Popis krmení kuřat tetřevovitých, bažantů nebo koroptví v umělém odchovu najdeme například například v knížce O. Kokeše „Myslivecká péče o zvěř“ z roku 1944. Zde se dozvídáme, v kapitole „Výchova zvěře tetřeví“, že „
umělá výchova zvěře tetřeví byla mnohokrát zkoušena, avšak výsledek byl vždycky hubený. Proč lze těžko říci; hlavně však asi proto, že jde o zvěř velmi choulostivou. Do jisté míry však také proto, že její vejce lze těžko získati a bývají pochybné kvality“. Na druhé straně jsou historicky uváděny příklady úspěšných odchovů, jako v případě chovatele Pohla, který po léta úspěšně tetřevy odchovával, avšak uvádí se také, že považoval za zvláštní štěstí, přečkala-li kuřátka druhé pelichání. Dále je pak uvedeno, že nejspíše se podaří kuřátka odchovati, jestliže se jim poskytne dostatek volnosti, aby se živila sama.
V dalším textu O. Kokeše se uvádí, že Bechstein doporučuje mláďata tetřevů krmit zprvu mravenčími kuklami, později rozmanitými bobulemi. Dospělým tetřevům se pak má předkládat potrava ostatní drůbeže, promíšená jedlovým a smrkovým jehličím, olšovými, březovými, lískovými a dalšími pupeny.
Pokud se jedná o odchov bažantů, bylo tehdy krmení kuřat již úspěšně zvládnuto, samozřejmě na úrovni odpovídající době vydání výše citované knížky.
Doporučovalo se ponechat vylíhnutá kuřata 24 hodin bez krmení, které jim hradí rezerva ze žloutkového váčku. Po oschnutí kuřat (v případě odchovu adoptivní matkou) je nejlépe dát kuřata (i se slepicí) do posady na trávník, kde se pozvolna připravují k samostatnému životu.
V krmení musíme být velmi opatrní a v prvých třech dnech nepředkládáme nic jiného než nasekaný vařený bílek se žebříčkem a rozstrouhanou bílou houskou, máčenou v mléce. Následně došlo na krmení svítky (viz dále), které trvalo asi 14 dní a pak se začínalo krmit zrním.
Návodů - receptů na krmné dávky a jejich načasování byla řada. Například v Černého Myslivosti (1884) se doporučuje v prvních třech dnech života kuřat podávat jemně rozsekaný bílek a v následujících 40 dnech svítky, pak proso, ječné krupky svařené v mléce a pšenici. Denně od počátku krmení něco mravenčích kukel.
Další recepty doporučují do krmiv přidávat jáhly, tlučenou rýži, mačkanou kukuřici, tlučený hrách, lněné semeno, vařené nebo sušené maso atd.
Obdobně byly odchovávány koroptve, to je v posadách na trávě s adoptivní matkou. V prvních dnech života byla kuřátka krmena vařeným žloutkem, rozdrobeným chlebem a nasekaným salátem.
Závěrem této historické exkurze ještě doplním recept na výše zmíněný svítek: do kameninové nádoby vypustíme 8 až 10 čerstvých slepičích vajec, která za stálého míchání vlejeme do vařícího mléka. Vše povaříme, necháme vystydnout a vzniklou kaši vyždímáme v plátýnku, 2 až 3 hodiny lisujeme a když má hmota drobivou strukturu, zkrmujeme. V současnosti takové krmení nelze samozřejmě doporučit, již jsme „někde jinde“.
V sedmdesátých létech minulého století počala být při odchovu bažantů a dalších druhů volně žijících hrabavých využívána krmiva a technologie vyvinuté pro produkci domácích drůbeže. Převládly inkubátory, automatická regulace trvale komfortní teploty, řízené světelné režimy, kanibalizmus kuřat je v některých chovech řešen nasazováním tak zvaných brýlí a tak dále.
Významným posunem v metodice odchovu bažantů bylo převzetí modifikovaných, průmyslově vyráběných krmných směsí, využívaných pro produkci drůbežího masa, vajec nebo pro reprodukční ptáky. Krmení přirozenými krmivy (semeny) se udrželo především v chovech poštovních holubů, nebo exotických ptáků. Profesionálně vedené velké bažantnice s vysokou produkcí ptáků, se bez těchto technologií neobejdou, ale dokážou s nimi zacházet tak, že vypouštějí vyspělé letu schopné jedince.
Současná praxe v komerčně využívaných bažantnicích, které jsou pod ekonomickým tlakem pak vede k tomu, že je odlovována téměř veškerá zvěř v honitbě, neboť její přežití do jara je minimální. Tato skutečnost je zřejmě způsobena zvýšeným predačním tlakem oproti dobám, kdy se v ekonomických rozvahách některých bažantnic kalkulovalo až s nižšími desítkami procent bažantů z volného chovu.
