„Vy myslivci tak akorát vysypete pytel na zem a přilákáte si zvěř na hromadu, aby se vám lépe střílelo. To není žádná myslivost!“ Také jste něco podobného z úst laické veřejnosti slyšeli? Nejspíš ano. A nutno sebekriticky přiznat, že i takhle to leckde doopravdy chodí. Byť téma vnadění vyvolává emoce, připomeňme si, že je to běžný a významný nástroj pro efektivnější lov a ekonomičtější nakládání s krmivy. A jako všude najdete i tady výhody a nevýhody.
Krmení vs. vnadění
V hovorovém slovníku se často zaměňují pojmy „přikrmování“ a „vnadění“. Přikrmování zvěře je zakotveno v zákoně č. 449/2001 Sb. o myslivosti, který ukládá uživateli honitby
„provozovat krmelce, zásypy, slaniska a napajedla, a v době nouze zvěř řádně přikrmovat”. Doba nouze není přesně legislativně stanovena a výklady se různí i napříč odbornými subjekty. Obvykle se jí rozumí období nedostatku přirozené potravy buď v tuhých zimách, nebo například vlivem monokulturního pěstování řepky apod. Vnadění je oproti tomu
„krátkodobé, přesně odměřené a účelové předložení atraktantu na konkrétní místo a čas, aby se přilákaná zvěř zdržela na místě pro bezpečný lov“.
Proč ano? A proč ne?
Každá mince má dvě strany. Vnadění je jednoznačně výhodné pro management lovu a kontrolu zvěře zvlášť v oblastech, kde je jinak obtížně dosažitelná. Nezanedbatelná je také úspora krmení.
Na druhou stranu je potřeba zvážit rizika a upravit podle nich umístění, dobu provozu a množství krmiva. Jedním z problémů je koncentrace většího množství zvěře a narušení přirozených teritorií. Může docházet k agresivitě druhově i mezidruhově, potyčkám, zraněním a vytlačením slabších jedinců. Kvůli snadnějšímu přenosu chorob je také potřeba provádět pravidelnou sanitaci vnadišť.
Nadměrný přísun krmiva také může ovlivnit přirozenou potřebu zvěře hledat rozmanitou stravu. Při zvýšeném pohybu zvěře může také docházet k poškozování oplocenek apod.
V neposlední řadě lákají vnadiště invazivní druhy, jako jsou mývali a nutrie, což je ovšem pro jejich regulaci i výhoda.
Jak to dělat správně?
Asi se shodneme, že sypat jádro ve velkém objemu na zem je špatný nápad. Obiloviny snadno navlhnou, začnou plesnivět nebo kvasit, toxiny pak způsobují vážné zatížení imunity a poškození trávicího traktu zvěře, která je pak náchylnější k infekcím a parazitickým onemocněním. Otevřená hromada krmení láká necílová zvířata (hlodavce, ptáky, invazivní druhy), která mohou přispívat k šíření chorob a znečišťování krmiva. Kromě toho stačí jedna návštěva větší prasečí tlupy, divočáci nesežrané zbytky zašlapou do bláta a na další dny už nezbude nic.
K zabránění plýtvání jsou různé typy krmných zařízení s jedním společným jmenovatelem - udržet krmivo suché, čisté a pravidelně dávkované v malém množství.
Obecně se jedná o zařízení gravitační a automatická. Gravitační dobře známe – jsou to veškeré, často i podomácku vyrobené zásobníky s otvory, odkud se odebírá krmení – novodurové roury zatlučené kolíkem do země, koryta s násypkou apod. Žádné z nich neumožňuje dávkování krmiva a zvěř je odebírá ad libitum až do vyprázdnění zásobníku. Pak takováto krmná zařízení povalená na zem jsou snadno kontaminovaná vodou a nečistotami.
Testováno na lidech
Naše honitba má zhruba 1500 hektarů a protíná ji řeka Labe obklopená lužními lesy s převahou dubů a jasanů. Na lesy navazují rozsáhlé polní celky s proměnlivým zemědělským plánem. Ze zemědělských plodin se střídají brambory, obilí, řepka a kukuřice. Lužní les poskytuje zvěři naprosto ideální podmínky pro život. Přes den se skrývá v nedobytné hradbě bujné vegetace a popadaných stromů, v noci vytahuje do polí.
