Jedná se o přípravky na bázi různě upravených rostlinných extraktů. Tyto přípravky jsou v současné době ověřeny v mnoha chovech hospodářských zvířat a provozně nejen považovány, ale uznány za vhodné k úspěšnému a většímu rozšíření.
Ještě stále považujeme za prioritní používání „klasických“ či „tvrdých“ léčivých látek, zejména antiparazitik a částečně, v myslivecké chovatelské praxi opravdu jen v menším rozsahu, antibiotik. Jejich používání ale s narůstající závažností naráží na stále více narůstající rezistence.
Výskyt parazitóz v populacích volně žijící zvěře zatím není vysloveně kritický, chovy zvěře v oborách jsou parazity zatíženy relativně málo. Zde ovšem svou roli hrají snadnější i účinnější možnosti zoohygienických opatření, lepší koncepce výživy, sledování zdravotního stavu s následnou účinnou selekcí slabých či nemocných kusů, a hlavně častější provádění antiparazitárních přeléčení. K tomu samotnému je možné konstatovat zodpovědnější přípravu i samotné provedení, podstatně úspěšnější je proto i pozice při žádostech o povolení k přeléčení.
Nicméně, obecně proklamované tvrzení o neexistenci rezistencí na údajně jedině pro zvěř využívaném antiparazitiku ivermektin
(Ivermectinum), má řadu trhlin, kromě toho i další podstatné nevýhody, kromě jiného prokázané negativní účinky na koprofágní hmyz. Dostal jsem dokonce i informaci (neověřenou) o horším obrůstání pastevních ploch po rozsáhlé aplikaci ivermektinu. Ivermektin zatím proto zůstává snad jedinou šancí vůči napadení zvěře střečky, která snad mohla stát za pozornost, uvážíme-li, že pozdní vývojová stádia larev způsobují skutečné týrání zvěře.
Na druhé straně, parazitózy v širokém spektru druhů stále existují. Podle podmínek krajinných a klimatických i chovatelských specifik se setkáme s cizopasníky od prvoků (
protozoární parazité, např.
Kokcidia,
Histomonas, Trichomonas), červů (
Nematoda) parazitujících v plicích (Muellerius) nebo široké spektrum v trávicím traktu (Strongyloidea). Problémem je přenos cizopasníků mezi volně žijící zvěří a hospodářskými zvířaty, znásobený reálně existujícími kmeny uvnitř řady druhů jako nositeli rezistencí vůči antiparazitikům. Typickým představitelem je vlasovka slezová, velmi častá u ovcí. Dále řada zástupců hmyzu, zmínění střečci a také ektoparazité.
Kromě toho, přinejmenším chyby v podávání doplňkových krmiv s vyšším obsahem škrobu mohou následně kromě acidózy zapříčinit rozvoj patogenů trávicího traktu, totéž může nastat při nezodpovědném zkrmování objemných krmiv špatné dietetické nebo zdravotní kvality. Někdy proto nezbývá (v oborních a nebo voliérových chovech) než sáhnou ke klasickým léčivým látkám působícím na bakteriální infekce. Antibiotika byla v chovatelské praxi hospodářských zvířat používána dlouhodobě a s vágním přístupem k povolování. Jaký div, že se postupně začaly objevovat rezistence u mnoha původců závažných chorob i v humánní medicíně, násobených stejně spontánním využívání antibiotik.
To je, doufám, alespoň částečný obraz reality a následků v současné praxi používání léčivých látek.
V myslivecké praxi se v prevenci i léčení uvedených onemocnění parazity musíme přizpůsobit dané realitě. Jestliže vývoj ukazuje nutnost změny a ta se ukazuje jako úspěšné řešení, nesmíme dlouho váhat.
V minulých článcích v časopisu Myslivost jsem si dovolil představit dva typy přípravků, které řeší část tíživých problémů a nabízejí či ukazují do budoucna, jak snižovat zátěž i nevýhody způsobované tradičními antiparazitiky, popř. dalšími farmaky.
Je třeba vyzvednout tři souvislosti. Předně, je vysoce pravděpodobné, že vývoj rezistencí cizopasníků vůči nim bude zcela minimální nebo žádný. S největší pravděpodobností neporovnatelný s rychlým nástupem u klasických léčivých látek.
