Sto zbraní od třicetileté války po současnost. Čtyři sta let překotné evropské historie. Jedinečná detailní fotodokumentace a jedinečné příběhy. Výpravná kniha
Příběhy palných zbraní nabízí netradiční pohled na naše dějiny prizmatem vybraných zbraní, které jsou ukázkou vrcholných řemeslných a technologických dovedností své doby. Publikace, která potěší milovníky historie i vojenství, vychází ve Vydavatelství Univerzity Palackého jako součást dvou dlouhodobých výstav, které budou k vidění ve Vlastivědném muzeu v Olomouci a Východočeském muzeu v Pardubicích.
Kurátoři zmiňovaných výstav a současně autoři publikace, Karel Podolský a Jan Tetřev, vybrali 100 zbraní, které buď psaly historii, nebo jsou něčím jedinečné. Čtenářům je přibližují hned v několika rovinách – krátkým vyprávěním o tom, kdy a proč vznikly a kde našly své uplatnění, informacemi o cestě zbraní do muzejních sbírek či jejich majitelích a popisem jejich unikátních vlastností. Zaměřují se přitom na zbraně doutnákové a kolečkové, křesadlové, perkusní, zadovky, opakovačky i zbraně samonabíjecí.
„
Zbraně utvářejí dějiny lidstva. Jak by řekl Jára Cimrman, můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat,“ říká lapidárně spoluautor knihy Jan Tetřev.
„
Při výběru zbraní do této publikace byla uplatněna dvě základní kritéria. Prvním z nich byla parita v počtu zbraní, obě muzea v knize zastupuje padesát sbírkových předmětů. Druhou podmínkou byla existence příběhu, který by měl zaujmout i běžného, v oblasti palných zbraní nijak zvláště poučeného čtenáře. Odborníci pak pravděpodobně ocení zejména bohatou fotografickou dokumentaci,“ doplňuje Karel Podolský.
Unikátní fotografie, netradiční tisk i předsádky knihy s průstřely ze střelnice
Právě unikátními fotografiemi Pavla Rozsívala publikace mnohé čtenáře zaujme především. Rozsíval zachytil všechny zbraně do těch nejjemnějších detailů. Čtenářům i badatelům se díky tomu naskýtá příležitost vidět zbraně z různých perspektiv, z maximální blízkosti, a díky tomu dopodrobna obdivovat jednotlivá technická řešení i umělecká ztvárnění.
Vizuálnímu zážitku při listování knihou napomáhá také promyšlená tisková koncepce HRG tiskárny v Litomyšli. „
Design knihy je postaven především na fotografiích. Tak, aby měly maximální prostor a kvalitu tisku. Fotografie jsme mohli díky vysokému rozlišení tisknout stochastickým rastrem, který se užívá k tisku uměleckých fotografií. Narazili jsme však na limity, například u tisku klidné jednobarevné plochy. Díky vstřícnosti a profesionalitě tiskátky HRG jsme našli řešení a v knize kombinujeme stochastický rastr s rastrem autotypickým. Výsledkem je tisk bez kompromisů,“ přibližuje ředitel Vydavatelství UP Aleš Prstek.
Koncept stojí i za předsádkou knihy. Průstřely na ní jsou skeny reálných průstřelů papíru, které vznikly na střelnici v Olomouci. O design celé knihy se postarala Markéta Cole z ASK Designers.
Víte, že:
• v Olomouci se pušky vyráběly již od poloviny 15. století?
• v 18. století evropské armády vytvářely samostatné jednotky z myslivců?
• první colty se v Evropě vyráběly v Innsbrucku a nepodařilo se je masivně rozšířit kvůli nezájmu armády?
• slavné winchesterovky sice byly doma na Divokém západě, ale zároveň se ho mnohé nikdy ani nedotkly?
• Babetta Stahlová byla jednou z mála žen, která stála v čele zbrojovky?
• vznikaly hole, o které se dalo opírat za chůze a zároveň z nich střílet?
Dvě dlouhodobé výstavy až do roku 2026
Kniha
Příběhy palných zbraní slouží jako komplexní a výpravný katalog ke dvěma dlouhodobým stejnojmenným výstavám. První výstavní cyklus – největší svého druhu ve střední Evropě – byl ve Vlastivědném muzeu v Olomouci
zahájen 7. listopadu 2024 a potrvá až do 14. září 2025. Následně se Příběhy palných zbraní přesunou do Východočeského muzea v Pardubicích, kde budou v pozměněné podobě k vidění v prostorách pardubického zámku.
Podrobnější informace o knize a rozcestník najdete na stránkách
www.pribehyzbrani.upol.cz
Publikace
Příběhy palných zbraní bude od 8. listopadu dostupná na
e-shopu Vydavatelství UP a následně pak také u dobrých knihkupců.
Křesadlový myslivecký štuc vzor 1807
Rakousko / počátek 19. století
V průběhu 18. století začaly evropské armády vytvářet jednotky složené z vyučených myslivců z povolání. Tito muži uměli výborně střílet, pohybovat se ve volném terénu a do armády přicházeli s vlastními křesadlovými kulovnicemi. Rakušané začali první myslivecké jednotky formovat v roce 1744 podle pruského vzoru.
Armády se postupně snažily tuto zvláštní, ale kvalitní pěchotu sjednotit a vybavit nejen uniformou, nýbrž i jednotnou výzbrojí. K mysliveckým jednotkám se totiž záhy dostávali i lidé, kteří sice uměli velmi slušně střílet, ale jelikož nebyli původní profesí myslivci, zbraň nevlastnili.
Rakušané proto již v roce 1759 zavedli erární myslivecký štuc a v roce 1769 další, vylepšený vzor. Část rakouských myslivců byla po roce 1779 jistou dobu vybavena dokonce větrovkami.
Po prohraných válkách proti Francii, které v dané chvíli vyvrcholily porážkou u Slavkova roku 1805, Rakušané zaváděli nové zbraně. Proto byl v roce 1807 (nebo spíše 1808) do výzbroje mysliveckých jednotek zaveden myslivecký štuc vzor 1807.
Jeho ráže se zmenšila na 13,9 mm, hlaveň byla uzpůsobena pro nasazení tulejového bodáku a její přední část dostala kruhový profil. Na přední části hlavně se rovněž objevil výstupek, který vedl drážku bodáku s širokou plochou čepelí při jeho nasazování. Kohout měl v horní části otvor ve tvaru srdíčka.
Ve výzbroji rakouských myslivců přečkal štuc vzor 1807 zbytek napoleonských válek i následující období dlouhého míru. Některé kusy byly od roku 1835 transformovány na systém Console a další pak na modernější systém Augustin. Štuc ze sbírky Vlastivědného muzea v Olomouci se těmto úpravám vyhnul.
