V minulém čísle časopisu Myslivost se rozběhla naprosto očekávatelná, věcná a konstruktivní diskuse o drakonickém a v této oblasti definitivním zákazu léčby parazitóz ve volných honitbách ze strany Státní veterinární správy ČR. Bohužel, předmětné veterinární opatření má od této chvíle závazný charakter a je nutno jej bezvýhradně dodržovat…
Dovoluji si proto v tomto směru vyjádřit i svůj vlastní názor. Z mého pohledu jsou absolutně nepochopitelné až směšné argumenty o zamoření přírodního prostření výkaly přeléčených jedinců. Zejména v dnešní moderní civilizované době, kdy se aplikují tuny pesticidů do zemědělské půdy a životní prostředí tímto kontaminují daleko více!
Jsem velice rád, že názory odborné veřejnosti nejsou v tomto směru jednotné a že jsou mezi námi lidé, kterým není utrpení spárkaté zvěře lhostejné a snaží se všemi možnými způsoby a argumenty přesvědčit SVS ČR o potenciálním zrušení předmětného rozhodnutí.
Jelikož jsem dlouholetým zastáncem léčby postižené a trpící zvěře, v plné míře a rozsahu se ztotožňuji s postřehy, úvahami a závěry Prof. MVDr. Alfreda Hery, CSc. a MVDr. Karla Chalupníka, kteří v březnovém čísle Myslivosti zveřejnili konstruktivní a věcné příspěvky na toto téma.
Abych malinko otevřel oči navrhovatelům tohoto veterinárního opatření, zveřejním ve dvou článcích závažnost popisovaného parazitárního onemocnění včetně obrazového materiálu, který jsem v této úzce specifické záležitosti v průběhu svého sedmadvacetiletého privátního výzkumu biologie srnčí zvěře zdokumentoval. Jsem přesvědčen, že kdyby předkladatelé a navrhovatelé tohoto opatření si na vlastní kůži vyzkoušeli utrpení postižené zvěře ve formě invazivního napadení střečků, jistě by takto nerozhodli!
V tomto čísle bych se chtěl věnovat jednomu z velice závažných onemocnění, která mají výrazně negativní vliv na zdravotní stav srnčí zvěře včetně zhoršení chovné a trofejové kvality.
Zcela běžným hospodářsky i zdravotně závažným stále více se rozšiřujícím onemocněním srnčí zvěře dnešní doby, s nímž se myslivci často při ošetřování ulovené zvěře setkávají, je střečkovitost. Podle místa lokalizace larev rozeznáváme střečkovitost nosohltanovou a podkožní.
Střečkovitost nosohltanová
Původcem nosohltanové střečkovitosti srnčí zvěře jsou larvy střečka hltanového. Samičky tohoto střečka (podobný je našemu čmelákovi), za teplých letních dnů nalétávají na zvěř a do větrníku jí vstřikují kapky tekutiny s vylíhlými larvičkami. Larvy se přichytí na sliznici a vlastním pohybem se přemístí do nosních dutin, kde se živí sekretem sliznic, kde proběhne jejich vývoj. Postupem podzimních a zimních měsíců se larvy vyvíjejí a postupně zvětšují. Na jaře následujícího roku mohou dosáhnout délky kolem 3 cm.
Od jara do léta následujícího roku opouštějí hostitele, který je zpravidla „vyfrkává“. Larva se zakuklí v povrchové vrstvě půdy a po vylíhnutí dospělce se celý cyklus opakuje.
Negativní působení larev spočívá v dráždění nosní sliznice hostitele a vede ke vzniku zánětů a výtoku hlenu a hnisu z větrníku. Napadení jedinci intenzivně frkají a pohazují hlavou. Napadená zvěř je neklidná, špatně přijímá potravu, později přebarvuje, chraptivě kašle a výrazně ubývá na hmotnosti. Při silné invazi kolem 60 larev, může dojít k ucpání dýchacích cest a k zadušení postiženého jedince.
Střečkovitost podkožní
Podkožní formu způsobují larvy střečka srnčího, vyvíjející se převážně pod kůží na hřbetě hostitele. Oplozené samičky střečka srnčího, což je dvoukřídlý hmyz připomínající mouchu, kladou na přelomu jara a léta vajíčka na srst zvěře. Z vajíčka se vylíhne larva, která se provrtá kůží do podkoží a tam proběhne biologický vývoj. Živí se tkáňovými šťávami a zánětlivými produkty, které svou přítomností v podkoží vyvolává.
