Natura Viva letos oslavila třetí desetiletí své existence. V posledních letech jezdím do Lysé vlakem, letos to nebylo jinak. Trochu mě zaskočilo, že namísto z pražského Masarykova nádraží spoj do Lysé letos odjížděl z Hlavního nádraží, ale zrychlený přesun (děkuji moc paní v prodejně lístků na „masaryčce“ za včasné varování) situaci zachránil.
Zahajovací den výstavy byl co do počasí poněkud uplakaný, ale 89 vystavujících (pokud jsem dobře počítal, je tu nemalý nárůst proti loňskému ročníku) je důstojná účast a z mého pohledu je překvapivé, že i přes nárůst vystavovatelů se zdálo, že výstavní plocha se trochu rozvolnila. Uličky byly lépe průchozí a zdálo se mi, že i klimatizace, která v předchozích letech sténala na hranicích svých možností, letos stíhala ve výstavních prostorách udělat podmínky umožňující středoevropanovi docela přijatelný život. Také je možné, že letos jsem byl v Lysé ve čtvrtek a pátek, zatímco hlavní nápor návštěvníků bývá o víkendu.
Jinak se na první pohled nic moc nezměnilo, výstava (tedy její myslivecká část) pořád zabírá tři haly (A, B a C) a značnou část venkovní plochy. Když už jsme u ní, letos se nějak změnila „veranda“ na volné ploše vlevo od hlavního vstupu na výstaviště, kde byl stejně jako vloni „pavilon ČMMJ“. Nevím, co se přesně změnilo, ale ten prostor s malým pódiem mi letos připadal poněkud světlejší a na pódiu probíhaly občas přednášky. Jiné, než ty na hlavním pódiu v hale B, mám pocit, že méně sledované, ale určitě i tady byly přednášky zajímavé, možná více zábavného charakteru. Nemám potuchu, proč byla sledovanost menší, možná jen návštěvníci o přednáškách nevěděli, nevím. Ale byla to podle mě škoda. „Veranda“ ale hlavně byla místem posezení a setkávání, kde bylo možné posedět s kamarády, u stolů podle mě to místo „žilo“.
Co mi opravdu udělalo radost, byla skokově vzrostlá úroveň vystavujících. V posledních několika letech se o Natuře Viva občas mluvilo jako o „Sapě nad Labem“ (SAPA je vyhlášená pražská vietnamská tržnice), vytrácely se stánky s opravdu kvalitním zbožím a nahrazovala je nabídka laciné, převážně textilní produkce.
Letošní výstava přinesla opravdu velkou nabídku nových palných zbraní, ale také hodně silnou nabídku optických přístrojů, jak klasických, tak optoelektronických. U nich mám dojem, že nabídka se stabilizovala a pokud v předchozích letech „nebylo pro nočáky kam plivnout“, tak letos jich pocitově bylo méně. Stejně tak mám dojem, že vlastnosti začínají stagnovat, přístroje zřejmě narážejí na fyzikální meze.
Klasická optika přinesla na Lysou novinky jak u Meopty, tak u Fomei, ale i u Nikonu. Vesměs se jednalo o přístroje, které nabízejí za lepší cenu lepší optiku. Diskutoval jsem o tom se všemi vystavujícími a shodli se na jednom: zdrcující většina optických přístrojů se dnes vyrábí někde v Asii, resp. v Číně. Čína v posledních letech udělala velký kvalitativní skok vpřed, dnes již nejenom kopíruje, ale má i vlastní vývoj. Zejména v oblasti výroby optického skla a povrchových vrstev. Výsledek byl jasně vidět na nabídce jak Fomei – jejich binokuláry s korekcí aberace (barevného posunu, který se projevuje nažloutlou nebo nafialovělou „svatozáří“ na hranách kontrastních objektů) jsou opravdu vydařené a jejich obraz je na úrovni, kterou by si před pár roky nechal prémiový výrobce krutě zaplatit. To samé platí o nečekaně šikovném malém pozorovacím monokuláru a novém kolimátoru.
