První výskyty a šíření viru v Evropě
První potvrzený výskyt rekombinantního viru myxomatózy (ha-MYXV) byl zjištěn v roce 2018 u zajíce iberského v Portugalsku (García-Bocanegra a kol. 2019).
Virové nemocnění se u zajíců projevuje především typickými otoky v oblasti světel, huby, nosu a slechů, doprovázený zánětem spojivek, často s hnisavým výtokem. Kůže bývá zanícená a zduřelá i na končetinách (zejména na zadních bězích) a na pohlavních orgánech. Typickým znakem jsou uzlovité kožní léze, tzv. myxomy. Na kůži a sliznicích se může tvořit krusta, puchýřky a strupy, jak bylo prvně popsáno ve zmiňovaném Portugalsku (Carvalho a kol. 2020). Prakticky shodné klinické příznaky byly později popsány i výzkumníky ze západního Německa v oblasti poblíž hranic s Nizozemskem (Fischer a kol. 2024).
S ohledem na první zprávy o šíření rekombinantního viru myxomatózy během podzimu loňského roku uživatele honiteb zajímala především potenciální rychlost šíření. Do střední Evropy byl virus zavlečen poprvé v roce 2023, kdy se objevil na zmiňovaných hranicích spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko (Německo) a Nizozemska. V kontextu německého výskytu se záměrně hovoří o „zavlečení“. Nejbližší ohnisko tehdejšího rozšíření se nacházelo v Portugalsku a ve Španělsku. Proto je tento posun z oblasti vzdálené dále než 1000 km přičítán činnosti člověka, a nikoliv přirozenému šíření, které lze v tomto případě prakticky jednoznačně vyloučit.
Následně se virus v Německu rozšiřoval běžnými způsoby šíření, tedy kontakty mezi pozitivními a nenakaženými jedinci, a především krev sajícím hmyzem, zejména komáry, kteří jsou v případě myxomatózy označováni za hlavní vektor šíření.
Doposud tedy bylo možné zhodnotit rychlost šíření viru myxomatózy u zajíce polního v oblasti Německa. Postup šíření je patrný z přiložené mapy (obr. 1.). Červenou barvou jsou zvýrazněna území, ve kterých byl virus potvrzen již v roce 2023.
K dalšímu šíření došlo od 31. týdne, tedy na přelomu července a srpna roku 2024 (tmavě fialová) a z mapy je následně patrné relativně rychlé šíření do dalších katastrů v následujících týdnech během srpna až do 20. října, což je vyznačeno žlutou barvou.
V případě předpokladu výskytu (uhynulý jedinec s příznaky), avšak bez laboratorního potvrzení, jsou katastry vybarveny šedou barvou. Celkově byl virus v tomto období potvrzen u 159 zajíců v Německu a u dalších 26 zajíců v Nizozemsku.
V kontextu s výměrou celého území s připojeným měřítkem je patrná poměrně rychlá dynamika šíření nákazy (Fischer a kol. 2024). Samotné šíření je však obtížné porovnat s Českou republikou, kde se objevují poměrně značné skoky mezi honitbami s potvrzeným výskytem. Ty je však možné přičítat spíše malému počtu jedinců s podezřením na myxomatózu, kteří jsou zasíláni k případnému potvrzení pozitivity na příslušná pracoviště Státní veterinární správy (zejména na Státní veterinární ústavy).
Obrázek 1. Rozšíření viru myxomatózy (ha-MYXV) u zajíců na pomezí Německa a Nizozemí v letech 2023 a 2024. Převzato z Fischer a kol. (2024).
Dopady na populaci zajíce a předpokládaná mortalita
Z hlediska dopadů myxomatózy na populační dynamiku zajíců je rozhodujícím parametrem celková mortalita způsobená onemocněním. U zajíce iberského byla mortalita odhadnuta přibližně na 57 %, přičemž tento údaj vychází z ohniska nákazy na jihu Španělska, kde bylo v roce 2018 nalezeno a hodnoceno 530 uhynulých zajíců (García-Bocanegra et al. 2019).
Následný monitoring ve Španělsku poskytl podrobnější informace o populačních dopadech onemocnění. V letech 2019 až 2021 byla ve 178 honitbách sledována meziroční změna početnosti zajíců, přičemž byla zaznamenána výrazná redukce populační hustoty z 12,7 jedince na 100 ha v sezoně 2019/2020 na pouhých 4,7 jedince na 100 ha v následujícím roce. Podíl uhynulých jedinců nebo zajíců vykazujících klinické příznaky myxomatózy dosahoval v první sezoně 14,4 %, zatímco v navazující sezoně poklesl na 10,7 %.
Současně byla patrná výrazná sezónnost výskytu onemocnění. Nejvyšší podíl pozitivních zajíců byl zaznamenán na počátku lovecké sezony v říjnu (20,7 %), zatímco v období od listopadu do ledna klesl na 4,7 %.
Tento průběh odpovídá epidemiologii myxomatózy, jejíž přenos je v pozdním létě a na začátku podzimu podporován aktivitou krev sajícího hmyzu, zejména komárů. V zimním období se naopak nákaza pravděpodobně šíří převážně přímým kontaktem mezi infikovanými a vnímavými jedinci.
Šíření v České republice
První potvrzený výskyt myxomatózy u zajíce polního v České republice byl zaznamenán v září 2025 v okolí Znojma, konkrétně v katastrálních územích Práče a Tasovice nad Dyjí. Další případy potvrzené během září v Jihomoravském kraji vytvářely prstencovité rozložení s nižším počtem výskytů ve střední části území jižně od Brna.
