Kdy vznikla myšlenka rozjet několik myslivecko-rybářských kroužků na Teplicku současně?
Mám dva syny a ti byli od malička zvídaví. Bral jsme je jako rybář k vodě a do lesa. Nemám rád odpověď „nevím“, a tak, když kluci začali růst a mít víc a víc otázek, domluvil jsem se s kamarádem lesákem a myslivcem v jedné osobě Ing. Standou Eiglerem z Lesů ČR. Měl se mnou opravdu trpělivost. Bral mě asi třičtvrtě roku do lesa, kde v tichu na posedu, při naháňkách nebo šoulačkách trpělivě odpovídal na všechny moje otázky a také mi sám říkal, co o lese a zvěři ví a zná.
Dělal jsem to nejdřív kvůli svým klukům, ale pak hlavně kvůli sobě. Došlo mi, jak je všechno provázané a jak málo se o tom ví. Vnitřně mě štvalo, že každé dítě ví, jak vypadá zebra, klokan, delfín, ale o naší zvěři, ptactvu, rybách, které mají za vlastním domem, nevědí v podstatě nic.
Po prvotní myšlence jsem objel vesnice, kde působíme a požádal jsem místní myslivce, jestli by s našimi dětmi chodili do lesa. Jako dříve narozený vím, že nejlepší prvotní kontaktní místo je hospoda. Tam jsem se zeptal, kdo je tady uznávaný myslivec a vždycky mi skvěle poradili.
Ten člověk je nejdřív zaražený, protože v tom vidí nějakou povinnost. Ale když jim vysvětlím koncept, tak většina lidí řekne ano. Vždy jde s ním (myslivcem) vedoucí od nás, není to, že bychom mu předali děti a šli si po svých.
Například v Žalanech je úžasný starosta, myslivec, kynolog, Jindřich Mouka, který i přes značné časové zaneprázdnění spojené s úřadem starosty, chodil s dětmi ochotně do lesa. Výklad byl tedy nejen o zvěři, lese, ale i o loveckých plemenech psů.
V obci Bžany je srdcem myslivec, ale i trochu rybář Tomáš Podlena, který vedl kroužek spíš myslivecky než rybářsky. Chodil s dětmi zakládat do krmelců. Při obchůzkách lesem rozmisťoval pro děti paroží, aby je našly a pak si o tom povídali. Dokázal vytáhnout z ČMMJ a z redakce Myslivosti materiály a časopis Malá myslivost. S dětmi se schází v místní klubovně. Odvádí velmi obětavou práci.
Ještě bych rád zmínil Františka Švadlenu z Mysliveckého sdružení v obci Modlany. S dětmi už byl mnohokrát v lese nebo v jejich krásně vyzdobené myslivně. Jeho působivé povídání o zvěři děti bez dechu hltají a ani nedutají.
O našem kroužku se už začíná v okrese Teplice vědět. V loňském i letošním jsme byli zváni na přednášky o přírodě. Jak jsem si všiml, tak jen jediná základní škola, a to v Dubí, měla v příchozím prostoru pro děti vitríny s českou zvěří.
Měl jste vlastně takový soukromý myslivecký kurz…
Je to tak. Zjistil jsem, že myslivost je v dnešní době hrozně důležitá a lidi o tom nevědí. Spousta myslivců chodí do lesa prakticky denně, jsou v obraze, co se tam děje, péči o honitby a zvěři věnují spoustu času. Jsou první, kdo vidí, že je s lesem nebo zvěří něco špatně.
Je smutné, že se do novin dostane jen nějaký průšvih… a ne jejich obrovský kus práce, který odvádějí.
I když jste se myslivcem doopravdy nestal, vedete k myslivosti děti, to je záslužné.
Rybářský kroužek je v každém městě. Chtěli jsme pojmout přírodu jako celek. Tak vznikl zcela unikátní kroužek „O přírodě v přírodě“. Nechtěli jsme si u vody povídat jen o rybách, ale i o rostlinách, zvěři, biotopu lesa. Prostě o tom, co máme sami za vlastním domem či bytem. Přijde srna, přeletí volavka, na vodě se pohybují kachny a lysky, k tomu je velmi zajímavé i povídání o přilehlém porostu.
Pro děti má setkání s myslivostí dva přínosy. Poznají život zvěře a lesa. V neposlední řadě si uvědomí i tu daleko důležitější stránku myslivce v přírodě než jen jako lovce.
Kroužky tedy otevíráte jen na rok nebo některé fungují i déle?
Vždy na školní rok, ale mnoho dětí do našich kroužků chodí opakovaně. V obcích se děti v určité věkové úrovni rychle vyčerpají, musíte dát pauzu.
Sám se účastníte všech kroužků nebo je vás více vedoucích? Jak často se scházíte?
Vedoucích kroužků je samozřejmě víc. Scházíme se jedenkrát týdně vždy na dvě hodiny. Když jsme s dětmi venku, tak se to většinou protáhne.
