V průběhu uplynulých staletí byla člověkem introdukována prakticky na všechny kontinenty s výjimkou Antarktidy a na tisíce oceánských ostrovů, kde je dopad tohoto predátora na původní faunu nejvíce patrný.
K jejímu šíření docházelo zejména v souvislosti s námořní dopravou a kolonizací. Především v období novověku, ale i později, kočka doprovázela člověka během mořeplaveb jako prostředek biologické ochrany proti hlodavcům na lodích, vyskytovala se ale i v přístavech a v okolí lidských sídel. Postupně se však kočka rozšířila i do volné krajiny, kde následně vznikaly stabilní populace zdivočelých (ferálních) jedinců.
Z ekologického hlediska představuje kočka domácí vysoce adaptabilního oportunistického predátora, který je schopen lovit široké spektrum kořisti. Kočky domácí chované člověkem často loví i přesto, že jejich potravní potřeby jsou plně zajištěny člověkem, zatímco polodivocí či zdivočelí jedinci loví především za účelem získávání potravy (
Philippe-Lesaffre & Bonnaud 2025).
O významu negativních dopadů na živočichy svědčí například i nedávno publikovaná studie v prestižním časopise Nature Communications, podle které kočky ohrožují a aktivně loví více než 2000 druhů živočichů, přičemž téměř 17 % z nich patří mezi druhy ohrožené nebo chráněné (
Lepczyk a kol. 2023). Například ve Spojených státech je odhadováno, že zdivočelé kočky domácí způsobují až 35 % úhynů ptáků.
Nejvíce ohrožené jsou však ostrovní populace ptáků, drobných savců, plazů a obojživelníků. V Austrálii, která je považována za jednu z oblastí nejvíce postižených invazními predátory, zabíjejí zdivočelé kočky podle odhadů více než šest milionů obratlovců denně a představují jednu z hlavních příčin úbytku drobných endemických savců. Od evropské kolonizace Austrálie vyhynulo nejméně 34 druhů místních savců a kočky se významně podílely na více než dvou třetinách těchto extinkcí.
Kočky jsou proto obecně právem považovány za jednoho z nejvýznamnějších invazních predátorů na světě. Významně se podílely a stále podílejí na vyhynutí desítek živočišných druhů, především na ostrovech s vysokým podílem endemické fauny.
Konkrétní dopady kočky domácí na jednotlivé druhy
Druhů, které jsou přímo ovlivněny predací invazní kočkou domácí, jsou tisíce. Pro lepší představu o rozsahu těchto dopadů je však vhodné uvést několik konkrétních příkladů.
Mezi druhy, jejichž vyhynutí nebo kritický pokles populace je přímo spojován s predací koček, patří například:
- pokřovník ostrovní (Traversia lyalli), vyhynulý druh pěvce z Nového Zélandu, jehož populace byla po introdukci kočky domácí na Stephensův ostrov během krátké doby zcela vyhubena;
- holub zejkozobý (Didunculus strigirostris), kriticky ohrožený druh tichomořských ostrovů, jehož populační pokles je významně spojován s predací zdivočelých koček, které zde představují významný limitující faktor populace;
- klokánek pouštní (Caloprymnus campestris) a další drobní vačnatci v Austrálii.
Právě v Austrálii představují zdivočelé kočky jednu z hlavních příčin úbytku biodiverzity. Odhaduje se, že zde kočky každoročně usmrtí miliardy jedinců obratlovců a bezobratlých. Denně může být zabito více než 6 milionů obratlovců. Kočky se podílely na vyhynutí nejméně 20 druhů australských savců, včetně druhů jako myška pouštní (
Pseudomys desertor) nebo bandikut dvouprstý (
Chaeropus ecaudatus) a další druhy malých vačnatců.
Eradikační programy ve světě
S ohledem na mimořádně vysokou biodiverzitu ostrovních ekosystémů Austrálie, Nového Zélandu a dalších oblastí Tichého a Indického oceánu zavádějí místní samosprávy opatření zaměřená na zmírnění negativních dopadů invazních predátorů na původní faunu.
