Časopis Myslivost

U zbraně z druhé ruky stojíte vždy před zásadním rozhodnutím – chcete zbraň pro skutečné praktické používání, nebo chcete zbraň jako předmět s historickou a často i uměleckou hodnotou, případně zbraň máte jako tzv. předmět zvláštní obliby?
Já sám mám takhle kozlici Holek s výměnným brokovým a kulobrokovým hlavňovým svazkem po svém tátovi. A občas ji vyndám z trezoru, vyčistím, zkontroluji, zda někde nezačíná korodovat a zase ji uložím do starého obnošeného pouzdra z hrubého plátna a vrátím do trezoru. Taková zbraň má pochopitelně pro mne mnohem širší a větší hodnotu než jen jako zbraň pro běžný praktický výkon práva myslivosti v honitbě.
 

 
Pokud chcete zbraň s historickou hodnotou, mějte na paměti zásadu: Kupuj zbraň, ne příběh. To znamená, že pokud kupujete zbraň s příběhem, pak ten příběh musí být doložitelný. Například u většiny anglických zbraní vám ty opravdu „velké firmy“, jako je např. Holland & Holland, Rigby nebo Westley and Richards jsou schopny dodnes říci, kdo byl prvním majitelem a kdo a kdy případně jejich do firmy zaslal ke kontrole, vyčištění nebo opravě.
Německé a rakouské firmy jako Merkel či Sauer und Sohn, jako Johannes Peterlongo a další ferlašské firmy jsou na tom hůř, válka většinou zničila firemní archivy. Pomoci mohou záznamy ze zkušeben, neboť většina starších zbraní za svůj život prošla zkušebnou a zanechala tam svoji stopu.
Další variantou jsou aukční domy. Americký James D. Julia a jeho skvělé katalogy mi byly cennou pomůckou a i po jeho sloučení s Morphy Auctions zde najdete cenné informace.
K evropským zbraním stojí za prozkoumání katalogy německé aukční firmy Hermann Historica nebo rakouský Joh. Springer's Erben. Pokud vládnete nějakým cizím jazykem, ideální je angličtina, doplněná třeba ještě i němčinou, zkuste prozkoumat internet nebo najděte jazykově vybaveného kamaráda, který vám s průzkumem pomůže. Hledání může skončit neúspěchem, ale také může jít o docela napínavou zábavu, porovnatelnou s dobrou detektivkou.
Jinou variantou je obrátit se na osudní znalce nebo muzejníky. Počítejte s tím, že znalci nebo muzejníci si mohou říci o nějakou finanční odměnu, zejména pokud byste chtěli nějaký psaný výstup – posudek. Na druhou stranu, psaný posudek znalce s razítkem je již jen těžko zpochybnitelný.
 

 
Jiná situace nastává, když chceme zbraň z druhé ruky používat k lovu. Tam je situace tak trochu podobná nové zbrani. Napřed zkuste, zda vám vůbec zbraň bude sedět v rameni. Pokud ano, zvažte celkový stav zbraně, zejména vývrtu.
Požádejte o možnost udělat ze zbraně nástřelku stačí tři  rány na 50 metrů pro základní orientaci. Za dotaz nic nedáte, druhá strana má možnost odmítnout. Pokud odmítne, zkuste aspoň jednoduché dvě orientační zkoušky.
První zkouška: zkuste zasunout náboj střelou do ústí hlavně. Pokud jde zasunout do ústí tak hluboko, že se ústí nábojnice dotkne ústí hlavně, je vývrt opotřebovaný a hlaveň s vysokou pravděpodobností nebude přesná. Tady je praktická zkouška na střelnici podle mě nezbytností.
Ale nezoufejte. Pokud je poškozené či opotřebené pouze ústí hlavně, může puškař hlaveň zkrátit a udělat ústí nové. Zkrácení hlavně se není třeba bát, trend posledních let je zkracování hlavní, ještě před dvaceti lety byly hlavně kulovnic dlouhé kolem 60 cm, dnes jsou běžně o 5 až 10 cm kratší. Tomu se přizpůsobili i výrobci nábojů, které dnes jsou optimalizované na kratší hlavně. Učebnicovým příkladem tohoto vývoje jsou hlavně a náboje ráže 308 Winchester.
Druhá zkouška: vezměte nábojnici vystřelenou z kupované zbraně a zkuste ji vložit do jiné zbraně stejné ráže. Pokud to nejde, je celkem pravděpodobné, že zbraň má velkou závěrovou vůli nebo volnou komoru. Opět, tohle je jenom orientační zkouška, jistotu přinese použití kalibru, například u puškaře nebo konečný verdikt – předložit zbraň ke kontrole na zkušebnu.
V případě zbraní s lůžkovým závěrem se sklopnými hlavněmi doporučuji aplikovat test, který jeden můj znalý přítel nazývá chřestýší test. Vložte do hlavní prázdnou nebo školní nábojnici, zavřete závěr. Vztyčte zbraň do svislé polohy hlavněmi vzhůru. Ráznými pohyby zápěstí pohybujte zbraní do všech zbraní. Jakékoliv pocitově zjevné a hlavně kovovými zvuky doprovázené vůle – chřestění – s výjimkou cinkání poutek na nosný řemen jsou indikací, že vůle v mechanismu zbraně jsou příliš velké. Prohlídka zbraně a posouzení jejího stavu znalým puškařem nebo její předložení ke kontrole na zkušebně jsou v takovém případě jednoznačně na místě.
Zamyslete se také nad ráží vámi vybrané zbraně. U zbraně s historickou a uměleckou hodnotou nebývá dostupnost nábojů kritická, ale pro zbraň pro lovecké účely potřebujete ráži, ve které jste schopni sehnat náboje. Situace je dnes mnohem lepší, než v dobách mých začátků před více než čtyřiceti lety. Tehdy, pokud jste měl zbraň v ráži, kterou „někdo nahoře“ označil za neperspektivní, jste měli v podstatě utrum. Dnes je dostupnost okrajových a historických ráží mnohem lepší, ale počítejte s tím, že cena za náboj může vyrůst hodně vysoko. V extrémním případě si můžete pomoci přebíjením.
 