Dále, tam, kde výzkum i praxe potvrdili účinnost přípravku, není k jeho použití třeba vytvářet složité žádosti o povolení s nejistým výsledkem. Konzultace a spolupráce s veterinárním lékařem znalým problematiky je žádoucí, nikoliv povinná – aspoň ne ve smyslu lege artis. Nicméně, přesnost a aplikace a následné vyšetření, většinou koprologický rozbor, zůstává základní podmínkou. Tyto přípravky totiž nemají ochrannou lhůtu, nejsme tedy vázáni povinností po aplikaci nelovit, resp. zvěřina ulovené zvěře je bez problémů poživatelná.
Shrnuto, chovatel si po konzultaci třebas jen s kvalifikovaným dodavatelem sám rozhodne o možnosti i realizaci provedení přeléčení. Jistě, že zodpovědný chovatel bude hledat maximum informací i zkušeností.
Charakterizujme si tyto přípravky, alespoň stručně podstatu a základní definice.
Obecný název je FYTONCIDY. Jsou to látky vylučované vyššími rostlinami (Cormophyta) s antibakteriálními, fungicidními a protozoocidními vlastnostmi. A zároveň jsou ekvivalenty antibiotik produkovaných bakteriemi, houbami a lišejníky.
První objevy pocházejí z let 1928 až 1930 a jejich působení bylo nazváno v roce 1941 FYTOALEXINOVÝ KONCEPT
. Podle autorů (K.O. Mülleemr a H. Börger) jsou fytoalexiny sloučeniny, které inhibují růst patogenů. (Inhibice je proces, který brzdí, omezuje, zadržuje, zamezuje, utlumuje nebo zpomaluje jiný subjekt nebo jev. Zdroj inhibice se nazývá inhibitor).
Fytoncidy obsahující síru mají silnější a rychlejší antibakteriální účinek proti Gram+ a Gram- bakteriím než některá známá antibiotika (např. bacitracin, neomycin). Navíc sírové a iso-síro-cyanogenní fytoncidy fungují spazmolyticky (
spasmolytika jsou léky, které pomáhají uvolňovat křeče ve střevech a dalších částech trávicího traktu). Tyto léky jsou často používány k léčbě trávicích problémů, jako jsou například kolika, zácpa nebo nadýmání, působí tím, že snižují napětí svalů střev a tím umožňují snadnější průchod potravy, mají účinek na produkci a sekreci žluči a fungují jako anti hypertensiva (snižují vysoký krevní tlak). Navíc pomáhají při absorpci živin ve střevě do krevního řečiště. Inhibují růst hnilobných bakterií a patogenních plísní. Fungují protozoocidně, neboli brzdí, omezují nežádoucí prvoky.
Je zde pro budoucí text nutno připomenout, že nesprávné použití inhibuje i mikroflóru trávicího traktu přežvýkavců, tedy vysoké zvěře. Ale i husy, kachny, bažanti mají částečně mikrobiální trávení...
Zpestřeme si ale suchopárný text skutečností, že i pro člověka mohou mít kladný vliv, působí proti arterioskleróze, hypoglykémii, onkostaticky a estrogenně.
Jako první si dovolím představit
AdiCox AP, poskytující možnost prevence proti projevům kokcidiózy a ochrany vůči infekcím anaerobními bakteriemi v chovech drůbeže, prasat a králíků. Dále je úspěšně využíván u telat a má rovněž potenciál pro kůzlata a jehňata. Dodavatel, firma Adifeed (Polsko) jej s trochou poezie, ale bez nadsázky charakterizuje: AdiCox = síla & zdraví přírody, jednoduché řešení, nekonečné možnosti.
Jeho působení v organizmu stimuluje růst lymfatických tkání v membránách buněk epitelu zažívacího traktu a posiluje tkáně, které představují první bariéru proti invazi nežádoucích baktérií. Zlepšuje délku a aktivitu střevních klků; klky jsou aktivní a vyšší, dokonce i u zvířat infikovaných Eimeria spp. Stimuluje sekreci a produkci žluče, působí lipolyticky (usnadňují trávení tuků) a sekreci žaludečních šťáv schopných hydrolyzovat bílkoviny a podporujících přirozenou destrukci protozoí a bakterií v žaludku a dvanácterníku.
Jako pilný opravář následků útoků patogenů a destrukce organizmu stimuluje a zvyšuje počet lymfocytů
T gamma-delta, které úzce spolupracují s
epiteliálními tkáněmi (epitel je vrstva buněk, která kryje povrch těla nebo vystýlá nějakou tělní dutinu a významně se podílí na jeho funkci) trávicího, respiratorního a
epidermálního (kůže se svými bariérovými
systémy) systému.
Lymfocyty odstraňují poškozené buňky a vylučují cytokiny, které urychlují hojení epitelu poškozeného mikrobiální infekcí.
