Byl jsem velmi mile překvapen, když jsem se dozvěděl, kdo bude letos oceněn. Jak a kdy jste se to dozvěděli vy dva a jaká byla vaše reakce?
Jarmila: Zavolali nám z Ministerstva zemědělství a já jsem si nejprve opravdu myslela, že to je nějaká legrace od našich dětí ze ZST. Ale představil se Ing. Eduard Levý, ředitel odboru myslivosti a rybářství a potvrdil, že jsme byli vybráni na ocenění ministrem a že chtějí, abychom přijeli první den na zahájení výstavy Natura Viva v Lysé. A já říkám, o co se jedná, že vůbec netuším. Řekli mi, my vás sledujeme dlouhodobě, byli jste jednohlasně doporučeni a odsouhlaseni, a cenu v Lysé nad Labem při zahájení od pana ministra obdržíte. A pak už se jen domluvilo samotné převzetí tohoto významného ocenění.
Zkuste svými slovy popsat, jak se vám samotný slavnostní akt v Lysé líbil.
Jarda: Samozřejmě, že jsme s Jarkou oba nadšeni, je to významné ocenění naší dlouholeté práce. V roce 2021 jsme k 100. výročí založení od ČMMJ dostali Čestný myslivecký řád, ale ocenění od ministra je velmi prestižní. A v tu chvíli mi běželo hlavou, kolik osobností bylo oceněno před námi. Nedávno na výstavě v Kroměříži jsme se setkali s Honzou Jenišem, který byl oceněn vloni. V Lysé nám blahopřál a řekl, že nám předává symbolickou štafetu, protože on se také věnuje hodně mladým lidem, trubačům, vábičům a my mu je vlastně připravujeme ve věku dětí.
Zároveň je to velký závazek do dalších let, které máme před sebou. Přesunuli jsme se z Benešovska pod Chřiby na Uhersko-Hradišťsko a pokračujeme v naší činnosti. Máme už naplánováno tolik aktivit tady v okolí, že jsem ani nestačil dodělat všechny rekonstrukce domku, který jsme koupili. První červnovou sobotu jdeme pomoci zorganizovat okresní kolo pro OMS Břeclav. Navázali jsme kontakty s mnoha místními v okolí, kteří se věnují mládeži, dál chceme propagovat myšlenku Zlaté srnčí trofeje. Vždyť to ocenění je jednak zadostiučinění, a jednak obrovský závazek do budoucna pokračovat v myslivecké pedagogice a udržet ji tak, jak si myslíme, že by to mělo být. Otázka je, jak se k tomu bude stavět sekretariát ČMMJ.
Jarmila: Bylo to překvapení, pracujeme přes čtyřicet let s dětmi a teprve teď si někdo uvědomil, že ta práce, která za vámi de facto není vidět, protože není hmatatelná, byla navnímána a děti nám dorostly v dospělé lidi, kteří s naším odkazem a pro přírodu i mladé teď propagují to, co jsme jim kdysi předávali a učili je.
Kolik vašich absolventů vám gratulovalo?
Jarmila: Volalo a psalo plno známých z Benešovska, mí studenti z Vlašimi, mnoho těch, kteří prošli ZST, prostě strašně moc lidiček z celé republiky.
A naše paní starostka přišla také s gratulací. Je ráda, že má v obci oceněné manžele, čímž samozřejmě stoupá prestiž obce a že je dobře, že jsme se sem přistěhovali.
On byl totiž unikát, že jste poprvé byli ocenění jako manželé a poprvé oba myslivci, v minulých letech byl oceněn vždy jeden myslivec a jeden rybář nebo lesník.
Jarmila: A z legrace mi říkali, že jsem byla oceněna jako první dáma… Ale vážně, bylo dojemné, že nám na podiu gratulovali všichni VIP hosté.
Jarda: Vzhledem k tomu, že v minulosti byli oceňovány výrazné myslivecké osobnosti v oblastech vědy, výzkumu, lesnického školství, ale i významní pracovníci lesnické a myslivecké praxe, ke kterým jsem vždy s úctou vzhlíželi, tak by mě ani ve snu nenapadlo, že budeme jednou v jejich společnosti.