Kde konkrétně tedy kroužky probíhají?
V již zmíněných Modlanech, Proboštově, Krupce, dva v Teplicích (Arkádie – společnost pro mentálně a tělesně postižené děti a DDM Teplice) a od nového školního roku opět v Žalanech.
Já sám chodím na tři kroužky, takže tři dny v týdnu. Snažíme se být s dětmi hlavně venku, pokud je slušné počasí. Sezení vevnitř si děti užijí dost ve škole. Kupodivu nám ještě žádný rodič nevynadal, že je dítě špinavé od rybníka nebo z lesa…
Vychází Vám obce všude vstříc, nebo jste se již setkali s odmítavým postojem?
Máme velké štěstí, že nás obce podporují. Třeba Proboštov nám umožnil chodit s naším kroužkem na místní revitalizovaný rybník. Tam se děti učí, jak správně manipulovat s prutem a další rybářské dovednosti.
Jeden kroužek máme ve škole místní společnosti, která se zabývá dětmi s postižením. Společnost se jmenuje Arkádie. Vede jej pan učitel, který na té škole učí, Mgr. Tomáš Vorochta. Pro tyto děti je kroužek zcela bezplatně. Setkání s Tomášem a jeho žáky bylo nesmírně obohacující. Když se dostanete do takové třídy, uvědomíte si, že když máte zdravé děti, všechny problémy jsou malicherné. Lidé, kteří se o tyto děti starají, mají můj velký obdiv a úctu.
Náplň schůzek necháváte na vedoucích, nebo vymýšlíte jednotný program?
V tomto necháváme vedoucím volnou ruku. Někdo vede kroužek spíše rybářsky, někdo myslivecky.
Kolik je průběžně dětí?
První ročník byl přes sedmdesát dětí, teď jich máme něco přes čtyřicet. Třeba v obcích Modlany a Proboštov kroužek funguje už čtvrtým rokem.
Pořádáte i nějaké výlety nebo dětské dny?
Poslední víkend v dubnu se náš spolek účastnil akce pořádané společností Povodí Ohře, s.p., kterou osobně podporoval ředitel Ing. Pavlem Eger. Na vodní nádrži Nechranice jsme uklízeli břehy. Zaplatili jsme autobus, svačinu. Děti s rodiči jely s námi uklízet přírodu. Zapojilo se celkem 43 dětí z našich kroužků a 17 dospělých. Celkem tuto akci podpořilo od nás 60 lidí. Byl nás plný autobus a tři auta.
Děti na vlastní oči vidí, co jsou lidi schopní vyhodit do řeky (protéká přehradou,) nebo pak na rybách. Třeba pneumatiky, mikrovlnky, kancelářská křesla a podobně… Děti s rodiči uklízí a snad si k přírodě budují zdravý vztah.
Nebo když jdeme do lesa, tak jdeme s igelitkou, do které dáváme nepořádek. Je to myšlenka, kterou jsem slyšel od herce Ondřeje Vetchého. Chodí na houby na své oblíbené místo a vždy si kromě košíku přibalí do batohu igelitovou tašku, do které sbírá to, co do lesa nepatří.
Pěknou akcí je dětský den v Modlanech. Tam budeme mít rybářské i myslivecké stanoviště. Jeden z našich spolupracujících myslivců, František Švadlena, z Mysliveckého spolku Modlany, přinese paroží a preparáty, větvičky stromů a děti se to učí poznávat.
Spolupracujete stále s někým z Lesů ČR?
Na oblastním ředitelství Lesů ČR v Teplicích je ředitel Ing. Václav Bašta. Když jsme začínali, byl jsem za ním s dotazem, jestli by nás nepodpořil. Například ukázkou lesní pedagogiky. Jeho reakce mě moc mile překvapila. Ihned řekl, že takovou věc Lesy ČR rozhodně podpoří. Domluvili jsme dvakrát do roka ukázku v lese. S lidmi, kteří mají vystudovanou lesní pedagogiku nebo lesu rozumí. Velmi obětavě se našeho spolku ujali Ing. Magdaléna Tučková a Kristýna Hejduková z Lesní správy v Litvínově a revírník Pavel Hejduk z Teplic. Mají skvěle připravené naučné hry o lese. Jsou celé odpoledne s dětmi v terénu, je to pro ně úplně něco jiného. Byli jsme připraveni, že tyto lidi zaplatíme z kroužkových peněz, pan ředitel to však odmítl, že to mají v rámci zaměstnání a nemáme se o to starat. Této vstřícnosti si velmi vážíme.
Jaký je název spolku, pod kterým vystupujete?
Založili jsme
Spolek pro výchovu rybářské mládeže z.s. První dva roky jsem oslovoval školy a obce jako soukromá osoba, ale jako spolek to působí solidněji. Naše aktivity prezentujeme na sociálních sítích a teď už si školy a obce vyhledávají nás. Například magistrát města Teplice nás oslovil na vánoční jarmark, abychom zajistili prodej ryb.
