Pozorovat dobře vycvičeného retrívra, slídiče nebo ohaře, jak se zastaví na píšťalku a na pokyn běží doleva, doprava nebo zpět, je úžasný pohled. Je to umění komunikace a týmové práce, kdy vůdce a pes pracují ve vzájemném souladu, aby efektivně dohledali zvěř.
Mnozí zahraniční trenéři to považují za jednu ze základních dovedností, která odlišuje skutečně zkušeného loveckého psa od ostatních. Schopnost zastavit psa uprostřed hledání, provést ho náročným terénem a dovést ho přesně na místo, kde má být, je nejen nezbytná v terénu, ale také neuvěřitelně obohacující pro psovoda i psa.
Směrová vysílání – tedy vysílání loveckého psa vlevo, vpravo a zpět – jsou nutná hlavně tehdy, když se pes snaží marně dosáhnout správného místa dopadu kusu zvěře. Důvodem je buď to, že pes vyběhl špatným směrem, je příliš daleko, nebo naopak hledá příliš blízko. U retrívrů pak jde o disciplíny blind, ale také marking a memory marking, tedy tam, kde na honě či soutěži potřebujeme psa navést na přesné místo, kde víme (nebo nám to řekne střelec či rozhodčí), že je poraněná nebo zhaslá zvěř.
Teoreticky by si měl pes při dohledávce zvěře, kterou viděl padat, zapamatovat místo dopadu. Měl by tam přímo doběhnout, vzít aport a vrátit se s ním. Stejně tak při aportu naslepo, tedy blindu, by měl náš pes sledovat naši ruku a běžet v přímém směru k danému místu. Ve skutečnosti ale naši psi nejsou roboti, takže se to neděje ve 100 % případů. Vůdci nejsou vždy přesní, když jde o to, aby svého psa nasměrovali, a začátečníci mohou mít také problém zohlednit vnější faktory, jako je směr větru a přirozené zvlnění a náročnost terénu.
Mohli bychom čekat, až náš pes nakonec „ztracenou“ najde. Zapálení aportéři budou ochotně běhat a hledat, dokud kus nenajdou, ale nezkušení psi mnohdy ztratí zájem a odejdou od rozdělané práce. Také pokud jsme například na velkém honě jako psovod, nechceme, aby psi přebíhali a zabírali příliš mnoho terénu, protože by potenciálně plašili zvěř v dalších lečích. Také pokud je pošleme do určité oblasti, protože jsme viděli vypěšalého bažanta, nechceme, aby seběhli z přímé trasy, narazili na jiného ptáka a zapomněli na toho, kterého je třeba rychle aportovat, než uteče příliš daleko a my ho již nenajdeme. Proto musíme být schopni zastavit naše psy uprostřed aportování a nasměrovat je zpět do správné oblasti s použitím povelů pro směr doprava, doleva a zpět.
Aporty, kdy váš pes viděl zvěř padat, obvykle nevyžadují žádnou pomoc vůdce a jsou něčím, co budete trénovat a na čem budete pracovat bez ohledu na to, v jaké fázi výcviku se váš pes nachází. Pes by měl být vyslán pohotově, dokud si místo dopadu pamatuje, je vyslán pouze na slovní pokyn a je ponechán, aby úkol splnil sám. Když je váš pes zvyklý na aportování na viděnou, může být užitečné, než přejdete k výuce paměti k aportu a vysílání k aportu, přidat do výuky pokyn řeči těla.
Vodítkem řeči těla je pro psa nehybná ruka směřující do oblasti dopadu zvěře. Tento vizuální povel je obvykle dočasný a má pouze pomoci překlenout období tréninku a zajistit, aby váš pes pochopil, co po něm později v průběhu výcviku požadujete, až budeme zavádět naváděné aporty (blindy) a paměť k aportu (memory) a přejdeme od pouze slovních aportovacích povelů k řeči těla, spojenou se slovními povely. Vaše nohy a celé tělo by měly směřovat dopředu, zatímco se mírně předkláníte. Vaše ruka by měla směřovat přímo dopředu od ramene tak, aby byla v jedné linii se psem. Častou chybou je snaha vyrovnat paži podél hlavy psa, což mnohdy psa vychýlí do strany a způsobí, že vyběhne obloukem.
V ideálním případě by se pes neměl pohnout, dokud není dán slovní pokyn k přinesení aportu, který pes viděl padat. Pes uvidí, že aport spadl nebo byl odhozen, ale obvykle dojde ke zpoždění anebo změně místa tím, že popojdeme, takže pes s vámi musí spolupracovat jako součást týmu a dávat pozor na to, kam ho posíláte.
Vůdce posadí psa tak, aby mu naznačil směr aportování, a pošle ho na slovní povel pro aport. V závislosti na vzdálenosti a časovém odstupu může pes na začátku vyběhnout o něco pomaleji, než když vybíhá hned po dopadu – a pak náhle zrychlit, jakmile se přiblíží k místu dopadu, kde mu „dojde“, kde je aport.
