Založení první lesnické školy s vyučovacím českým jazykem významně ovlivnilo vývoj lesnictví u nás. Kromě přípravy českého lesnického personálu to byl také důležitý impuls pro šíření české lesnické a myslivecké literatury.
Studenti prvního ročníku učiliště lesnického 1887-8, lesmistr. Jos. Bohdanecký
Studenti na zalesňovacích pracích na vrchu Vyhlídka, ročník 1898-9
PRVNÍ LESNICKÝ BĚH A DVOULETÁ REVÍRNICKÁ ŠKOLA
Na návrh lesmistra Josefa Zenkera a ředitele Ladislava Burketa zřídilo usnesením ze dne 9. října 1884 kuratorium zdejší rolnické školy
„český běh lesnický k výchově a přípravě lesnických praktikantů k tzv. nižší státní zkoušce lesnické“. Administrativním ředitelem se stává Ladislav Burket a odborným ředitelem písecký lesmistr a lesní rada Josef Zenker.
Dne 12. ledna 1885 byl při zdejší rolnické škole zřízen první lesnický běh, který absolvovalo 12 žáků. Byli také přijati první odborní učitelé: Ing. Eduard Duchoslav a Ing. Ferdinand Sekyrka. Praxe studenti prováděli v píseckých lesích pod vedením Ing. Karla Knappa a Františka Mergla.
Výnosem Ministerstva orby ve Vídni ze dne 14. srpna 1888 byly schváleny stanovy a učební osnovy dvouleté revírnické školy s řádným učebním plánem, kde bychom našli takové předměty jako např. zeměměřičství, nauku o počasí a podnebí, živočichopis, ale také odborné nauky jako bylo tělesoměrství a odhad lesní, účetnictví, lesní a honební zákony a další. Studenti se ovšem věnovali také krasopisu či zpěvu sborovému a hudbě.
Tato dvouletá škola byla v září roku 1910 rozšířena na tříletou školu revírnickou.
Budova školy a internátu kolem roku 1920
VYŠŠÍ LESNICKÝ ÚSTAV
Pětileté snahy o zřízení vyššího lesnického ústavu s českým vyučovacím jazykem byly korunovány úspěchem v roce 1899. Důležitou roli hrálo zakoupení pozemku pro novou budovu školy a internátu. Na tomto pozemku byla v březnu zahájena stavba nového internátu (nyní budova VOŠL). Ta byla dokončena téhož roku v říjnu a obsahovala 34 pokojů, byty 4 profesorů, kancelář, nemocnici, prádelnu, žehlírnu a další zázemí.
Vyšší ústav lesnický připravoval studenty ke zkoušce pro lesní hospodáře a zajišťoval jejich uplatnění ve vyšších službách.
Až v roce 1905 získávají písecké lesnické školy statut veřejného učiliště. Od roku 1907 je vydáván pod vedením ředitele Burketa vlastní odborný časopis LES A LOV. Vzrůstá počet studentů, a tím také nároky na finanční prostředky.
Dne 5. února 1909 oznámilo svým výnosem č. 3341/126 Ministerstvo orby kuratoriu školy, že se mění písecké lesnické ústavy na ústavy nadační – tím jsou zajištěny prostředky na další rozvoj.
Kromě nové budovy školy, ve které se zahajuje vyučování v roce 1912, je zřízena také výzkumná lesnická stanice. O rok později pod vedením profesora Františka Salače vzniká botanický park – arboretum.
STÁTNÍ LESNICKÁ ŠKOLA
Převzetí nadačních ústavů píseckých schválila vláda nové Československé republiky 20.4. 1920. Školy se ocitají ve státní správě Ministerstva zemědělství (4. října 1921) a dosavadní formy studia jsou změněny na čtyřletou střední a později vyšší školu lesnickou (školní rok 1922/23).
Zakladatel a ředitel Ladislav Burket provede školu změnami a odchází v roce 1922 na zasloužený odpočinek. Jak uvádí Dr. August Sedláček:
„Dějiny školy rolnické a ústavů lesnických v Písku jsou životopisem Burketovým“.
