V jedné z prvních částí článku autoři navrhují úpravu rozsahu ochrany lesa prováděné vlastníkem dle vyhlášky, a to z povinného 1 % na 1,8 %. Vlastníci v praxi ovšem zcela běžné provádí ochranu lesa před zvěří na větší výměře, než je stanovené 1 %. Například ze sdělení státního podniku Lesy České republiky vyplývá, že výměra porostů chráněných před škodami zvěří (78 000 ha) přestavuje zhruba 6 % z celkové výměry spravovaných lesů (1 186 000 ha). Diskuse o změně této povinnosti je tedy bezpředmětná.
V další části článku se zmiňuje doporučení (nikoli povinnost) z dob Rakouska-Uherska a První republiky mít na ploše 3 až 5 % celkové plochy lesa pastviny, políčka a okusové plochy pro předcházení škod zvěří. Škoda, že autoři článku blíže neuvádějí informaci o reálné míře plnění tohoto doporučení, ani širší kontext, tedy, že výkon práva myslivosti byl realizován převážně ve vlastních honitbách s možnou minimální výměrou až 115 ha, při nepoměrně nižších stavech spárkaté zvěře. Rovněž chybí skutečnost, že druhy jako daněk skvrnitý, sika japonský a muflon byly chovány nízkých početních stavech, a navíc v drtivé většině v oborách. Situaci dokresluje i fakt, že ještě v roce 1950 se v celé ČR ulovilo jen 198 divokých prasat a dnes se jich loví tisíckrát více.
V článku jsou zmíněny případy, kdy orgán státní správy myslivosti (dále jen OSSM) zahájil správní řízení dle § 39 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen zákon o myslivosti), na základě dvou odborných vyjádření. Jednak podle posouzení početnosti spárkaté zvěře, vypracovaného VÚLHM (jehož výsledek zde bohužel vůbec nebyl zmíněn) a odborného posouzení vypracovaného NLI (které prokázalo velmi silné poškození obnovy lesa zvěří). Takovýto postup není v rozporu se současnou právní úpravou v podobě zákona č. 500/2004 Sb., správní řad (dále jen správní řád).
Podotýkáme, že OSSM musí postupovat v souladu se základními zásadami činnosti správních orgánů (zejména část první, hlava II správního řádu) a oba materiály pravděpodobně nebudou jedinými podklady pro vydání rozhodnutí. Správní orgány dbají dle § 2 odst. 4 správního řádu, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.
Podklady pro rozhodnutí si opatřuje dle § 50 odst. 2 správního řádu, především správní orgán. Fakt, na který upozorňují autoři, že odborné vyjádření k posouzení početnosti zvěře bylo vypracováno VÚLHM na základě potřeby správce lesního majetku, a nikoliv na základě požadavku vlastníka lesa, je irelevantní. Ostatně uložení úpravy stavu zvěře ve smyslu § 39 zákona o myslivosti má úzkou vazbu na
„…zájem vlastníka, popřípadě nájemce honebních pozemků nebo zájem zemědělské nebo lesní výroby, ochrany přírody anebo zájem mysliveckého hospodaření…“. Ze znění zákona o myslivosti a správního řádu tak nelze dovodit nepřípustnost zvoleného způsobu opatření a předložení takového podkladu. Totéž platí obdobně i pro odborný posudek NLI, opatřený OSSM.
Odborné posouzení NLI si samozřejmě nečiní nárok být jediným a nejdůležitějším podkladem pro rozhodování OSSM. Ovšem NLI zcela odmítá, že jeho základ se zabývá pouze a jen škodami ekonomickými na úkor škod ekologických. V článku uvedené tvrzení je v zásadním rozporu s konstrukcí kritické míry poškození lesa používané desítky let ve Švýcarsku (Eiberle a Nigg, 1987; Odermatt, 1996; Rüegg, 2017) a také v použité metodice. Při překročení této kritické hranice dochází ke snižování zastoupení nadměrně poškozovaných druhů dřevin v obnově lesa, čímž se v první řadě snižuje jeho biodiverzita, odolnost, kvalita i ekologická stabilita. Hranice nepřiměřeného poškození zvěří zde není v žádném případě konstruována s ohledem na produkci.