Aportování naslepo
Tento typ aportu, kdy psa navádíte k místu dopadu (nejde o dohledávku, ale o rychlé směrování na konkrétní místo) je plně týmovou prací – protože váš pes oblast pádu neviděl a vy o něm mnohdy můžete mít jen přibližnou představu. Klíčem k aportování naslepo je nespěchat a snažit se, aby bylo co nejméně chybné. Sebevědomé vyběhnutí po rovné linii vám později ušetří spoustu starostí.
I když budete stále používat ruku k nasměrování psa, mnoho vůdců se rozhodlo používat pro toto aportování jiný slovní pokyn, aby psovi řekli, že má cílevědomě vyběhnout a pokračovat, dokud buď nenajde předmět, nebo nebude povelem zastaven a vyzván k hledání. Musíme si uvědomit, že směrování k aportu je ve skutečnosti vodítkem pro korekci chyb, když se snažíme naše psy vrátit na správnou cestu, když se snaží najít oblast dopadu aportu.
Až do tohoto okamžiku výcviku byl váš pes vyslán na aport vždy od nohy. V tomto scénáři však bude pes stát čelem k vám. Pokud jej posíláme doleva, doprava nebo dozadu, je to proto, že pes neví, kde se předmět nachází. Pes tedy musí našim směrovým povelům plně důvěřovat.
Jak učit vysílání doleva a doprava
Vysílání do levého a pravého směru je nejlepší učit společně, aby váš pes mohl hned od začátku začít rozlišovat opačné signály. K nácviku budete potřebovat misku s odměnami. Posaďte psa, misku položte napravo od něj, zatím ne příliš daleko. S povelem doprava (který pes zatím nezná, ale opakováním si ho zafixuje), psa vyšlete do strany – použijte i výrazné gesto rukou. Pes doběhne k misce a slupne všechno, co je v ní. Tento postup několikrát opakujete. Při dalším nácviku, například obden, postupně prodlužujete vzdálenost od misky. Podobně postupujte na levou stranu – opět miska vlevo, povel, gesto rukou… Co dál? Zvyšujte vzdálenost na každou stranu, dokud nedosáhnete vzdálenosti 20 m. Zvyšujte vzdálenost od psa, dokud ho nebudete navádět ze vzdálenosti 3–5 m.
Nyní už budete potřebovat pomocníka. Proveďte dvě opakování, kdy psa pošlete k misce s potravou, a při třetím opakování místo misky položte snadno viditelný aport. Poslední fází je mít oba aporty, napravo i nalevo, umístěny najednou a psa posílat pro konkrétní z nich jako první…
Výuka povelu zpět je totožná se směrováním doleva a doprava. Svého psího pomocníka však nebudete chtít naučit pouze couvat – budete ho chtít naučit také otáčet se buď na levé, nebo na pravé rameno, podle toho, jak ho posíláte. Důvodem je, že může dojít k rozptýlení, které psa odvádí od linie, nebo může foukat boční vítr a otočení psa tímto směrem by mu pomohlo najít aport. Může se také stát, že terén je na jedné straně obtížnější, a tak je lepší otočit psa na druhou stranu.
Pomůže nám i stopka
Ke stranovým povelům je dobré přidávat také stopku, tedy stop hvizd, kdy se váš pes zastaví na místě a vy ho následně umíte poslat do jedné či druhé strany anebo otočit. Začneme tím, že si připravíme gesto. To můžeme provést doma při manipulaci se psem. Pes k nám přibíhá, my se otočíme čelem k němu, narovnáme se a zvedneme ruku. Psa naše gesto zastaví, my ho odměníme a vypouštěcím povelem (vezmi) mu odhodíme pamlsek nebo hračku. Opakujeme to mnohokrát. Vizuální signál (zvednutá ruka) je představen a funguje, což si ověřujte. Nyní zkombinujeme tento zrakový signál se zvukovým povelem, a to s jednoduchým, o něco delším písknutím (podobně jako se u ohařů píská daun, u ohaře tedy zvolíme jiný signál). Když zavádíme nový povel, vždy dáváme nejprve neznámý signál (v tomto případě pískání) a poté známý signál (signál rukou). Když se pes na písknutí spolehlivě zastaví a podívá se na nás, začneme do stopky přidávat již naučené směrové signály – tedy pes běží rovně, pískám stopku, pes se zastavuje a dívá se na mě – dávám povel doprava apod. a pes běží tímto směrem…
Zní to složitě? Možná… Snadněji se tyto povely naučí retrívr, než plemena, pracující více nosem, tedy ohaři a slídiči. I pro ně je to ale vhodné zpestření tréninku i užitečná pomůcka do praxe, kdy občas prostě potřebujeme co nejrychleji dostat psa na konkrétní místo…
Lucie KOLOUCHOVÁ