Pojďme stavět základy nového zákona!
Velmi diskutovaná a nepovedená novela zákona o myslivosti v Poslanecké sněmovně spadla pod stůl. To je dobře, ale nemůžeme jen oslavovat, že novela neprošla. Naopak bychom jako myslivci měli napnout veškeré úsilí k tomu, aby se začaly tvořit základy zcela nového zákona o myslivosti a abychom v tomto směru byli aktivní a stáli v čele.
Kdo jiný než myslivci a ČMMJ by se měli snažit posadit k jednomu stolu představitele všech relevantních organizací. Společně my myslivci musíme být tou silou, která bude hledat přijatelné kompromisy pro nový moderní zákon. Je třeba si ale uvědomit podstatu, že zákon o myslivosti není zákonem jen o myslivcích, ale zákonem o zvěři a přírodě. A tak bychom se jako myslivci měli také průběžně prezentovat. Mediálně nám dlouhodobě škodí, pokud se myslivost spojuje pouze s lovem. A chyba je na obou stranách.
Realita současné politiky je taková, že nemůžeme predikovat, kdo bude sestavovat Vládu a obsazovat jednotlivá ministerstva. Proto ani nemůžeme odhadovat, jaké bude programové prohlášení nové vlády. Ale jistě můžeme říci, že nový zákon o myslivosti nebude tou největší prioritou nového Parlamentu. Máme tak minimálně rok času, abychom se dobře připravili.
Účelné, pragmatické a nanejvýš žádoucí by bylo zákon o myslivosti rozdělit na několik základních tematických částí a k nim vytvořit expertní skupiny, které si vydiskutují a sepíší jakousi základní myšlenkovou a významovou kostru nového zákona. Až poté lze povolat zkušené právníky a vytvářet paragrafové znění. Opačně to žádný smysl nemá, protože věčné dohady o znění těch či oněch paragrafů většinou bývají nikoli spory o legislativní čistotu, ale o samotný obsah. Jinými slovy, pokud se nenajde kompromisní dohoda mezi všemi zúčastněnými subjekty (svazy, spolky, asociace, akademická obec, zemědělci, lesníci….) a k tomu počítejme různé lobistické skupiny a politické tlaky z různých směrů, pak sebelepší materiál nemá šanci v Poslanecké sněmovně projít.
Zásadní bude vydiskutovat si, co je posláním myslivosti v dnešní krajině. Nesmí se zapomenout, že myslivost má význam jak pro ochranu přírody, tak ale také význam společenský a kulturní, zvláště pro venkovské regiony. Vždyť i proto byla myslivost zapsána do seznamu nehmotného kulturního dědictví.
Klíčový je tak vztah mezi myslivci a vlastníky, resp. nájemci zemědělských a lesních pozemků. Stále se přitom nemohu smířit například s tím, jak současný zákon upravuje náhradu škod způsobených zvěří. Zvěř přece nikomu nepatří, nerespektuje hranice honiteb, migruje…
Velmi důležitou částí je proto také tvorba honiteb a jejich fungování. U honebních společenstev, kde mají pozemky Lesy ČR nebo Vojenské lesy a statky, se v praxi řeší otázka nájemného. Bohužel zatím platí, že kdo nabídne více, ten honitbu dostane. Myslivost ale není jenom lov. Prioritou by proto měla být dlouhodobá koncepce a výše nájemného by měla být jen jedním z kritérií.
Pokud by se přitom tvořil zcela nový zákon, měli bychom se zamyslet i nad tím, jak se honitby tvoří. Dnes se jedná v zásadě o historicky vytvořené útvary, pro které se regulují aktivity myslivců. Sama příroda ale žádné takové hranice nezná. Její charakter je rozmanitý a stejně tak různé druhy zvěře se pohybují na různých územích a v různě velikých teritoriích. Na to bychom neměli zapomenout a minimálně zvážit, zda současný systém honiteb není přežitý a zda na zvěř nepohlížet s větším regionálním nadhledem.
Jsem přesvědčen, že v této souvislosti by se měla upravit i pozice veřejné správy. Chybí mi, že do rozhodování o vývoji myslivosti více nevstupují třeba i místní samosprávy. Ty zpravidla nejlépe znají krajinu a navíc jsou schopny s myslivci vést dialog tak, aby každoročně došlo k domluvě o plánu a způsobech mysliveckého hospodaření v honitbě či chovatelské oblasti. K tomu je ale nutné veřejnou správu nejen personálně posílit, ale také s úředníky permanentně pracovat v rámci jejich vzdělávání.
Je potřeba se také zamyslet, zda je v dnešní rychle se měnící době smysluplné dlouhodobě plánovat chov a lov zvěře, protože každý rok je klimaticky i z jiných pohledů specifický. S plánováním podle poškození lesa sice nemám problém, ale pak opravdu lokálně a s dostatečným počtem porovnávacích ploch a jasně stanovenou metodikou. Ale pak se třeba musí jasně stanovit, jak se vlastně bude plánovat v převážně zemědělské krajině bez větších lesních celků, budou se třeba nějak modifikovat porovnávací plochy pro takový typ krajiny?
Zcela určitě nás čeká, tak jako v jiných oblastech, také větší elektronizace úkonů souvisejících s myslivostí, zjednodušení výkazů a kontrola úlovků. Respektujme vývoj celé společnosti a podpořme to, ale také nezapomínejme, že je potřeba hledat cesty, jak komunikaci usnadnit zejména našim starším členům myslivcům. Umožněme tedy větší elektronizaci, ale zároveň ponechejme alternativu například prostřednictvím mysliveckých hospodářů. Bylo by chybou, aby se elektronizací odradili ti, kteří si sice s moderními formami komunikace tolik nerozumí, ale pro honitby a zvěř vykonají spoustu potřebné práce. A rozhodně je nestrašit nějakými sankcemi. Vždyť už dnes má mnoho mysliveckých spolků velké personální problémy.
Témat, která je potřeba řešit, je samozřejmě mnohem více, například způsoby a doby lovu, vydávání povolenek, přístup k větším šelmám a invazním druhům. Pevně věřím, že se v duchu mysliveckých tradic časem vrátíme také ke zrušení lovu březích matek, který nemá s myslivostí nic společného.
V každém případě je podmínkou možného budoucího úspěchu dostat odborníky a pověřené zástupce k jednomu stolu a celou diskuzi manažersky vést. A kdo jiný než ČMMJ by měl být tím subjektem, který dostane všechny zainteresované k jednomu stolu. Nečekejme na to, že někdo jiný zákon připraví a my se k tomu opět budeme až se zpožděním kriticky vyjadřovat a novelu blokovat. Ono příště by to už vyjít nemuselo, neboť tento někdy až destruktivní přístup začíná obrazu ČMMJ stále více škodit.
Určitou výhodou může být souběh voleb do Poslanecké sněmovny a do vedení ČMMJ. Nové vedení ČMMJ, které vzejde z říjnových voleb, musí začít myslet a jednat trochu jinak. Se vší vážností konečně vstoupit do 21. století a využít šanci, která se s pracemi na novém zákonu o myslivosti nabízí. A také zásadně zlepšit mediální obraz myslivosti v očích veřejnosti, více se starat o své členy a být více nápomocni OMSům…
Čeká nás spousta práce. Ale věřím, že společnými silami to zvládneme!
Jiří HÁJEK
myslivec a poslanec STAN za Pardubický kraj