V téže době jsou zahájena jednání o směně lesních pozemků města Písku se státem, aby pro potřeby škol vznikl samostatný lesní celek, určený k výuce praktických lesnických prací a nauk. V lednu 1928, po fyzickém předání lesů, začíná škola hospodařit na polesí Hůrka.
V době německé okupace zůstala vyšší lesnická škola jedinou svého druhu na území tzv. Protektorátu Čechy a Morava. Pro studenty byla zavedeny povinná praxe v lese o hlavních prázdninách a jednoroční praxe v lese u schváleného lesníka před nástupem na studia. Péčí tehdejšího ředitele Rudolfa Frieseho bylo zachráněno mnoho studentů před totálním pracovním
nasazením v Německu, když vyjednal jejich uplatnění při likvidaci polomů a v dalších odborných činnostech nejen na školním polesí, ale také na jiných lesních majetcích.
Mnozí absolventi, studenti i profesoři lesnických škol se aktivně zapojili do bojů proti nacistům.
V roce 1942 se zde podařilo zřídit dřevařsko-pilařskou větev školy, ze které se později formuje průmyslová škola pilařská v Hranicích na Moravě.
STŘEDNÍ LESNICKÁ ŠKOLA
Po únorovém převratu 1948 se radikálně mění nejen státní vzdělávací politika, ale také poměry na lesnických školách. Nicméně i v těchto časech má škola štěstí na skvělé vedení.
V roce 1950 se ujímá vedení školy Ing. Hubert Neumann. V následujícím roce vydalo tehdejší Ministerstvo školství výnos, podle kterého mají být připuštěni k maturitám pouze studenti politicky a třídně uvědomělí, což následně posuzovala komise, která celkem 15 studentů nedoporučila k závěrečným zkouškám. Takto perzekvovaných studentů se ale ujal ředitel Neumann a různými způsoby jim pomáhal k tomu, aby mohli zkoušky složit dodatečně.
V roce 1970 byl Hubert Neumann zbaven funkce.
V roce 1951 jsou přijímány první tři studentky lesnictví, které absolvují v roce 1955.
V roce 1952 se mění název školy na Střední lesnickou technickou školu.
V roce 1960 roce slaví škola 75. výročí založení a opět mění svůj název.
Složitý vývoj v lesním hospodářství se odráží na životě školy. Od roku 1951 do roku 1958 ztrácí škola vliv na školní polesí, které je začleněno do tehdejší Správy lesního hospodářství.
Od roku 1954 zahájila škola úspěšně také běhy dálkového studia. Byly také upraveny učební osnovy odborných škol tak, aby se zvětšil poměr vyučovacích hodin praktické výuky.
Ve školním roce 1959/1960 byl zahájen také první kurz v řízení traktoru a motocyklu pro studenty. Studenti se také stále více učí práci s lesnickou mechanizací (motorové pily, traktory aj.) V roce 1969 byla postavena nová tělocvična v areálu školy.
LESNÍCI SOBĚ
Po společenských změnách v roce 1989 se život školy rovněž proměňuje, přicházejí zásadní změny zákonů, vzdělávací soustavy i zřizovatelů... V tomto novém prostředí se od 1. září 1991 mění také název školy.
Ředitelem se stává Ing. Karel Kotek, který spolu se svými kolegy rozjíždí výstavbu nového internátu. Internát je dokončen v roce 1993 za nemalého finančního přispění lesnických subjektů, což příznačně dokumentuje na fasádě umístěná cedulka s oblíbeným rčením prof. Salače: „Lesníci sobě“.
V roce 1995 uděluje MŠMT střední lesnické škole čestný název „Bedřicha Schwarzenberga“, s návazností na osobnost dlouholetého předsedy kuratoria (od roku 1887 do roku 1918).
V roce 1996 byla zřízena Vyšší odborná škola lesnická a v roce 2001 předala ČR všechny státní střední školy do kompetence krajů a škola se stává příspěvkovou organizací Jihočeského kraje.
