Hned ve vstupní hale byly k vidění stolky prověřené jistoty, slovenských nožířů Konkolyho, Vasila, Ostradického, ale také maďarského Jánose Juhásze, Istvána Nagyho (NN Knives) nebo Bratrů Bežných (UA). Sekundoval jim náš David Posselt, byl zde i stolek zdejšího doyena, Luboše Maďariče obsluhovaný jeho paní.
Co mě na první dobrou zaujalo byly nože Istvána Nagyho – polosériově vyráběné, stylově nepochybně maďarské, zdobené vybíjením stříbrnými nebo mosaznými kolíčky. Mezi nimi byl opravdu velmi vydařený elegantní damaškový monolit se vsádkami z mamutoviny a stříbra. Hned vedle byl moc hezký účelový lovecký nůž s čepelí z očkového damašku a prstýnkem mamutoviny v rukojeti. Precizní zpracování a velmi čistá práce. Nebyla sama. Na stejném stolku byl lovecký nůž s fascinujícím mozaikovým (nebo síťovým) damaškem a maličký kapesní nožík s pevnou čepelí. Maďaři prostě umí a kdyby kvůli ničemu jinému, tak kvůli nim stojí za to do Brna zajet.
Naproti byl stolek Atilly Konkolyho (SK), který zde hájil barvy vysokého umění daného rytinou a vůbec sochařským pojetím svých nožů. Zaujal mě hlavně celokovový zavírák Mermaid s motivem mořské panny.
Vedle něj byl stolek jednoho z veteránů slovenského nožířství, sochaře, kováře a nožíře Vincenta Otradického. Do Brna jezdí pravidelně a jeho robustní, rustikálně jednoduché nože jsou připomínkou dob, kdy nůž byl každodenním nástrojem a kdy se na nůž přísahalo.
Byl tu i stolek slovenského Martina Vasila. Poměrně mladý nožíř rychle roste a nabízí dnes špičkové nože, vylepšené i kvalitní rytinou, jak do oceli, tak do kosti či jiných materiálů. Za svůj nůž Rys si odnesl cenu Diváků i pro nejlepšího rytce. Byl tak jediný, kdo získal dvě ocenění.
Když jsme u slovenských nožířů, chtěl bych zmínit nůž Tomáše Murína. Viděl jsem jeho práci v Brně poprvé a musím přiznat, že pro mě osobně byl jeho nůž s křížkovým motivem výzdoby jedním z nejzajímavějších na celé výstavě. Zejména mě fascinovala kvalita rytiny, která by díky jednoduchosti zvoleného vzoru okamžitě ukázala jakékoliv selhání rytce. Smekám pomyslný klobouk.
Neměl bych zapomenout popsat stolek bratří Berežných. I oni nabízejí excelentní polotovary čepelí z mozaikového damašku, tentokrát doplněné i vlastní tvorbou s hezkou rytinou suchou jehlou na rukojeti. A to nemluvím o velkém výběru ozdobných kolíčků. I je sleduji již delší dobu a těším se, jak jim roste kvalita.
U vstupu do vlastní křížové chodby stálo cosi, co jsem na první pohled považoval za moderní umělecký artefakt. Zářivě červený objekt přitahoval oči návštěvníků, ale ve skutečnosti se jednalo o stojan s příslušenstvím k vedle stojící pásové brusce DT Grinders z Maďarska. Pásových brusek jsem již viděl docela dost, tahle mě nadchla svojí promyšlenou modularitou a dobrou cenou. Je vlastně celý systém, určený snad pro kohokoliv, kdo potřebuje kvalitní pásovou brusku, ať již pro nožíře, nebo pro obecnou kovovýrobu. Zaujal mě přípravek, umožňující broušení naplocho s možností regulace tloušťky broušeného materiálu po setinách milimetru. Mimochodem, pokud jsem správně zaznamenal, tak za výstavní cenu prodali na výstavě hned několik kusů.
Postupoval jsem dál křížovou chodbou a oko padlo na stolek s přířezy střenek ze dřev i kosti. Mezi nimi ale byly zajímavé přířezy z umělého mramoru. Na celou rukojeť trochu chladný materiál, ale na nejrůznější vsádky nebo kroužku mimořádně zajímavý materiál. Hned vedle byl stolek Václava Chalupy s polotovary čepelí z měděného damašku. Tuhle atraktivní pokročilou kovářskou techniku jsem zaregistroval poprvé před přibližně pěti nebo šesti lety a od té doby se rozšířila raketovým tempem.
Díky nevlídnému počasí se ukázka sebeobrany (či souboje) s nožem Filipino Combat nesetkala s takovým ohlasem, jako například na jaře. Ale proběhla a kdo chtěl, měl na co koukat.
