V rozhovoru jsme se snažili vysvětlit nejen rozdělení přístrojů pro lov v noci, ale také něco více o jejich funkci, výhodách a rizicích spojených s užíváním. Takže vnímavý čtenář nebo posluchač by si měl snad také najít alespoň některé odpovědi na častou otázku podle jakých parametrů volit přístroj pro noční vidění
JK: Budeme se bavit obecně o přístrojích pro noční pozorování. Asi bychom hned na začátku měli vysvětlit, že máme na trhu dva základní druhy přístrojů. Jaký je mezi nimi rozdíl?
MB: Máme dokonce tři druhy, máme noční vidění, které jsou založené na mikro-kanálcích, ty potřebují pro svůj provoz malé zbytkové světlo a v civilním sektoru nejsou příliš rozšířené, dalším druhem jsou digitální noční vidění, která fungují jako taková citlivá noční digitální kamera. Třetím typem jsou termovize, které sestavují obraz ze změřeného tepla díky snímání infračerveného záření.
JK: Držme se termovizí. Opět trochu obecněji na začátek, co by mohly termovize myslivcům nabídnout, v čem by jim mohly pomoci?
MB: Termovize nejsou úplnou novinka, ale hlavní lovecký „boom“ zažívají nějakých posledních pět let a postupně si zvykáme, kde všude a jak se dají použít. Je to nový způsob pozorování a lovu. Kdo byl zvyklý na optiku při úplňku nebo lovil při baterce v noci, tak při pohledu přes termovizi najednou zjišťuje, že krajina vypadá trošku jinak.
V důsledku možnosti sledování i v naprosté tmě se zvyšuje i aspekt bezpečnosti. Nejen pro zvěř schovanou někde v dráze letu střely za obeznaným kusem, ale především zde myslím na příměstské honitby a velký pohyb obyvatel i v nestandardní denní, resp. noční hodiny. Moje běžná, bohužel negativní a potenciálně nebezpečná, zkušenost je podvečerní i noční pejskař, cyklista nebo běžec s čelovkou.
Termovize jsou obrovský pomocník při tlumení predátorů, ulovit lišku s pomocí termovize je podstatně jednodušší než ji ulovit na baterku nebo nočním viděním, protože v termovizi vystoupí každý teplý kousek těla schovaný v krajině třeba za hustými keři nebo jinde v porostu.
V neposlední řadě využijete termovizi jako pomocníka při dosledech postřelených kusů, a to nejen v noci, pod příkrovem zeleného vidíte teplé místo a vydáte se za ním. Dosledy jsou jsou proto účinnější a také bezpečnější. Silnější přístroje, které mají víc snímacích bodů a vyšší teplotní citlivost dokonce po jistou omezenou dobu po zásahu ukáží barvu postřelené zvěře ve stopní dráze.
Ale každá dobrá věc je něčím vykoupená, k dobrému sluhovi je skoro vždy nějaký ten zlý pán. Někteří myslivci si rychle našli i způsoby, které nejsou etické a nejsou v souladu s našimi mysliveckými tradicemi a hodnotami. K tomu patří především „autopirš“, kdy myslivci jezdí autem honitbou a z okénka termovizí vyhledávají zvěř, nemluvě o tom, že raději nebudu spekulovat, jak potom obeznanou zvěř loví…
Dalším častým rizikem spojeným s termovizí je podcenění vzdáleností a velikosti zvěře. Není problém si splést padesátikilové sele se stokilovým sekáčem, především v horším počasí, kdy mi termovize neukáže dostatečně prokreslenou krajinu.
JK:. Jak vlastně termovize funguje?
MB: Termovize fungují na principu snímání infračerveného záření. Každý objekt vydává nějaké teplo, nějaké infračervené záření. Princip není nový, historie sahá do 19. století, kdy vznikl bolometr. Je to velmi drahá součástka, která dokáže detekovat teplo. Bolometr se postupně zmenšil na mikrobolometr a dnes se využívá všude, kde je potřeba bezdotykově snímat teplo – ve strojírenství, lékařství nebo ho najdeme v řadě přístrojů spotřební elektroniky. Při osazení mikrobolometrů do mřížky se může vytvářet teplotní obraz.
JK: Čím je asi mřížka jemnější, tak má asi lepší snímání? A často také zaznívá v té souvislosti výraz mikron…
MB: Lepší snímání je dáno několika parametry – množstvím bodů v mřížce a jejich teplotní citlivostí (NETD). Často se uvádějí ještě tzv. mikrony, což je vzdálenost středů mezi jednotlivými mikrobolometry. Samo o sobě se nedá říct, že by menší hodnota mikronů byla lepší, je to pouze výrobní technologie, která sama o sobě nic neříká.
JK: Co ještě obsahuje termovize?
MB: Srdcem je senzor, ale to není jen zmíněná mřížka mikrobolometrů, je to celá elektronika, která umí sejmout a odeslat změřená data, která se následně zpracovávají v zařízení. Pro nás pro myslivce je důležité samozřejmě data zpracovat ve formě obrazu. Ten se dále čistí, odstraňuje se šum a jinak upravuje. Zdůrazňují se některé parametry a zjištěné údaje, jiné software „zahazuje“.
Důležité jsou také displeje různých druhů, opět podle užití přístroje a jeho ceny, poskytující více či méně detailů a bodů, odolné proti zpětnému rázu, odolné proti extrémním podmínkám apod.
