Myslivost - Nutrie na talíři?

Červenec / 2026

Nutrie na talíři?

Myslivost 7/2026, str. 23 Ondřej Milkulka

Možnosti využití masa a zdravotní rizika invazního druhu

V posledních letech dochází v České republice k výraznému nárůstu populací nutrie říční ve volné přírodě. Druh, který byl ještě donedávna vnímán spíše jako nepůvodní, avšak lokálně se vyskytující součást vodních ekosystémů, je dnes z pohledu ochrany přírody řazen mezi významné invazní nepůvodní druhy. Nařízení EU č. 1143/2014 jej uvádí mezi druhy, jejichž další šíření představuje riziko pro přírodní prostředí i hospodářství.
Při lokálním přemnožení nutrie výrazně poškozují vodní a mokřadní ekosystémy. Intenzivním spásáním mění druhové složení vegetace a snižují množství zelené biomasy. Hrabáním nor narušují břehy vodních toků i hráze a podhryzáváním kořenových systémů poškozují břehové porosty.
Současně mohou představovat konkurenci pro původní druhy obývající obdobná stanoviště a podílet se také na šíření některých onemocnění do populací volně žijících zvířat i do blízkosti člověka.
Šíření invazních nutrií tedy nepředstavuje pouze problém z pohledu ochrany přírody a managementu krajiny, ale otevírá také řadu praktických otázek spojených s nakládáním s ulovenými jedinci. Vzhledem k tomu, že byly nutrie v minulosti běžně chovány nejen pro kožešinu, ale také pro maso, nabízí se možnost využití masa i volně žijících jedinců pro potravinářské účely. Smysluplné využití ulovených zvířat by tak mohlo představovat jeden z praktických nástrojů spojených s regulací tohoto invazního druhu a s motivací myslivců k zájmu tlumit nutrie.

S využitím masa volně žijících nutrií však souvisí řada otázek týkajících se kvality a zdravotní nezávadnosti pro člověka. Kromě možných hygienických rizik spojených s výskytem mikroorganismů, parazitů a dalších původců zoonotických onemocnění je nutné zohlednit také chemická nebezpečí, zejména případnou kontaminaci prostředí těžkými kovy a dalšími polutanty.
Pozornost je však současně věnována i samotné výživové hodnotě masa nutrií. Ta je z hlediska současných požadavků spotřebitelů poměrně zajímavá, protože maso nutrie obsahuje vysoký podíl bílkovin a jen malé množství tuku. Z chemického hlediska obsahuje maso volně žijících nutrií přibližně 77 % vody, 21 % bílkovin a pouze kolem 2 % tuku, čímž se řadí mezi poměrně libové druhy masa.
Významnou roli z hlediska výživové hodnoty hraje také složení tuků. To je ovlivněno například věkem zvířete, kvalitou potravy nebo prostředím, ve kterém nutrie žije. U masa nutrie převažují takzvané nenasycené mastné kyseliny, které jsou obecně považovány za příznivější pro lidskou výživu než tuky nasycené. V porovnání s hovězím nebo vepřovým masem se tak nutrií maso v některých parametrech blíží spíše masu drůbežímu.
Díky nízkému obsahu tuku a vysokému podílu bílkovin bývá často označováno jako dietní a lehce stravitelná svalovina. S přibývajícím věkem zvířat se však zastoupení příznivějších nenasycených tuků postupně snižuje.
Vzhledem k tomu, že byly nutrie v minulosti chovány především pro kožešinu, existuje zatím jen omezené množství studií zaměřených na vlastnosti jejich masa. Dosavadní poznatky však ukazují, že svalovina nutrie je z technologického hlediska dobře využitelná a v mnoha parametrech se podobá běžně konzumovaným druhům masa.
Maso nutrie se barevně blíží masu králičímu nebo vepřovému, přičemž u starších jedinců bývá tmavší. Důležitou roli při zpracování hraje také správný průběh zrání masa, který ovlivňuje jeho stabilitu, trvanlivost i výslednou kvalitu.
Protože nutrie tráví většinu života ve vodním prostředí, mohou být v některých lokalitách vystaveny také kontaminaci těžkými kovy. Tyto látky se do organismu dostávají z vody i potravy a následně se hromadí především v orgánech, jako jsou játra nebo ledviny. Míra zatížení však závisí hlavně na kvalitě prostředí v daném povodí. V porovnání s některými dlouhověkými dravými rybami lze navíc předpokládat nižší míru bioakumulace. Za rizikovější lze považovat zejména konzumaci orgánů, v nichž může docházet ke kumulaci některých kontaminantů.