AdiCox stimuluje lymfatické tkáně a zajišťuje destrukci patogenů (fagocytóza, přirozený zabiják buněk).
Vliv AdiCoxu lze modelově popsat takto: Octne-li se živý prvok v blízkosti částice AdiCoxu, je buňka prvoka jeho působením usmrcena po třech minutách. Působením AdiCoxu je buňka parazita zničena.
Dodavatel přípravku je polská společnost AdiFeed, výhradní distributor krmných doplňků od světových výrobců. Oddělení výzkumu a vývoje AdiFeed vyvinulo a implementovalo první sypký fytogenní přípravek do krmiva – AdiCox® AP jako alternativu kokcidiostatik.
V roce 2016 byl spuštěn nový výrobní závod v Grodzisk Mazowiecki. Vyrábí širokou škálu fytogenních přípravků nejnovější generace pro všechny druhy zvířat: drůbež, přežvýkavce, prasata a ryby.
Účinnost AdiCoxu AP byla prověřena v řadě pokusů in vitro i in vivo.:
Plná účinnost na Bacteroides fragilis i Escherichia coli. (B. fragilis vyvolává nekrotické záněty, léčí se antibiotiky. Je však rezistentní na ampicilin a penicilin. B fragilis je hlavně ve střevě, často je nalézán při sepsích po operaci dutiny břišní).
Aplikace AdiCoxu posiluje stavbu střevních klků ve střevě drůbeže.
Aplikace AdiCoxu redukovala celkový počet bakterií ve výkalech selat.
AdiCox aplikován u brojlerů snížil počet patogenů ve střevě porovnatelně se salinomycinem.
Aplikace AdiCoxu na králičích farmách se prokázala jako plně porovnatelná s aplikací konvenčních antikokcidik.
Aplikace AdiCoxu snížila počet oocyst (vývojových stádií kokcidií) ve výkalech dospělých koz z 9310 na 5325 v 1 g trusu.
Aplikace AdiCoxu v terénním pokusu (Velkopolsko, 2010) u telat provedená do 14 dnů věku snížila úhyny o 98 %, vodnaté průjmy o 93 %. Dále (Podlasie, 2010) aplikace do 24 hodin bez úhynů, průjmy sníženy proti kontrole o 85 %.
Aplikace AdiCoxu přinesla v užitkovosti telat proti kontrole zvýšení přírůstku z 1,06 kg na 1,27 kg /den, snížení průjmů z 89 % případů na 6,3 %, z původní 11,1 % mortality na 0, vysokou vitalitu telat a plnou eliminaci kožních mykóz. Zároveň se podstatně zvýšil příjem krmiva. V jiném pokusu se přírůstky zvýšily z 0,86 kg na 1,17 kg na ks/den.
Shrnuto: Zejména u telat, ale lze konstatovat že ve všech pokusech obdobně, vyšší příjem krmiva, nižší výskyt průjmů vyšší denní přírůstky. Aplikace AdiCoxu vytvářela u telat předpoklad lepšího rozvoje předžaludků, stálý imunitní profil, lepší růst a rychlejší dospívání. Na těchto výsledcích se podílí i lepší využívání krmiva (
konverze).
Není nutné hledat zázraky. Přírodní fytoncidy podstatně omezují patogeny, které se vždy objevují a přetrvávají ve stájovém prostředí, v krmivu, zanášejí se z vnějšího prostředí.
Tento stav jsme si v minulosti v chovech skotu a právě u telat vysnili a snažili navodit aplikací antibiotik i antikokcidik. Přes veškeré léčebné snahy a také vlivem řady chovatelských chyb „patogeny“ vítězily. Teprve nedávné pochopení nároků velmi problémového zvířete – telete, rovněž napomohlo v úspěšnosti odchovů. Ale fytoncidy, ať už AdiCox nebo jiné umožňují dosáhnout špičkových výsledků odchovu i výkrmu bez antibiotik a antikokcidik.
Co z tohoto příkladu plyne pro mysliveckou praxi?
Nebojme se aplikovat poznatky a zkušenosti z chovu skotu. Vývoj od mléčné výživy z období kojení po rozvoj předžaludků a plnou výživou objemnými krmivy je u zvěře prakticky stejný. Mláďata zvěře mají rovněž omezení působená vlivem stavu naší zbídačené přírody, původní prostředí neexistuje. Oborní chovy jsou na tom poněkud lépe, ale zde se zase objevuje faktor vyšší koncentrace zvěře a také vyšší nároky na efektivitu chovu.
