Kdy a jak jste začal hokejem a ve kterých týmech jste hrál?
Já jsem se narodil v Hodoníně, táta mne ve čtyřech letech přivedl na zimák, to byly moje začátky hokeje, ale zkoušel jsem i tenis a jiné sporty. V Hodoníně jsem byl do mladšího dorostu, z něj jsem šel do Budějovic, tady jsem byl další dva roky. Další dva roky jsem to zkoušel s hokejem v Kanadě a v Americe, hrál jsem tam juniorskou soutěž. Prošel jsem ještě týmy v Jihlavě a Havířově, ale už jsem se vrátil zpět sem, hokejově i životně jsem zakotvil v Budějovicích. Jsem tu doma, mám tu zázemí, přítelkyni, rodinu, máme tu barák, mám tu taky myslivost. Hraju v obraně, zkusil jsem to párkrát i v útoku.
A co reprezentace?
Koho by to nebyl sen, ale tam jsem se zatím nedostal, ale uvidím, co bude dál.
Jak jste se dostal k myslivosti?
V mé rodině myslivci nebyli, i když na chatě měli jsme nějaké trofeje, ale co vím já, tak z rodiny nikdo asi myslivost nedělal. Dostal jsem se k myslivosti díky partnerce, celá její rodina žije myslivostí, dva švagrové i tchán. A u mne osobně to nastartovalo, když jsme si pořídili maďarského ohaře. Chtěl jsem pro něj udělat maximum, začalo to výcvikem, zkouškami, až mne přes kynologii myslivost chytla na sto procent. Oslovil mne pojem myslivosti jako celek, vše, co s myslivostí souvisí.
Kdy jste měl čas udělat zkoušky?
Bylo náročné skloubit sport a učení, učil jsem se po volných chvilkách mezi tréninky a zápasy. Naštěstí jsem měl blízko honitbu, kde jsem mohl projít adepturou a získávat i praktické zkušenosti. Bylo to už tady v Budějovicích a pravda, bylo to někdy náročné.
Co vás na myslivosti nejvíc baví?
Samotný lov je vlastně adrenalin, podobně jako ve sportu, ale mne opravdu oslovilo i starání se o zvěř, vše, co k pojmu myslivost patří ve smyslu porozumění víc přírodě. Dřív jsem k přírodě neměl takový vztah, takové znalosti, takže jsem získal další obor, který když jsem do detailu poznal, tak mne silně oslovil.
A i nadále se myslivecky vzděláváte?
Samozřejmě odebírám každý měsíc časopis. Z počátku jsem ležel v odborných publikacích, bavilo mne učit se na zkoušky, přítelkyně mi až hubovala, že se mnou není řeč, že jen ležím v myslivosti.
Kde aktuálně máte myslivecké vyžití?
Jsem v honitbě hned kousek od Budějovic, takže se to dá docela sladit s mým sportovním životem, mám to blízko z domova. Myslivosti dávám poměrně hodně času, musím ale skloubit všechno, hokej, rodinu, myslivost, to jsou všechno tři hlavní aspekty, když se chce, tak se dá skloubit všechno.
Když sednete na kazatelnu, je to pro vás relax, nebo vám běží hlavou neproměněné šance či meditování o příštím soupeři na ledě?
V tom je právě pěkná myslivost, že si sednu na posed, mám klid, můžu hlavu vypnout, nemusím přemýšlet nad hokejem, protože ho i tak mám dost. Myslivost je jiný směr, místo, kde si můžu odpočinout, vypnout hlavu a soustředit se na jiné věci.
Když jste v honitbě, tak preferujete čekat na posedu nebo raději šouláte?
Já většinou kombinuji, rád si sednu, rád si počkám v klidu, ale taky si rád došoulám za zvěří. Přece jen šoulání je taky adrenalin a nějaká schopnost se ke zvěři přiblížit. Většinou začínám na kazatelně a podle situace můžu změnit působiště, můžu došoulat jinam.
Je výhodou, když jste vytrénovaný vrcholový sportovec, že máte nejen fyzičku, ale z hokeje určitě i postřeh, dá se to využít při šoulačce?
Já mám velkou postavu, jsem robustnější, těžší, takže o to opatrnější musím v honitbě při šoulání být, obzvlášť když je sníh, trošku namrzlo. V některých ohledech je ale asi opravdu jistá pohybová průprava a pohyblivost výhodou, dokážu se rychleji přikrčit, snažím se líp našlapovat, překonávat překážky. Ale nemyslím si, že by to byla zas až tak velká výhoda, postřeh, to asi z hokeje mám, základem je jistá životní disciplína.
Jakou zvěř nejčastěji lovíte?
Máme v honitbě velký počet divokých prasat, máme srnčí a pár kusů daňčího. Už se objevuje i nějaká drobná, jdou počty nahoru, takže to je super. Tak snad se nestane nic, že by přišel nějaký mor.