Následně došlo k dalšímu šíření nákazy, které vedlo k výraznějšímu zahuštění potvrzených případů zejména ve střední části sledované oblasti severozápadně od Břeclavi. Současně přibyly nové výskyty také jihovýchodně od Brna.
Kromě Jihomoravského kraje byly první případy potvrzeny rovněž ve Zlínském kraji, a to v katastrálním území Ostrožská Nová Ves v okrese Uherské Hradiště, tedy v oblasti navazující na již postižené území Jihomoravského kraje. Další dva pozitivní případy byly zaznamenány v Olomouckém kraji severozápadně od Olomouce. Zároveň byl potvrzen jeden izolovaný případ v Pardubickém kraji u Chrudimi.
Rozmístění pozitivních nálezů však naznačuje, že se virus pravděpodobně vyskytuje i v dalších lokalitách mezi potvrzenými ohnisky nákazy. Tyto předpoklady však nelze ověřit, protože z řady oblastí nebyly k laboratornímu vyšetření dodány kadávery zajíců, u nichž by bylo možné předpokládat úhyn v souvislosti s myxomatózou. Nadále tak přetrvává nedostatečné zasílání vzorků k diagnostickému vyšetření.
Promoření populací v obdobní podzimních honů v ČR
S postupujícím šířením myxomatózy roste také zájem o ověření reálných dopadů onemocnění na početnost a promořenost populací zajíce polního především na jižní Moravě. Z tohoto důvodu jsme v listopadu a prosinci 2025 za významné spolupráce uživatelů honiteb zorganizovali odběry barvy ze zajíců ulovených během podzimních honů. Vzorky byly odebírány bezprostředně po ulovení, zpravidla přímo na výloži.
Do monitoringu byli zařazeni pouze jedinci bez zjevných klinických příznaků onemocnění, jako jsou otoky v oblasti očí, uší či nosu, zduřelé pohlavní orgány nebo kožní léze typické pro myxomatózu. Cílem bylo zjistit míru promoření populací u zdánlivě zdravých jedinců.
Celkem bylo odebráno 226 vzorků barvy z 21 honiteb, z toho 11 na Moravě, 9 v Čechách a 1 v Rakousku. Ve Státním veterinárním ústavu Jihlava bylo ze vzorků získáno sérum a metodou ELISA byly stanoveny protilátky proti myxomaviru.
Protilátky byly prokázány u 39 zajíců, což představovalo 17,3 % všech vyšetřených jedinců.
Nejvyšší podíl sérologicky pozitivních zajíců (obr. 2.) byl zjištěn na jižní Moravě v oblasti přiléhající k rakouské hranici. V honitbě Mikulov byly protilátky zjištěny u všech vyšetřených zajíců, ve Valticích a Březí dosahoval podíl pozitivních jedinců 86 % a ve Velkých Pavlovicích 64 %. Nižší podíl pozitivních zvířat byl zaznamenán v Dambořicích (30 %), rakouském Wildendürnbachu (28 %) a Šardicích (22 %).
Naopak ve Viničných Šumicích–Kovalovicích (7 %) a ve Šlapanicích (9 %) byl podíl pozitivních nálezů nízký. V některých honitbách, například v Ostrožské Lhotě na Uherskohradišťsku nebo ve Vitčicích na Prostějovsku, nebyly protilátky zjištěny vůbec, přestože z těchto oblastí již byly hlášeny jednotlivé PCR pozitivní nálezy uhynulých zajíců.
Obrázek 2. Podíl zajíců s pozitivním ELISA testem na protilátky viru myxomatózy.
Tento rozdíl není překvapivý. Sérologické vyšetření zachycuje pouze jedince, kteří se s virem setkali a přežili dostatečně dlouho na vytvoření protilátkové odpovědi. V oblastech, kam se nákaza dostala teprve nedávno nebo kde se virus zatím šířil jen omezeně, proto může být podíl sérologicky pozitivních zajíců nízký i přes přítomnost infekce v populaci.
Přítomnost protilátek proti myxomaviru dokládá, že organismus na infekci imunologicky zareagoval. Neznamená však automaticky úplnou ochranu před dalším onemocněním. Na obranné reakci proti myxomatóze se kromě protilátek významně podílí také buněčná složka imunity. Sérologicky pozitivní zajíc tak může představovat jedince, který infekci prodělal a přežil, jedince v rekonvalescenci nebo jedince po nedávném kontaktu s virem.
Přítomnost protilátek sice může zvýšit schopnost organismu reagovat při dalším setkání s virem, u nového kmene ha-MYXV však zatím není známo, jak dlouho tato imunita přetrvává a jak účinně chrání před reinfekcí.
První výsledky naznačují, že v silně zasažených populacích se s virem během relativně krátké doby setká značná část zajíců. O dalším vývoji nákazy během roku 2026 však zatím existuje jen omezené množství informací. Na pracoviště Státních veterinárních ústavů bylo zasláno pouze několik kadáverů zajíců, a proto nelze rozsah dalšího šíření spolehlivě vyhodnotit.
Na základě dosavadních poznatků lze nicméně očekávat pokračující šíření myxomatózy do dalších částí České republiky především ve druhé polovině léta a v období podzimu.
Zásadní podmínkou pro sledování dalšího vývoje nákazy zůstává aktivní spolupráce myslivecké veřejnosti. Pro zpřesnění informací o výskytu a dopadech onemocnění je nezbytné zasílat podezřelé kadávery zajíců k laboratornímu vyšetření prostřednictvím Státní veterinární správy.