V textu je rovněž patrná záměna dvou různých metodik NLI k odvození plánu lovu zvěře, či jejich nepřípustné kombinování. První metodika „Kvantitativní stanovení plánu lovu na základě vlivu zvěře na les“ (Adolt, 2021) je založena na existenci opakovaného monitoringu nově vznikajících škod zvěří na principu výběrových metod používaných Národní inventarizací lesů a současně na dostupnosti spolehlivých údajů o provedeném lovu a jeho struktuře. Pilotní ověření metodiky ukázalo, že plán lovu lze odvodit objektivně pro větší územní celky. Tomu odpovídal také návrh využít tuto metodiku při tvorbě návrhu minulé novely zákona o myslivosti.
Odborné posouzení, které zmiňují autoři článku, v tomto případě ovšem vycházelo z nové metodiky „Hodnocení vlivu zvěře na obnovu lesa pomocí kontrolních, srovnávacích a monitorovacích ploch, a plánování lovu na základě poškození lesa zvěří“ (Turek a kol., 2025), která byla certifikována Ministerstvem zemědělství ČR v únoru 2025 a je již delší dobu používána například Arcibiskupskými lesy a statky Olomouc, s.r.o. či Školním lesním podnikem Masarykův les Křtiny MENDELU.
Tato metodika je na rozdíl od předchozí určena pro jednotlivé honitby či menší oblasti a poškození lesa se nehodnotí pro velké regiony, ale přímo v dotčených honitbách na základě statistických metod. Nevychází z dat Národní inventarizace lesů, ale z posouzení kontrolních, srovnávací a monitorovacích ploch.
Plán lovu se počítá buďto z předešlé výše lovu, nebo i průkazného sčítání zvěře a aktuálního poškození lesa vztaženého k únosné míře poškození dřevin převzaté ze švýcarské praxe. Vzhledem k tomu, že je postup zcela adresný pro danou honitbu a poškození se hodnotí v honitbě opakovaně, je vyloučeno snížení stavů zvěře pod minimální stav. Tato metodika je zveřejněna na webových stránkách NLI v sekci „Publikace a metodiky“, přičemž postup prací byl v odborném posouzení jasně popsán a všechny plochy jsou v terénu dodnes označeny a GPS stabilizovány, právě pro možnou kontrolu ze strany správních orgánů i uživatele honitby.
V textu článku je opakovaně opsán přehled podkladů pro vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě (dále jen plán) uživatelem honitby, a to ze znění § 36 odst. 2 zákona o myslivosti
(Při vypracování plánu vychází z posouzení celkového stavu ekosystému, výsledku porovnání kontrolních a srovnávacích ploch a výše škod způsobených v uplynulém období zvěří na lesních a zemědělských porostech, z výsledků sčítání zvěře, ze stanovených minimálních a normovaných stavů zvěře, atd.).
I když zákon o myslivosti již před mnoha lety přímo uvedl, z čeho má uživatel honitby při vypracování plánu vycházet, tak chyběla metoda, která by v souladu s § 36 zákona stav lesního ekosystému a porovnání údajů z KSP umožňovala vyhodnotit a podle zjištěných výsledků (a třeba i s využitím průkazného sčítaní zvěře) přímo naplánovat lov. To se publikováním této certifikované metodiky změnilo. Uživatelé honiteb již mohou reálně upravovat plán lovu zvěře na základě stavu lesního ekosystému, stejně jako jejich kolegové například v Německu, Slovinsku či Švýcarsku.
Tato metoda není primárně určena pro plošné použití, a to z ekonomických důvodů. Podrobné zjišťování intenzity poškození lesů zvěří pro každou honitbu v ČR by totiž bylo velmi nákladné. Tento metodický postup mohou využít především uživatelé vlastních režijních honiteb, kteří chtějí a mají zájem na tom, aby dostali do souladu stavy zvěře s požadavky na stav svého lesa, nebo ho mohou použít držitelé honiteb, kteří mají problémy s přístupem uživatelů pronajatých honiteb.
