Já ale zažádal a dostal možnost u příležitosti výročí položit několik otázek velmistrovi řádu. Vstřícně a mile mne přijal i ve svém nabitém celodenním programu
Jan František Votava z Horní Krupé, EOSH.
Vážený pane velmistře, nejen já jsem zaznamenal reakce na loňský ročník, kdy někteří dokonce zpochybňovali, zda vůbec ten letošní ročník proběhne. Já ale vidím zaplněný areál, zajímavý program, pravda, počasí nám zrovna nepřeje. Jak nyní odpoledne hodnotíte průběh letošních slavností Vy osobně?
Loňská účast návštěvníků nebyla nijak závratná, protože v chladném a deštivém počasí přišla necelá tisícovka lidí a podle odhadů je letošní účast dvojnásobná. A to je pro nás částečným zklamáním, protože jsme očekávali alespoň tři tisícovky. Věřili jsme a stále věříme ve větší účast, protože program ještě běží. Během odpoledne očekáváme příchod nových návštěvníků na večerní vystoupení zpěváka Kristiana Šebka, který má krásný hlas jako měl Karel Gott, připravený je bohatý program pro děti s účastí Míši Růžičkové, vystupují tu Markazíni, soutěží se ve vábení jelenů i hodnocení nožů, je tu plno stánků, areál je nádherný a investovali jsme v letošním roce i do propagace akce.
Na druhou stranu musím v kontinuitě pěti let konstatovat, že po revitalizaci areálu na Kuksu zde nastala velká aktivita v pořádání různorodých akcí, a tak je možné, že potenciální návštěvníci v dojezdové vzdálenosti preferují jiné nabídky.
V loňském roce jsme měli na akci podstatně méně finančních prostředků a byli jsme kritizováni za chudší program a malou propagaci, letos jsme do akce investovali podstatně více, a to jak do programu, tak do propagace. Díky aktivitě členů Řádu se nám podařilo zapojit do slavností mnoho partnerů, motivovali jsme k účasti i stánkaře a ti všichni investují do akce svůj čas a prostředky. Radost z akce mi proto kazí skutečnost, že mnozí z těchto lidí mohou být z menší účasti veřejnosti tak trochu zklamaní.
Podstatnou roli pro účast na Svatohubertské slavnosti ale vždy hraje počasí. Pokud by byl prosluněný podzimní den, návštěvnost by byla jistě výrazně vyšší. Pamatuji si ročníky, kdy přicházelo i kolem pěti tisíc lidí.
Které body programu jsou podle vás atraktivní?
Náš tradičním program jsme v letošním roce obohatili o několik novinek. U nás na Vysočině, má Kristián Šebek v několika městech vyprodané koncerty a vstupné stojí 600 až 650 Kč, tady je celodenní vstupné 150 Kč, včetně koncertu. To je zcela jistě atraktivní nabídka. Předpokládáme, že zajímavé může být i grilovaní 350kilového býka a gastro show Jardy Sapíka, to je přece také pojem. Obohatili jsme i program pro děti a pozvali populární Míšu Růžičkovou, která je známá a oblíbená nejen u mých vnoučat, a tak jsem předpokládal, že tento program přiláká rodiny s dětmi.
Ale ono těch akcí je na podzim moc a lidi už jsou možná přesycení. Myslíte, že má vliv i to, že dnes jsou volby?
Myslím, že volby návštěvnost neovlivnily. A když už jste zmínil toto téma, velmi si vážíme toho, že si i v den voleb udělal čas na návštěvu naší slavnosti hejtman Královehradeckého kraje Petr Koleta. Přestože nás podpořil svou záštitou, jeho návštěva plánována nebyla. Předpokládal jsem, že bude ve volebním štábu, a proto pro nás bylo milým překvapením, když se nám dopoledne ohlásil, že přijede. Na naší Svatohubertské slavnosti byl poprvé a podle jeho slov byl s programem akce velmi spokojen a ocenil práci, kterou děláme. Z toho jsem měl opravdu upřímnou radost.
Vím, že nikdy nesdělujete přesné počty členů Řádu, přesto se zeptám, přibývají vám noví mladí? Jak v tomto směru vidíte budoucnost Řádu?
Mám obrovskou radost, že do Řádu přicházejí noví mladí lidé a počet členů nám v posledních letech utěšeně roste. Zájem mladých lidí o službu a práci v Řádu svatého Huberta je snad i signálem správné cesty. V nově příchozích mladých žadatelích vidím velkou naději do budoucnosti.
Přicházejícím zájemcům se snažíme poskytnout příležitost k osobnímu profesnímu a duchovnímu růstu a nabízíme jim prostor pro vlastní seberealizaci. Pro mne osobně je největší odměnou za všechnu tu práci, starosti a úskalí, které jsem za dvacet let ve své funkci velmistra prožil, setkávání, poznání a spolupráce s mnoha úžasnými lidmi, které bych jinak nejspíš ve svém životě nepotkal. A i proto mám radost, že přicházející členové mají zájem růst, hledají informace, poučení a setkání s novými přáteli.
