akce zveme paní starostku. Na výroční schůzi, na ples, v červnu pořádáme Den přátel myslivosti, je to venkovní posezení pro nás, přátele a sousedy z obce. Domluvíme kapelu, naposledy jsme měli harmonikáře, opečeme buřty a povídáme.
Můžete ještě upřesnit, jaká je výměra a charakter honitby?
Celková výměra honitby je 1780 ha, z toho je 190 ha lesa, 140 ha ostatních ploch, tři hektary vodních ploch, což jsou potoky Blšanka, Černocký a několik rybníků. Katastrálně jsme na území obcí Liběšovice, Siřem, Soběchleby, Stachov, Libořice, Sýrovice, Pšov u Podbořan a Blšany.
Honitba je pronajatá od Honebního společenstva Liběšovice, kterého je pan Vostřel honební starosta.
V současné podobě byla uznána v roce 2003. Pronájem je bezúplatný. Škody jsou na pozemcích uživatele, takže je vůbec neřešíme.
V okolí Siřemi a Soběchleb
u Podbořan je členitá krajina, podobná Džbánsku, je tam hodně ostatních ploch, ze zvěře se tam vyskytuje hlavně spárkatá, konkrétně černá zvěř a sika. U Liběšovic a Sýrovic je polní krajina, kdysi se tu lovilo hodně drobné zvěře.
Jaké jsou stavy drobné zvěře v dnešní době?
Z pohledu pamětníka smutné. Snažíme se vypouštět bažantí zvěř. Obnovili jsme chod bažantnice, která se nachází v části obce Liběšovice–Čárka, naši tátové ji založili, ve staré stodole, teď ji už deset let opět provozujeme.
Kupujeme jednodenní kuřata, po odchování je na podzim vypouštíme. Střídáme se u nich skoro všichni členové po týdnu. V honitbě máme vypouštěcí voliérky. Vypouštíme asi 140 kohoutů a 80 jich odlovíme. Na lednový ples necháváme 50 kusů do tomboly.
Udrží se nějaká vypuštěná zvěř v honitbě?
Ano, jsou vidět, i na fotopastech a jsou i slyšet. Ale je to malé procento.
Vyskytuje se tu i jiná drobná zvěř?
Zajíci jsou na vzestupu. Lovíme jich jen sedm na tombolu, jinak ne. Mají tu příznivé podmínky, které se jim neustále snažíme vylepšovat.
Rozdělili jsme pole na menší celky. Mezi půdními bloky fungují již dříve založené biokoridory, do nich jsme nakoupili stromy, jeřabiny, sázíme také keřové pásmo, aby zvěř měla mezi půdními bloky kryt a potravu.
Pozemky jsou buď obecní nebo vlastní, takže s tím není problém.
Plánujeme dělat nějakou výsadbu každý rok, zkusíme také zapojit lidi z obce.
Kolik má spolek členů?
V současné době je nás sedmnáct. Věkový průměr je kolem 55 let. Nejstaršímu členovi, panu Svobodovi, je 80 let.
Těší nás ale zájem mladých lidí. Vloni dva adepti složili zkoušky z myslivosti, letos máme tři adepty, z toho dva jsou synové členů.
Většinou začnou chodit na lovecké akce jako honci, tím je trochu přitáhneme a časem se rozhodnou udělat si zkoušky.
Často se píše, že populace myslivců stárne, ale u nás to neplatí, u nás je to naopak.
Určitě je to dáno také tím, že myslivci jsou jediný fungující spolek v obci, byl založen už v roce 1946 a od té doby funguje. Snažíme se tedy, abychom tu činnost zachovali.
Věříme, že nám obec prodlouží nájem myslivny, máme tu i skládek, kuchyň, vaříme si tu ze zvěřiny.
Kolik společných loveckých akcí během roku pořádáte?
Máme dvě naháňky, jednu v listopadu a pak první týden v lednu, druhý týden v lednu pořádáme myslivecký ples, takže zvěřinu z druhé naháňky použijeme na občerstvení a na tombolu.
Na drobnou zvěř máme také dva hony, jeden v listopadu a jeden v polovině prosince, před Vánoci.
Projdeme polní část revíru, kde můžeme narazit i na lišku.
Jaké jsou roční odlovy u spárkaté zvěře?
Ročně lovíme kolem stovky prasat. Z toho 75 % mladé zvěře, na naháňkách deset až patnáct kusů, zbytek individuálně. Je nás dost, kteří chodí lovit. Naháňky bereme spíše jako společenské akce, na té lednové jde hlavně o zvěř do tomboly.