Tato metoda je také určena pro orgány státní správy, které jsou nuceny řešit problematické případy přezvěření či nepřiměřeného poškozování lesů v takovýchto případech.
Poznámka autorů, že metoda nebere v potaz poškození na zemědělských plodinách (které ovšem může vzít při konečném nastavení výše lovu v potaz právě OSSM) nemění nic na tom, že je potřeba řešit silné poškození lesů, i kdyby okolní zemědělské pozemky nebyly poškozené vůbec.
Autoři dále uvádí, že při změně plánu by měl orgán státní správy myslivosti vycházet ze stejných podkladů jako při tvorbě plánu. Tento názor je však v evidentním rozporu se zněním § 39 zákona o myslivosti. Aplikace tohoto ustanovení totiž umožňuje snížit počet daného druhu zvěře s ohledem na
„…zájem vlastníka, popřípadě nájemce honebních pozemků nebo zájem zemědělské nebo lesní výroby, ochrany přírody…“.
Nadto uvádíme, že zákon o myslivosti a ani jiný právní předpis, nestanovuje výčet závazných podkladů pro vydání rozhodnutí podle § 39 zákona o myslivosti. OSSM tak musí hodnotit podklady v souladu s § 50 odst. 4 správního řádu
(Pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.).
Lze však OSSM doporučit, aby v rámci řízení posoudil zda, a případně jakým způsobem, uživatel honitby promítl původní (autory zmiňované) podklady pro tvorbu plánu do jeho finální podoby.
Stanovisko autorů, v němž je uvedeno, že
„Absence posouzení zákonem o myslivosti uvedených obligatorních hledisek pro vypracování plánu pak činí opatření (změnu plánu) jako správní rozhodnutí nepřezkoumatelným…“ podle našeho názoru vyplývá zřejmě z chybného výkladu § 39 zákona o myslivosti a také z problematického výkladu § 68 odst. 2 správního řádu
(V odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.). Jestliže OSSM dodrží toto ustanovení, není založena nepřezkoumatelnost rozhodnutí.
V některém z dalších vydání časopisu Myslivost budou čtenáři seznámeni s výše specifikovanou certifikovanou metodikou.
Ing. Kamil TUREK, Ph.D.
Ing. Miroslav LOTOCKÝ
Ing. Michalů SYNEK, Ph.D.
Národní lesnický institut
Reakce na článek „Výše lovu spárkaté zvěře stanovená jen na základě škod na lesích?“
Článek „Výše lovu spárkaté zvěře stanovená jen na základě škod na lesích?“ v Myslivosti 4/2026 se opírá o celou řadu účelových tvrzení a záměrně překroucenou interpretaci některých faktů. Ačkoliv není možné na tomto místě reagovat důsledně a do hloubky na všechna tendenční tvrzení, je mou povinností se k některým vyjádřit.
Nemusíme si jistě opakovat základy myslivecké legislativy, přesto si dovolím upozornit na elementární zásady vtělené do zákona o myslivosti, zejména:
Myslivostí je soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři
jako součásti ekosystému.
Zajišťovat v honitbě chov zvěře
v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem zvěře, které jsou určeny v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o uznání honitby.
Normovaným stavem je nejvýše přípustný jarní stav, který odpovídá kvalitě životního prostředí zvěře a úživnosti honitby.
Chovem zvěře se rozumějí odborné zásahy sledující určité vymezené biologické cíle, zachování
rovnováhy mezi stavy spárkaté zvěře a prostředím, udržování přírodní kvality genofondu zvěře, cílené zvyšování chovné kvality zvěře a
úprava stavů zvěře na optimální stav.
Autoři k těmto základním ustanovením, které rámují (nebo by rozhodně měly) celé myslivecké hospodaření, neobracejí pozornost, ani je nezmiňují, přestože by měly být tím nejdůležitějším a stěžejním, měly by stát za činností jak vlastníků pozemků a uživatelů honiteb, tak orgánů státní správy myslivosti.