 
Ať již si zbraň z druhé ruky kupujete z jakéhokoliv důvodu, doporučuji se držet následujícího postupu:
 
1. Rozmyslete si, proč chcete (další) kulovnici a zamyslete se, jaký druh zbraně je k tomuto účelu ideální. Udělejte si průzkum internetu, prodejen ve vašem okolí a poptejte se kamarádů, jak by potřebu řešili oni.  Teprve pak začněte vlastní nákupní proces. 
 
2. Důkladná kontrola, respektive vizuální prohlídka celé zbraně. Zejména dávejte pozor na uzamykací elementy závěru. Jakékoliv praskliny jsou dostatečným důvodem k okamžitému vyřazení zbraně z dalšího výběru.
Pokud máte z nějakého důvodu na zkoumané zbrani i nadále zájem, doporučuji předložit zbraň ke kontrola na zkušebnu.
Vynikající pomůckou při prohlídce je lupa, pokud možno o průměru aspoň 5, lépe ale 7 až 10 cm. Vady na povrchové úpravě (ať již kovu nebo dřeva) mají většinou poměrně jednoduché řešení, jakákoliv plíseň, dřevokazná houba či hmyz nebo rozpad dřeva (zkřenčení, „perníkové dřevo“) jsou vážný problém a vedou k nové pažbě.
 
3. Kontrola vývrtu. Dvě jednoduché orientační zkoušky jsou popsány výše. Vývrt by měl být lesklý a čistý. U starších zbraní z pozůstalosti se můžete setkat se situací, kdy vývrt je zanesen prachem a zaschlým olejem či dokonce vazelínou. Zeptejte se prodávajícího, zda můžete vývrt vyčistit. Zaschlé vrstvy oleje uvolní koudelníček namočený v petroleji, následovaný mosazným kartáčkem a znovu koudelníček s petrolejem, nylonový kartáček, petrolej, a nakonec čistým hadříkem vytřít dosucha.
Pokud jsou ve vývrtu šedivé matné skvrny, domnívám se, že to nemusí být nutně důvod k zamítnutí zbraně. Dokonce ani vypadané důlky ve vývrtu, pokud nejsou přímo u ústí, nemusí zbraň vyřadit z výběru. Jsou ale indikací, že zbraň si zaslouží větší pozornost, například inspekci vývrtu pomocí kamery. Jako minimum bych se snažil dohodnout si zkušební nástřelku na střelnici a posouzení znalým puškařem.
Nevyhovující hlaveň nemusí nutně znamenat konec. U opakovacích kulovnic s válcovým odsuvným závěrem (mauserovek, remingtonek, mannlicherovek …) není pro znalého puškaře výměna hlavně nijak extrémně náročná. U vícehlavňových zbraní je výměna hlavně ve svazku mnohem, mnohem složitější a také násobně dražší, ale v zásadě je také možná.
 
