V příspěvku na téma komercializace myslivosti v honitbě bych se rád věnoval problematice tlaku na získávání finančních prostředků z pronájmu kazatelen nebo části honitby. Současná praxe některých mysliveckých spolků a uživatelů honiteb, kdy dochází k intenzivní komercializaci myslivosti formou pronájmu kazatelen, úseků a prodeje povolenek bez ohledu na dodržování zákonných pravidel, vyvolává vážné otázky týkající se etiky a zákonnosti těchto postupů. Tento článek se zaměřuje na analýzu právního rámce, posouzení etických dopadů a návrhů řešení tohoto fenoménu.
Právní základ této problematiky je upraven v ust. § 33 odst. 9 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoM“) explicitně zakazuje další podnájem honitby, a to:
„Pronájem části honitby nebo podnájem honitby nebo její části je zakázán.“ a také v ustanovení § 32 odst. 5 ZoM, a to:
„Honitbu nelze rozdělit na části a v nich přenechat někomu provozování myslivosti; rovněž nelze přenechat lov zvěře za úplatu, pokud se nejedná o poplatkový odstřel s doprovodem.“
Pro náš účel je nutné poukázat na § 33 odst. 9 ZoM, v němž je výslovně zakázán pronájem části honitby nebo podnájem honitby nebo její části. Ust. § 32 odst. 5 ZoM pak dopadá na další v praxi dosud někdy prováděného obcházení zákazů zákona, které se projevuje zejména v kuriozních názvech uzavíraných smluv o prodeji lovů, postoupení práva myslivosti, „dodavatelské“ provádění myslivosti atd.
Toto kogentní ustanovení (nelze se odklonit od dikce právní normy) se vztahuje na jakýkoliv další přenos práva užívání honitby, včetně podnájmu nebo jiných forem postoupení užívání. Právní norma zakazuje držiteli honitby, aby pronajal její část, uživateli honitby zakazuje podnájem honitby. Dané ustanovení vyplývá ze specifik mysliveckého hospodaření, poněvadž uznaná honitba je konstruována jako nedělitelný celek, který vytváří vhodný prostor pro kvalitní management chovu a péči o zvěř. Pokud tedy uživatel honitby umožňuje třetí osobě, aby za úplatu využívala kazatelny, úseky nebo jiné části honitby k výkonu práva myslivosti (např. lovu), mohlo by se jednat o porušení tohoto ustanovení.
Lze tedy konstatovat, že jakákoli forma postoupení práva myslivosti na jiný subjekt, byť na konkrétní části honitby, je v rozporu se zákonem.
Ze své právní praxe mohu uvést příklad, kdy uživatel honitby uzavřel dohodu, kterou přenechal část honitby třetí osobě za účelem individuálního lovu. Tato dohoda zahrnovala práva k využívání části honitby. Orgán státní správy myslivosti (dále jen „OSSM“) toto jednání kvalifikoval jako nelegální podnájem honitby, což je podle ust. § 33 odst. 9 ZoM zakázáno. OSSM konstatoval, že přenechání části honitby jiné osobě, byť neformálně, představuje podnájem a tím i porušení zákona. Dále zdůraznil, že
podnájem honitby je absolutně zakázán.
Honitbu nelze rozdělit na části a přenechat třetím osobám k výkonu práva myslivosti, a to ani na základě neformální nebo ústní dohody. OSSM uvedl, že takové jednání narušuje integritu správy honitby, plnění plánů mysliveckého hospodaření a kontrolu nad výkonem práva myslivosti.
OSSM rovněž zdůraznil, že i
krátkodobé přenechání části honitby může být kvalifikováno jako podnájem. Uživatel honitby nese plnou odpovědnost za zajištění, že honitba bude využívána v souladu s právními předpisy a nemůže se zprostit odpovědnosti poukazem na dohody s třetími osobami.
Tento případ jasně ukazuje, že jakákoli forma přenechání práv spojených s honitbou třetí osobě je považována za podnájem, pokud není v souladu s ust. § 33 odst. 9 ZoM, jež potvrzuje absolutní povahu zákazu podnájmu honitby nebo její části.
Pokud by tedy uživatel honitby porušil tento zákaz a honitba by byla pronajata uživateli na základě smlouvy od držitele honitby, může být takové jednání považováno za podstatné porušení smlouvy, což by mohlo vést k jejímu vypovězení.
Zákonodárce ovšem za porušení tohoto kogentního ustanovení § 33 odst. 9 ZoM nestanovil žádnou sankci za přestupek na úseku práva myslivosti. Tento zákaz není ani přímo uveden mezi přestupky nebo správními delikty. To znamená, že tento konkrétní zákaz není výslovně postihován podle ust. § 63 nebo § 64 ZoM.
Postih by ovšem mohl být řešen, pokud by takový podnájem způsobil například porušení plánu mysliveckého hospodaření nebo ohrožení zájmů ochrany přírody. Porušení ust. § 32 odst. 5 ZoM je správním deliktem a držiteli honitby tak může být uložena sankce. V případě, že je držitel honitby právnickou osobou podle ust. § 64 odst. 1 ZoM, může sankce dosahovat až do výše 40 000 Kč (§ 64 odst. 4 písm. b) ZoM. Sankce pro držitele honitby, který je nepodnikající fyzickou osobou, stanovena není!