Zato navrhují úpravu rozsahu ochrany lesa prováděné vlastníkem lesa podle platné vyhlášky, a to z povinného 1 % na 1,8 %, resp. až 9 %, přitom přihlížejí ke změně těžebních možností, zvýšení doby potřebné k zajištění porostů podle přijaté novely zákona o lesích. Tedy, požadují povinnost chránit veškerou obnovu lesa do doby zajištění.
Nenabízí se zde logická otázka, proč zemědělci nemají žádnou takovou povinnost při ochraně zemědělských pozemků a plodin na nich pěstující? A otázky další. Proč je uložena povinnost pouze vlastníkovi lesa? Kde jsou povinnosti uložené uživateli honiteb? Nejsou tedy povinnosti nerovnoměrně rozloženy?
U části článku odkazující na dobu sto a více let zpět, u emotivního odkazu na „staré zlaté časy,“ se nabízí další otázka. To už jsme v takové nouzi, že je nutné odkazovat na doporučení z dob Rakouska-Uherska a První republiky? Škoda, že autoři nedoplnili tuto účelovou zmínku o prostém doporučení nikoliv povinnosti vlastníka také o nějaký hodnověrný údaj, jak vlastníci té doby k tomuto doporučení přistupovali a jak jej plnili. Škoda, že pro kontext doby neuvedli plochu lesů, která představovala pouhých 22 % plochy republiky oproti dnešním 34 %. A ještě větší škoda je, že se na zlaté myslivecké časy doby Rakouska Uherska nedovolávali v době projednávání poslední novely zákona o myslivosti, třeba v oblasti úpravy výměry honitby, která byla v té době stanovena na 115 ha (200 jiter).
Samotní autoři považují nárůst početních stavů za přirozený důsledek zvýšení potravní nabídky v krajině, zde tedy odklon od dob Rakouska Uherska, kdy daňčí, sika či černá byly chovány v oborách, je v naprostém pořádku, jinak je ale nutné na tuto dobu nostalgicky zavzpomínat odkazem na doporučení, opět pouze vlastníkům pozemků nikomu jinému.
Jak jsou povinnosti vlastníka lesa tedy skutečně upraveny současným právem.
Povinnosti pro vlastníky lesů jsou definovány vyhláškou č.101/1996 Sb., konkrétně ustanovením § 5, cit.:
K omezení škod působených zvěří provádí vlastník lesa následující preventivní opatření:
a) Sleduje a eviduje škody způsobené zvěří na lesních porostech.
b) U lesních majetků o výměře nad 50 ha sleduje působení zvěře na nálety, nárosty a kultury pomocí kontrolních a srovnávacích ploch v počtu nejméně jedna plocha (oplocenka) na 500 ha.
c) Sleduje početní stavy zvěře.
d) Využívá pomocných dřevin ke zvýšení úživnosti honitby.
e) V případě potřeby navrhuje orgánu státní správy lesů snížení stavu zvěře nebo zrušení chovu toho druhu zvěře, který působí neúměrně vysoké škody.
f) Ochraňuje ohrožené lesní porosty proti okusu, loupání a zimnímu ohryzu kůry v rozsahu nejméně 1 % výměry lesa vlastníka v honitbě.
(2) Způsob, rozsah a umístění ochranných opatření uvedených v odstavci 1 písm. d) a f) určuje vlastník lesa, pokud smlouva o nájmu honitby nestanoví jinak.
Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 8. 6. 2011 č.j. 3 As 11/2011-73 konstatuje, že
opatření podle § 5 odst. 1 vyhl. č. 101/1996 Sb. jsou stanovena taxativně, z čehož vyplývá povinnost vlastníka provádět tato opatření zároveň. Dále viz komentář LZ Flora /Staněk/Průchová, k § 32 odst. 5: Ustanovení § 5 odst. 3 vyhl. č. 101/1996 Sb. stanoví, že opatření uvedená v jeho odst.
1 se považují za přiměřená, pokud vlastník lesa sám nebo v součinnosti s uživatelem honitby opatření uvedená v § 5 odst. 1 vyhl. č. 101/1996 Sb., řádně a včas provede, a i přesto dojde ke vzniku škod zvěří, je zřejmé, že škody působené zvěří se nepodařilo snížit technicky přiměřenými a ekonomicky únosnými způsoby. Za takového stavu má vlastník lesa právo podat příslušnému orgánu státní správy myslivosti návrh na snížení stavu zvěře až na minimální stav nebo na zrušení chovu toho druhu zvěře, který škody působí.