4. Kontrola spoušťového mechanismu a pojistky. Do komory vložte školní náboj, napněte mechanismus zbraně a spusťte. Spoušť by měla mít hladký, rovnoměrný chod. Snadná kontrola rovnoměrnosti se dá provést například pomocí PET láhve s vodou (1 litr vody = 1 kilogram), které uděláme z provázku závěs, za který vodou naplněnou láhev zavěsíme na spoušť a pomalu zdviháme. Postupně doléváme vodu, až láhev stiskne svou vahou spoušť. 
Kolísání odporu spouště v rozmezí 50 gramů (tj 0,05 litru, půl deci, velký panák vody) je vcelku běžné. Kolísání odporu v rozmezí 100 gramů (deci vody) je pro mě osobně na hraně přijatelnosti. Pokud spoušť drhne, je to horší a doporučuji konzultaci se znalým puškařem. Podle mé zkušenosti je schopen „zachránit“ i extrémně tvrdou nebo korozí napadenou spoušť.
U pojistky sledujte, zda je její poloha jistá, tj. zda nezůstává v neurčitých polohách (mimo polohu zajištěno / odjištěno), zda je spolehlivá (nedovolí odpálení při zajištěné zbrani) a zda nedochází k samovolnému odjištění – viz následující odstavec o pádové zkoušce. 
Zkuste si, zda hmatník pojistky umožňuje její jisté a bezpečné ovládání i v rukavicích, pletené rukavice jsou náročnější zkouška než kožené rukavice.
Jakýkoliv problém s pojistkou je dostatečný důvod pro vyřazení zbraně z výběru. Zatímco spoušť se dá zachránit skoro vždycky, potíže s pojistkou vedou většinou k drahým opravám, ne vždy se potíž podaří odstranit (na staré zbraně nemusí být k dispozici náhradní díly).
 
5. Improvizovaná pádová zkouška. Na podlahu dejte vrstvu asi 1 cm silnou vrstvu starých novin nebo kus karimatky. S prázdnou komorou napněte bicí a spoušťový mechanismus.  Nechte pušku dopadnout botkou na noviny nebo karimatku. Pád by měl začít alespoň s botkou ve výši pasu. Pád nesmí způsobit spuštění bicího a spoušťového mechanismu.
Pokud má zbraň napínáček, udělejte zkoušku i s napnutým napínáčkem. Zkontrolujte, zda pád nezpůsobí odjištění zbraně. Pokud zbraň nevyhoví, doporučuji ji svěřit znalému puškaři k opravě.
 
6. Pokud je kdekoliv na povrchu jakákoliv známka koroze, zeptejte se, zda je možné vyjmout systém z pažby. Tohle je činnost, kterou by měl provádět znalý puškař, ale jasně ukáže, jak je tom zbraň jako celek, i tam, kam normální uživatel nevidí.
Na vyjmutém systému lze zkontrolovat, zda bicí a spoušťový mechanismus není napaden korozí nebo ucpán zaschlým mazivem (to je mimochodem typická příčina častého „tuplování“ kozlic ZH, kdy stisk jedné spouště odpaluje obě hlavně).
Ostatně prohlídku znalým puškařem doporučuji vždy, puškař při zjištění nějakého problému je schopen rovnou odhadnout opravitelnost a případně opravu ocenit.
 

 
Nákup zbraně, pokud jste rozumní, není ať tak velké riziko, jak se dnes někdy traduje. Životnost palné zbraně je nečekaně velká, stoletá kulovnice může pořád ještě střílet a sloužit, znám ve svém okolí případy stoletých mannlicherovek či mauzerovek, se kterými jejich majitelé dodnes úspěšně loví.  A nemusí se jednat o otlučené „křapky“, naopak.
Udržovaná kulovnice může dobře vypadat i po mnoha desítkách let služby. A pokud už opotřebení povrchu překročilo stádium atraktivní patiny, lze povrch zbraně nechat repasovat. V mnoha případech může relativně prostou, a hlavně nikoliv neúnosně drahou, ale kvalitně provedenou obnovou povrchové úpravy vzniknout skutečná kráska, která vám nebude dělat hanbu ani na „panském honu“.  To je případ zachovalých či dobře repasovaných brněnských Zetek nebo ZG 47 – „galašek“.
Je ale dobré si uvědomit, že u opravdu kvalitních zbraní, zejména s historickou nebo uměleckou hodnotou, může necitlivá obnova povrchu nenapravitelně poškodit hodnotu původně cenné zbraně. To platí zejména o nekvalifikovaných zásazích do rytin a řezeb. „Napadení nadšeným kutilem“ je pro takové zbraně většinou smrtelná diagnóza a pokud uvažujete o renovaci kvalitní historické zbraně, doporučuji důrazně konzultaci se znalci, ať již s odborníky historiky či restaurátory z muzejního prostředí nebo aspoň znalým puškařem, který již několik takových prací udělal a je schopen je doložit. Pokora a obezřetnost jsou základními požadavky na každou takovou renovaci. Významně ublížit i velmi dobře zachovalé zbrani je bohužel nečekaně snadné.
Snad ještě víc, než u nových zbraní doporučuji si předem rozmyslet, co chci a za jakým účelem. Nebuďte paličatí a nechte si poradit v prodejně. Snad všechny velké firmy nebo prodejny mají komisní prodej a ve své nabídce se většinou velmi dobře vyznají. Nechte si poradit.
 
