Jak hodnotíte současnou diskuzi a názory týkající se zákazu norování?
Zákaz norování mi přijde jako nesmyslné řešení ze dvou pohledů.
Pokud už chce někdo projednávat zákon, který se týká zvěře a myslivosti, tak by to měl být zákon o myslivosti a neměl by to být přílepek ke stavebnímu zákonu, kde se všichni budou hádat o stavební zákon a klidně se může stát, že se schválí něco, co je vedlejší, čím se někdo nebude moc chtít zabývat a nebudou se moci dostatečně do hloubky zohlednit odborné připomínky k návrhu.
Rozumní právníci, a pokud vím, tak v parlamentu jsou i rozumní poslanci, kteří říkají, že by se o norování jako o přílepku ke stavebním zákonu prostě nemělo jednat. Když už se takové věci projednávají, tak by se měly projednávat na základě odborných dobrozdání. Pokud je mi známo, tak se zákazem norování odborná, ale opravdu odborná veřejnost, myslím tím například univerzity a výzkumné ústavy, nesouhlasí.
Norování je starý a osvědčený způsob lovu a už velký ústupek se udělal, když liška dostala období hájení v době, kdy vyvádí mladé. Nejsem jistá, zda je to ústupek správný, neboť v tom období je také období vyvádění mláďat drobné zvěře a liška, která potřebuje uživit svá liščata, je schopna napáchat extrémní škody. Ale budiž, bylo tak už rozhodnuto.
Ale lišek je mnohonásobně více, než jsou udávané únosné stavy, liška je přemnožená, a já se opravdu bojím rizika vztekliny. V minulosti jsem se totiž profesně zabývala vzteklinou a mám před očima pořád scény, jak se vzteklina projevovala. Dnes se už nedělá plošná vakcinace lišek proti vzteklině, přitom je na Slovensku, v Polsku, takže nebezpečí, že se dostane i k nám, je vysoké.
Narazila jsem ale také na odbornou práci z Velké Británie, kde je uvedeno, že lišky ztrácí přirozené chování a stále více se stahují do měst. Takže kromě toulavých koček tam budeme mít lišky a co když bouchne vzteklina?
Mluví se také hodně o echinokokóze. Vím, jak se toho některé státy bojí, například pokud chcete jet se psem do Velké Británie, tak musíte mít jasně prokázáno, že v období 24 až 120 hodin před vstupem byl váš pes proti echinokokóze ošetřen, je jasně dáno, čím má být ošetřen. Takže echinokokóza nestraší jen u nás a jistě i ve Velké Británii vědí, proč takové opatření mají.
Ale nejedná se jen o echinokokózu, ale třeba také o prašivinu a další choroby a parazity. Liška se významně podílí i na rozšiřování a přenosu klíšťat. A všichni známe problém encefalitidy a boreliózy. Když jsem byla dítě, tak v městských parcích klíšťata nebyla a s liškami ve městech se to také mění. Takže opravdu rizik spojených s liškami je opravdu hodně.
A není to vše jen populismus aktivistů ve smyslu chraňme ty sympatické lištičky?
Ano, liška je obdivuhodná a zajímavá šelma, ale zájem člověka by měl být přece jen do určité míry před zvířetem. Měli bychom zvažovat, co ohrožuje člověka a podle toho bychom se měli rozhodovat.
Je třeba ale také zmínit, že my sami myslivci bychom se měli zamyslet, jak například držíme lišky pro výcvik loveckých psů. Jsou chovatelé lišek, u kterých byste chtěl být liškou, ale pak jsou chovatelé, kde byste určitě být liškou nechtěl. Státní veterinární správa by měla podmínky držení lišek důkladněji a pravidelně kontrolovat, pravidla jsou daná.
A do vlastních řad je třeba říci také to, že si děláme zle sami tím, že se třeba myslivci vyfotografují před vynorovanými liščaty, dají snímky na sociální sítě, jsou pyšní, jak jejich pes noroval. A ono to někdy vypadá hrůzostrašněji, než to ve skutečnosti je, ale co si o nás veřejnost pomyslí?
Když by norníci přestali norovat, změní se nějak jejich povahové, nebo dokonce tělesné vlastnosti?
Někde jsem četla, že se začnou měnit plemena s kratšími končetinami a budou mít širší hrudník. To mě netrápí, stejně tak ani to, jak si někdo myslí, když pes nebude norovat, tak ztratí vlohy. Mám zkušenost, že i když koupíte zvíře, jehož řada předků nenorovala, tak je to stále rozený norník, genetika se nedá jen tak snadno změnit.
Takže se opravdu mnohem více bojím přemnožení lišek ve městech, bojím se přenosu infekčních onemocnění a pokud bych mohla apelovat na poslance, prosím nezvedněte pro zákaz norování ruku.