Vraťme se však ještě ke způsobu odchovu bažantí zvěře v současnosti. Faktem je, že bez krmení kuřat vylíhnutých v inkubátorech se až do doby vypuštění do volnosti neobejdeme bez průmyslově vyráběných, s živinami vybalancovaných, krmných směsí. Na základě výzkumu mnoha zahraničních autorů, kteří se zabývali produkcí biologicky kvalitních jedinců divokých kurů se ale zdá, že ani v současnosti ještě není metodika zcela zvládnuta a ideální. Především řešení výživy při odchovu volně žijících druhů kurů v zajetí ukázala, že při optimalizaci metod odchovu, a zvláště krmení tetřevovitých, je třeba vzít v úvahu řadu faktorů. To ovšem vyžaduje zevrubné poznání přirozené potravy ptáků a jejich chování při jejím získávání, a tyto poznatky musí vycházet z terénních studií.
Výzkumem potravního chování voliérově odchovaných bažantů se zabývali například Whiteside a kol. (2015), kteří uvádějí, že diverzita potravy v raném věku ovlivňuje pozdější přežití vypuštěných bažantů ve volnosti. Chování a fyziologický status bažantíků přitom má podstatný vliv na jejich mortalitu, potažmo na to, proč zazvěřovací a reintrodukční programy končí většinou neúspěchem. Vyřešení uvedených problémů je nezbytné pro úspěšné přežívání vypuštěných jedinců.
Kromě jiného byl zjištěn pozitivní vliv odchovu bažantů pomocí předkládání přírodě blízkých krmiv a byla potvrzena souvislost s odpovídajícím sociálním chováním. Uvedení autoři upravili dietu kuřat tak, aby lépe replikovala chování při hledání potravy ve volné přírodě. Během dvou let odchovali od vylíhnutí do věku sedmi týdnů 1800 bažantů. V jedné skupině byla uplatňovaná komerční peletovaná krmiva a ve druhé krmiva s živým hmyzem, smíšenými semeny a zeleným krmivem, která napodobovala přírodní potravu. Po vypuštění do volnosti byla u druhé skupiny zjištěna nižší mortalita. Ta byla zřejmě způsobena potřebou kratšího času pro získání potravy a tito ptáci měli tedy možnost věnovat se delší dobu sledování rizik predace. Byli také méně závislí na předkládaném krmivu a byli zdatnější při získávání živé kořisti - hmyzu.
Po roce života ve volnosti bylo zjištěno 5 až 6krát více bažantů odchovaných speciální „přirozenou“ dietou než bažantů krmených komerčními krmivy (forma granulátu). Tento příliš optimistický údaj je však ještě třeba ověřit, jak uvádí sami autoři, kteří závěrem konstatovali, že všechny výše uvedené problémy tvoří společně jeden nutriční komplex, který lze v prvních fázích odchovu ptáků relativně snadno ovlivňovat.
Ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti byl ověřován vhodný režim pro odchov tetřívčích kuřat, spojený s potravou blízkou potravě ve volnosti z hlediska složení (semena, plody, prýty rostlin, hmyz, uvařená vajíčka ale i granulát), tak způsobu předkládání. To je na velkých miskách a volným rozhozením po travnaté voliéře.
Starším kuřatům byla předkládána pozměněná krmná dávka směsi semen, sušených plodů, hmyzu a zelených prýtů rostlin. Také tato směs byla sestavena na základě analýzy přirozené potravy podle zastoupení živin (BNLV, NL, tuky, popeloviny, sušina, vláknina atd).
Kromě toho bylo hodnoceno, které složky směsi semen, plodů a hmyzu budou tetřívci preferovat a podle kterých vlastností (velikost, tvar, barva, lesk nebo obsah živin). Informace o této problematice v chovu tetřevovitých nejsou příliš rozsáhlé. Modelově se ovšem tématem zabývala řada autorů u drůbeže.
Je uváděno, že vizuální podněty se mohou při příjmu potravy uplatňovat již u čerstvě vylíhnutých kuřat. V některých případech byla zjištěna preference hnědočervené barvy, kulovitých a pravidelných tvarů (například čirok), zatímco velká semena (slunečnice, kukuřice, oves) a semena malá (řepka, vojtěška), stejně jako semena dlouhých a nepravidelných tvarů (např. ječmen), přijímala kuřata méně.
Experimenty s atraktivitou semen naznačují, že velmi mladá kuřata mají některé preference vrozené. Pokud ovšem sezobnutí vede k úspěšnému strávení semene a dojde k uspokojivé fyziologické zpětné vazbě, kuřata se následně po 24 hodinách soustředí právě na tento druh semen.
Kromě vlastností jednotlivých složek potravy je její výběr ovlivňován učením od slepice nebo jiných kuřat, a to je specifické nejen individuálně, ale i podle ekotypů, subspecií a samozřejmě druhů.
Další autoři se zabývali učením a sociálním chováním bělokura rousného (
Lagopogus leucurus). V případě tohoto druhu se při výzkumu potravních vazeb mezi rodiči a potomky (slepicí bělokura a kuřaty) ukázalo, že učení hraje významnou roli. Specifickým „potravním“ voláním upozorňovala slepice bělokura kuřata na vhodný zdroj potravy. Volání slepic bylo spíše sporadické, zatímco k odpovědi kuřat docházelo v 91,5 % případů. Kromě toho, však kuřata bělokurů spontánně přijímala i jiné druhy potravy.