Kromě běžného kulinárního využití představuje maso nutrie také zajímavou surovinu pro další zpracování v masném průmyslu. Určitým limitem je však potřeba dostatečného množství jakostně vyrovnané suroviny, což komplikuje širší využití ve velkých provozech. Perspektivnější se proto jeví spíše lokální zpracování menšími regionálními výrobci, pro které mohou výrobky z nutriího masa představovat zajímavé rozšíření nabídky a současně jednu z možností smysluplného využití ulovených jedinců v oblastech s vyšším výskytem tohoto invazního druhu.
S případným zpracováním masa volně žijících nutrií jsou však spojeny také zvýšené nároky na hygienu a bezpečnost výsledných výrobků. Riziko představuje především mikrobiální kontaminace při manipulaci s ulovenými jedinci a možnost výskytu parazitů u volně žijících zvířat. Z tohoto důvodu se jako nejvhodnější jeví využití masa zejména pro výrobu tepelně opracovaných výrobků, jako jsou konzervy, polokonzervy, klobásy nebo měkké salámy. Právě dostatečné tepelné opracování významně snižuje riziko přítomnosti patogenních mikroorganismů i parazitů a při správném technologickém postupu lze výsledné výrobky považovat za zdravotně nezávadné.
V rámci naší studie bylo maso volně žijících nutrií testováno v recepturách konzerv, klobás, měkkých salámů a párků v podílu 10 až 50 %. Výrobky byly podrobeny mikrobiologickým, chemickým, fyzikálním i senzorickým analýzám a následně porovnány s kontrolními výrobky z vepřového masa. Mezi sledovanými parametry nebyly zjištěny významné rozdíly, což naznačuje, že maso nutrie může v uvedených typech výrobků úspěšně nahradit maso vepřové a současně poskytnout kvalitní a bezpečný produkt.
Specifickou otázkou však nadále zůstává zdravotní bezpečnost masa volně žijících jedinců. Na rozdíl od hospodářských zvířat žijí nutrie v přímém kontaktu s vodním prostředím, dalšími živočichy i potenciálními zdroji infekcí. Kromě mikrobiální kontaminace je proto nutné věnovat pozornost také parazitům a dalším původcům zoonotických onemocnění, která mohou představovat riziko pro člověka i další zvířata.

S využitím masa volně žijících nutrií jsou však spojeny také veterinární a legislativní požadavky. Podle Vyhlášky č. 289/2007 Sb. musí být maso uváděné na trh vyšetřeno na přítomnost svalovce stočeného (Trichinella spiralis). Na rozdíl od prasete divokého však toto vyšetření není hrazeno státem a náklady nese samotný lovec.
Problematice parazitů volně žijících nutrií jsme se proto věnovali také v navazující pilotní studii realizované v povodí Moravy. Cílem bylo zjistit, jaké druhy parazitů se u populací nutrie říční vyskytují a zda mohou představovat potenciální zdravotní riziko při manipulaci s ulovenými jedinci nebo při zpracování jejich masa.
Onemocnění přenášená ze zvířat na člověka označujeme souhrnně jako zoonózy. U nutrie říční bylo celosvětově zaznamenáno přibližně 80 druhů parazitů, z toho kolem 25 druhů v Evropě. Počet druhů parazitů je přitom výrazně vyšší v původním areálu rozšíření v Jižní Americe než v oblastech, kam byla nutrie introdukována.
Většina těchto parazitů nepředstavuje pro člověka významné riziko, pozornost je však nutné věnovat druhům se zoonotickým potenciálem.
Za jeden z nejvýznamnějších je v současnosti považován měchožil bublinatý (Echinococcus multilocularis), jehož výskyt byl v Evropě u nutrií již několikrát zdokumentován.
Závažným onemocněním může být také fasciolóza jater způsobená motolicemi Fasciola hepatica nebo Fasciola gigantica, která byla zaznamenána například ve Francii. Tito parazité běžně využívají jako hlavní hostitele přežvýkavce, zatímco u hlodavců se objevují spíše náhodně. K přenosu dochází prostřednictvím vodních plžů z čeledi plovatkovitých (Lymnaeidae), kteří zajišťují šíření infekčních stádií na vegetaci následně přijímanou nutriemi při pastvě.
Zoonotický význam má také prvok Toxoplasma gondii způsobující toxoplazmózu. Přestože v původním areálu výskytu nutrie nebyla tato infekce zaznamenána, v evropských populacích již byla zdokumentována. U zdravých dospělých lidí bývá průběh onemocnění většinou bez výraznějších příznaků, riziko však představuje především pro těhotné ženy a lidský plod.
Dalším potenciálně významným parazitem je Calodium hepaticum, jehož hostiteli jsou kromě šelem také hlodavci. Výskyt tohoto parazita byl u nutrií potvrzen zatím pouze v Jižní Americe.
Bez ohledu na to, zda jsou zoonózy bakteriálního, virového nebo parazitárního původu, zůstává základním preventivním opatřením především důsledná hygiena při manipulaci se zvířaty a zpracování masa. Významnou roli hraje také ochrana pitné a povrchové vody, správná likvidace odpadu a monitoring živočišných druhů, které mohou sloužit jako rezervoáry infekčních onemocnění. Právě včasné rozpoznání potenciálních přenašečů umožňuje lépe předcházet šíření zoonóz a minimalizovat rizika pro člověka i další zvířata.