Zvláštní pozornost by si zasloužily chovy muflonů, neboli profláknuté mucholapky kdejakého parazita. Zejména a nejčastěji kokcidie (
Eimeria) dokáží u muflončat i dalších mláďat podstatně zhoršit zdravotní stav a tím kromě zvýšených a zbytečných úhynů snížit šance na odchov robustních kusů do chovu, jistě i jako předpoklad silné až jedinečné trofeje beranů. Že je na muflony možno plně aplikovat poznatky o parazitech z chovu ovcí, nemusíme pochybovat.
Nejen mufloni, ale také bažanti nejsou po zdravotní stránce zrovna bez rizik. Několik druhů kokcidií, nejčastěji
Eimeria colchici, E. phasiani a E.duodenalis a ještě osm dalších. Když jsme u kokcidií hrabavých, mohou nás zajímat ješte
Eimeria kofoidi a
E. procera u koroptví. Mláďata divokých krocanů napadá
E. adenoides a E. meleagridis.
Mimořádnou pozornost musíme věnovat bažantíkům v umělých odchovech. Klasické tradiční antikokcidika (Sulfadimidin, Sulfakombin, Esb3) či Toltrazuril (Baycox) jsou nepostradatelná pro každého bažantníka, stejně jako vyšetření trusu. A vědomí, že další vlna po úspěšném přeléčení první invaze na sebe nikdy nenechá dlouho čekat. U bažantů toho skutečně přichází „mnoho dobrého“ najednou, a ať už je příčinou oslabení po invazi eimeriemi nebo vliv prostředí, ideálně obojí, musíme počítat s trichomonózou a co je ještě lepší, histomonózou.
Účinnost AdiCoxu proti kokcidiím prokazuje několik prací prováděných na skutečně solidní praktické i vědecké úrovni. Nicméně, rozsah tohoto příspěvku je už dostatečný a jsem si vědom nadměrné složitosti textu. Jak bylo dříve psáváno – nechť laskavý čtenář promine – ale první krok do nového tématu není nikdy snadný. Proto děkuji všem, kteří s dostatečným soustředěním dočetli až sem. Na závěr příklad, jak bylo s výzkumem AdiCoxu pracováno:
Histomonóza krůt, stejně jako bažantů představuje vážnou hrozbu. Účinný lék (
metronidazol, ronidazol a dimetridazol) byl v Evropě zakázán, a i když se v současné době tvrdí, že histomonóza se stala méně častou, nelze ji pustit ze zřetele. Způsob proniknutí bičíkovce
Histomonas meleagridis do chovů byl na stránkách Myslivosti popsán několikrát, taktéž průběh onemocnění a následky.
V Polsku byl proveden pokus, závažná vědecká práce na krůtí farmě s aplikací přípravku AdiCox SOLPF, který dokázal, že aktivní složky přípravku jsou účinné v prevenci a terapii krůtí histomonózy.
Cílem studie bylo zhodnotit vliv fytoncidního krmného doplňku na průběh histomonózy. Materiál je velmi obsáhlý, a proto se omezím na informace a fakta, která mohou zaujmout chovatele bažantů a zároveň přivést k úvaze, zda by AdiCox nebyl dobrým účinným řešením pro voliérové chovy pernaté zvěře.
Podstatný je závěr a výsledek dokazující, že aktivní složky přípravku AdiCox SOLPF jsou účinné v prevenci a terapii krůtí histomonózy. Nemoc se nerozšířila na krůty chované v sousední budově a chovné krůty byly vyléčeny během období odchovu; oba tyto výsledky prokázaly účinnost přípravku. Skutečnost, že se do konce chovného období ani do 24 týdnů od snášky neobjevila žádná choroba, rovněž potvrzuje jeho vysokou účinnost při eradikaci histomonózy krůt, stejně jako získané výsledky produkce (vejce/slepice, plodnost a líhnivost).
Bylo také prokázáno, že rostlinné extrakty obsažené v hodnoceném přípravku kromě působení na patogenní bičíkovce H. meleagridis stimulovaly jak humorální (týkající se tělesných tekutin, humorální imunita je imunitní reakce, zprostředkovaná některými látkami rozpuštěnými v tělesných tekutinách, zvláště pak v krvi), tak buněčně zprostředkované obranné mechanismy ptáků, aniž by potlačovaly funkce jejich vnitřních orgánů. To bylo bez ohledu na dávku, která měla být prevencí nebo léčbou. Takové terapeutické a profylaktické účinky proti histomonóze po použití rostlinných extraktů nebyly dosud nikdy popsány.