Na počátku následujícího jara vylézají larvy, které v té době dosahují délky až 3 cm, předem vyvrtanými otvory v kůži z těla hostitele a kuklí se ve svrchní vrstvě půdy. Dospělci se líhnou za jeden až dva měsíce a tento cyklus se opakuje.
Larvy podkožních střečků dráždí místo, kde jsou „uhnízděné“, a vyvolávají rozsáhlé záněty podkoží. Napadená zvěř je neklidná, špatně přijímá potravu, opožděně přebarvuje, ztrácí hmotnost, zhoršuje se její kondice a někteří jedinci mohou v důsledku zanesené infekce uhynout.
Na připojených snímcích jsem zachytil invazní napadení oběma druhy těchto ektoparazitů, jak střečka podkožního, tak střečka nosohltanového.
Unikátní poznatky v oblasti perforace podkoží střečkem srnčím
Vývojový cyklus střečka podkožního, resp. vylézání larvy z podkoží hřbetu srnce obecného vytvořeným dýchacím otvorem se mi podařilo v jednom roce detailně zdokumentovat. Tyto autentické snímky považuji z veterinárního pohledu za naprosto unikátní, a proto je přikládám jako nedílnou součást tohoto příspěvku o střečcích.
V průběhu svého privátního výzkumu biologie srnčí zvěře jsem v této oblasti zachytil, že larvy střečka podkožního vylézají dříve, než uvádí odborná literatura zaměřená na tuto problematiku. Literatura uvádí, že larvy střečka podkožního si vytvářejí v jarním období dýchací otvory a přibližně v květnu těmito otvory vylézají, vypadávají na zem, kde se kuklí a dokončují svůj biologický vývoj.
Na základě svého pozorování a získaného množství autentického materiálu mohu konstatovat, že larvy střečka srnčího fyzicky perforují kůži mnohem dříve, než uvádí odborná literatura. A to mnohdy již koncem ledna! Tyto informace se totiž mohou získat a detailně dokumentovat pouze u krotké zvěře držené v zajetí, ke které se může chovatel přiblížit na bezprostřední vzdálenost a pohmatem lokalizovat larvy a následně pořizovat obrazový materiál.
Případy z myslivecké praxe
Nyní uvedu pár autentických případů z praxe, které výstižně reflektují nebezpečnost tohoto onemocnění. V lednu před mnoha lety byla po upozornění spoluobčanů odchycena v naší obci podvyživená srna jevící známky parazitárního onemocnění. I přes veškerou snahu ji pomoci, na druhý den uhynula.
Při zjišťování příčiny jejího stavu a následného úhynu jsem zjistil, že srna byla napadena stovkami larev střečka podkožního v různých vývojových stádiích parazitujících v podkoží hřbetu, beder a obou kýt. Některé larvy byly dokonce zavrtány do svalové tkáně v bederní oblasti a kýt, což utrpení jedince muselo ještě více umocňovat.
Hmotnost srny po vyvržení byla pouhých 11 kilogramů. Na základě úbrusu stoliček jsem věk srny odhadl na 6 roků. S podobným invazivním napadením tohoto rozsahu a charakteru jsem se v myslivecké praxi setkal ještě mnohokrát…
Konkrétní případ parazitární invaze
Z pohledu závažnosti onemocnění a potenciální mortality je podle mého názoru nebezpečnější střeček nosohltanový, který v důsledku extrémně vysokého zamoření nosních a čelních dutin může postiženého jedince udusit. I když jsem viděl mnohá invazní napadení tímto parazitem, mohu zodpovědně říci, že s případem, který nyní popíši, jsem se za svou praxi setkal pouze dvakrát.
Začátkem června 2008 byl v naší honitbě uloven roční srnec paličkáč s dosud nevytlučenými parůžky. Tento srnec vůbec nejevil známky jarního přebarvování a byl výrazně apatický. Při oddělování hlavy se mi naskytl pohled, při kterém by se i ostřílenému myslivci jistě vyved žaludek. Neskutečně rozsáhlé invazivní napadení střečkem nosohltanovým! Larvy se nacházely úplně všude - v hltanu, hrtanu a také ve svíráku postiženého srnce. V nosních a čelních dutinách a v jejich periferiích jsem napočítal 138 larev tohoto parazita v různých vývojových stádiích, ve velikosti od 2 mm až po 3,2 cm!!!
Utrpení tohoto jedince muselo být hrozné, čemuž odpovídala i hmotnost vyvrženého kusu, která dosáhla pouhých 7,5 kg. Vývoj chrupu byl v důsledku onemocnění výrazně opožděn (stoličky M3 neměl ještě prořezané).