V České republice však dosud nebyla problematice zoonóz u volně žijících populací nutrie říční věnována výraznější pozornost. V rámci pilotního výzkumu realizovaného v povodí Moravy jsme proto provedli parazitologické vyšetření padesáti jedinců pocházejících z pravidelně rozmístěných lokalit.
Naše výsledky potvrdily výskyt několika skupin parazitů. Z hlístic byly zaznamenány hádě Strongyloides myopotami, vlasovky rodu Trichostrongylus a tenkohlavec Trichuris myocastoris. Z motolic byli nalezeni zástupci druhů Echinostoma revolutum a čeledi Psilostomidae. Potvrzen byl také výskyt tasemnice měchožila bublinatého (Echinococcus multilocularis), který představuje z hlediska zoonotických onemocnění nejvýznamnější nález.
Právě Echinococcus multilocularis je původcem alveolární echinokokózy, závažného onemocnění postihujícího především játra. Po pozření vajíček může u člověka dojít k pomalému růstu cyst připomínajících nádorové bujení. Onemocnění bývá dlouhou dobu bezpříznakové a v pokročilých případech může zasahovat i další orgány. Člověk je však pouze náhodným hostitelem a riziko nákazy přímo z nutrie je poměrně nízké, protože u ní bývají přítomna především larvální stádia parazita. Významnější riziko může představovat kontakt nakažených jedinců s loveckými psy, kteří se mohou podílet na dalším šíření infekčních vajíček do prostředí. Narůstající výskyt echinokokózy v Evropě je navíc spojován především s rostoucími populacemi lišek a psíka mývalovitého.
Nejvyšší prevalence byla v našem případě zaznamenána u druhu Strongyloides myopotami, který byl přítomen u všech vyšetřených jedinců. Vysoký výskyt tohoto parazita byl popsán také v dalších evropských populacích nutrie, zatímco v původním areálu rozšíření dosahuje prevalence přibližně 26 %.
Poměrně častý byl rovněž výskyt tenkohlavce Trichuris myocastoris (42 %), méně často byly zaznamenány vlasovky rodu Trichostrongylus (7 %).
Z bakteriálních onemocnění je významná například tularemie způsobená bakterií Francisella tularensis, která se může přenášet přímým kontaktem s uloveným zvířetem. U člověka se onemocnění projevuje vznikem vředu v místě vstupu infekce, zvětšením mízních uzlin, horečkou a v závažnějších případech také postižením plic nebo dalších orgánů.
Pozornost je vhodné věnovat také leptospiróze vyvolané bakterií Leptospira interrogans. K nákaze může dojít přímým kontaktem se zvířetem nebo kontaminovanou vodou. Onemocnění se obvykle projevuje horečkou, bolestmi hlavy a celkovou slabostí, v těžších případech však může vést k poškození jater nebo ledvin.

Přestože je prevalence skutečně závažných onemocnění u nutrií relativně nízká, nelze tato rizika podceňovat, zejména s ohledem na rostoucí výskyt tohoto invazního druhu v české krajině. Zásadní význam má především dodržování hygienických pravidel při manipulaci s ulovenými jedinci a při zpracování masa. Důležité je také správné tepelné opracování potravin a omezení kontaktu loveckých psů s nakaženými zvířaty nebo jejich orgány.
V případě výrazného poranění uloveného jedince či podezřelých patologických změn je vhodné takový kus dále nezpracovávat.

Je zřejmé, že lov a odchyt budou i v následujících letech představovat základní nástroje regulace populací nutrie říční. S tím bude narůstat také význam veterinárního monitoringu a důsledného dodržování zásad bezpečné manipulace s ulovenými jedinci i jejich následného zpracování.¨

Ondřej MIKULKA¹, Jan SLOVÁČEK², Miroslav JŮZL², Šárka NEDOMOVÁ², Michal BENOVICS³, Lucie ŠKORPÍKOVÁ⁴
¹Ústav ochrany lesů a myslivosti,
Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně
²Ústav technologie potravin,
Agronomická fakulta, Mendelova univerzita v Brně
³Univerzita Komenského v Bratislavě,
Katedra zoológie
⁴Masarykova univerzita,
Ústav botaniky a zoologie