Kolik vás ve spolku působí?
Aktuálně je nás kolem třiceti. Spolek vznikl na základě neutěšené situace v místní rybářské organizaci. Lidi chtěli dělat věci jinak. Snažíme se získat pro spolek i nějaké rybníky, aby členové dál dělali to, co je jim blízké. Chov ryb a péče
o rybářskou mládež.
V dnešní době myslivce my rybáři velmi potřebujeme. Obzvláště v letošní zimě nás trápili neúnavní a nenasytní predátoři kormoráni. Také kvůli nutriím, které ve velkém poškozují břehy potoků a rybníků. Když se lidi propojí, je to dobré pro všechny.
Byť jsem rybář, mám myslivce ve značné úctě, protože si mnohem více chrání své tradice, svou mluvu, své zvyky. Daleko více si váží svého cechu.
Když chcete být myslivec, musíte být rok v kurzu, musíte ovládat a vyzkoušet si všechno, co myslivost v průběhu roku obnáší. Myslivecké sdružení Vás jen tak nevezme do svých řad. Musíte mít dobré reference z několika zdrojů. Musíte prokazatelně odvádět celoroční práci.
Myslivost mě dokáže stále překvapovat. Teď jsem například slyšel v Českém rozhlase, že vlk pomohl některým druhům ke vzestupu. Vlk je totiž jako štika. Nejdřív zlikviduje konkurenci. Takže značně zredukoval třeba lišky
a v důsledku toho se tu zvedly stavy tetřívků.
Máte zaměstnání související s rybařinou nebo myslivostí? Kde berete čas na kroužky?
Zaměstnání mám zcela odlišné. Pracuji v administrativně v jedné velké zahraniční firmě vyrábějící sklo tady v Teplicích.
S časem na kroužky a vše, co je s tím spojené, je to tak: mám obrovskou výhodu. Tou je moje skvělá žena Petra. Nejen, že respektuje moje záliby a snahu něco vybudovat, ale také mě v mých aktivitách podporuje. Vidí, slyší poděkování od rodičů, takže ví, že to, co ve spolku děláme, má smysl.
Kromě práce a vedení kroužků jsem také rybářská stráž a jedním z mála (šesti) lidí v severních Čechách pověřených Ministerstvem zemědělství ke školení a přezkušování členů rybářské stráže. Takže se dvěma kolegy jezdíme školit kolegy z RS po celém kraji.
A řešíte u vody hodně případů pytláctví?
Jistě. Všude jsou lumpové. Jak u myslivců, tak i u rybářů. V poslední době jsme tu měli dvě napadení rybářské stráže. Jednoho člena vozili po kapotě a druhého napadli nožem.
Ať už myslivecká, lesní nebo i ta naše rybářská stráž, je velmi potřebná, záslužná, ale také dost nevděčná činnost. Stráž svoji práci vykonává téměř bezplatně. Obětuje spoustu svého volného času k ochraně přírody a toho, co v ní hezkého máme. V lese nebo u vody jsou v zimě, v dešti, ve vedru i v noci. Od lidí si mnohdy vyslechnou mnoho urážek, přesto jen nesedí na gauči a neremcají si doma do rukávu. Znovu a znovu se zvednou a jdou, protože tu přírodu milují.
O tomhle by se mělo psát. O tom, jak záslužnou a úctyhodnou práci pro nás všechny tito lidé spjatí s přírodou odvádějí. Je velmi smutné, že média bohužel zajímají jen excesy.
Už chystáte kroužkovou činnost na příští rok?
Tak jak to bývá, chybějí nám lidi. Chtěl bych, aby vedoucí měli nějakou odbornost a vydrželi ideálně více, než jeden rok, což je složité.
Teď máme požadavek od dalších tří obcí, které by chtěly naše kroužky, ale sháníme vedoucí.
Ve vedení spolku mám tady na Teplicku jeden velký vzor – a tím je basketbalový klub. Tedy přesněji řečeno Karel Suska. Můj syn hrál před 10–12 lety basket. Když začínal, byl tu akorát tým dospělých chlapů. Mezi chlapy hrál skvělý manager Karel Suska. Dal dohromady tým mladých kluků kolem třinácti let, kde hrál i můj Honza. Tenhle člověk měl ale jasnou vizi, o které dokázal přesvědčit mnoho lidí. Jak jsem řekl, na úplném začátku měl teplický basket snad jen těch jedenáct dětí a nyní jich má po deseti letech přes dvě stovky!!! Neuvěřitelné!!!
Pokud by se nám kroužky rozjely tak, jako funguje teplický basket, byla by to nádhera.
Elán ani vize Vám tedy nechybí!
Jsem optimista. Jsem vděčný, že máme velké štěstí na vstřícné a laskavé lidi.
Snažím se mít na paměti dvě věci co mi říkával táta.
Ne pro Tebe není odpověď
Otevřou se Ti jen ty dveře, na které sám zaklepeš.
Díky moc za rozhovor!
Kamila KAASOVÁ