Členství v Řádu sv. Huberta pro mne neznamená jen propagaci mysliveckých tradic a etiky, ale osobně kladu velký důraz na proměnu člověka, která je tím hlavním odkazem svatého Huberta. Sebevzdělávání a vlastní příklad života, který může být inspirací pro druhé, je v současné době aktuální u myslivecké i nemyslivecké veřejnosti v podobné míře, jako Hubertovo šíření světla v temnotě pralesa v Ardenách.
Snažíme se obrousit hrany a předsudky, které veřejnost vůči nám myslivcům má a s vědomím vlastní nedokonalosti se snažíme změnit především sami sebe a prostřednictvím této změny pak měnit i své okolí.
Zaregistroval jsem polské přátele, myslivce ze Slovenska, kolik je tu vůbec spřátelených spolků?
Řád sv. Huberta má komendu v Polsku a na Slovensku a v každé z těchto zemí máme minimálně desítku členů. Pozvání na dnešní slavnost přijaly i dva spřátelené řády z Polska, Řád zlatého jelena a Řád obojku honícího psa, které jsou polskými historickými řády v nádherných krojích, s bohatou historií a s obdobným současným posláním. A velmi si vážím i skutečnosti, že přijeli přátelé až z daleké Litvy.
Bavíme se v den voleb, kdy nevíme, jak to bude s ministerstvem a zákonem o myslivosti. Jak vy hodnotíte to, že Řád má v centru pozornosti etiku, úctu ke zvěři a k přírodě, ale přitom jsme všichni myslivci pod tlakem, lovte, střílejte, jsme tlačeni, aby hlavním posláním myslivosti byl intenzivní lov, účelová záležitost, často asi za porušování právě úcty a etiky. Jak se to ale snoubí s myšlenkami Řádu a požadavky na etiku a úctu?
Za čtyřicet let mého života se vystřídala celá řada ministrů a měnil se i zákon o myslivosti. Jen málo se ale proměnili sami myslivci. V minulosti byl lov zvěře výsadou panovníka nebo šlechty a i dnes se setkávám s názorem, že lov v novodobé historii začíná být výsadou movitých lidí. Osobně si však myslím, že v současné době je u nás lov stále ještě dostupný široké veřejnosti a troufám si tvrdit, že myslivci v naší zemi neměli nikdy v historii tolik příležitostí k lovu zvěře, jako mají dnes a z tohoto úhlu pohledu prožívá myslivost zlaté časy.
Současně je mi ale smutno, že si jen málo myslivců uvědomuje svoji odpovědnost za hospodaření se zvěří v honitbě, protože toto hospodaření je nutné přizpůsobit i dalším oprávněným subjektům. Své zájmy totiž nemají v přírodě pouze myslivci.
Rovněž si myslím, že myslivci neumí prodat a prezentovat svoji práci. Máme obrovské rezervy v propagaci toho, co děláme a co pro společnost zajišťujeme. Lov zvěře je jen jedna z činností, kterou myslivci dělají a na kterou je směřována pozornost veřejnosti. Zcela pochopitelně se pak neumíme obhájit a zbytečně se tím dostáváme pod tlak.
Já mám výhodu v tom, že jsem byl zemědělský i lesní hospodář a proto na správu živé přírody pohlížím i z jiných úhlů pohledu. I proto se snažím ve své funkci velmistra od samého počátku dávat dohromady lesníky, myslivce a zemědělce. Říkám, že jsme sice tři různí hospodáři, ale všichni ve stejné přírodě a že jediná cesta je spolupráce. Ta však nespočívá v tom, kdo momentálně prolobuje lepší nebo pro něho výhodnější zákon nebo získá na svou stranu ministra, který bude více nakloněn lesníkům, myslivcům nebo zemědělcům, ale musí se najít společný kompromis.
Kampaň kolem novely zákona o myslivosti mne mrzí. Je vždy nějaká skupina, která začne něco prosazovat, ale přitom reálný stav není takový, jak skupina tvrdí. Jestliže je dnes někde přemnožená zvěř, je to většinou lokální záležitost a zásadní škody působí zvěř jen v určitých místech, určitě ne celorepublikově.
Ano, rozumím a umím se vcítit i do situace zemědělců a lesníků, protože na rozdíl od myslivců, které myslivost většinou neživí, jsou zemědělci a lesníci na svém hospodaření existenčně závislí. Proto by si myslivci měli uvědomovat svou zodpovědnost a vycházet zemědělcům a lesníkům maximálně vstříc a pomáhat jim. Pokud budeme upřednostňovat jen své zájmy, dříve nebo později se nám takový postoj vrátí jako bumerang.
Měli bychom také změnit pohled na současné myslivecké plánování a přestat lpět na minimálních a normovaných kmenových stavech. Dosavadní systém doslova nutí lhát uživatele honiteb. Většina kolegů, které znám, to nechce, ale pokud by napsali pravdu, vystavují se problémům a sankcím. Takže všichni lžou, všichni vědí, že lžou, ale naučili se s tím žít a v podstatě to všem takto vyhovuje. A z toho jsem opravdu smutný.