Dovolte mi teď věnovat se několika vybraným stolkům českých vystavovatelů. První, co mě opravdu hodně zaujalo, je stánek Železný svět, který nabízel především sekery (ale i jiné nástroje) zdobené vysokým reliéfem. Reliéfem umí ozdobit i sekeru, kterou si dodá zákazník, a to včetně návrhu unikátního designu podle zadání zákazníka. Technologie je založená na leptání.
Asi není výstava, kde by nebyly vystavené nějaké kuchyňské nože asijského typu. V Brně tuto vlajku hrdě nesl Petr Appel, který ukázal několik nožů používaných na zpracování ryb. Jedná se o štíhlé čepele, tradičně na osmihranné rukojeti. Při zpracování velkých ryb se používají i velké nože, takže ten největší měl ostří dlouhé přes 30 cm, schopný filetovat jedním řezem třeba i tuňáka.
Tak trochu se mi v Brně (ale vlastně i v Příbrami) vytrácejí zavírací nože. Jsou náročnější na výrobu, na její přesnost. Radek Hrdlička vystavoval selské nože s velmi pěknými damaškovými čepelemi a také jeden balisong – „motýlka“. Precizní, přesná práce s chodem jako „na hedvábném šátku“.
Hezké nože přivezl i jeden z nováčků, Kryštof Přibyla. Zatím ještě ani ne plně zletilý student střední školy zatím možná nemá úplně vyhraněný styl, nabízel nože všeho druhu, ale nabízí pěkné solidní řemeslo a je to hezký příslib do budoucnosti.
Pěkný lovecký nůž velmi tradičního typu přivezl Martin Hlávka, u nože cením i elegantní využití dutých měděných nýtů na pochvě. Oldřich Hurta zase nabídl dvojbřitou dýku z japonské vrstvené oceli.
Další z tradičních vystavovatelů, Miroslav Pouzar mě vždycky překvapí. V minulosti měl hodně vyhraněný a jednoznačně rozpoznatelný styl, v současné době nabízí i výrobky, které jsou pro něj jakýmsi úkrokem stranou. Dva malé párové skinnery (stahovací nože) mě potěšily (čím jsem starší, tím radši mám malé čepele), lovecký nůž s parohovým prstýnkem v rukojeti zdobeným rytinou suchou jehlou s motivem fouska prostě myslivce musel chytit za osrdí, ale nabízel i velmi jednoduchý nůž s rukojetí z olivového dřeva, postavený na precizním zpracování damaškové čepele.
Hezký nůž v jednoduchém historizujícím pracovním stylu s rukojetí z železného dřeva (ironwood) ve vysokém mosazném kování nabízel Karel Vančura.
Zajímavou variaci na brousicí přípravek s řízeným úhlem ostří ve stylu Lansky Sharpener nabídla firma Ganzo. Vodítko je usazené v kulovém čepu a výrobce nabízí nečekaně široký sortiment vlastních brusných prvků. To vše v dobré (ačkoliv ne nízké) ceně cílí na pomezí profesionálních nožířů a pokročilých uživatelů a myslím, že má co nabídnout.
Na závěr bych rád dojmy a postřehy shrnul. Především po letošní Příbrami bylo Brno již druhou výstavou, kdy jsem měl pocit, že se opravdu podařilo k návratu k předkovidovému standardu. Nemyslím, že by se dalo vrátit úplně, návštěvnost se asi už jen těžko někdy zvedne na předkovidové doby, protože nejrůznější prodejní a sociální platformy spolkly velký díl potenciálních kupců. Přesto si myslím, že vždy bude nemálo zájemců a potenciálních kupců, kteří mají potřebu si vybíraný nůž osahat.
Nabídka byla v Brně široká a dobrá, ačkoliv letos na podzim bylo méně vysloveně skulpturních, umělecky pojatých nožů.
Z hlediska počtu a složení vystavovatelů letošní podzimní Brno považuji za jednoznačný úspěch, ačkoliv se ukázalo (zejména v odpoledních hodinách), že termín v prodlouženém víkendu nebyl asi šťastný.
Až potud je závěr letošního roku docela nadějný. Bohužel, současně mám smutnou povinnost oznámit, že tradiční adventní pražská výstava nožů se nekonala. Ba co hůř, není ani jisté, zda bude jarní výstava. Pravidelní čtenáři se asi vzpomenou, že poslední dvě výstavy (loňská adventní a letošní jarní) trpěly značným nedostatkem návštěvníků. Pro organizátora skončily značným finančním schodkem a údajně se nedařilo ani pořádně naplnit výstavu vystavujícími. Přesto držím palce a doufám, že pražské nože neskončí. A vůbec, naděje umírá poslední a já celé české a moravské nože milující veřejnosti přeji vše dobré a držím palce.
Ing. Martin HELEBRANT