Bylo naprosto evidentní, že během několika dní by na toto invazní napadení v důsledku udušení uhynul.
Případy z volné honitby
Na snímku je zachycena srna, která uhynula v důsledku udušení larvami střečka nosohltanového. Jak je ze snímku patrné, z dýchacích otvorů se přímo „derou“ larvy parazita.
V souvislosti s invazivním napadením tímto parazitem mohu uvést i případ čtyřletého srnce, kterého jsem ulovil před 19 lety. Srnec před odstřelem jevil známky výrazné apatie a kachexie (patologického chřadnutí), na hlavě měl nasazené parůžky slabého špičáka do délky lodyh 12 cm. Při preparaci lebky, jsem kromě ucpaných dutin nalezl i tři obrovské larvy v oblasti očních důlků, které se z důvodu malého prostoru v nosních a čelních dutinách „provrtali“ až do těchto atypických míst. Hmotnost srnce po vyvržení činila pouhých 10 kg.
Důsledky rozsáhlé parazitární invaze
Sledované údaje a dlouholeté praktické zkušenosti ukazují, že invaze střečků mohou v našich podmínkách závažně ovlivňovat zdravotní stav a produkční schopnosti jedince, včetně biologické reprodukce a nasazování trofejí.
Zdravotnímu stavu srnčí zvěře byla v naší myslivecké praxi (zejména v poslední době), věnována malá pozornost, o čemž svědčila skutečnost, že k veterinárnímu vyšetření (z pohledu parazitóz) se předkládalo stále méně vzorků tkání, vývrhů, resp. kadáverů, o koprologickém vyšetření exkrementů na přítomnost endoparazitů ani nemluvě. Možná, že někteří hospodáři či nájemci honiteb raději ani nechtěli znát realitu zdravotního stav zvěře ve své honitbě a drželi se hesla „co oči nevidí, srdce nebolí“.
Historické ozdravné akce ve volných honitbách
Za účelem udržení rovnováhy vztahu parazit - hostitel se v ČR každoročně prováděly celoplošné antiparazitární ozdravné akce, které u spárkaté zvěře vedly k snížení zamoření parazity. Účelnost těchto akcí měla ale smysl jen v případě, pokud ji všechny okolní honitby provedly společně ve stanovenou dobu řádně, důsledně a svědomitě a bylo docíleno toho, aby zvěř deklarovanou dávku v dvoudenní lhůtě skutečně celou odebrala. Pokud jedna honitba tuto akci tzv „odflákla“ nebo ji neprovedla vůbec, přišla práce a iniciativa ostatních zodpovědných myslivců vniveč, protože nemocná a nevyléčená zvěř brzy promořila okolní honitby. Tyto zamořené oblasti následně sloužily jako rezervoár parazitů, čímž došlo k jejich rychlému rozšíření mezi ostatní, již ozdravenou zvěř.
Jsem přesvědčen, že v případě úspěšně provedených ozdravných akcí v souladu se všemi veterinárními předpisy se výrazně sníží zamořenost parazity a eliminují se nežádoucí nekontrolovatelné invaze, což na základě svého privátního výzkumu biologie srnčí zvěře a cíleně prováděných antiparazitárních ozdravných akcí jsem již několikrát exaktně dokázal a doložil.
Účelnost a schopnost ozdravného prostředku Ivermectin
Na základě pravidelného odebírání vzorků exkrementů a provádění koprologických vyšetření jsem zjistil, že nadlimitní množství vajíček a larev (v případě endoparazitů) se při důkladné aplikaci ozdravné látky Ivermectin (v tehdejším dostupném přípravku Cermix pulvis) sníží na přijatelnou hranici.
Účelem používání léčiv při výskytu cizopasníků spárkaté zvěře není úplné vymýcení, což je u volně žijící zvěře prakticky neproveditelné. Smyslem léčby je hlavně utlumení, tzn. účelné snížení výskytu parazitů v organismu hostitele na relativně nízký stupeň, jehož důsledkem je omezení produkce vajíček a larev a udržení rovnováhy ve vztahu parazit - hostitel, bez klinických projevů invaze.
Cílenými výzkumy jsem v této oblasti zjistil, že důsledná a včasná aplikace uvedeného přípravku měla výrazně pozitivní vliv na obě formy střečkovitosti, tedy střečkovitost podkožní i nosohltanovou.
Invazivní napadení parazity ve vztahu k vývojovému cyklu parůžků a kondici jedince
Nyní se dostávám k otázce, kterou mi často kladou posluchači na mých přednáškách o srnčí zvěři a které často zodpovídám prostřednictvím elektronické korespondence: proč srnci nasazují špatné paroží, přestože jsou včas a kvalitně přikrmováni?
