Místní znají zalesněnou oblast jako lesy na Dubovici. Už ve 12. století tu našla útočiště sekta Valdenských. Té nejspíš odlehlost místních lesů poskytovala dostatečný pocit bezpečí. O čtyři století později tu jezuité vybudovali dva poutní kostely zasvěcené sv. Markétě a sv. Anně. Oba sice zrušil Josef II. při své reformě, ale místní název Markétské polesí alespoň připomínal prvně jmenovaný chrám.
Fanouškům historie lesnictví ale bude nejspíš povědomé další jméno, které je se zdejšími lesy neodmyslitelně spjato. Jako lesní rada tu ve službách Černínů sloužil Ferdinand Wachtel. Jím vybudované cesty s příkopy, které systematicky oddělovaly jednotlivé části polesí, dodnes slouží lesákům i turistům. Moderní lesní hospodářství tu v roce 1853 obdivovali lesáci z celé vlasti v průběhu výročního sjezdu České lesnické jednoty. Událost dodnes připomíná památník České lesnické jednoty, který byl před dvěma lety nově zrestaurován.
Po smrti Ferdinanda Wachtela se Markétského polesí ujal jeho syn Jiří Wachtel, který proslul zejména zaváděním metod přirozené obnovy lesy pomocí tzv. clonné seče (Dunkelschlag). Posledním předválečným lesmistrem na Markétském polesí byl zeť Jiřího Wachtela pan Waldemar Maresch. Jako zapálený botanik vysadil kolem hájovny řadu exotických dřevin, nechal zvelebit řadu místních studánek a všemožně dbal o to, aby zdejší polesí bylo i nadále chloubou českého odborného lesnictví.
Nejvyšším vrcholem ve zdejší krajině je Fabiánek (615 m.n.m.). Romanticky založený hrabě Jan Rudolf Černín si tu nechal postavit dřevěný lovecký zámeček. Kromě lovu se tu chtěl kochat krásnými přírodními scenériemi. Bohužel při jednom z prvních pobytů ho zde potkala prudká letní bouře, která hraběte velmi vystrašila, proto na zámeček zanevřel a jeho osud byl tím pádem zpečetěn.
Zvláštností místního kraje je i to, jak silně přitahoval různá náboženská uskupení. Již z dob, kdy tu našli útočiště zmínění Valdenští, pochází přírodní skalní kazatelna s uměle vytesanými schody, známá jako Pfaffenstein (Kněžská skála). V pozdějších dobách se zde shromažďovaly i husité nebo společenství Jednoty bratrské.
Náboženský podtext má také zdejší Černý kříž, který je v dobových záznamech zmiňován již od roku 1543. Byl několikrát přesunut, kromě jiného proto, že v době komunistické totality kolem něho vedla signální stěna pečlivě střežené hranice socialistického bloku.
Že historie a tradice nemusí nutně znamenat jen zakonzervování, dokázali v roce 2023 manželé Zuzana a Milan Jiruškovi. Při restauraci Černého kříže ho coby myslivci doplnili skleněnou vitráží s vyobrazením hlavy jelena s křížem uprostřed paroží a prostranství doplnili netradiční dřevěnou plastikou sv. Huberta s lukem. Protože se místo stalo přirozenou zastávkou turistů, manželé Jiruškovi ho doplnili i jednoduchým dřevěným stolem s lavicemi.
Jaksi přirozeně tak vzniklo místo vhodné třeba pro slavnostní výřad nebo myslivecké shromáždění, stejně jako pro zastávku cyklistů nebo pěších turistů. Je povzbudivé vidět, že i v dnešní době se lidé snaží v krajině vytvářet něco moderního a kultivovaného, co o nás, jako myslivcích, může svědčit současníkům, ale i budoucím generacím.
JUDr. Petr VALENTA
V článku byly využity informace z publikace Františka a Jiřiny Kodlových: Staňkov – kronika čtyř století, vydáno 1982.