I když už bylo zveřejněno v minulosti několikrát, jak jste se k soutěži o Zlatou srnčí trofej dostali a na jaká jména vzpomínáte?
Jarda: Pocházím z Lovčic nedaleko obory Kinských. V roce 1977 jsem při náhodné procházce po oboře potkal několik oddílů dětí, nevěděl jsem, co tam dělají. Začali jsme se bavit, já měl prázdniny mezi střední lesnickou školou v Trutnově a nástupem na Lesnickou fakultu v Brně, a zjistil jsem, že děti vedou budoucí starší kolegové z fakulty. Tak jsem řekl, že tam nastupuji, poté jsem vstoupil do mysliveckého kroužku studentů při LF.
V roce 1978 jsem začal se Sašou Rabiňákem na SOUL v Kněžičkách, áčko vedl prof. Prošek, béčko vedl Saša Rabiňák, kterému jsem pomáhal. Byl jsem místní, takový trošku prominent, který oboru zná jak svoje boty, dodneška je to nejkrásnější les mého života. Takže jsme začali dělat spoustu dobrých věcí navíc, nejen v oboře. A vlastně jsem pomáhal Sašovi vybírat kolegium vedoucích, protože on tam měl několik starších kolegů a my jsme byli čtyři noví členové.
Tehdy jsme začali naši éru oddílových vedoucích na béčku a po letech bylo potřeba vyměnit celý kádr vedoucích na áčku. Na výjezdním zasedání KPK na chatě v Čenkovicích v Orlických horách jsme dávali dohromady testové otázky a připravovali jsme úpravy soutěže a už tehdy vedoucím kroužků na okresech ucelený materiál, podle kterého by mohli děti vzdělávat a zkoušet. A tam padlo rozhodnutí, že bych měl dělat hlavního vedoucího na áčku. Hoďme ho do vody, on si s tím nějak poradí. Tak se rozhodli, hodili a já jsem si musel poradit.
A s Jarmilou jste se potkali…
Jarmila: Samozřejmě zase na táboře, ZST probíhala v Karlově na lesnickém učilišti a v sousedství byl klasický letní tábor, kde jsem byla jako vedoucí. Takže jsme se potkávali, společně soutěžili mezi oddíly, spolupracovali a brzo byla ruka v rukávě…
Jarda: V Karlově už byl jako vedoucí i Kamil Vyslyšel, později ředitel LČR a dnes poradce na ministerstvu. Nejen na Karlově, ale i v jiných lesnických učilištích jsme měli výborné zázemí, prošli jsme snad všechna - Karlov, Lesonice, Svoboda, Fláje, Šluknov, Bílá, Kněžičky, Křivoklát Písky, to byla 80. a 90. léta. Věděli jsme, do čeho jdeme, oni věděli, co jsme zač, byli zvyklí na provoz s dětmi, nebylo moc co řešit. Skvělé stravování, ubytování, i možnost využití i místních pomůcek a učeben.
Já osobně vás oba poznal až v roce 1986, kdy jste už byli ve Vlašimské oboře. Jak tam jste se ocitli?
Jarmila: To bylo v roce 1983, Jarda se vrátil z vojny, já byla na mateřské. Původně jsme měli zakotvit na Jesenicku, já bych učila na pedagogické škole v Krnově a Jarda měl nastoupit na lesní správu Cvilín.
Jarda: Já jsem nastoupil po promoci, kterou jsme měli v únoru, na Lesní závod města Albrechtice, polesí Janov, bydlel jsem v Jindřichově. Během vojny jsem byl přesunut do Krhanic, VÚ Lešany a tam jsem zjistil, že jsem kousek vedle Týnce nad Sázavou, kde bydlel můj dobrý známý, Karel Bukovjan, také vedoucí ZST. Chodil jsem k nim domů, společně jsme chodili i do lesa. Jeho otec mi sdělil, že by měl pro mě zaměstnání a vzal mě do Vlašimi do zbrojovky. Slovo dalo slovo, přes pohovor s ředitelem podniku jsem byl přijat. A tak jsem po vojně z Jindřichova odešel na dohodu a 3. října 1983 jsem nastupoval jako oborník v oboře Blanických strojíren, dnes Sellier @ Bellot, a.s. Vlašim, kde jsem působil 40 let.