Nevěřím, že konflikty a spory myslivců se zemědělci a lesníky vyřeší jakákoli novela zákona a podle mého názoru by státní správa ve spolupráci s odborníky měla pouze definovat míru přirozených škod působených zvěří a dále zajistit rychlou vymahatelnost práva na úhradu škody v případě selhání. Stavy zvěře by určoval držitel honitby s ohledem na oprávněné zájmy všech subjektů, které v přírodě hospodaří.
Nevidím jinou cestu, než že si odpovědní a praxe znalí lidé sednou k jednomu stolu a začnou spolu mluvit bez předsudků a emocí a na základě argumentů začnou společně hledat řešení. Dosud jsem se účastnil několika různých aktivit a snažil se vždy dávat lidi dohromady, ale většina jednání skončila patem. Chyběla míra tolerance a umění se vcítit do situace toho druhého. Do určité míry se mi podařilo sjednat dohodu o hospodaření v naší honitbě, kde jsem starostou honebního společenstva, mysliveckým hospodářem a na části honitby i odborným lesním hospodářem a máme vynikající spolupráci i se zemědělci. Jednání s mnoha lidmi nebylo jednoduché v žádné skupině, ale dnes nemáme větší problémy a snažíme si vzájemně pomáhat.
Zda je reálná taková dohoda v rámci celé republiky však s ohledem na lidské sobectví a závist pochybuji, ale to neznamená, že se o to nebudu snažit. Většina ideálů je nedosažitelných a cesta k nim bývá obtížná, ale opustíme-li ji, pak se k cíli ani nepřiblížíme.
Nevím, jak bude sestavená nová vláda a ani netuším, kdo obsadí posty na ministerstvech, ale za Řád sv. Huberta mohu říci, že jsme připraveni jednat se všemi subjekty působícími v přírodě a krajině, domlouvat se a hledat kompromisy.
A asi i slíbit, že budete při těchto jednání akcentovat, aby se dodržovaly tradice, úcta, etika…
Samozřejmě, protože společným jmenovatelem tradice, úcty i etiky je křesťanství a všichni členové Řádu jsou nejen myslivci, ale i křesťané. Nejsme dokonalí a máme zcela jistě mnoho chyb, ale máme také společný cíl, kterým je správa svěřeného ráje, daná člověku Stvořitelem. Vše, co nás obklopuje, příroda, bohatství zvěře, veškerá rozmanitost a neustálá proměna je ten pomyslný svěřený ráj, který je sám o sobě dokonalý. Člověk však může svými skutky a konáním vytvářet z tohoto ráje pověstné peklo. Posláním člověka je však tento ráj spravovat a tvořit, práce není naším prokletím ani nutností, ale požehnáním a radostí a život nám nekomplikuje zvěř ani zákony, ale lidské sobectví, závist a zloba.
Ve svém věku jsem se již smířil s tím, že některé věci změnit neumím, ale vždy mohu změnit sebe a být příkladem pro jiné. A toto se snažím prosazovat ve svém životě i v Řádu. Nechť je každý člen jedinečným originálem a má své vlastní zaměření a cestu. Někdo má blíž k myslivosti, jiný k duchovním stránkám, někomu je bližší lov zvěře a jinému péče o životní prostředí nebo myslivecké zvyky a tradice.
„Ten dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady vydělají moc“ - zpívá v jednom českém filmu pan Werich. Buďme každý trochu jiný, ale mějme jednotné zaměření, vizi a cíl. Cesty mohou být různé. Je to vcelku jednoduché a není to ani nic nového, protože tyto otázky řešila již řecká filozofie. Platón nás i dnes učí hledat vyšší principy, hodnoty, vize a ideály a Aristoteles nás učí vidět jejich smysl v konkrétním světě a v praxi.
V Řádu svatého Huberta máme dnes s odkazem na našeho patrona, sv. Huberta, ukotven takový ideál v profesním a duchovním růstu jeho členů a jeho uplatnění se naplňuje v odkazu hraběte Sporcka nejen ve vlastní myslivecké praxi, ale i v našem chování, jednání a v našich skutcích.
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA
Součástí programu byla také soutěž mladých vábičů jelenů, kterých se dostavilo patnáct. Na nádvoří hospitalu neprve proběhla kvalifikace, ze které pět nejlepších postoupilo do finále na hlavním podiu. V letošní soutěži zvítězil počtem 48 bodů Jakub Zíma, na druhém místě se umístil Daniel Šimánek (31 b.), třetí byl Štěpán Hron (30 b.), čtvrté místo obsadil s 27 b. Matěj Moravec a na pátém místě se ve finále s 24 b. umístil Michal Bežák.
Na podiu byli také oceněníi pamětní medailí Řádu sv. Huberta významní představitelé aklademické obce - pánové Miloš Ježek, Jan Dvořák a Vlastimil Hart. Program na podiu oživili jako vždy svými vystoupeními Markazíni.