Ale to já bych apelovala i na poslance v europarlamentu, aby nezvedali ruku pro taková nařízení. Byla jsem na jednom setkání s europoslankyní, která je předsedkyně zemědělského výboru v europarlamentu. Bylo tam asi čtyřicet, převážně mladých lidí, a mluvilo se o nařízeních týkajících se ochrany zvířat. A zvláště mladé dámy na ni koukaly jako na svatý obrázek, jaká je to ušlechtilá krásná věc, když budeme chránit zvířátka. Když jsem se jich zeptala, jak to bude vypadat v praxi, tak na mě koukaly jak na vraha. Přece je nařízení, tak se bude kontrolovat! Ale kdo ho bude kontrolovat? Jak se bude kontrolovat? Oni si vůbec neuvědomují praktický dopad. Ale dovedu si představit, že celá řada poslanců zvedne ruku pro, přece protože je to chránění zvířátek, která mají hezká očička a jsou roztomilá, tak je přece musíme chránit. Ale o praxi nevědí zhola nic.
A v té souvislosti je opravdu kontraproduktivní, že i mezi myslivci jsou ti, kteří mají ochočenou lišku, v pořádku se všemi papíry, ale chodí na ukázky do školek nebo na nějaké veřejné akce. Ukazují tu roztomilou a krásnou lištičku, ale jen tím nahrávají těm, kteří chtějí norování zakázat jako něco špatného vůči těm roztomilým lištičkám.
Je tu ale ještě jedno potenciální nebezpečí. Jestliže by se zakázalo norování, protože je nemorální štvát zvíře proti zvířeti, tak se může brzy stát, tak se nebudou smět používat psi při naháňkách, neboť prase může být stresované, ohaři by mohli stresovat bažanty při honu atd. , to je taky zvíře proti zvířeti. Ale přitom je to přirozené chování psů…
Ale příroda je nastavena na to, že jsou predátoři a kořist, je to naprosto přirozené a liška není stresovaná tak, jak to vnímá člověk. Já, když mluvím o problematice norování s kolegy od jiných plemen, říkám, uvědomte si, že když třeba pasete ovce, tak ovčácký pes okolo stáda obíhá, občas cvakne neposlušnou ovci přes achilovky, ale není to stavění zvířete proti zvířeti. A je tedy ta ovce stresovaná nebo ne? V některých státech byly snahy, ale naštěstí to neprošlo, aby se zakázal dokonce výcvik služebních psů. Že je to stresování psů a není to možné. Už máme zakázané slídění za živou kachnou v případě zkoušek ohařů, teď je ve hře zákaz norování a kam to půjde dál?
Přejme si tedy, aby se začal používat zdravý rozum a aby se akcentovaly názory odborníků.
Přístup k norování souvisí s obecným přístupem ke psům. Já se léta živím u veterinární služby ve veterinární laboratoři a v poslední době se mi zdá, že vztah lidí ke zvířatům obecně, a ke psům zvlášť, se strašně mění. A že to nevyhovuje psům, ani lidem, vlastně nikomu. Psi jsou polidšťováni. Například přijde majitelka psa na očkování a dá nám ho na stůl se slovy: Neboj, maminka ti nebude ubližovat, tetička tě jen trochu píchne. Přijde i slečna, která má 2,5 měsíce starého pejska a když jí řeknu, dejte mi ho na stůl, tak slyším odpověď: To nemůžu, to by mu bylo nepříjemné. Pak ho nakonec zvedne a pes se po ní ožene. V dobrém se jí snažím poradit, že si to přece nemůže nechat líbit a ona mi v klidu řekne, že přece nebude tlumit jeho přirozené instinkty. Uvádím reálný případ a doplním, že když tomu psovi byly tři roky, tak se pro agresivitu utrácel, ale to nebylo proto, že by pes byl vrozeně agresivní, ale protože mu holka nedokázala dát řádná pravidla a nezvládala ho.
Pes je smečkové zvíře a chce vůdce smečky, chce mít v rodině člověka, kterého bude respektovat, a když poslouchá, tak je spokojený, on potřebuje pravidla. Ale já si přitom nemyslím, že má být ostrý výcvik, nemáme psy tahat na ostnatých obojcích a třískat je, my je musíme důsledně vychovávat. Musíme si uvědomovat rozdíly mezi výchovou a výcvikem. Já si myslím, že i malinká čivava by měla být stejně vychovaná jako německá doga nebo krátkosrstý ohař, přitom ale musíme být schopni nechat psa býti psem, ne, abychom z něj dělali panenku, hračku, neřku-li vnouče, dítě nebo dokonce člověka. A liška také není roztomilá šelmička, ale schopný predátor a potenciální nebezpečí v podobě chorob a parazitů.