Vnadíme celoročně, včetně míst, kde zrovna nelovíme. Má to jednoduchý důvod – zvěř navyklou na určitá místa je možné průběžně kontrolovat pomocí fotopastí, odhadovat velikost populace a sledovat její zdravotní stav. Vnadišť máme v honitbě umístěno několik a vesměs jsme se spokojili se systémem
„kyblík krmiva a posypat pod přístřeškem“.
Protože je ale naším hlavním zásobovačem žena, museli jsme se zamyslet nad fyzicky méně náročným způsobem. Vsadili jsme proto na automatizované řešení, konkrétně automaty Venator Feed28 12V a malé krmítko ECON od American Hunter.
Feed28 je robustní kovové zařízení se dvěma motory: vertikální šnek odebírá zrno a druhý motor ho rozmetá až do vzdálenosti deseti metrů. Feed28 je napájený gelovou 12V baterií se solárním panelem a máme ho namontovaný na 200litrový kovový sud umístěný ve výšce dvou metrů na dřevěné konstrukci, na kterou lezeme po žebříku. Při nastavení rozmetání krmiva pár vteřin čtyřikrát denně vydrží sud naplněný nejméně 8 až 10 týdnů.
Druhé krmítko ECON je minimalistické zařízení s jediným motorem a malým diskem. Zrno rozmetá do kruhu o průměru asi 3 až 5 metrů podle výšky zavěšení. Je napájené AA bateriemi, které vydrží asi 2 až 3 měsíce. Jako zásobník slouží 15litrové vědro s víkem či větší sud. Malý objem nádoby znamená častější doplňování – vydrží maximálně 2 týdny v závislosti na krmné dávce.
Oba automaty lze naprogramovat na spouštění několikrát denně (u Venatoru až šestkrát) a lze také zkrátit či prodloužit časový úsek rozmetání.
Oba automaty jsou poměrně tiché – je sice slyšet zvuk otáčejícího se disku a cvakání dopadajících zrn, veškerá zvěř si ale na tyto zvuky velmi rychle zvykla, a jak jsme pozorovali na fotopastech, spuštění dávkovače brala spíš jako pozvánku k hostině.
Údržba je minimální. Běžná kontrola spočívá v očištění disku a manuálním ověření funkčnosti. Důkladnější servis zahrnuje demontáž dávkovací hlavy, vyfoukání závitů, promazání kluzných ploch a kontrolu těsnění, což ovšem děláme sporadicky.
Čím vnadit?
Běžným vnadidlem je kukuřice, obiloviny nebo granulované směsi, které jsou vhodným řešením například pro obory, kde se do krmení přidávají doplňky pro lepší růst paroží. Jediným limitem je velikost násypky a směs bez větších nečistot, šustí z kukuřice nebo větvičky se totiž v násypce rády vzpříčí.
Zkoušeli jsme také přídavek soli a ochucených solných atraktantů, četnost návštěv se ale nijak nezvýšila. Podle našich zkušeností prasata nejlépe reagují na čistou kukuřici a dostupnost kusu soli v okolí vnadiště. Pokud je jádro suché(!) a neplesniví, nenašli jsme důvod experimentovat, provoz si zbytečně neprodražujeme.
Sabotér
Nečekaným sabotérem se stal mýval. Video z fotopasti a osobní pozorování při čekané odhalilo, jak vyšplhal po stromě, usadil se na zásobníku s automatem ECON, snažil se dostat ke krmení přes otvory okolo rozmetacího disku a následně testoval víko zásobníku tak dlouho, až se mu ho opravdu podařilo odklopit.
Zásobník jsme vyměnili za jiný se šroubovacím uzávěrem a automat pověsili dál od kmene stromu. Mýval se ale rychle naučil chodit v čase podávání jádra, což se mu také stalo osudným.
Zkouška ohněm (respektive vodou)
Zátěžové testy hned po mývalovi přišly v září 2024 v podobě povodní. Labe stouplo o více než 3,5 metru a průtok se zvýšil dvacetkrát. Dřevěná plošina s Venatorem byla tři dny pod vodou. Po jejím opadnutí automat zakrátko vyschnul a sám naskočil. Elektronika i motory přežily, pouze podsvit displeje zůstal nefunkční. Oprava proběhla bez potíží náhradním dílem.
ECONa zavěšeného ve výšce 180 cm sice strhl proud a naplnil ho blátem, nicméně i zde elektronika vydržela – stačilo zařízení vyčistit a vyměnit baterie.
Při povodních se prokázalo, že především srnčí zvěř funguje velmi stereotypně – podle snímků z fotopastí se vracela k automatům, byť se brodila po břicho ve vodě.