Úspěšný chov srnčí zvěře spojený s produkcí kvalitních trofejí je totiž závislý na celé řadě faktorů, ale rozhodující podmínkou je vždy dobrý zdravotní stav konkrétního jedince. Kvalitní silné parůžky dokáže vyprodukovat pouze jedinec, který je tělesně a zdravotně naprosto v pořádku a může z přijímané potravy uvolnit maximální možné množství látek potřebných pro růst a stavbu paroží. Nikdo z myslivců, ale ani z řad odborné veřejnosti, se hloubkově nezabývá skutečností, proč srnci v konkrétním roce nasadí slabé paroží, přestože mají dobrou péči a kvalitní potravu podávanou formou ad libitum.
Mohu zodpovědně konstatovat, že mnoho těchto případů má úzkou spojitost s parazitárními invazemi v orgánech hostitele, a to včetně výše popisované střečkovitosti!
Srnec, který je neustále paralyzován výše popisovanými parazity, jejichž vývoj probíhá převážně v době parožení, nemůže nikdy nasadit takovou trofej, jakou bychom od něj očekávali. Na základě mého pozorování mohu potvrdit, že vnější a vnitřní parazité mohou podle stupně napadení výrazně snížit průměrnou hmotnost kusu srnčí zvěře mnohdy až o třetinu své tělesné hmotnosti. Tato skutečnost má na parožícího jedince bezesporu velmi negativní vliv.
Podle mého názoru je střečkovitost (podkožní i nosohltanová) mnohem závažnějším onemocněním, než středně silné invaze jinými endoparazity, kterým organismus srnčí zvěře dokáže pravděpodobně lépe vzdorovat.
Doporučení na základě vlastních poznatků a zkušeností
Vlastní prováděné výzkumy ve vztahu parazit - hostitel potvrdily, že aktuálně dostupné antiparazitární přípravky měly a stále mají výrazně destruktivní účinek na všechna vývojová stádia našich běžných endo a ektoparazitů a výrazně utlumí klinické projevy tohoto onemocnění.
Z mého pohledu proto mají dobře provedené antiparazitální akce pozitivní a výrazně ozdravný efekt, který vede k snížení utrpení zvěře a současně k zvýšení kvality populací.
Z výše uvedeného důvodu doporučuji se této problematice i nadále věnovat a otevřít na toto téma věcnou a konstruktivní odbornou diskusi, která by vedla k objektivnímu posouzení předloženého rozhodnutí v souvislostí se zákazem léčby postižené zvěře ve volných honitbách.
Vždyť přece, kromě jiného, je povinností každého veterinárního lékaře bránit všemi možnými způsoby utrpení a úhynům zvířat.
Dokončení v dalším čísle
Pavel SCHERER
člen Ústřední hodnotitelské komise trofejí
a Klubu autorů
Závěry, poznatky a empirické zkušenosti z privátního výzkumu biologie srnčí zvěře
Dospělec střečka hltanového
Larva střečka hltanového dosahuje délky i přes 3 cm
Invaze larev střečka srnčího v podkoží jedince
uhynulá srna v důsledku zadušení larvami střečka hltanového. Z nozder jedince vylézají larvy!
Autentické snímky kusů napadených střečkem nosohltanovým
Na snímcích je detailně zachycen larvální vývoj střečka srnčího od konce ledna do poloviny února. Je patrné, že kůže je fyzicky perforována mnohem dříve, než uvádí literatura. Larvy parazitující v podkoží dosahujím v tomto období délky kolem 2 cm. Ve snaze odstranit cizopasníka si postižený kus v okolí místa opakovaně vykusuje srst.
Cílem experimentu bylo zjistit účinek antiparazitárního přípravku Cermix na vývojová stádia střečka. Snímky jsou z února, března, dubna a května, kdy byl začátkem února srně perorálně aplikována dávka medikovaného krmiva s přípravkem Cermix-pulvis v poměru 1:9. Přibližně za měsíc začalo docházet k imobilizaci, hynutí a následně maceraci larev.
Optická destrukce osrstění v důsledku vývoje larev střečka. Snímky byly pořízeny v únoru, březnu, dubnu a květnu u devítiletého srnce.
Detailní snímky z 24.4.2020 zachycují průlez larvy střečka z podkoží hřbetu desetiletého srnce. Larva o velikosti 3 cm vylézá předem vytvořeným dýchacím otvorem v kůži hostitele.
Snímky srny napadené střečky v březnu a následně v květnu