V roce 2014 došlo k převodu školního polesí Hůrka do nově vzniklé organizace Krajské školní hospodářství, v jejímž rámci se realizuje odborná praxe a cvičení žáků na hospodářském celku Hůrky o výměře 652 ha. Je zde veškeré zázemí pro praktickou výuku žáků v lesnických disciplínách, v mysliveckém a pilařském provozu.
Více informací na
https://www.lespi.cz/o-skole/soucasnost.html
Václav KINSKÝ
Sdružení absolventů a přátel lesnických škol píseckých (SAPLŠP)
Sdružení absolventů funguje od roku 1969 nepřetržitě do dnešních dnů. Vydává vlastní tiskovinu s názvem Zpravodaj.
Dnes tento zapsaný spolek plní tytéž úkoly, jako v době založení – snaží se zajišťovat sounáležitost absolventů se školou.
Sdružení SAPLŠP škole připravilo a věnovalo časovou řadu absolventských tabel a tuto tradici škola převzala a dodržuje se dodnes, proto můžete na schodišti školy najít všechny absolventy od založení školy v školním roce 1884/1885.
Sdružení má vlastní FCB profil a odkaz na stránkách školy.
Je tradičním spolupořadatelem oslav výročí školy, pořádá členské srazy a výroční sjezdy.
Současným předsedou SAPLŠP je ředitel Lesů m. Písku Ing. Václav Zámečník.
140 let výuky lesníků
Lesnická škola v Písku
výstava v Prácheňském muzeu v Písku
14.6. - 30.8. 2025
Výstava z historie českého lesnického školství v Písku v Prácheňském muzeu v Písku představí významné milníky od založení první lesnické školy s českým vyučovacím jazykem až po její současnost.
Existence české lesnické školy znamenala nejen možnosti vzdělávání českých lesníků různých úrovní, ale také významně podpořila vydávání české lesnické literatury v Písku. Město se tak stalo významným centrem lesnictví v Čechách.
Výstavu je realizována ve spolupráci s Národním zemědělským muzeem Ohrada, Sdružením absolventů a přátel lesnických škol píseckých a Lesnickou školou v Písku.
1885 – 2025
aneb Slovo ředitele
k 140. výročí vzniku lesnické školy v Písku
Na sobotu 14. června 2025 jsou naplánované oslavy 140. výročí založení naší lesnické školy. A co si budeme nalhávat, stočtyřicítka, to je taková slavnostní předehra pro nadcházející stopadesátku. Musí být důstojná a povedená, aby dodala dostatek optimistických sil pro přípravu příštích oslav, ale zároveň je třeba trošičku přibržďovat, abyste si nevystříleli všechny náboje na výročí spojené s půlstoletím.
To samé si říkám, když při té příležitosti procházím školními archivy. Něco z toho pro oslavu použijeme, ale bráním se pokušení začít z toho sestavovat podrobný souvislý příběh.
Nyní tedy alespoň pár střípků v podobě zápisů ze „situační zprávy“ školy, tedy jakési její úřední kroniky. Zápisy jsou z roku 1924, takže ukazují školní život z doby přesně před sto lety.
Škola už pomalu začínala vyhlížet první padesátku, přičemž za sebou měla úvodní emancipaci od písecké školy rolnické, vybudování vlastního rozsáhlého areálu či mnohaleté zakladatelské ředitelování Ladislava Burketa. A podobně jako samo lesnictví musela se i škola přehoupnout z monarchických časů přes první světovou válku do podmínek československé republiky.
Nicméně právě v okamžicích, ve kterých dnes spatřujeme zdroj historické slávy školy, čtu si v zápise o prospěchu žáků:
Z ročníku III. jeden žák neprospěl, 6 povolena opravná zkouška z jednoho předmětu. Poměrně špatný výsledek studijní ve III. ročníku nutno přičísti v prvé řadě nedbalosti žactva, které vyhledává spíše zábavu, než aby se studiem zabývalo nedbajíc napomínání učitelů, jednak i poměrně vysokému počtu žáků v ročníku, neboť v tomto ročníku je počet žáků 40, při kterémžto počtu vzhledem k rozsáhlé látce učební nelze již žactvo individuálně ovládati.