Ze sdělení a stanovisek MZe, (č.j. 14225/2021-MZe-16231, MZe 28661/2021 -16231, MZe – 2648/2026-16233) z nich některá vypracovával i Mgr. Petr Dvořák, uvádím některá doporučení, například:
Nejsou známy právní předpisy v jeho působnosti, které by ukládaly vlastníkům lesů povinnost vyčíslovat škody zvěří podle vyhlášky č. 55/1999 Sb.
Lesní zákon či zákon o myslivosti neupravuje podmínky sledování a evidence škod způsobených zvěří.
Důvodem pro zahájení řízení z moci úřední o uložení opatření ke snížení stavů zvěře podle § 39 zákona o myslivosti může být zájem vlastníka, popřípadě nájemce honebních pozemků nebo zájem zemědělské nebo lesní výroby, ochrany přírody anebo zájem mysliveckého hospodaření. Uvedené důvody nejsou blíže v zákoně o myslivosti specifikovány a vždy je na příslušném orgánu státní správy myslivosti, aby posoudil, zda v daných podmínkách v konkrétním území (honitbě) mohou být dány důvody pro zahájení řízení.
Zákon o myslivosti nestanovuje povinnost vlastníka lesa škody vyčíslovat. Pokud však má vlastník lesa zájem škody řádně uplatnit, pak je potřeba tyto škody podle § 55 odst. 2 zákona o myslivosti i vyčíslit. U ostatních osob se může jednat o porušení jim uložené nebo smluvně převzaté povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek. U státního podniku lze povinnost uplatňovaní škody dovozovat z § 12a odst. 1 zák. č. 77/1997 Sb., o státním podniku.
Podle § 32 odst. 5 jsou vlastníci lesů, uživatelé honiteb a orgány státní správy lesů povinní dbát, aby lesní porosty nebyly nepřiměřeně poškozovány zvěří. Podstatné je, zda les je/není poškozován, nikoli zda vlastník uplatňuje/neuplatňuje škody.
Zákon o myslivosti držiteli honitby povinnost sledovat poškození lesa či ekosystému nestanoví. Případné informace o poškození však slouží při vypracování plánu mysliveckého hospodaření podle § 36 odst. 2. Pokud těmito údaji uživatel honitby nedisponuje, pak nemusí být plán vypracován řádně a objektivně. Pokud má podklady (poškození lesa/ekosystému), pak je snazší nastavit plán tak, aby odpovídal reálným podmínkám a požadavkům držitele honitby (vlastníkům pozemků).
Lesní zákon v § 32 odst. 5 stanovuje povinnost, aby lesní porosty nebyly „nepřiměřeně“ poškozovány zvěří; s odkazem na § 5 odst. 3 prováděcí vyhl. č. 101/1996 Sb., které má význam ve vztahu k § 39 zákona o myslivosti:
Pokud vlastník lesa provede opatřenípodle § 5 odst. 1 vyhl. č. 101/1996 Sb. a přesto dochází ke vzniku škod zvěří, lze požádat orgán státní správy myslivosti o snížení stavů zvěře nebo zrušení chovu konkrétního druhu zvěře. Orgán SSM pak posuzuje přiměřenost či nepřiměřenost škod ve správním řízení, kde mají možnost účastníci řízení uplatňovat své připomínky, návrhy a vyjadřovat se k podkladům pro vydání rozhodnutí.
Dovolím si k části článku o správních řízeních vedených v Libereckém kraji uvést vlastní zkušenost správce lesního majetku a podávání návrhů podle § 39 zákona o myslivosti. Například na téma, zda je navrhovatel oprávněn vůbec podat návrh.
V našem případě má navrhovatel s vlastníkem pozemku uzavřenou řádnou nájemní smlouvu. Vlastník pozemků je současně zřizovatelem a 100% vlastníkem navrhovatele. Navrhovatel je tedy osobou podle § 39 oprávněnou podat návrh na snížení stavů zvěře až na stav minimální.