Nabídka použitých zbraní je na našem trhu opravdu bohatá, například takových „zetháček“ je na trhu, jako když lopatou hází. V takovém případě si můžeme dovolit být vybíraví. Stejně tak časté jsou například brokové dvojky Brno ZP, které ale se v průběhu času vyráběly z různých druhů oceli. „Zetpéčka“ dnes jsou často předmětem přestavby na docela hezké kulové dvojáky. Ale je nutné vybrat zbraň, která kvalitou materiálu odpovídá zvolené ráži a výběr by měl tedy určitě udělat znalý puškař, ideálně ten, který bude přestavbu provádět.
Pokud tedy kupujete zbraň jako polotovar pro další přestavbu, neváhejte a obraťte postup – najděte puškaře, který je přestavbu schopný udělat, ujasněte si, co a proč chcete a zapojte ho hned od začátku
 
Na závěr mi dovolte následující. Předložení zbraně ke kontrole není v ČR při prodeji povinné, ale je to jistota. Pokud si nejste jisti stavem zbraně, kontrola na zkušebně dá jednoznačnou odpověď. Nebude to možná odpověď na otázku historie zbraně, ale bude jednoznačná z hlediska její bezpečnosti. A náklady na zkoušku zbraně na zkušebně jsou zanedbatelné v porovnání s následky potenciální havárie zbraně.
 
Ing. Martin HELEBRANT
 

kulovnice ZG47 "galaška" mají vynikající spoušťový mechanismus a šťastné profily hlavní. Na snímku atypická "galaška" s pažbou vojenského typu s nadpažbím. Funguje spolehlivě a precizně. S ohledem na konzervativní ráži (7x57) se dá očekávat ještě dlouhá životnost.
 

celopažbený elegán s přímotažným závěrem se narodil jako rakousko- uherský armádní Repetierstutzen 1895, vyrobený Oesterreichische Waffen Fabrik Aktien Geselschaft ve Štýru, ve své době největší zbrojovkou světa, přerážovaný po roce 1930 na ráži 8x56R (E0 asi 3200 Joule). Do života jej vrátila možnost přebíjení nábojů (matrice dělá např. Lee Precision, střely začal znovu vyrábět Hornady i další) a vlastník dokonce sehnal nové nábojové rámečky, bez kterých by se zbraň nedala používat jako opakovačka. Kulovnice dostala novou celopažbu s výrazným tulipánem a jednoduchou řezbou na hlavišti a spouštový mechanismus s německým napínáčkem. Slouží dodnes, na naháňkách si nezadá s moderními Blasery.
 

Holandský Infaterij geweer 1895 v ráži 6,5x53R (E0 asi 2800 až 3200 Joule) přepažbený a novým spoušťovým mechanismem s německým napínáčkem. Možnost přebíjení a hlavně získání tří nábojových rámečků (bez kterých zbraň nebude fungovat jako opakovačka) ji vrátila do života, dokonce i  dobovým puškohledem  Zbraň byla vyroben v licenci v holandské státní zbrojovce v Hembrug. Zbraň vychází z Mannlicher 1903, tedy má válcový odsuvný závěr.


 nábojový rámeček do holandského Infanterij geweer 1895. Ve své době byl Mannlicherův systém zásobování zbraně náboji s rámečkem a nábojovou schránkou jeden z nejprogresivnějších způsobů nabíjení kulovnic, ale dnes je to spíš problém, Pokud ztratíte rámečky, nelze nabíjet zbraň jinak než jednotlivými náboji přímo do hlavně.
 

 Kulovnice Mannlicher model 1903 známá spíš jako Mannlicher Schoenauer spojuje Mannlicherův závěr s Shoenauerovým cívkovým zásobníkem. Původně vznikla jako řecká armádní puška v ráži 6.5x54 Mannlicher (E0 asi 3000 Joule), ale záhy se stala jediným skutečným konkurentem mauserových kulovnic. Tahle má za sebou také již dobrých sto let služby, již z výroby je osazena německým napínáčkem a ačkoliv má pořád ještě původní zaměřovací dalekohled Dr. W. Gerard s 4,5x zvětšením na klapkové montáži, je podle majitele i dnes skvělou loveckou zbraní, použitelnou od srnčího po jeleny. Náboje jsou pořád poměrně dobře dostupné.