Ekonomika
Krmné automaty provozujeme v naší honitbě dvě sezóny. Provedli jsme porovnání spotřeby kukuřice v krmném automatu a volně na vnadišti. Denní dávka je průměrem celé sezóny.
kukuřice 1 l = 0,74 kg, cena 570 Kč/100 kg
krmný automat: rozmetání 4krát denně, 1 dávka asi 2 dcl (0,148 kg)
vnadiště: vědro 12 l (asi 7,4 kg), sypání 2krát týdně, přepočteno na den a jedno zařízení
Náklady na jedno krmítko: 2650 Kč + sud za 1500 Kč + dřevo a spojovací materiál za 1500 Kč, celkem 5650 Kč.
Rozdíl mezi automatizovaným a ručním krmením je 3175 Kč ročně, návratnost zhruba po 1,5 sezóně.
Pro ECON jsou data podobná, hmotnost krmiva na jeden cyklus je o něco nižší, ale také je nižší vstupní investice.
Výběr místa je klíčový
Venator s velkým zásobníkem máme umístěný tam, kde zvěř často migruje a střelba je bezpečná do všech směrů. Je dostatečně daleko od hranice lesa, aby v případě odskoku po zásahu lovec dobře viděl směr útěku zvěře, než mu zmizí v nepropustném porostu.
Mobilní ECON jsme zkoušeli zavěšovat před dozráním plodin na hranici lesa a pole. Víme, kudy zvěř vytahuje do polí. Umístění automatu ji zdrželo po dobu i několika desítek minut, někdy ani nepokračovala dál do pole a vrátila se zpět do lesa. Tady je ale účelné zřídit přechodných vnadišť několik a včas, aby si zvěř zvykla na stálá místa – tam pak pravidelně staví a také na ně vytahuje pro obměnu jídelníčku při pobytu v poli.
Datová analytika – budoucnost chytré myslivosti
Díky zaznamenávání spotřeby krmiva jsme mohli získat data o sezónních výkyvech. Ty byly oba roky nejvyšší na přelomu října a listopadu. V tu dobu odjíždí poslední zemědělská technika, pole přestávají být pro divočáky zajímavá a návštěvnost vnadišť raketově stoupá.
Prosinec a leden přinesly pokles vlivem nižší migrace zvěře a četnějších návštěv lovců.
Nyní je naším nejbližším cílem integrace GSM modulu, který umožní dálkové vypnutí/zapnutí a spuštění mimořádné dávky (například před čekanou). Při podávání malé dávky několikrát denně není dálkové ovládání nezbytné, jen si od něj slibujeme prodloužení pobytu zejména černé zvěře při plánované lovecké návštěvě.
Dobře využitelné je také propojení dat se záznamy z fotopastí, které ukládáme do JduLovit.cz a sdílíme mezi členy. Zde je zřejmá návštěvnost a také cool-down perioda (úsek mezi lovem a návratem divočáků zpět na vnadiště) a korelace k meteorologickým datům. Srnčí a daňčí zvěř se vždy objevila na fotkách již druhý den, černá zvěř byla opatrnější a opakovaná návštěva tlupy byla až v rozmezí šesti a deseti dnů.
Závěr
V době, kdy zemědělci používají GPS a datové mapy v traktorech, pole se kontrolují satelitně a škody lze odhadovat pomocí dronů, musíme i my jako myslivci jednou provždy překonat spor tradice vs. technika. Potřebujeme data a musíme se naučit, jak je vyhodnocovat. To je ale spíš námět na další cílený výzkum. Zapojení krmných automatů jako zdroje informací, prostředku pro monitoring zvěře nebo nástroj snižování škod na plodinách se k tomu přímo nabízí.
Žádná technika sice nenahradí zdravý úsudek a dokonalou znalost prostředí, krmné automaty jsou však technickou vymožeností, která myslivcům jednoznačně usnadňuje práci, šetří čas a prostředky.
Krmítko Venator Feed28 jsme dostali k testu od společnosti ŠUBRT cz s.r.o., malé krmítko ECON jsme zakoupili u strobl.cz, veškerý další materiál a krmiva kupujeme v běžné prodejní síti.
Ing. Zuzana SLAVÍKOVÁ a Ing. Martin BROŽEK
Pro další obsah vyhledejte @JduLovit a @hunting_zuza na sociálních sítích, vyzkoušejte aplikaci JduLovit.cz