Také Meopta nabízí nové lovecké zaměřovací dalekohledy MeoHunter se středním rozsahem zvětšení a balistickou záměrnou osnovou. Night Pearl si novinky tak trochu vymlsal již vloni řadou zaměřovacích dalekohledů Manul se šestinásobným rozsahem zvětšení, ale nahradil to novými termovizními monokuláry Strix 25 a 35. Mnoho novinek neměl ani král lovecké optiky, Swarovski, ale na stánku na vnější ploše byl asi největší hit a pecka letošní sezóny dálkové střelby, Kahles 540i s rozsahem 5-40x na 56 mm objektivu a 34 mm tubusu. Zaměřovač je mimořádný velikostí zorného pole a v tom navazuje na naháňkový zaměřovač Swarovski / Kahles Z 8i+. Na stánku Kozap byla k vidění podstatná část produkce optických přístrojů Zeiss. Další optické přístroje byly vystavené ve Světě dalekohledů, jejich výrobcem je Nikon.
Velmi bohatá byla také letošní nabídka loveckých palných zbraní. Asi největší výběr byl na stánku Kozap, kde velkou pozornost poutala lovecká opakovací kulovnice s přímotažným závěrem Mauser M25. Ale nabídka byla mnohem širší. Další přímotah, tentokrát od německé Steel Action, nabízel stánek Arms CZ, jak jako loveckou zbraň, tak jako kulovnici pro dálkovou střelbu. Přímotahy sice dnes dominují (podle statistik nejprodávanější kulovnicí je v Evropě Blaser R8), ale tím není řečeno, že klasický válcový odsuvný závěr je mrtvý. Česká, resp. moravská firma JK Nástroje navázala na svoji jednušku opakovačkou G24, která nabízí klasické ovládání a zásobník. Pokud bude tak kvalitní, jako je již vyráběná jednuška, bude mít český myslivec zase o jednu zajímavou volbu víc. Další nové kulovnice byly na stánku ADDA Olomouc. Turecká ATA nabízí opakovačky s válcovým odsuvným závěrem Turqua. Kulové zbraně se do Turecka dostaly s licenční výrobou vojenských zbraní a postupně se rozšířily i na civilní produkci. ATA je jedním předních tureckých výrobců loveckých zbraní a pokud je znám, jsou to zbraně, které splňují evropská měřítka kvality. Další turecké zbraně nabízel budějovický Šubrt nebo pardubické ESAKO.
Ke zbraním patří i náboje, velký stánek měl Sellier & Bellot, který propagoval zejména svoje nové náboje s monolitickými střelami se střižnou hranou. Za zmínku stojí také stánek Štrobl, který nabízí asi největší výběr komponent a pomůcek pro přebíjení.
Měl jsem letos dojem, že výrazně vzrostla nabídka všech možných pomůcek pro výkon práva myslivosti a zpracování zvěřiny. Začnu drony pro myslivecké použití. Drony byly pro mě osobně asi největším příjem,ným překvapením letošní Natury a vnímám to tak, že zřejmě nás čeká jejich rychlý nástup do myslivosti. Na výstavě bylo stánků s drony víc a dělily se na dvě skupiny.
Ta menší nabízela drony jako takové, v různé velikosti, ceně a pochopitelně asi i kvalitě. Tady je již myslím docela stabilizovaný trh, ačkoliv roste. Ale větší skupina nabízela služby dronů pro myslivce. Od „prostého“ vyhledávání srnčat před senosečí, přes obecný průzkum honitby, dokumentace škod v polních porostech, kam jinak není, jak se dostat, až po podporu naháněk a dosledů Přitom nabízení služeb mi dává smysl, možná větší, že aby si jednotlivé spolky kupovaly drony samy. Dron sám není řešení, protože potřebujete pilota, musíte ho vycvičit a udržovat v jeho pilotní kondici, přitom myslivci potřebují dron jen po omezený díl času v roce, přitom dron, použitelný pro myslivecké účely, není úplně laciná záležitost. Většina firem, které na Lysé dronové služby nabízely, spojuje ve své nabídce jak služby pro myslivce se službami pro zemědělce (například mapování kondice porostu a mikrohnojení) a také pro obecní úřady. Pro myslivce se na lysé nabízely služby od podpory naháněk (řízení leče, dosled a dohledávka) přes mapování výskytu zvěře v honitbě (zajímavé v kombinaci s mapováním škod na porostech) až po jarní sčítání.
Soudím, že v tomto okamžiku se teprve formují byznysové modely, umím si jich představit celou řadu a největší naději na úspěch přisuzuji modelu, kde budou myslivci spolupracovat s vlastníky pozemků v honitbě. Zajímavou úvahou je postavení mysliveckého spolku jako poskytovatele dronových služeb, doufám, že najde nějaký šikovný a hlavně opravdu znalý právník, který napíše na toto téma do Myslivosti článek.