Takže ty z Lovčic u Chlumce a Jarmila z Valmezu jste se dostali na asi neznáme Benešovsko…
Jarmila: S našimi dvěma dcerami, jedna se narodila v srpnu roku 1979 a druhá v lednu 1983, byli jsme u babičky ve Valmezu a já počítala s učitelskou činností v Krnově. Jarda mi zavolal, co kdybychom přesídlili do Vlašimi? Říkám, kde je vůbec Vlašim? A zrovna v televizi byl vánoční turnaj ve stolním tenisu, přenos z vrcholového střediska, právě ve Vlašimi. A tak jsem si řekla, když tam mají takovou hezkou halu, tak se tam snad jako tělocvikářka uchytím. Pak jsem teprve hledala na mapě, kde Vlašim je. Asi jsem musela Jardu strašně milovat, že jsem tam šla, první čtyři roky byly totiž v oboře pro mne kruté. No vidíš, a zůstali jsme tam skoro celý život, v roce 2024 jsme se stěhovali sem do Medlovic na moravské Slovácko po více než čtyřiceti letech…
Když zavzpomínáte, na jaká jména byste chtěli vzpomenout z historie Zlaté srnčí trofeje?
Jarmila: Jako první Petr Kotěra, ten byl předseda kulturně výchovné komise na tehdejším ČMS, opravdu pro děti žil a ZST obzvlášť, žije v Ústí nad Orlicí, kde v nedávné době slavili 50 let organizování této soutěže bez přestávky a jako jediní vždy je to třídenní akce. Ten nám dal základ jak na to. On je strůjcem toho, že spoustu oddaných lidí nastoupilo jako vedoucí do ZST. Tehdy nastoupil mladý Petr Šeplavý, který nám byl také velmi nápomocen, později paní Tvrdoňová a Štefan Hakel.
Jarda: Já bych zase vzpomenul jména jako byl PhDr. Pazderka, Dr. přírodních věd J. Prošek ÚDPAM Praha, MUDr. J. Sedláček, z organizačního hlediska totiž byly začátky přes Svazarm Hradec Králové a Dům pionýrů a mládeže Hradec Králové.
Výrazní kolegové vedoucí často prošli soutěží ZST i jako její účastníci a dostali se profesně na výrazné posty. Ing. Saša Rabiňák, Ing. Svatava Holubová, Ing. Hana Naušová, Ing. Eva Kolegarová s manželem, Ing. Jana Kollandová se sestrou Martinou Novotnou, Ing. Kamil Vyslyšel, Ing. Jiří Žabka, Doc. MVDr. Karel Bukovjan, CSc., Ing. Martin Fojt, Ing. Arnošt Buček, Martin Záviška, Zdeněk Vítek, Ing. František Vališ, Bc. Láďa Pařil se sestrou Blankou, Roman Navrátil, manželé Candrovi, mnoho a mnoho dalších jmen, na které vzpomínáme, protože pokračují dál v práci s mládeží ve svých bydlištích v celé republice už s vlastními dětmi.
Víte vůbec, kdo je autorem názvu Zlatá srnčí trofej?
Jarda: Po tom jsme pátrali, ale přesně nedohledali. Určitě za tím stáli ředitelka Ústředního domu pionýrů v Praze, kde se také angažoval Áda Hradecký a i někteří další. Tam musel název vzniknout, oni byli tím úvodním článkem toho, že vznikly také názvy dalších dětských soutěží Zlatá udice, Zlatý list, Zlatá včela. A protože potřebovali záštitu společenskou, oslovili Český myslivecký svaz v Praze a pro záštitu odbornou a získání vedoucích oslovili Lesnickou fakultu v Brně. Takže název vznikl na půdě Ústředního domu pionýrů v Praze, Zlatá srnčí trofej byla první, Zlatý list je o rok mladší a Zlatá udice ještě o další rok mladší. V začátcích byla soutěž propojena s časopisem ABC.
Od začátku byla struktura postavena tak, že se budou plnit úkoly na okresech a zároveň, že bude jednou ročně finále?