JK: Vrátím se k mřížce, i v této oblasti se technika určitě vyvíjí a pokračuje se k lepším přístrojům. Jaká je aktuální nejlepší hodnota v běžně prodávaných přístrojích?
MB: Pulsar letos vyšel s přístroji, které mají 1024 na 768 bodů, tedy zjednodušeně „desítková řada“ 1024. Jsou i větší senzory, ovšem zavádění těchto produktů na trh je pomalé. Daleko častěji se v myslivosti setkáváme se zvyšováním citlivosti trojkové a šestkové řady. V desítkovém nebo také někdy uváděném „kilovém“ senzoru je 1024 krát 768 mikrobolometrů.
JK: Když jste mluvil o komponentech termovize, u klasických optických přístrojů, které jako myslivci léta známe, je důležitá velikost objektivu, použité sklo, na něm nanášené vrstvy. Jak je to u termovizí?
MB: U termovizí se udává optická vzdálenost germaniové čočky. Germanium má na rozdíl od křemíkového nebo plexiskla schopnost propouštět infračervené záření. Na rozdíl od fotoaparátů nebo dalekohledů však není pro termovize zásadní využití různých antireflexních povrchů, nejedná se o soustavu čoček a není třeba řešit odrazy světelného paprsku. Čočky jsou u v myslivosti používaných termovizí nejčastěji ve velikosti od průměru 6 milimetrů až běžně do 50 mm, jejich optická vzdálenost v poměru k velikosti senzoru udává výsledné základní optické zvětšení přístroje.
JK: Řada zájemců o termovizi si ale také vybírá podle uživatelského komfortu, takže i uspořádání, velikost anebo logičnost ovládacích tlačítek a ovládání softwaru přístroje může rozhodovat. Jak si vlastně mám vybírat? Co byste doporučil?
MB: Na to není jednoduchá odpověď. Já to přirovnávám k tomu, že přijdete do autosalonu a chcete nové auto. Ale musíte si umět říct, jaké auto potřebujete – rychlé, prostorné, pohodlné, nebo do terénu? Princip u termovizí je stejný. Bez popisu, jak chcete termovizi používat se nemusí prodejce trefit a vy po pár dnech můžete litovat, že jste utratil moc nebo potřebujete silnější stroj. O to je to horší, že v termovizích teprve vzniká sekundární trh, nakupovat termovizi z druhé ruky není obvyklé a díky nahřátému trhu jsou značky, které ztratí i přes třicet procent hodnoty jen co vyjdete z prodejny.
JK: Samozřejmě asi hraje roli rozpočet a technické parametry. Jak tedy postupovat?
MB: Základem je optické zvětšení. Do polní honitby potřebujete větší, na pozorování na blízko menší, a naopak široké zorné pole. Rozpočet je dobré mít orientační. Určí vám v jakém detailu uvidíte. Podle svého rozpočtu si budete moct dovolit různě veliké senzory. Senzor samozřejmě má vliv, jak budete schopný přečíst zvěř.
Ovšem vnímání obrazu a ovládání je individuální, proto mojí radou je především dejte si na výběr přístroje čas, vyzkoušejte si před nákupem, pokud je to možné. Chystáte se utratit desítky tisíc, nespěchejte. Nejenže každých pár měsíců klesne cena a objeví se nové produkty, ale především vnímání každého člověka je jiné a zkušenost jedince není přenositelná na jiné. Objeďte pár kamarádů, pár prodejen, něco si půjčte a udělejte si vlastní představu nejlépe v přirozeném prostředí mimo nahřáté město a suché kontrastní haly. I mizerný produkt vypadá v prodejně dobře, ovšem chleba se láme venku ve špatném termovizním počasí.
JK: Co vy si ceníte za funkce, které mají některé termovize? Bavili jsme se o tom, že není tak snadné odhadnout vzdálenost. Některé termovize mají dálkoměr. Některé mají třeba obraz v obraze. Co přispívá podle vás k tomu komfortu používání termovizí a co byste vy sám preferoval?
MB: Pro mě je důležitá funkce nahrávání a jednoduchý přístup k nahrávkám. Opakovaně jsem to použil při ranách, které nebyly zrovna ideálně umístěné. Díky tomu jsem věděl, co se stalo. A to nejen u termovizních zaměřovačů, ale také u pozorováků. Když lovíme v tandemu z jednoho střeleckého místa a dělám pozorovatele, lov si nahrávám a v případě nějakého problému jsem schopen ihned v lese zjistit co se stalo.
JK: V úvodu jsme se bavili o nočních viděních a termovizích. Jaká je podle vás nejlepší kombinace? Digitál na pušce a termo do ruky?
MB: Je to opět individuální. Já používám termovizi do ruky a termovizi na pušce, protože prostředí lužního lesa, ve kterém lovím nejčastěji, lov termovizí vyžaduje kvůli bujné vegetaci. Kdybych ale byl v honitbě, kde je výjimka na lov spárkaté zvěře v noci, tak je lepší mít digitální noční vidění kvůli řádnému obeznání i například mezi holou zvěří.
JK: A na závěr otázka, jakou barevnou termovizní paletu obrazu na displeji přístroje preferujete?
MB: Já mám nejradši červený režim, myslím tím skutečně červeně-červený vykreslený v odstínech červené. Mám to kvůli únavě očí – červená barva se ve tmě zvládá nejlépe. Tento režim obvykle ale není tak propracovaný, takže když potřebuji přečíst detaily, přepínám do režimu teplé bílé.