To je společenstevní honitba?
Ano, jsem tam členem, ale členem ČMMJ nejsem. Pokud někde nehrajeme venku, tak rád dojdu do spolku na schůze, popovídáme s myslivci, trávím s nimi rád volný čas. Každý rok děláme kazatelny nebo stavíme posedy a další potřebná zařízení nebo činnosti v honitbě.
Já myslím, že máme dobrý vztah. Máme tam spoustu starších členů a musím říct, že mě podporují. Ví, že třeba časově se nemám čas na brigádu, tak se domluvíme na jindy. Vychází mi vstříc, chodí mě podporovat na zápasy, zavoláme si. Takže vztah je fakt dobrý.
Chcete se pochlubit nějakými trofejemi? Máte třeba silného srnce?
Letos se mi povedl silný srnec, krásně perlený odspodu až nahoru, byl raritní. Vloni se mi povedl i slušný daněk. Protože zatím daňčí zvěře v honitbě moc není, tak byla povolenka na dva kusy pro kolegy k šedesátinám. Ale protože se jim nedařilo ulovit, uvolnil se lov i pro ostatní členy a já měl to štěstí, že jsem daňka na poslední chvíli ulovil já.
Máte čas a možnost jezdit lovit někam jinam?
Máme v týmu nějaké pauzy, volné dny, občas víkendy, volno v létě, takže určitě se čas najde zajet i jinam. Jeden švagr působí na Karlovarsku, kde má honitbu, takže tam k němu jezdím. Hospodář je velice slušný chlap a není problém tam kdykoliv přijet. Strávil jsem tam v honitbě už hodně času, něco nalovil, zažil řadu vyprávění a vyslechl plno historek mezi kamarády. Můžu se tak dostat i mezi jiné lidi, do jiného prostředí, vidět jinou zvěř, například tady nemáme zatím siku. Ale jezdím tam i na různé brigády a práce v jiném kolektivu.
Když ulovíte, co se zvěřinou?
Já mám rád maso, zvěřinu obzvlášť, dokážu se o úlovky postarat, vyvrhnout, stáhnout, rozbourat, to mě baví. Tchán mne to vše naučil, mám spoustu hodin s ním při zpracování zvěřiny. A zvěřina je pro sportovce dobrý příjem bílkovin, mám rád jak zvěřinu černé i daňčí, z Karlovarska pak i sičí. Když jedu na Karlovarsko, tak pokud je možnost, vždy si nějakou zvěřinu přivezu.
Vaše přítelkyně, když je z myslivecké rodiny, asi nemá problém zpracovat zvěřinu v kuchyni. Pomáháte jí i s kulinařením?
Já jí vše připravím, přítelkyně je šikovná, umí se postarat, když je potřeba, tak samozřejmě pomůžu, ale vaření nechávám na ní.
Přinesete taky něco spoluhráčům a neodsuzují vás?
Ne, neodsuzují, naopak, s některými spoluhráči jsem už i byl v honitbě. Pochutnali si už i na klobásách, párcích, zvěřina jim chutnala. A taky si rádi vyslechnou zážitky, zajímají se, co jsem zažil a ani náhodou mne neodsuzují, ví, že jsem myslivec a úspěchy mi přejí. Bohužel z nich ale nikdo myslivec není, aspoň tam mám rybáře.
Ani když jsem byl v Americe, kde je trochu jiný náhled na lov, i když jsem nebyl v té době ještě myslivec, jsem se nesetkal se spoluhráčem lovcem. Sleduji videa, jak se loví v Americe a ten jejich systém je opravdu odlišný. Zajímám se i jak funguje myslivost a lov v jiných zemích, ale tady jsem spokojený. Snad já jako pejskař bych si přál víc individuálního lovu se psem na drobnou, v poslední době se na tom pracuje a mohlo by se to možná taky změnit.
Jak vidíte z pohledu mladého člověka sportovce, nadšeného pro myslivost, odsudek společnosti na myslivce? Vnímáte vůbec nějaké narážky na myslivce?
Já se nebojím zmiňovat, že jsem myslivec, stojím si za tím a nestydím se za to. K myslivosti patří spousta práce a zvěř se musí regulovat. Kdyby nebylo myslivců, jak by to asi vypadalo? Zatím jsem se nesetkal v mém osobním životě, že by mě někdo odsuzoval za myslivost nebo by mě veřejně nařknul z toho, že jsem myslivec.
Ale měli bychom jako myslivci dělat víc, abychom se obhájili, musíme víc vysvětlovat, veřejnost myslivost nezná, ale o to rychleji si udělá špatný názor, pokud nedokážeme jasně a srozumitelně vysvětlit, co je myslivost.
Na závěr bych chtěl poděkovat spolkům, kam mohu jezdit, kde mohu vykonávat právo myslivosti, poděkovat všem, kteří mi umožňují vykonávat krásnou zálibu jménem myslivost.
připravil Jiří KASINA