Asi poněkud překvapivě zní i komentář k tragické události, jíž byla sebevražda jedno z žáků přímo na internátu:
Příčina sebevraždy jest nejasná, jak z protokolů v záležitosti té sepsaných a ministerstvu zemědělství zaslaných vidno, a nutno ji přičítati výhradně podráždění nervovému. Při této příležitosti nutno konstatovati, že na ústavě nachází se značné procento žáků nervově chorých zvláště ve vyšších ročnících, a zdá se, že při příjímání žáků na ústav mělo by se rigorosněji přihlížeti i k zdravotnímu stavu přijímaných žáků, zvláště když je zjevno, že širší veřejnost se domnívá, že povolání lesnické je s to choroby nervové vyléčiti.
A když už naši předchůdci neřešili problém s žáky, jejich prospěch, chování či zdravotní stav, potýkali se s potížemi, které přináší správa rozsáhlého školního areálu:
Sklepní místnosti byly i v letošním roce mokré, čemuž odvodněním čelit nelze, jelikož odvodnění je neproveditelno z toho důvodu, že v okolí školy dosud obcí kanalisace provedena není. Vzhledem pak k tomu, že při značné vlhkosti půdy celá budova školní není podsklepena, ač ve stavebním plánu podsklepení celé budovy je projektováno, lze si vysvětliti, že spodní vlhkost vystupuje až pod podlahy místností nepodsklepených a dává podnět k infekci houbou stavební.
Proč jsem v předvečer 140. výročí školy vytáhl po sto letech na světlo zrovna tyto ukázky? Všechny tři zápisy mi dokážou vyloudit úsměv na tváři. Dokonce i zpráva o sebevražedné tragédii jednoho ze studentů na mě působí v odstupu času komicky, a to díky svému vyústění do cimrmanovsky znějící teze, že lidé studují lesnictví, protože ho chápou jako vhodnou formu terapie psychických potíží.
Avšak to, nad čím se skutečně pousmívám, nejsou lidé, kteří zachycené těžkosti prožívali. Usmívám se sám nad sebou, přesněji řečeno nad zjištěním, jak všední se mohou jevit ty moje starosti, o nichž bývám někdy důležitě přesvědčen, že jsou nevšední.
Často když hovořím na dnech otevřených dveří s patnáctiletými uchazeči o studium na naší škole a ptám se jich, proč mají zájem studovat právě u nás, slyším slova o tom, jakou má písecká lesnická škola slavnou tradici. Upozorním je vždycky, že si musí být vědomi, že slavná tradice není akvárium, ve kterém se mohou vymáchat a jít dál, nýbrž že je to něco, co je výsledkem úsilí vynaloženého předchozími generacemi a že jim slavná tradice školy bude k ničemu, jestliže k ní sami nepřidají svůj vlastní stavební díl.
Je tu nicméně jeden paradox, o kterém už s nimi obvykle nehovořím. To úsilí vynaložené dřívějšími generacemi nebylo směřováno k budování a udržování slavné tradice a zářné historie, ale k péči o lesy, k prosperitě lesního hospodaření, ke vzdělání a výchově mládeže apod. A jak dosvědčují výše citované zápisy, naši předchůdci při tom museli překonávat v zásadě stejné překážky jako my dneska. Ostatně stačilo by ty krátké ukázky ze situační zprávy jen trochu přestylizovat a mohly by to být zápisy z dnešních školních porad. Slavná tradice se rodí nezáměrně a bude žít, pokud bude stejně nezáměrně dále rozvíjena.
V jednom ze slavných televizních seriálů současné doby zazní replika, která jako by vypadla z nějakého dramatu Shakespearova:
Kdokoliv musí říkat „já jsem král“, není skutečný král. Věřím, že se na červnové oslavě sejdeme v počtu co nejhojnějším. A až se sejdeme, vzpomínejme, bavme se a radujme se s hrdostí nad tím, kým jsme a kým nás písecká lesnická škola učinila, aniž bychom se cítili povinováni přesvědčovat svět, že jsme králové a zasloužíme si královské pocty.
Michal GRUS
ředitel školy
