Na dohled od Karlových Varů, obklopených lesy nejen lázeňskými, leží honitba Mysliveckého spolku Oldřichov Jeseň. V dnešní době začíná být trochu unikátní, jde totiž o honitbu pronajatou od Lesů České republiky mysliveckému spolku a takové se v okolí už nacházejí zřídka.
Jak to v okolí Karlových Varů s myslivostí vypadá, popisoval dlouholetý myslivecký hospodář Norbert Newiak, který má zkušenosti nejen od nás, ale procestoval za myslivostí či lovem kus světa.
Můžete, prosím, na úvod, popsat výměru a charakter honitby?
Honitba má výměru 1505 hektarů. Hranice jsou prakticky stejné, jako v roce 1955, kdy byl Myslivecký spolek Oldřichov Jeseň založen. V jednu dobu sice došlo ke spojení se sousední honitbou, ale poté se vše vrátilo k původnímu stavu.
Honitba je tedy pronajatá od Lesů ČR, ale jsou v ní i pozemky Arcibiskupství Pražského, přibližně 360 ha, z toho je 60 ha Státní přírodní rezervace Oceán, kam jako myslivci nesmíme. Dále má v honitbě pozemky město Nejdek, Dalovice, potom šest velkých zemědělců a několik menších.
Vzhledem k lokalitě asi bude v honitbě velký pohyb lidí?
Je to příměstská honitba a rekreační oblast, takže je tu mnoho skupin, které chtějí les využívat. Například orientační běžci, nedávno byly závody, kde startovalo 700 závodníků.
Pak tu máme sportovní lukostřelce, dále tři stáje s koňmi, děvčata jezdí často po lese, jen jim říkáme, ať mají reflexní oděvy, kvůli bezpečnosti.
Také tu máme desítky pejskařů, tisíce houbařů, geocashing – my jsme jediní, kdo za pronájem lesních pozemků platí a chceme je také užívat. Nejde nám o nějaké kapitální trofeje, jde hlavně o partu lidí se stejným zájmem.
Na pohled je honitba rozmanitá a krásná. Chápu, že tu je rušno. Jak se s tím vypořádává zde žijící zvěř?
V níže položené části honitby máme louky, pole s obilím, pak již stoupají svahy Krušných hor a nahoře je již zmíněná rezervace Oceán, kde je kosodřevina, rašeliniště. Tam se vyskytuje tetřívek, býval tam i tetřev. Také se tam teď objevují vlci.
Dříve hojnější jelení zvěř mizí, z Krušných hor jí už nepřichází tolik, jako dříve, jen, když nahoře zapnou vleky, tak sestupuje k nám. Ale táhne dále dolů. Máme povolený stav devět kusů, který se snažíme držet. Trofejově je zvěř spíše slabá.
Přechází nám občas jelen sika, daňčí se tu nevyskytuje vůbec.
Hodně srnčí zvěře zabijí auta, není týden, abychom nejeli někam sbírat sraženou zvěř.
Dříve tu byli velcí jeleni, protože tu byly státní lesy a na jeleny jezdili jen lidé z ministerstva. Dnes jeleny loví každý, takže nestíhají dorůst.
Pamatuji si z mládí v Krušných horách obrovské staré stromy, pod kterými chodili ti staří velcí jeleni. Dnes už je to pryč.
Honitba se hodně změnila. Jsou tu obrovské těžby, zvěř se nemá kam schovat. Kdybyste chtěla vidět jelena, tak ho neuvidíme, ale harvestory uvidíme čtyři a náklaďáků se dřevem deset.
Vyskytuje se tu drobná zvěř?
Tam, kde je teď teplárna Vřesová, prý na jaře bývalo 300 tetřívků při toku. To už jsem nezažil. Stavy se v poslední době trochu zvedají na Hřebečné a na Abertamech, ale predátorů je moc.
Jako kluk jsem ještě jezdil na tetřevy, bylo mi 12, jel jsem na kole ve dvě ráno, rodiče by mě nepustili, tak jsem si vymýšlel jména hajných, se kterými jako jdu. Dnes už tu tetřevi nejsou vůbec. Koroptve a bažanti také vymizeli.
V polích se asi budou držet divočáci? Kolik jich vlastně máte?
Polí je dole 40 hektarů. Zvěř se tam stahuje, letos je tam žito, je už vysoké, ani divočáci v něm nejsou vidět, takže lovíme na vnadištích. S majitelem se domlouváme na hlídání plodin, on také rozmístil pachové ohradníky.
První divočák zde byl uloven v roce 1972. V minulých letech jsme průměrně lovili 12 až 14 kusů, ale v současnosti jsme odlov černé zvěře navýšili, vloni jsme ulovili přes čtyřicet kusů. Dobře se osvědčila vnadiště, také jsme nabrali nové myslivce a též z důvodu AMP se snažíme lovit více.