Jarda: Ano, bylo místní, okresní a národní kolo. Do okresního postupového kola byl vždy nějaký vstupní úkol a postupovali do něj vítězové místních kol. Děti vyráběly různé makety posedů, krmelečků, sbírky listů, kdo z místního kola postupoval do okresního kola, tak se musel prezentovat konkrétním dílem, takže to vlastně byla tak trochu i dovednostní soutěž.
Jarmila: Jenže se shromažďovalo hodně výrobků a nebylo jednoduché je vyhodnotit objektivně, tak se od dovednostního úkolu upustilo. Kritéria nebyl nikdo schopný dát dohromady, bylo to velmi širokospektrální. A v té době byl jedinou odměnou diplom a odznak s barevným rozlišením podle účasti v jednotlivých kolech soutěže.
Dobré ale bylo to, že byl každý okres hodnocen podle počtu dětských kroužků a opravdu se před revolucí hodně pro děti dělalo. Soutěž měla jistou prestiž a oblibu i přes určitý stín socialistické výchovy mládeže.
A na jaká místa, kde se konala finále ZST, nejraději vzpomínáte?
Jarmila: Projeli jsme v podstatě celou republiku, ale hlavně na lesnická učiliště nemůžeme zapomenout.
Jarda: Kněžičky-obora Kinských, Svoboda nad Úpou, Lesonice, Bílá, Karlov, Fláje, Křivoklát, Šluknov. Snažili jsme se místa střídat, aby děti poznaly různá prostředí, pouze jednou na Olšinách na Šumavě.
Jarmila: A srdcovkou byla vždy Jizbice pod Blaníkem, bývalé rekreační středisko Průmstavu uprostřed lesů, které skýtalo úplně všechno, lesy kolem, příjemné tábornické prostředí, navíc blízko našeho bydliště.
Všude jsme jezdili rádi do té doby, než se některé školy či učiliště zrušily. Poté jsme museli využívat i některé penziony jako například ve Vidžíně nebo Havlišův mlýn a tábornické základny.
Ale i já pamatuji doby po roce 1989, kdy měla ZST namále a hlavně vaší zásluhou se udržela kontinuita dodnes…
Jarmila: V devadesátkách to bylo opravdu krizové, bojovali jsme proti názorům, že ZST je komunistická soutěž. Opakovaně jsme psali, že to tak není, že je i o základech první pomoci, pobytu v přírodě, péči a ochraně přírody, museli jsme rázně argumentovat, že se soutěž změnila, že jí chceme jinak pojmout ve smyslu ochrany a péče o zvěř a přírodu. Chtěli jsme soutěž za každou cenu zachránit.
Pamatujeme rok, kdy jsme byli v učilišti v Bílé jen tři dospělí, Jarda, já a Fanda Vališ, měli jsme 20 dětí a 14 dní nám jen a jen pršelo. Abychom finále nezrušili, tak se spojily obě kategorie. Tak to šlo až do roku 2000, kdy jsme zjistili, že už je přihlášeno přes 120 dětí a je neúnosné pracovat s dětmi od třetí do deváté třídy, a tak se finále od roku 2003 znovu rozdělilo.
Připomenu také to, že jsme některé roky nemohli soustředění národního kola naplnit jen dětmi ze ZST, museli jsme nabídnout místa na tzv. myslivecký tábor i pro děti mimo strukturu OMS a okresní soutěže ZST.
Jaký je dneska zájem okresních mysliveckých spolků o ZST?
Jarmila: Zájem se z mého pohledu opět zvedá, protože starší pánové už končí a začínají nastupovat mladší, kteří už trofejí prošli. Stále se ale najdou okresy, kde neví, jak na to. Nakonec i proto jsme v rámci ČMMJ založili Klub mladých myslivců, který není určen pro sdružování dětí, ale jako místo, kde najdou podporu a metodickou pomoc vedoucí, kteří s dětmi chtějí pracovat.
Jarda: Příkladem je okres Náchod nebo Olomouc, kdy před mnoha lety nás požádali o radu, jak soutěž zorganizovat a nyní mají mnoho kroužků a úspěšné absolventy, kteří již v jejich práci v současnosti pokračují. Nyní nás požádal okres Břeclav o pomoc s rozjezdem a organizací okresního kola ZST, utvořili si komisi z vedoucích kroužků, seznámili jsme je se systémem, všechny materiály jsme jim poskytli a 6. 6. 2026 na myslivně v Zaječí proběhl 1. ročník ZST po čtyřiceti letech. Ještě pár takových okresů v republice je. KMM je tady, aby pomohl.
