Rychlá akvizice cíle
Diskuzi o střelbě s kolimátorem nebo LPVO vyvolává hlavně blížící se naháňková sezóna, která na většině území České republiky začíná se sklizní zemědělských plodin. Člověk je nachystaný, monitoruje daný úsek a jakmile se objeví zájmový kus, musí rychle a přesně zamířit. Jakákoliv odchylka v zalícení má vliv nejen na první ránu, ale i na navazující výstřely. Zásadní roli hraje nastavení zbraně a trénink svalové paměti.
Schopnost rychlého přilícení je u dynamického lovu velmi blízká střelbě v brokových disciplínách, zbraň se lící do jedné polohy a pro sledování pohybujícího se cíle využívá střelec rotace v bocích.
Kolimátor a LPVO představují dvě řešení jednoho problému, je však dobré zamyslet se nad způsobem, jakým své vybavení využít na maximum.
Obě metody začínají stejně – vidíte kus, otáčíte tělo do startovací polohy, srovnáte ústí hlavně s kusem a přitáhnete pažbu do ramene. Výška vedoucí ruky už se při lícení nemění, určuje dynamiku pohybu, srovnáte se se zaměřovačem, provedete rutinu k řádnému zamíření a spouštíte.
U kolimátoru ovšem „nemíříte“, nebo přesněji řečeno, nesnažíte se srovnat s křížem, neřešíte, zda je kříž ostrý, neřešíte, že máte okolo obrazu černé „srpky“. Pokud máte totiž vše nastavené tak, jak má být, vůbec nezměníte zaostření obrazu, oběma očima sledujete lovený kus a zaměřovací tečku pouze vložíte do zorného pole.
A zde obvykle začínají pestré diskuse, že to přece jde i u LPVO, a to dokonce ještě lépe, pokud je vybaven červeným bodem. Jenže tolerance „chlívečku“, kde můžete mít za puškohledem oko, je mnohem menší. A také je nutné zohlednit, že tento princip lze využít prakticky jen se zvětšením 1x, jinak nevyhnutelně dochází ke změně zaostření oka mezi křížem a objektem.
Teorie v praxi
Bez ohledu na způsob zaměřování je hlavním ukazatelem přesnost a čas. Musíte rychle a přesně zacílit a vystřelit.
Abych omezil množství proměnných, které by udělaly úlohu neporovnatelnou, vzal jsem si na střelnici kolimátor, LPVO puškohled a střelecké stopky.
Dal jsem si tři úkoly. V prvním jsem na náhodně spuštěný zvukový signál musel co nejrychleji zasáhnout střed terče. Druhý úkol byl na čas, po zvukovém signálu jsem měl trefit dva po sobě jdoucí výstřely. Třetím úkolem bylo zacílit a přesně strefit střed do 1,5 vteřiny od zaznění zvukového signálu. Postupně jsem zkusil střelbu přes kolimátor a přes LPVO se zapnutým červeným bodem ve zvětšení 1x.
Všechny tři úkoly měly zakomponovaný „stresový“ faktor – využití střeleckých stopek. Už to, že nevíte, kdy přesně zazní signál, i vaše snaha splnit úkol co nejrychleji, vnášejí do realizace nové chyby. Základem je bezpečnost, a pokud chcete z podobné aktivity (ať se stopkami, nebo bez nich), vytěžit maximum, vezměte si k tomu střeleckého instruktora, který odbourá manipulaci se stopkami a také pomůže odstranit chyby, které se nevyhnutelně ukážou.
Na střelnici
Hned na začátku se musím přiznat, že jsem si v odstupu několika týdnů test zopakoval. První pokus jsem neměl úplně promyšlený, pral jsem se se střeleckými stopkami a střílel na gong, který se nestačil dostatečně rychle zastavit. Vrátil jsem se proto na střelnici, protože kdo chce mít při střelbě jistou ruku, nevyhne se nějaké formě tréninku.
Ani u jedné z návštěv rozhodně nelituji času a spotřebovaného střeliva – možná jsem napoprvé nezískal přesné výsledky pro jednoznačné vyhodnocení, ale nabral jsem cenné zkušenosti.
V prvním testu jsem střílel s recenzovaným slovenským přímotahem Liwa Chayeh Z20 (viz Myslivost 5/2024), druhý test už proběhl s vlastní kulovnicí Blaser R8 Ultimate. Obě zbraně ráže 308 Win., osazené tlumičem, střelivo Norma Jaktmatch, naháňkový řemen Sauenhammer.
Ve finálním testu mi jako zaměřovače posloužily kolimátor Leica Tempus 2 ASPH a LPVO Leica Magnus 1-6,3x24, které vám krátce představím, abyste měli představu o jejich základních vlastnostech.
Leica Tempus 2 ASPH je v Portugalsku vyrobený otevřený kolimátor s 2.5 MOA tečkou. Je vybaven asférickou čočkou a tenkým rámečkem, který do zorného pole střelce zasahuje jen minimálně.