Divočáci z Krušných hor stále přicházejí, takže musíme lovit průběžně.
Říkal jste, že tu jsou vlci, co další šelmy?
Sasové tu vypustili rysy. S těmi už jsme byli zvyklí fungovat, už tu dříve byli, mají obrovský revír a nejsou s nimi problémy. S vlky také nemáme problémy, zatím se spokojí s vnadišti nebo se sraženými kusy. Zjistili jsme, že se orientují podle krkavců. Nedávno se na postřelenou laň stáhla smečka ze vzdálenosti několika kilometrů.
Lišek máme hodně. Někteří chovatelé, hlavně drůbeže, se s tím nechtějí smířit, takže jsme vloni řešili s městskou policií osm otrávených lišek. Dokonce jsme viděli i past ve formě trojháčku na sumce s návnadou, liška na to skočí a zůstane tam.
Jinak lišky hodně reguluje prašivina. Ulovené lišky dáváme vyšetřit na Aujezskyho chorobu, stojí to peníze, ale děláme to preventivně, kvůli psům. Také nám bylo na veterině řečeno, že tasemnici liščí tu mají všechny lišky.
Máme tu celkem dost mývalů, ale jejich regulace je obtížná. Problém s nimi bude, až začnou roznášet nějaké nemoci.
Kolik je vás ve spolku? Máte nové zájemce?
Ve spolku je nás 27 a dohromady máme 30 loveckých psů. Hodně lidí dělá myslivost kvůli psům. Máme tu několik zástupců nových plemen, třeba slovenského ohaře. Pak klasicky barváře, foxteriéra, jezevčíky a několik honičů.
Nedávno jsme řešili zajímavý problém z hlediska psů v honitbě. Matěj Cingroš, z Klubu vábičů, který je náš člen, teď dělal zkoušky v Písku, a ptal se mě, jak se plánují psi do honitby. Tak mu říkám, že potřebujeme dva barváře a jezevčíka na norování a do toho přišla změna podmínek lovu u lišek, nemají to ti mladí jednoduché, všechno se rychle mění.
Ohledně věkového průměru to máme podobné jako všude v republice. Nejstarší členové jsou ve věku 86 let, nejmladší je Matěj, tomu je 22 let.
Zatím jsme vzali všechny zájemce, kteří k nám do spolku chtěli vstoupit. Ale moc mladých se nehrne, myslivost je nákladná činnost, náročná na čas, a ještě na myslivce někteří lidé koukají jako na vrahy.
Členy ze spolku nevylučujeme, ani kvůli věku ani kvůli zdravotnímu stavu, chceme udržet spolkový život a setkávání všech myslivců, kteří k nám patří.
Problém je ovšem nájem, ročně platíme 400 tisíc, takže každý musí dát 15 tisíc, aby se zaplatil, a ještě nám občas někdo hrozí placením škod.
Jak dlouho už děláte mysliveckého hospodáře a jaké z toho máte poznatky?
Hospodář jsem už 12 let a mám dojem, že v poslední době je povaha lidí taková, že každý chce hned střílet. Nikdo nechodí pozorovat zvěř. Já to mám ale jinak, nejde mi o to vždycky ulovit, chodím si hlavně užít tu přírodu.
Máte nějakou mysliveckou chatu? Nebo jiné zařízení?
Nemáme, zaplatíme nájem a pracujeme s nulou, takže po naháňkách si chodíme sednout do některé z místních restaurací, zvěřina se prodá hned po ulovení buď lovci nebo do výkupu.
Co se týká mysliveckých zařízení v honitbě, tak posedy si staví každý podle svého gusta a možností.
Naše mladá členka si postavila posed, ve kterém má věšáčky, poličky, tyrkysový kobereček – ještě jsem si dělal legraci, že ho vzala malé z dětského pokojíčku a prý ano, že už jí koupili nový…
Nesmíme přikrmovat, takže jesle a zásypy nestavíme, jen vnadíme, máme schváleno 15 vnadišť. Všude máme fotopasti, kterými sledujeme hlavně pohyb černé zvěře.
Občas se ale zachytí něco zcela jiného – máme natočené video z vnadiště, jak liška krade jelenovi řepu a jelen ji honí.
Pořádáte naháňky pravidelně nebo podle aktuální situace?
Scházíme se každou sobotu od listopadu do ledna, to většinou napadne sníh. Účast bývá různá, jde hlavně o to, aby zvěř nedělala škody. Většinou se střelí jeden nebo dva kusy, pak se jde na oběd. Alkohol se nepije, každý má auto a flintu, takže se nesedí už tak dlouho jako dříve, ale pořád je to příjemné zakončení.