Navrhovatelem byla žádost – návrh doložena mnoha podklady. Procento poškození a jeho vzestupný trend byl podložen výstupy ze dvou LHP vypracovaných statistickou provozní inventarizací s provedeným šetřením obnovy lesa a jejího poškození, a to z let 2021 a 2023 prokazující poškození obnovy a jeho vzestup ze 47 % na 64 %.
Stavy zvěře překračující normované stavy byly doloženy posudky od VULHM z let 2022, 2024 a 2025 (celkem bylo vypracováno 6 posudků) jež ukázaly ve všech případech překročený normovaný stav u srnčí zvěře asi 3x a rostoucí trend stavu nenormované zvěře daňčí. Jednoznačně se prokázalo, že 10 % navýšení rozhodnutím OSSM z roku 2022 nebylo účinné.
Dále byla předložena časová řada JKS a úbytku zvěře z mysliveckých výkazů a pomocí zpětných propočtů doloženo, že JKS vykazované uživatelem honitby neodpovídají výši lovu.
Zde si jen připomeňme zákonnou povinnost uživatele honitby udržovat stavy mezi minimálními a normovanými a povinnost OSSM sledovat dodržení jím vydaných rozhodnutí, tedy dodržení normovaných stavů podle rozhodnutí o uznání honitby.
Nájemce lesních pozemků (navrhovatel) taktéž doložil, že plní veškerá legislativní opatření podle vyhlášky č.101/1996 Sb., tedy opatření za účelem snížení škod na lesních porostech. Proti škodám zvěří navrhovatele provedl
100% ochranu umělé obnovy oplocením, což představuje
12 % výměry celého LHC, má zřízeno celkem 7 KSP.
OSSM si nechal na svoji žádost vypracovat posudek o poškození obnovy v předmětných honitbách jehož součástí je i návrh výše lovu. Předmětem tohoto posudku není stanovování početnosti zvěře, ale posouzení
přiměřenosti poškození na lesních ekosystémech. V posudku taktéž není provedeno žádné ekonomické vyčíslení škod, jak uvádějí autoři článku. Je nutné zopakovat již uvedené, výše nadměrného poškození lesa, lesního ekosystému dokládá především to, že není zachována
rovnováha mezi stavy spárkaté zvěře a prostředím, tedy stavy zvěře překračují stavy normované a z vyjádření MZe snížení stavů zvěře nemusí předcházet uplatňování škod v předchozích letech. Je na místě uvést, že uživatelé honiteb nepodložili svá tvrzení žádnými odbornými posudky.
Bylo by možné uvést ještě mnohé. K závěrečným emotivním výzvám článku obou autorů o zabránění používání odborných posudků nebo jejich vtělení do současné legislativy už jen malé shrnutí.
Pokud si článek přečetl vlastník lesa s připravenou žádostí nebo podnětem ke snížení stavu zvěře, aby splnil svou povinnost řádného hospodáře zabránit dalšímu poškozování lesa, zcela jistě ho to od podání na místně příslušný orgán SSM odradilo. Odradilo to také orgány státní správy myslivosti řádně postupovat. A to se zdá být pravým účelem článku. Hodí se mít minimální počty žadatelů, vlastníků podávajících podněty podle § 39 zákona o myslivosti.
Kolikrát jen jsme slyšeli a četli ten argument –
„žádné škody zvěří nejsou, nejsou ani vysoké stavy spárkaté zvěře, to by jinak vlastníci žádali podle § 39 a oni nežádají, takže je vše v pořádku“. A to byl hlavní důvod celého článku. Odradit další vlastníky lesa, odradit orgány státní správy a zachovat stávající status quo.
Je opravdu smutné, jak jsou uplatňovány právní předpisy právního státu. Jak legitimní nároky vlastníka lesa udržovat lesní porosty v souladu jak s právem této země, tak aktuálními potřebami celé společnosti mít lesy zdravé a schopné plnit všechny důležité mimoprodukční funkce například nezbytnou funkci zadržení a udržení vody v krajině, jsou zpochybňovány a znevažovány.