Jelena siky ulovíme kolem šesti kusů. Začíná se tu ukazovat i daňčí zvěř, místy také jelen evropský. Srnčí zvěře dříve bývalo více, nyní lovíme asi deset kusů, hodně „odloví“ doprava. Honitbou prochází hlavní tah Plzeň – Most, každou chvíli je nějaký kus sražený.
Jak jste na tom s dravou zvěří?
Ročně lovíme kolem dvaceti lišek. Vyskytuje se tu také mýval severní, psík mývalovitý i nutrie.
Součástí honitby jsou také chmelnice, je chmel pro zvěř atraktivní?
Zejména pro srnčí zvěř, abychom zabránili škodám, musíme v počáteční fázi instalovat okolo chmelnic ohradníky, dokud chmel nevyroste do té výšky, aby na něj srnčí už nedosáhla. Pak ohradníky přesuneme dál, podle potřeby. V honitbě máme celkem 52 hektarů chmelnic.
Zabýváte se ochranou zvěře při senosečích?
Nepěstujeme jetelotrávy a vojtěšky, které jsou nejvíce problematické. Když sečeme luční porosty, je do nich vidět, řidič sekačky srnče objede, nebo procházíme porosty se psy. Úhyny jsou minimální.
Spoustu luk jsme převedli do úhoru, takže je nesekáme, ale jen mulčujeme až na zimu. Úhor slouží zvěři i hmyzu.
Která plemena psů v honitbě využíváte?
Aktuálně máme tři ohaře a jezevčíka. Na naháňky zveme hosty se psy.
Je mezi lidmi zájem o myslivecké akce? Bývá ples a myslivecký den hodně navštěvovaný?
V minulosti byl zájem o ples veliký, někdy jsme se ani nevešli do sálu. Dnes je také zájem pěkný, kromě let kolem covidu. Jsme rádi, že lidi chodí. Na myslivecký den bývá rovněž plno.
Myslivnu také pronajímáme na různé soukromé akce. Bylo by však potřeba opravit střechu, protože je v ní díra a prší do sálu. Už se to řešilo na zastupitelstvu několikrát, že by byla potřeba důkladná oprava.
V začátcích myslivci opravili budovu na vlastní náklady, materiál se sehnal porůznu a práci jsme udělali, ale při dnešních cenách materiálu už je to nemyslitelné.
Jsou i další věci, které liběšovické myslivce trápí?
Máme tu často problémy s motorkáři, čtyřkolkáři, kteří vjíždí do osetých polí a nic si z toho nedělají. Kolikrát také člověk sedí, čeká a přijede tam někdo rámusit na čtyřkolce. Nebo v minulosti byly problémy s venčením psů, na obci jsme tedy iniciovali vyhlášku
a v současnosti jsou problémy vyřešeny.
Příroda se hodně zpřístupňuje, ale zvěř tím ztrácí klid, protože lidi jsou neukáznění.
Co vám naopak dělá radost?
Naše zemědělské hospodaření v honitbě, které zlepšuje životní podmínky zvěři.
Rád bych se na tomto místě zastal zemědělců, protože hodně myslivců si myslí, že jsou to škůdci. Ale většina z nás se snaží hospodařit v souladu s přírodou, zvěř udržujeme na přijatelných stavech, škody na plodinách musíme strpět, rozhodujeme si o tom sami jako uživatelé pozemků.
Chemizace v zemědělství je, ale ubývá jí, nikdo nic nestříká zbytečně, stříkáme, protože máme nějaké důvody, ochranu porostů. A je nutno říci, že dříve se stříkaly daleko drastičtější přípravky.
Sami vidíme, že hmyz a ptactvo ubývá i v lokalitách, kde se nestříká nic. Důvodem je až příliš kulturní krajina i v obcích, zahradách, vše je vysekané, upravené, hmyz nemá v podstatě kde být.
Souvisí to i s úbytkem živočišné výroby, s tou se pěstovaly pro zvěř ideální plodiny. Dnes jsou to jen obilniny a olejniny. Je to otázka celé zemědělské politiky.
My, jakožto zemědělci a myslivci zároveň, se snažíme na všechny dostupné pozemky sít a sázet něco zvěři na přilepšenou. Snažíme se půdní bloky rozdělovat na menší plochy a střídat plodiny. Také věříme krajinným prvkům mezi pozemky, aby byl kryt a úživnost.
A abychom si ještě více naklonili myslivecké patrony, podařilo se nám přímo v obci vybudovat kapličku svatého Huberta.
Díky moc za rozhovor!
Kamila KAASOVÁ