Scházíte se na společné střelby kvůli ověření kondice?
Máme ve spolku několik policistů, jeden dělá na střelnici, s ním je možnost konzultovat. Jeden kamarád zase dělá do termovizí. Bez těch už dneska nikdo nechodí.
Prosazuji, aby se hlásily rány, je pěkné, že je hlásí i lidé, kteří mají tlumiče. Nikoho netrestáme za nevydařený odlov, spíše si členové navzájem pomáhají s dosledy, kdo má psy, tak je rád, že mají práci. Fungujeme na důvěře, ulovenou zvěř si každý doveze domů, pošle fotku a domluvíme se, jestli si kus koupí lovec nebo půjde do výkupu.
Vyhlásil jsem, že nestřílíme kočky a psy, většinou jsou to něčí mazlíčci a za tu senzaci, že se to bude vysílat ve všech televizích, to nestojí.
Probíhají u vás v honitbě kynologické zkoušky nebo jiné aktivity?
V minulosti jsme několikrát pořádali barvářské zkoušky. Zaštítil je párkrát dokonce i ředitel Zoo ve Dvoře Králové, Ing. Josef Vágner, CSc.
Konají se tu i menší kynologické akce, například vůdci barvářů si tu dělají výcvikové dny. Tomu moc fandím.
Jezdí k nám Hanka Špringlová, členka klubu Dámy české myslivosti, se svými psy, a ještě její kamarádky, také se psy. Účastní se naháněk i posezení po nich.
Jednou se tu stala taková příhoda, někdo postřelil srnce, Hanka se psy ho (samozřejmě nechtěně), nahnali na zahradu starostky v nejbližší vesnici. Starostka zavolala policii, ať přijedou ty psy postřílet, dámy chtěly odlovit toho srnce, pak srnec skočil do potoka. Mezitím přijel hospodář z vedlejší honitby, ve které starostka bydlela a srnce ulovil. Do toho dorazil manžel Hanky Špringlové a pustil se do strarostky, která chtěla střílet psy. Mezitím dorazili policisté, kteří se jenom smáli. Byla to pěkná motanice.
Jednou zase psi nahnali koloucha do další vesnice, tamní starostka zavolala Zdeňka Srstku, no, nakonec se tam všichni opili, včetně Srstky. Jsou to pěkné příběhy, na které se vzpomíná. Kvůli tomu člověk tu myslivost dělá.
Vedete k myslivosti mladou generaci?
Hodně členů bere své děti do lesa, koukat na fotopasti, přikrmovat a sledovat stopy zvěře.
Je to pěkné, když tyto děti myslivců poznají naše ptáky a naši zvěř, nejen zvířata ze Zoo.
Co Vás zaujalo na výpravách za zvěří po světě?
Lovy v cizině jsou pro našince drahé, ale dá se to vymyslet i méně nákladně, hlavně při tom poznat a užit si místní lidi.
Já jsem najezdil po světě hodně, tak mám mnoho zajímavých srovnání. Třeba v Americe loví polovina všech občanů. Je to obrovský byznys. Je potřeba umožnit lidem trénink, takže se tam děti od deseti let učí lovit, pohybovat se v přírodě. Ale já si tam, jakožto myslivec od Karlových Varů, klidně taky můžu zajet lovit. Kdežto tady v Čechách se mi zdá všechno čím dál složitější.
Byl jsem lovit i na Aljašce, u tamních indiánů, v Kanadě, dříve i v Rusku.
Někde jsme narazili na zajímavé věci, třeba strážce ve Wyomingu mi říkal, že tam trvá lovecká sezóna dva dny, každý většinou uloví první den a druhý den je už klidnější. Vůbec nemohl pochopit, že u nás se loví po celý rok a pořád tu ještě něco žije.
Na zahradě máte malou obůrku se zvěří, co v ní chováte a za jakým účelem?
V zájmovém krotkém chovu mám jeleny, daňky a siku Dybowského. Protože mají ve výběhu vodu, létají k nim ptáci, holubi, pěvci, i ledňáček tam přiletěl.
Je hezké pozorovat rozdílnou mentalitu zvěře, Dybowáci jsou jiní než daňci a evropáci se chovají také jinak, každá zvěř má svoje. Měl jsme tu dříve i muflona, ale ten pořád do něčeho bouchal, tak jsem ho dal pryč.
Za to, co zvěř spotřebuje, bych asi vykrmil pár prasátek, ale mě těší se na ni jen dívat, je to krása mít ji každý den na očích…
Díky moc za rozhovor!
Kamila KAASOVÁ