Pomalu končí sezona zkoušková a blíží se nám společné hony. Pokud už při zkouškách potřebujeme, aby náš mladý pes nevyrážel za zvěří, když to nechceme (ani ostatní plemena prostě nemohou honit zvěř stále) a zvládl disciplíny chování na stanovišti, ať už v lese nebo u vody, na honech na drobnou je ovladatelnost psa před živou zvěří naprosto klíčová – pokud stojíme na stanovišti a chceme lovit, pes nám nesmí zvěř plašit, nesmí předčasně vběhnout do leče a vyplašit ji, měl by, pokud nejdeme plouženou leč, ale stojíme „na štontu“, čekat vedle nás, dokud neulovíme, zapamatovat si místo dopadu zvěře a aportovat ji, do té doby ale nerušit vůdce, nekňučet, v klidu sedět nebo ležet a čekat na povel. Že je to pro spoustu mladých (i starších) psů nemožné? Pokud budete cvičit sebekontrolu a klidy, nemusí být… Pro inspiraci jsme se podívali do země, kde je klid před zvěří klíčovou vlastností všech loveckých psů na drobnou zvěř, tedy krom ohařů i slídičů, pes má zvěř pouze vyrazit a pak aportovat, nikoliv pronásledovat.
Kdy si dát pozor?
Existuje mnoho aspektů výcviku psů, ve kterých můžete udělat chyby a následně je musíte napravit. Je ale jedna důležitá fáze, kterou je třeba zvládnout hned napoprvé. V této fázi se přechází od zkoušek k praktickému lovu živé zvěře a práci psa před a po výstřelu. Pokud je tato fáze výcviku provedena nesprávně, může být následné chování, které vám pes může nabídnout, velmi obtížně zvládnutelné. Můžete si tak nechtěně vytvořit problémy, které bude téměř nemožné vyřešit.
Většina problémů, které vám vzniknou, bude souviset s temperamentem: tj. pes bude příliš vzrušený. Bude kňučet, štěkat, zmítat se a vyrážet a odmítat poslouchat vaše povely. Jednou naučené přehnaně vzrušené chování lze velmi těžko napravit, proto se musíme snažit těmto problémům předcházet. Bohužel jen velmi málo vůdců si uvědomuje, jak velký problém to může být. Pes, který na zkouškách exceloval, může být už po několika společných loveckých akcích naprosto nezvladatelný.
Aby se náš pes dokázal vyrovnat s atmosférou honu, měl by zaprvé absolvovat dostatečný výcvik a zadruhé být dostatečně vyzrálý. Zralost se obvykle měří věkem, ale v tomto případě půjde o individuální temperament, a především o úroveň zkušeností, které pes získal. Mnozí zkušení vůdci mají své mladé psy s sebou celý den venku. Mladý pes je vystaven zvěři již od útlého věku, a proto se při správném výcviku naučí chovat se slušně. Ve špatných rukou se ale mladé zvíře stále příliš vzrušuje a ztrácí zájem o spolupráci s vůdcem. Proto se, prosím, nehrňte se štěňaty na hony, pokud opravdu dobře nevíte, co děláte.
Králičí výběhy
V zahraničí, respektive v anglosaských zemích, se na nácvik klidu před volně se pohybující drobnou zvěří, používají rabbit nebo pheasant peny, tedy v podstatě ohrady či výběhy, ve kterých je krytina, nařezané větve a další úkryty a ve kterých je pro účely výcviku psů chována zvěř, ať už divoký králík nebo bažanti a koroptve. Toto kontrolované prostředí umožňuje řízené seznámení se zvěří. Ve výběhu můžete psa naučit nevyrážet za pohybující se zvěří, pokud ho nepošlete. V podstatě se tento typ tréninku začíná tak, že se v ohradě cvičí poslušnost – chůze u nohy, sezení u nohy, odložení - a ignorace pohybující se zvěře. Psi se v Británii zároveň učí stop hvizd, tedy usednutí či zastavení na hvizd, spojený později s pohybem zvěře – takto cvičený pes zvěř vyhledává, ale ve chvíli, kdy vyběhne či vyletí, usedá, aby lovci umožnil bezpečný výstřel – toto chování je požadováno od španělů a retrívrů a je koncovkou slídění/vyhledávání zvěře stejně jako klid před zvěří po vystavení u ohaře.
Výběhy s králíky nebo bažanty (nebo obojím) jsou pro britské trenéry psů opravdu mimořádnou pomůckou. Při správném vedení tréninku pes zvládne klidy v relativně krátkém čase. Lze ji také použít k tomu, abyste váhavějšímu štěněti dodali více nadšení při lovu a zlepšili slídění. V Británii jsou pro ty, kdo si nemohou takovou králičí voliéru postavit na dvoře, dokonce výcviková zařízení, kam je možné jezdit trénovat.
Jak tréninkový výběh vypadá?