Pokračovat chci noži, kterých bylo v Lysé vidět opravdu dost. Určitě chci zmínit stánek Mikov. Po letech přešlapování mám pocit, že firma ožívá a na stánku bylo kromě nesmrtelného Fixíru (pamatuji ještě verzi s čepelí z uhlíkové oceli) vidět nové nože, mezi nimi opravdu svítil a kraloval zavazák s čepelí z damaškové oceli. Ale nebyl sám, poměrně nové byly i zavíráky s hřbetní pojistkou, ať již zvětšený Fixír, nebo hezký zavírák střední velikosti s elegantní, částečně anatomicky tvarovanou rukojetí se střenkami.
Poprvé jsem na Lysé viděl dva stánky s noži z Pakistánu. Osobně si nejsem jist, zda to byly opravdu dvě firmy, nože (pevné i zavírací) si byly hodně podobné, ale jak jsem pochopil ze slov prodejce (oba mluvili jen anglicky a urdštinou), tak oba zastupovali něco jako výrobní družstvo nebo sdružení nožířů. Je tedy možné že nože z jedněch a těch samých rukou se mohly ocitnout na obou stolcích.
Z českých nožířů měl asi nejluxusnější nabídku Jiří Čurda, ale byly tu i další nožíři, počínaje jednou z žijících legend české nožířství, Jaromírem Barešem ze Sedlčan, přes Jana Hermacha, na jehož stánku byly k vidění i lovecké tesáky. Na vnějších ploše byly stánky mistrů Pouzara a Netrvala, i ony byly plné zajímavých nožů – ostatně oba patří k tomu lepšímu, nadprůměrnému, co české řemeslné nožířství nabízí – ale bohužel jejich stánky ležely trochu stranou hlavního proudu návštěvníků.
Další oblastí jsou chladicí zařízení a pomůcky pro zpracování. Zde jsem zaznamenal nárůst nabídky přístrojů a materiálů na vakuování potravin. Je a není to překvapení, uvědomil jsem si, že i letos na IWA v Norimberku jsem zaznamenal několik stánků s tímto sortimentem. Jsou to asi dva roky, co jsem si sám opatřil vakuovačku. Asi rok na ní jenom padal prach, ale pak jsem zkusil a dnes na ní nedám dopustit. Takže jsem měl velkou radost, že se nám začínají mezi myslivci šířit.
Záměrně vynechám oblečení a obuv, spíš mi dovolte zmínit obytný přívěs Life Style Camper. Tedy, přívěs, spíš přívěsek, on je to domeček na kolečkách o rozměrech 3,7x1,8 x 1,9 metru, ale vyspí se v něm dva dospělí a ještě jedno menší dítko navrch, je v něm kuchyňka, lednička (napájená z baterie a solárního panýlku). Pokud jste toulavá duše nebo poplatkový lovec a chcete nezávislost a volnost pohybu, pak tohle „bydlítko“ je velmi zajímavou volbou. Přitom vám stačí, abyste měli na autě závěsné zařízení a řidičský průkaz skupiny B. Hmotnost přívěsu a jeho vyvážení je tak příznivé, že manipulaci s ním zvládne v pohodě jedna jediná osoba.
Je třeba zmínit také kulturu spojenou s myslivostí. Letošní Lysá také byla mimořádně hudební. V Lysé se troubilo, co pamatuji, ale letos tam bylo trubačů všeho možného věku významně víc, než vloni, probíhala nejen tradiční soutěž Mladý trubač, ale každý den byl ny výstavě minimálně jeden soubor trubačů, který zajišťoval tu správnou mysliveckou atmosféru.
Rozloučím se zmínkou o loveckých dravcích. Letos jsem na výstavišti viděl spoustu dravců. I s jejich partnery, sokolníky. Byli k vidění jak v hale A, kterou sdíleli s trofejemi, tak na přednáškovém pódiu v hale B, kde se v nepravidelných intervalech objevovali, ale viděl jsem je i na výstavišti, jak se důstojně nesou na rukavici svého parťáka. Je jen dobře, že umíme představit sokolnictví jakožto součást zápisu do světového kulturního dědictví UNESCO.
Ing. Martin HELEBRANT