Jak využít cvičení poslušnosti na vodítku, abyste psa správně naladili na nadcházející trénink, a jak lze i nejisté nebo splašené čtyřnožce uklidnit?
Tyto nebo podobné situace znají všichni vůdci a trenéři psů: z postoje, pohledu a chování čtyřnohého přítele poznáte, že dnešní trénink nebude „to ono“. Pohled psa je upřený do dálky, pes je neklidný a překypuje energií a elánem. Místo aby se ukáznil, poskakuje na vodítku jako splašené hříbě. V tomto rozpoložení nemá mladý pes vyhlídky na velký výcvikový úspěch. Dá se s touto náladou něco dělat?
Každý vizuální podnět, každý hluk z okolí občas mladého psa rozptyluje od učení. I přes velkou snahu takové dny pravidelně přivádějí pána i psa k zoufalství. Velmi často se na toto impulzivní, nespolupracující chování reaguje nátlakem. Heslem je „Já ti dám!“ a pes je trestán a vystavován dalším a dalším fyzickým trestům, cukání na vodítku, proutku, elektrice…
A jaký bývá výsledek? V určitém okamžiku se nespoutaná chuť do života a nesoustředěnost našeho čtyřnohého žáka změní v plnohodnotný blok z učení. Pes se pod silným dojmem prožitých negativních podnětů zcela vnitřně zablokuje. Vše, co následuje z hlediska cvičení, jde naprosto mimo něj. Efekt učení je dokonce naopak negativní. Proč? Pes jednoduše nechápe, proč byl potrestán. Aby nedostal další trest, dělá to, co mu nyní připadá nejbezpečnější, totiž nedělá vůbec nic. Buď si čtyřnohý pes lehne na zem se staženým ocasem a snáší všechny pokusy o výchovu, tomu se říká naučená bezmoc, nebo se pokusí o útěk. Cíl cesty: buď bezpečný kufr auta, nebo - v nejhorším případě - domov. Takové situace vedou k trvalému narušení nejdůležitějšího základu výcviku loveckých psů: důvěry psa v jeho pána. Tím je nejen prakticky znemožněn úspěšný průběh výcviku, ale také harmonické soužití psa a jeho vůdce.
Jiní vůdci se snaží nesoustředěného nebo vzpurného čtyřnožce vyléčit anarchií. Jakmile dorazí na trénink, otevře se kufr a „Alík“ může vypustit páru. Pes se rozběhne, nejpozději po odvázání z vodítka zmizí za nejbližším křovím a bezhlavě lítá kolem. Jeho pán mezitím sedí na kapotě auta, užívá si životní elán svého čtyřnohého přítele a vroucně doufá, že Alík někde nenarazí na srnčí nebo zajíce. Poté, co pes prozkoumá okolí a prožene vše, co má čtyři nohy, vrací se ke svému pánovi. Rozhodně spokojený, ale také zcela utahaný a vyčerpaný. V tomto stavu však bude jen těžko podávat přijatelné výkony při následujících trénincích. Zejména při vysokých teplotách je pak nutné trénink zrušit už jen z důvodů zdravého rozumu. Kromě toho hrozí, že si váš pes spojí cestu do honitby nebo na cvičiště s následným „dováděním se srnčí a jinou zvěří“. Pokud se tak stane, vnitřní klid a soustředění jsou nadobro pryč.
Podobná situace je i u mnoha psů ze štěněčích nebo výcvikových skupin, kde výcvikový den začíná rozsáhlým společným dováděním. Pro psi, kteří byli takto cvičeni, je přítomnost dalších čtyřnohých kamarádů příslibem hry, zábavy a bezuzdného dovádění. V takovém rozpoložení není možné soustředěně pracovat.
Ovladatelnost na vodítku, běžná ve sportovní kynologii, je mnohými cvičiteli loveckých psů považována za zbytečnou. Přitom právě přesná manipulace na vodítku dává psovi příležitost, aby se před vlastním cvičením začal soustředit a naladil se na vůdce. To se však podaří pouze tehdy, pokud se pes skutečně soustředí na pohyby a pokyny psovoda. Všechny povely se provádějí rychle. Kdo ještě neměl možnost sledovat dobře sehraný tým člověk-pes při poslušnosti ve výcvikovém středisku služebních psů, najde na internetu spoustu videí, která ukazují, jak harmonická může být poslušnost.
Základní poslušnost na vodítku je prostě základem veškerého výcviku loveckých psů. Dokud nejsou dokonale zvládnuty základní povely, nemá výcvik v terénu a v lese smysl. Při výcviku se osvědčuje následující rituál: po příchodu do honitby začneme prací na dlouhém vodítku – necháme psa slídit, ale ovlivňujeme ho hlasem, píšťalkou a signály rukou. Když se pes trochu proběhne, přepneme ho na krátké vodítko a začneme s výcvikem na vodítku: V rychlém sledu následuje sedni, lehni a chůze u nohy. Pes nesmí čichat k zemi ani zírat do dálky. Jeho pohled musí být neustále upřen na pána. Jedině tak dosáhnete žádoucího soustředění. Rychlost chůze se mění, stejně jako pořadí cviků. Jinak se rychle dostaví efekt návyku. Pokud je pes nucen pětkrát za sebou plnou rychlostí zalehnout, na šestý povel si z předvídavé poslušnosti opět lehne, i když byl dán povel „sedni“. Nebojte se být kreativní!
Běhání v kruzích, osmičkách a slalom mezi stromy nutí čtyřnohého přítele, aby se soustředil a věnoval pozornost každé drobné změně směru a pohybu vůdce. Nezapomínejme chválit a odměňovat! Rychlé provádění povelů a oddaná spolupráce se při dostatečném tréninku rychle dostaví. Teprve po delší práci na poslušnosti začne skutečný výcvik. Již dosažené soustředění se se nevyhnutelně přenese do následujících cviků, čtyřnohý přítel se učí mnohem rychleji a pokroku ve výcviku lze dosáhnout mnohem snadněji a s menším stresem.
Podobně jde pracovat i s nejistým psem, který má tendenci se hroutit anebo uzavírat do sebe. U takového psa zarputilé pokračování ve výcviku problém jen prohlubuje. Ukončení výcviku negativní zkušeností, tedy nátlakem a trestem, by bylo naprosto kontraproduktivní pro motivaci psa i pána. I v tomto případě je základní poslušnost na vodítku vynikajícím způsobem, jak čtyřnohého přítele dostat z jeho špatné nálady a s ní spojené blokády: pokud pes zamrzne, ukončíme cvik, změníme místo a provedeme několik krátkých, pozitivně posílených cviků poslušnosti, přičemž záměrně vybereme ty, ve kterých si je pes jistý a které má obzvláště rád. Napětí vůdce i psa se rychle rozplyne. Situace se uvolní a nastolí se úspěšná spolupráce. V závislosti na povaze čtyřnohého přítele lze nyní buď znovu pečlivě pracovat na skutečném výcvikovém cíli, nebo lze den alespoň pozitivně a úspěšně zakončit.
Lucie KOLOUCHOVÁ
Ilustrační snímkyMichael Migos