Tímto zjištěním byla podpořena hypotéza, že příjem jednotlivých druhů semen ve směsi je selektivní i u tetřívků odchovaných bez mateřského vzoru. Ve výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti jsme zjistili, že z celkového počtu osmnácti složek, které tvořily krmnou směs, se uvedené týká osmi druhů. Výše zmíněný počet druhů semen se rozdělil na semena druhů, která juvenilní tetřívci preferovali (4 druhy) a na semena, která přijímali v omezeném množství (4 druhy).
V prvním případě se jednalo o semena kukuřice, čiroku, borovice a sušených prýtů vřesu. Ve druhé skupině to pak byla pšenice, pohanka, čočka a slunečnice. V případě ovsa, prosa hrachu, řepky, konopí, lnu, ostropestřece, jeřábu, ředkve a vývojových stádií potemníka (mouční červi) nebyl potvrzen selektivní příjem (průmyslově vyrobená krmná směs obsahuje většinou sóju, pšenici, řepku, kukuřici, ječmen a další složky jako lihovarské výpalky doplněné o látky jako uhličitan vápenatým atd., absentuje živočišná bílkovina).
Preference jednotlivých druhů semen na základě tvaru nebo barvy nebyly v případě tetřívků statistickou analýzou prokázány, i když některé hodnoty bylo možno považovat za indikativní. Faktem však je, že ani literární prameny nedávají na tuto otázku jednoznačnou a obecně platnou odpověď.
Jiná situace nastala při prověřování významu obsahu živin v jednotlivých druzích semen ve směsi. Byly zjištěny významné preference příjmu druhů se zvýšeným obsahem sušiny a tuku. V případě NL, popelovin a vlákniny nebyla zjištěna souvislost s hmotností přijatých druhů semen. Celkově to však může znamenat, že mezi chováním tetřívků při příjmu potravy existuje zpětná vazba podle fyziologické potřeby.
Zde je také nutno poznamenat, že složení potravy podle obsahu živin, a potažmo i podle jejích vizuálních charakteristik, v ranném věku kuřat prokazatelně ovlivňuje vývoj gastrointestinálního traktu, což se týká například délky střeva v dospělosti. Na tom pak logicky závisí i schopnost konverze krmiva (zjištěno i u divokých kachen). Pro orientaci v této problematice uvádíme základní obsahy živin ve vybraných druzích potravy tetřívka v připojené tabulce.
Dusíkaté látky (N-látky) jsou bílkoviny - stavební kameny organizmů a mezi bezdusíkaté látky výtažkové (BNLV) patří škrob, cukry, pektin, a jedná se o snadno stravitelné zdroje energie, pohotovostní i zásobní. Zvýšený obsah tuků a N-látek v některých speciálních krmných směsích má za cíl uvést ptáky do dobré kondice, s vyššími energetickými zásobami, tak aby jedinci vypuštění do volnosti snadněji přežili první období po vypuštění.
V této fázi dochází v důsledku změny stanoviště a nabídky potravy včetně stresu k poklesu hmotnosti jedinců až o 25 i více procent. To se potvrdilo například u tetřívků, jejichž hmotnost klesala po přemístění do jiné (větší) voliéry, pokud došlo ke snížení počtu druhů semen v předkládané potravě.
S výše uvedeným pak bezpochyby souvisí i to, že reintrodukční programy, programy posilování přírodních populací ptáků, nebo přežívání uměle odchovaných bažantů je považováno za neefektivní z důvodů vysoké mortality odchovaných jedinců ve volnosti (samozřejmě se to netýká jen problematiky potravy).
V současnosti se objevují nové dílčí poznatky identifikující hlavní příčiny těchto neúspěchů. Kromě behaviorálních problémů pramenících částečně ze zavedení technologií umělého odchovu jako je „optimalizace“ tepelného režimu nebo nemožnost učení kuřat od matky, se jako podstatný problém jeví i výživa. Objevily se informace o značném a ireverzibilním (nevratném) dopadu potravy mladých ptáků pro jejich další vývoj a status v dospělosti.
Nové poznatky také ukazují na to, že odchov ptáků připravovaných pro trvalý život ve volnosti pomocí „umělých krmiv“ ve formě granulí nebo šrotů se na rozdíl od přirozené potravy rozhodně nejeví jako ideální. Proto je třeba již v prvních fázích života kuřat podávat současně s granulemi i přirozená krmiva, se kterými se ptáci setkají ve volnosti.
Z hlediska fyziologického i z hlediska etologického není třeba o této skutečnosti pochybovat, i když v praxi to zatím není tak docela akceptováno. Náš příspěvek rozhodně není směrován proti využívání průmyslově vyráběných krmiv, ale cílem je upozornit na některá specifika krmení jedinců, připravovaných na život ve volnosti.
Ing. František HAVRÁNEK, CSc.,
doc. Ing. Boris HUČKO, CSc.
Ing. Richard ŠEVČÍK, Ph.D.
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i.
Česká zemědělská univerzita Praha