Výběh/voliéru pro králíky je potřeba dobře technicky vyřešit. Polodospělí divocí králíci se mohou protáhnout plotem s oky normální velikosti, zatímco dospělí králíci jej mohou snadno překonat, zejména v rozích, pokud nejsou zadrátované. V ideálním případě by měly být boční stěny vysoké alespoň 180 cm, ale tuto výšku lze snížit, pokud je horní část ohrady otočena dovnitř, aby králíci nemohli přešplhat. Problém s liškami a jinými predátory může vyřešit elektrický ohradník umístěný kolem plotu. Králíci samozřejmě rádi a dobře hrabou, takže spodní část ohrady by měla být otočena dovnitř a zahrabána do hloubky asi jednoho metru. Výběh musí být dostatečně velký pro velikost populace, která v ní žije, jinak vznikají zbytečné ztráty. Přestože se má za to, že králíci jsou společenská zvířata, mohou být při chovu ve stísněném prostředí vůči sobě velmi agresivní. Šest divokých králíků ve výběhu o rozloze 0,1 ha je dostatečný počet, ideálně stejného pohlaví. Divocí králíci jsou nejlepší, protože se schovávají a jsou plašší, zatímco jejich krotcí bratranci mají tendenci poskakovat na volném prostranství. Ve výběhu by měl být ještě další oplocený prostor, do kterého se nedostanou psi, ale králíci ano – takové únikové místo, kde mohou být třeba europalety, pod které se králíci mohou schovat.
Čím větší výběh je, tím je zajímavější pro psa, ale musí být také uživatelsky přívětivý pro trenéra, aby mohl rychle zastavit psa, který by se pokusil zvířata pronásledovat. Pro blaho a bezpečí králíků musí mít k dispozici únikové cesty do bezpečí, jako jsou branky nebo mezery ve spodní části vnitřních plotů, kterými mohou proběhnout, ale které zabrání vniknutí psů. Králíci musí být samozřejmě v dobré kondici a zdraví, proto je nezbytný pravidelný přístup k čerstvé potravě a vodě po celou dobu. Dobré také je, aby ve výběhu byly různé keře a traviny, poskytující přirozený úkryt, případně hromady větví.
Jak se ve výběhu cvičí?
Nyní tedy ke správnému tréninku ve výběhu. U všech plemen (do výběhů chodí i psi, kteří se potřebují odnaučit lovit) platí, že jakmile se mladý pes naučí základní poslušnosti a sedni a zůstaň a toto perfektně zvládne s přidáním rušivých prvků, jako jsou kolem něj pohazované aporty či hračky, není důvod, proč tyto lekce poslušnosti nepřesunout do výběhu, kde lze zavést rušivé prvky v podobě králíků pobíhajících kolem sedícího či ležícího psa. Lze také procvičovat chůzi u nohy, přičemž je třeba dbát na to, aby pes pokaždé, když kolem něj proběhne králík, zůstal stát, nebo ještě lépe, aby si okamžitě sedl. U loveckých plemen je další postup závislý na posouzení přirozených loveckých instinktů každého jednotlivého žáka.
Umění dosáhnout správného konečného výsledku musí spočívat ve schopnosti trenéra být o krok napřed před žákem. Vědět, jakým směrem se králíci pravděpodobně vyřítí z krytiny, nám dává výraznou výhodu nad každým psem. Můžeme tak včas zarazit příliš nadšené psí mládě, když vyrazí za zvěří. Fyzický trest za pronásledování je zcela zbytečný. Při šikovném a rychlém zásahu funguje prvek překvapení a slovní pokárání může být jedinou korekcí, která je nutná k tomu, aby pes zastavil. Pokud najde zvěř, vyrazí ji a zastaví se, dbáme na to, abychom psa za zastavení bohatě odměnili, a teprve poté ho okamžitě znovu pošleme hledat opačným směrem, než kterým běžel králík.
Lekce ve výběhu jsou krátké, aby si pes po celou dobu udržel maximální nadšení, trenér se na něj plně soustředil a králíci nebyli nadměrně stresování. Pokud se pes naučí ve výběhu soustředit, můžeme postupně přidávat hluk – tlesknutí, ránu z poplašňáku, nakonec i výstřel. Pes si tak bude spojovat výstřel se zastavením, což je další zásadní dovednost pro bezpečnost v terénu.
V Británii takto probíhá výcvik mladých španělů, retrívři jsou bráváni dovnitř také, ale ti zvěř nevyhánějí, cvičí jen klidy a ovladatelnost, zatímco kolem nich probíhají kromě králíků také španělé… Výběh s králíky, případně podobně stavěná a koncipovaná ze shora krytá voliéra s bažanty nebo koroptvemi či orebicemi, je velkým přínosem pro výcvik, protože je to nejlepší způsob, jak v předvídatelném a ovlivnitelném, ale přirozeném prostředí vystavit psa kontaktu se zvěří, lze jej také použít k nápravě chyb, jako je štvaní zvěře, vyrážení bez povelu a další obecné zlozvyky – je to opravdu mimořádná pomůcka pro trenéry loveckých psů. Při použití v letních měsících je to dobrý způsob, jak udržet výcvik psa na úrovni a připravit ho na nadcházející sezonu. Mohl by být dobrou pomůckou také pro výcvik ohaře.
Protože nedochází ke kontaktu psa se zvěří a zvěř má možnost úniku, nedochází, podle mého názoru, ke konfliktu s naším zákonem na ochranu zvířat proti týrání – a proto by předchozí text mohl být inspirací i pro naše trenéry loveckých psů…
Lucie KOLOUCHOVÁ