Kromě managementu biotopů jsou to právě opatření na kontrolu predace, která jsou paradoxně v zemích Střední Evropy s výrazně nižší biodiverzitou (kterou je nutné o to více chránit!), stále více odmítána. Zvláště citlivé jsou ostrovní ekosystémy, kde se fauna vyvíjela bez přítomnosti malých šelem. Kočky zde často představují dominantního predátora a jejich introdukce vede k rychlému kolapsu populací původních druhů. Z tohoto důvodu jsou v řadě zemí realizována rozsáhlá opatření zaměřená na jejich eradikaci nebo regulaci.
Typickým příkladem aktivního managementu invazních predátorů je Austrálie, kde probíhají cílené programy na redukci populací zdivočelých koček, včetně jejich úplné eradikace na vybraných ostrovech (např. Dirk Hartog Island nebo Kangaroo Island).
Příkladem může být iniciativa v souostroví Tiwi, nacházející se přibližně 20 kilometrů severně od města Darwin (sever Austrálie). Jedná se o druhý a pátý největší australský ostrov Melville (5786 km²) a Bathurst (1639 km²). Tyto ostrovy jsou považovány za významné refugium pro mnoho ohrožených a ubývajících druhů severoaustralské fauny, jejichž populace byly v Austrálii již invazními druhy predátorů zdecimovány.
Názornou ukázkou dopadů zdivočelých koček na původní faunu jsou pak v tomto případě pitvy usmrcených jedinců zdivočelé kočky domácí. Na připojeném snímku je zdokumentovaná pitva samce kočky domácí o hmotnosti 6,4 kg, která odhalila v žaludečním obsahu celého jedince krysy černonohé, tedy ohroženého endemického druhu. Tyto konkrétní případy přinášejí jasné důkazy mimořádných predačních schopností těchto invazních šelem, což lze na základě zdokumentovaných situací přiblížit i široké veřejnosti.
Podobně zacílené projekty jsou realizovány také na Novém Zélandu. Například velmi ambiciózní program „Predator Free 2050“ má za cíl eliminaci invazních predátorů včetně zdivočelých koček domácích v dlouhodobém horizontu. V tomto případě je program zaměřen nejenom na samotnou regulaci predátorů, ale zároveň i na komunikaci dané problematiky směrem k široké veřejnosti. Té jsou prezentovány konkrétní dopady biologických invazí na základě odborných dat. Ochrana biodiverzity je pak vnímána ve zcela jiném světle a široká veřejnost je ochotna tyto programy akceptovat a financovat.
Komunikace problematiky podle zásad programu „Predator Free 2050“ na Novém Zélandu.
Dopady v Evropě a České republice
Problematika volně pobíhajících a zdivočelých koček není omezena pouze na ostrovní ekosystémy, ale má významné dopady i v Evropě, byť jsou dopady v evropském prostředí dosud méně prostudované.
V evropské kulturní krajině jsou kočky velmi početné, zejména v blízkosti lidských sídel, odkud pronikají do okolních biotopů. Jako příklad může posloužit studie z Polska, která ověřovala vliv populací zdivočelých koček domácích na populace strnada obecného (
Emberiza citrinella) a konipase lučního (
Motacilla flava). Výsledky ukázaly negativní vliv populační hustoty koček na populace původních ptáků, což se projevilo sníženou hustotou obou studovaných druhů v jejich preferovaných biotopech se značným výskytem koček.
Studie poukazuje i na další faktory úbytku sledovaných druhů ptáků, ovšem v případě zdivočelých jedinců kočky domácí pak zdůrazňuje, že jsou tyto populace neustále doplňovány novými jedinci z městského prostředí či ze zdivočelých populací a nepodléhají stejným vnitřním regulačním mechanismům jako původní druhy. Proto by při modelování rozložení hustoty ptačích druhů ve větším prostorovém měřítku měla být velikost populace koček zahrnuta jako důležitý prediktor, zejména pokud se ekologické nároky tohoto predátora překrývají s nároky sledovaných druhů (
Kosicki, 2021).
Obdobně i výzkumy z Velké Británie ukazují, že domácí kočky každoročně přinesou svým majitelům desítky milionů ulovených živočichů, přičemž skutečný počet ulovené kořisti je ještě výrazně vyšší, jelikož značná část kořisti není k domovům majitelů donesena. V městském a příměstském prostředí tak kočky představují významný predační tlak, který může negativně ovlivňovat lokální populace ptáků a dalších živočichů (
Philippe-Lesaffre & Bonnaud 2025).