O házení klacků pod nohy myslivcům nic nevím, o čemž se lze přesvědčit u dvou honiteb, kde se v rámci domluvy na základě předložených podkladů, od roku 2022 výše lovu pohybuje na úrovni 110 až 140 ks / 1000 ha a na obnově lesa se to velmi znatelně projevuje.
Ing. Petr VÁLEK
Městské lesy Doksy, s.r.o.
Vyjádření k reakcím NLI a Ing. Petra Válka k článku „Výše lovu spárkaté zvěře stanovená jen na základě škod na lesích?“
Nejprve bychom chtěli vyjádřit spokojenost s tím, že ve své reakci NLI v podstatě potvrzuje námi uvedené úvahy a informace. Jedná se zejména o potřebu provádět v praxi preventivní opatření proti škodám zvěří ve vyšším rozsahu než 1 % výměry lesa vlastníka v honitbě zakotvené ve vyhlášce o ochraně lesa (§ 5 odst. 1 písm. f), je třeba jen zvážit v jaké výši má být ve vyhlášce tento rozsah stanoven (autoři se přiklání k rozsahu 3 %, tedy polovina běžného rozsahu jako u podniku LČR, s.p.).
Doporučení ohledně lesních louček, lesních pastvin, políček a okusových ploch pro zvěř jako součásti pozemků určených k plnění funkcí lesa vychází z § 3 odst. 1 písm. b) lesního zákona účinného od 1. 1. 2026, kde byl výčet ploch, které jsou žádoucí v lese pro předcházení škodám zvěří, rozšířen zákonodárcem o lesní loučky a okusové plochy pro zvěř. Zhruba kolem roku 1950 byly totiž uvedené plochy zrušeny například v Krušných horách za účelem zvýšení produkce dřevní hmoty a důsledkem byl podle dostupných informací výrazný nárůst škod zvěří.
Jen si dovolujeme poznamenat, že stav, kdy bude poškozen les a na polích a polních plodinách nevznikne žádná škoda je podle našeho názoru jen hypotetický.
Jsme rovněž velice rádi, že NLI se s námi shoduje v tom, že metodika NLI (ani jedna z nich) nemůže být jediným podkladem pro stanovení plánu lovu spárkaté zvěře, resp. jeho změnu.
K reakci Ing. Petra Válka je třeba uvést, že obsahuje výtky, které nelze mít za relevantní. Uvedené se týká zejména zmínky ohledně zemědělského hospodaření, protože jeho vliv na škody zvěří jsme výslovně zmínili. S ohledem na to, že tématem našeho článku byly škody zvěří na lese a stanovování plánu lovu na jejich základě, nebylo toto téma více rozvinuto.
Neshodujeme se zjevně v tom, zda jsou opatření ohledně předcházení škodám zvěří v § 5 odst. 1 vyhlášky o ochraně lesa stanovena přiměřeně.
Jako podpůrný důkaz toho, že nelze trvat na absolutní objektivní odpovědnosti uživatele honitby za škody zvěří, uvádíme odkaz na rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 10Co 93/2016 - 332, který snížil nárok na náhradu škody zvěří s odůvodněním, že na její vznik a výši má vliv nejen myslivecké hospodaření, ale také hospodaření lesnické a zemědělské. Soud v rozsudku odkazuje kromě jiného i na ustanovení již neplatného Občanského zákoníku (§ 450), ale současný Občanský zákoník obsahuje obdobné ustanovení, a to § 2953. Názor vyjádřený v rozsudku tak lze mít stále za aktuální.
K ostatním nezmíněným vyjádřením NLI a Ing. Petra Válka uvádíme, že jsme velice rádi, že náš článek vzbudil diskusi a čtenáři se mohou seznámit i s jinými názory na problematiku škod zvěří a navazující změny plánu mysliveckého hospodaření.
Rovněž děkujeme kolegům, z myslivecké praxe, výzkumné sféry a advokacie za kladnou zpětnou vazbu.
Mgr. Petr DVOŘÁK
Bc. Jiří ŠÍR