Jste tedy i něco jako mentoři či poradci…
Jarmila: Snažili jsme se od počátku se podělit se zkušenostmi, seznámit se systémem soutěže, nastavit pravidla, soutěž otevřít široké veřejnosti a připravovat lidi ochotné pracovat s mysliveckou mládeží. Přepsali jsme s Ing. Z. Kůtou Zápisník mladého myslivce, který měl obnovené vydání před nedávnem s třiceti pracovními listy, pravidelně píšeme metodiku vedení kroužků, spolupracujeme s časopisem Myslivost, kde jsme dostali k dispozici celou dvoustranu. Měla jsem připravené balíčky materiálů, kdo se ozval, kdo se kde zeptal, napsala jsem, posílala materiály. I když už jsme v důchodu, bylo to často už neúnosné, proto jsme pomohli založit klub, ve kterém je Jarda předsedou, já jsem v radě společně s osobnostmi spojené nejen se ZST, ale vůbec s prací s mysliveckou mládeží. Máme webové stránky plné informací, metodiky, pracovních listů a různých odkazů, každý si tam informace může najít. Klub mladých myslivců byl založen právě proto, aby pomohl lidem, kteří s dětmi chtějí pracovat.
Vy jste jeden ze základních článků, protože máte zkušenosti. I když jste oba v důchodu, přešli jste na Moravu, tak je to pro vás stále náplň života…
Jarmila: Snažíme se stále akce objíždět, pomáhat, máme výhodu, že tu máme nedaleko naše myslivecké mládí Janu Kollandovou a Stáňu Náhlíka. Stejně tak na dálku jsme stále v kontaktu s naším mysliveckým synečkem Zdeňkem Kůtou.
Jarda: Na jaře jsme se zúčastnili hodně akcí od mysliveckých dnů až po Den země či ZST v různých okresech. Doma nestíháme, ale nestěžujeme si, protože nejsme senioři, kteří si sednou na gauč k oknu a koukají na projíždějící auta a na procházející sousedy.
Takže můžeme uzavřít rozhovor tím, že o budoucnost Zlaté srnčí trofeje se nemusíme obávat?
Jarmila: Jsem přesvědčena, že ne. Vidíme tolik nadšených mladých lidí a kdo neznal ZST a poznal, tak jde do toho.
Jarda: Já doufám, že ne. A určitě jsme nevynakládali síly ve prospěch ZST čtyřicet let marně, důkazem budiž to, že nás mile překvapilo a potěšila situace, když nám všichni zúčastnění na pódiu v Lysé přáli a gratulovali, tak čtyři z poslanců a senátorů, hejtmanů, předsedů svazů nám sdělili, že také prošli Zlatou srnčí trofejí. A víme, že na významných místech dneska jistě působí celá řada dalších, kteří soutěží prošli. Takže dokud budeme moci, chceme pro ZST žít a pomáhat, ocenění Myslivec roku nám zase vlilo dávku optimismu do žil.
Zdravice ministra zemědělství:
Při příležitosti výstavy Natura Viva již tradičně předává Ministerstvo zemědělství ocenění Myslivec roku osobám, které zasvětily podstatnou část svého aktivního života myslivosti a práci ve prospěch myslivecké veřejnosti. Rád bych zmínil, že si vážím práce všech myslivců, kteří ve svém volném čase a za vlastní prostředky hospodaří v naší krajině.
Za zásluhy o myslivost a významný přínos české myslivosti byli k převzetí ocenění Myslivec roku 2026 vybráni manželé Jarmila a Jaroslav Vaníčkovi za svůj dlouholetý přínos v oblasti mysliveckého vzdělávání dětí a mládeže.
Dovolte mi, abych vám předáním tohoto ocenění poděkoval za vaši dlouholetou a obětavou práci pro myslivost v České republice a současně vám popřál pevné zdraví a mnoho úspěchů do dalších let.
ministr zemědělství
Ing. Martin ŠEBESTYÁN, MBA