Specifickým problémem je pak v evropském kontextu i hybridizace domácích koček s kočkou divokou (
Felis silvestris), která je původním druhem naší evropské fauny. Hybridizace byla zaznamenána například v Německu, Itálii, Skotsku i dalších zemích, což vede ke genetickému znehodnocení populací kočky divoké. Riziko hybridizace je v posledních měsících zdůrazňováno v souvislosti s introdukovaným jelenem sikou a původním jelenem evropským, ovšem v případě kočky domácí Evropské unii prozatím nijak zásadně nevadí… Zároveň existuje riziko přenosu infekčních chorob, které mohou ovlivňovat jak volně žijící šelmy, tak i další živočichy.
V České republice představují volně pobíhající kočky běžnou součást krajiny, a to jak v intravilánech obcí, tak ve volné krajině. Tak nějak jsme si na ně zvykli a široká veřejnost kočku ve volné přírodě nepovažuje za žádný zásadní problém.
Přestože detailní kvantifikace jejich dopadů na biodiverzitu na našem území není dostatečně prostudována, lze na základě zahraničních studií předpokládat obdobné negativní efekty, které byly popsány velmi podrobně. Významný problém představují kočky zejména v zemědělské krajině a v okolí lidských sídel, kde mohou ovlivňovat populace drobných pěvců a dalších živočichů včetně mláďat zajíce polního, kuřat bažantů či koroptví. S rozšiřováním zástavby tak můžeme očekávat postupný nárůst tohoto problému.
Současně představují zdivočelé populace již zmíněnou potenciální hrozbu pro navracející se populaci kočky divoké, která byla v posledních letech opět zaznamenána například v Beskydech či v Doupovských horách.
Závěr
Je zřejmé, že kočka domácí, zejména ve formě zdivočelých populací, představuje významný faktor ovlivňující biodiverzitu na globální i regionální úrovni. V kontextu mysliveckého hospodaření tak nelze hovořit pouze o usmrcování mladých jedinců zajíce polního anebo kuřat koroptve či bažanta. Jak bylo zdokumentováno řadou studií, negativní dopad kočky domácí zásadně ovlivňuje jednotlivé druhy ptáků a drobných živočichů, čímž může narušit stabilitu celých ekosystémů. To platí především v příměstských oblastech, kterých v naší krajině ovšem neustále přibývá.
Celosvětově jsou dopady nejvýraznější v izolovaných ekosystémech, kde zdivočelé kočky domácí zapříčinily vyhynutí řady druhů, ovšem významné jsou i v kulturní krajině Evropy včetně České republiky.
Jak již bylo zmíněno, vědecky podložených důkazů o zásadním negativním vlivu zdivočelých populací kočky domácí všude po světě je nepřeberné množství. Přesto, že v případě dalších invazních druhů je jejich regulace na našem území žádoucí a druhy jako mýval severní či psík mývalovitý jsou v české legislativě označovány dokonce jako druhy vyžadující regulaci (vyhláška č. 454/2021 Sb.), v případě zdivočelých jedinců kočky domácí se debata ubírá zcela opačným směrem.
V poslední době se stále častěji objevují názory, které naopak požadují striktní ochranu kočky domácí tak, aby nebylo možné podle myslivecké legislativy toulavé kočky lovit, byť již nyní je tato legislativa poměrně striktní a možnost usmrtit kočku má na základě jasně daných pravidel pouze myslivecký hospodář či myslivecká stráž. Co by asi na tyto nálady ve středoevropské společnosti říkali zástupci ochrany přírody na Novém Zélandu či v Austrálii, kde si již plně uvědomují negativní dopady invazních druhů a snaží se jim aktivně bránit?
V tomto kontextu je nutné zmínit i chybějící systematický monitoring dopadů kočky domácí na volně žijící živočichy, který v České republice doposud nebyl na vědecké bázi proveden. Exaktní dokumentace případných dopadů nejenom na zvěř, ale i na chráněné živočichy je pak v zájmu nejenom myslivců, ale především ochrany přírody jako takové.
Ing. Jiří MILEK,
předseda Myslivecké komise Agrární komory České republiky
Ing. František HAVRÁNEK, CSc.,
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i.