Další možností postupu OSSM je opatření v rámci dozoru, tj. uložit držiteli honitby v případě pronájmu části honitby nebo uživateli honitby při podnájmu honitby nebo její části nápravu, a to podle ust. § 61 odst. 3 ZoM,
„Orgány státní správy myslivosti ukládají rozhodnutím opatření k odstranění zjištěných nedostatků a opatření ke zlepšení; jsou oprávněny v případě nutnosti rozhodnout o omezení užívání honitby do doby odstranění nedostatků nebo jejich příčin.“, tj. protiprávní stav do stanovené lhůty ukončit a při jeho nesplnění může OSSM uložit pokutu fyzické osobě podle ust. § 63 odst. 1 ve spojení s ust. § 63 odst. 3 písm. a) ZoM do výše 10 000 Kč a právnické osobě podle ust. § 64 odst. 1 nebo 2 ZoM ve spojení s ust. § 64 odst. 4 písm. b) a c) ZoM až do výše 200 000 Kč.
Osobně se domnívám, že zákonodárce nesprávně uvádí za stejné porušení ust. § 61 odst. 3 ZoM v ust. § 64 odst. 1 a 2 ZoM rozdílnou sankci, tj. při porušení právnické osoby ust. § 61 odst. 3 ZoM sankci podle ust. § 64 odst. 1 ZoM výši do 40 000 Kč a při porušení právnické osoby a podnikající fyzické osoby ust. § 61 odst. 3 ZoM sankci podle ust. § 64 odst. 2 ZoM až do výše 200 000 Kč.
„§ 64 Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob
(1) Právnická osoba se dopustí přestupku tím, že nesplní nebo poruší některou z povinností stanovenou v § 5 odst. 2, § 7 odst. 1 nebo 2, § 9 odst. 1 nebo 2, § 10 nebo v § 32 odst. 3, 4 nebo 5 anebo nesplní opatření uložené podle § 61 odst. 3.
(2) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že nesplní nebo poruší některou z povinností stanovenou v § 4 odst. 2, § 5 odst. 1, § 51 odst. 2 nebo 3 nebo v § 61 odst. 3.
(4) Za přestupek lze uložit pokutu do
a) 10 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3 písm. a),
b) 40 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 nebo odstavce 3 písm. b),
c) 200 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2 nebo odstavce 3 písm. c) až e).“
Zákonodárce by měl tento nesoulad upravit, případně by se analogicky měla aplikovat mírnější sankce správního trestání, tj. v pochybnostech ve prospěch.
Danou problematikou se okrajově zabýval i Ústavní soud ČR ve svém nálezu I. ÚS 104/2006, když uvedl, že:
„Ústavní soud při svém rozhodování vycházel v prvé řadě z toho, že při posuzování argumentace použité v ústavní stížnosti (stejně jako v předchozích rozhodnutích soudních orgánů) nelze pominout specifika právního vztahu vyplývající z institutu nájmu honitby a tedy i posouzení otázky, zda se jedná o dočasné přenechání výkonu práva myslivosti na určitých pozemcích jiné osobě, či zda předmětem smlouvy je dočasné přenechání pozemku jako věci dle § 663 o.z.“(dle nového OZ § 2201)
.
Závěrem lze tedy konstatovat, že komercializace myslivosti a tlak na plnění finančních cílů ohrožuje základní principy myslivosti jako kulturního dědictví a nástroje ochrany přírody.
Řešení spočívá v důsledném vymáhání zákona, zpřísnění kontrolních mechanismů a návratu k etickým hodnotám myslivosti. Myslivci by měli být nejen hospodáři přírody, ale také strážci tradic, které myslivost provázejí po staletí.
ZoM nepřipouští žádnou výjimku z tohoto ustanovení. Jakýkoli pronájem nebo jiná forma postoupení užívání honitby nebo jejích částí (např. kazatelny, úseky) jiným osobám je nezákonná, ať už se jedná o jednotlivce nebo organizace. Uživatel honitby by měl zamezit přenášení jakýchkoliv práv spojených s užíváním honitby na třetí osoby za úplatu.
Uživatelé honiteb by proto měli přijmout interní pravidla, která zabrání komercializaci myslivosti v rozporu se zákonem. Pokud je i přesto pronájem kazatelen nebo úseků zvažován, je vhodné konzultovat věc s právníky specializujícími se na myslivecké právo a jakékoli sporné případy by měly být projednány s příslušným OSSM, aby bylo možné předejít právním důsledkům.
Na základě ust. § 33 odst. 9 ZoM je pronájem kazatelen nebo úseků v honitbě třetím osobám nezákonný, i když je výslovně schválen uživatelem honitby. Toto ustanovení chrání integritu honitby a zabraňuje její komercializaci či fragmentaci. Komercializace myslivosti a tlak na výdělek za každou cenu vede k degradaci mysliveckých hodnot, nehledě na to, že v neposlední řadě komerční praktiky vedou k negativnímu vnímání myslivosti laickou veřejností.
JUDr. Ing. et Ing. Roman ONDRÝSEK, MBA, Ph.D.
autor působí jako lektor a zkušební komisař ČMMJ
člen právní komise ČMMJ
člen pracovní skupiny ČMMJ k tvorbě zákona o myslivosti
působí na katedře teorie práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
člen organizace British Columbia Wildlife Federation (BCWF), Kanada
advokát – Specialis s.r.o., advokátní kancelář, www.specialis.cz, myslivost@specialis.cz