Kolimátor jsem měl zapůjčený na celou naháňkovou sezónu s dodatkem, abych ho nešetřil. A musím potvrdit, že ani nehezké zacházení nemělo vliv jak na funkci, tak vzhled zařízení.
Zaměřovací tečka je ostrá, bez problémů s ní zamíříte i na světlé pozadí.
Asférická čočka nezkresluje ani neláme obraz a uživatelsky příjemnou volbu dělají z kolimátoru i další funkce, zejména automatické vypínání po čase nebo náklonu.
Přestože je kolimátor otevřený, není problém s jeho užitím v leči i při dešti a sněžení, jelikož je dodáván s ochranným krytem bránícím vniknutí nečistot do emitoru laseru, přičemž jsou všechny vlastnosti kolimátoru zachovány.
Leica Magnus 1-6,3x24 je nejvyšší řadou v zaměřovací optice Leica. V Německu vyrobený puškohled přináší obrovské zorné pole 44 metrů ve 100 metrech, nadstandardní optický výkon, odolnost a inovativní způsob ovládání červeného bodu pomocí víceosého přepínače u okuláru. Samozřejmostí je uspání červeného bodu při náklonu a vypnutí při nečinnosti.
Kromě standardní lovecké osnovy je k dispozici také osnova L-3D v druhé zobrazovací rovině, která přidává referenční body pro potřeby předsazení při střelbě na běžící terč.
Optika je velmi příjemná, v horších světelných podmínkách funguje jako „stahovač světla“. Magnus mi připomněl, jak kvalitní puškohled, díky přenosu ostrého obrazu blíže ke střelci, umocňuje lovecký zážitek.
Výsledky testu
Zadání všech tří testů směřovalo k přesnému a rychlému zamíření a spuštění. Čas byl neúprosný soudce. S opakováním se výsledky sice zlepšovaly, ovšem nic nedokázalo změnit skutečnost, že na akvizici terče je rychlejší použít kolimátor. Časy pro první výstřel byly při použití LPVO asi o vteřinu pomalejší.
O to markantnější pak byla třetí úloha, tedy trefit terč do 1,5 vteřiny od pípnutí. Zdůrazňuji trefit – nejen vystřelit. Ve finálním testu jsem střílel na mezinárodní terč s kruhy 50/20 ze vzdálenosti 25 metrů a v časové tísni byly zásahy nejednou mimo černý střed. Na přesné spuštění tedy nestačilo instinktivní „zapíchnutí“ do směru, ale bylo nutné se s černým středem srovnat a pak teprve vystřelit.
Pokud bych k objektivnímu měření přidal faktor, jak jsem se u střelby cítil, tak střelba s kolimátorem byla mnohem příjemnější, pohodlnější a křivka mého učení strmější. Skutečně stačilo koukat se přes ústí hlavně na terč a pak na něj „jen“ dostat tečku.
Na rychlost byl tedy vítězem kolimátor, a to jsem se opravdu snažil, aby puškohled LPVO vyhrál z důvodu mého přesvědčení v živé diskusi s kamarády.
Mám si tedy pořídit kolimátor, nebo LPVO?
Z mého testu nevyplynula jednoznačná odpověď, protože jsem ověřil pouze rychlost střelby ve specifických podmínkách na krátkou vzdálenost. Čím vzdálenější je terč, tím více budou kolimátoru docházet síly, až nakonec přestane stačit.
Rozhodnutí tedy záleží na tom, co od své volby optického doplňku zbraně čekáte a v jakém prostředí se pohybujete. Do leče bude kolimátor i se svou rapidně nižší hmotností lepší, stejně jako budete mít výhodu při střelbě na krátké vzdálenosti nebo v komplexním terénu v bezprostřední vzdálenosti.
Naopak, budete-li lovit ve variabilních vzdálenostech, přes kolimátor neuvidíte detaily potřebné pro 100% obeznání kusu, a budete limitováni přesným zamířením na malý kus v dálce. Zde je optické přiblížení naprosto nedocenitelné. Se šestinásobným zvětšením (nebo 6,3 u Magnusu) nemáte problém zodpovědně lovit i na vzdálenost přes 100 metrů.
Co z toho plyne? V mém případě to je potřeba mít jak kolimátor, tak LPVO. Za naháňkovou sezónu objedu velké množství loveckých akcí a maličký zaměřovač velikosti Leica Tempus skutečně v batohu unesu. Pokud jsem v leči nebo postavený na střeleckém stanovišti s nutností střelby do 50 metrů, automaticky přehazuji LPVO na kolimátor. Kolimátor je v tomto případě rychlejší, přesnější a mnohem pohodlnější. V ostatních případech používám LPVO.
Bezpečné a etické střelbě zdar!
Kolimátor Leica Tempus 2 ASPH a LPVO Leica Magnus 1-6.3 zapůjčilo české zastoupení společnosti Leica.