Velmi častou příčinou zlomení lodyh bývají zejména v dnešní době stále častěji používaná drátěná oplocení lesních kultur a pastvin, do nichž vyrušená nebo štvaná srnčí zvěř často naráží.
Nárazem do plotu či jiné pevné překážky v době, kdy mají srnci parůžky v růstu, dochází ke zlomeninám různého rozsahu.
Pokud dojde k nevýznamné zlomenině, nemívá to z pravidla pro tvar parůžků téměř žádné vážné následky. Nalomená lodyha je většinou pevně fixována relativně silnou kůží lýčí, a pokud nedojde k dalšímu mechanickému poranění, zachovává si své přirozené postavení. Okolní tkáň takto vzniklé fraktury brzy zregeneruje a lodyha může pokračovat v růstu prakticky bez vážných následků a narušení symetrie. Na vytlučených parůžcích se dá toto místo poznat snad jen podle typické zduřeniny, resp. zbytnělé okolní tkáně.
Těžké fraktury rostoucí lodyhy
Při těžkých zlomeninách rostoucích parůžků, kdy kůže lýčí již nemůže fixovat přirozené postavení, a s tím spojený směr růstu, dochází k přetažení lýčí a okolního vaziva. Odlomená část lodyhy obyčejně svou hmotností poklesne a výrazně se tak odchýlí z osy svého původního růstu. Většinou se vychýlí do strany nebo dopředu.
Po následné regeneraci zlomeného místa dojde opět k pevnému spojení obou částí lodyhy a podle rozsahu a charakteru poranění cévního a nervového systému a zejména aktuálního stavu vývoje parůžků pokračuje lodyha v růstu, anebo je vývoj lodyhy definitivně ukončen.
Fraktury lodyh s poškozeným cévním a nervovým systémem
U zvláště závažných zlomenin, kde odlomená část lodyhy směřující k zemi nemůže být z důvodu částečně nebo zcela uzavřených cév a omezeného transferu krve dostatečně vyživována, dochází k jejímu postupnému odumírání. U těchto typů fraktur se vývoj postižené části lodyhy zcela zastaví a v případě, že se odlomená část nestihla spojit chrupavčitým pletivem s hlavní lodyhou, buďto odpadne, nebo následně zcela nedostatečně zosifikuje.
Odlomený pahýl, zejména jeho růstový vrchol, bývá většinou tmavý na pohmat drsný, křehký a nedokonale zmineralizovaný. Koncová část lodyhy pod místem zlomu může po delší úspěšné regeneraci vytvořit několik zcela nových růstových oblastí, z nichž vyrůstají útvary velmi podobné velkým perlám či výsadám anebo vyrůstají nové lodyhy, směřující částečně nebo zcela proti směru gravitace. Tyto nově vzniklé lodyhy mají již jen omezenou schopnost dalšího větvení.
Zlomeniny lodyh v pokročilém stádiu růstu
Jestliže k poranění či ke zlomení lodyhy dojde v pokročilém stádiu růstu, okolí tohoto místa se zpravidla rychle zregeneruje a růstový vrchol nad místem poranění, resp. zlomu, se podle míry poškození cévního a nervového systému opět vzpřímí, resp. otáčí proti směru gravitace, čímž parůžek pokračuje v dalším růstu. Podobné úkazy jako u růstových defektů srnčích parůžků můžeme pozorovat i v rostlinné říši. Zlomená či nalomená větvička, u které je alespoň částečně zachován systém výživy, má tendenci pokračovat v růstu proti směru gravitace.
Poškození vytlučených parůžků
Opticky nejzřetelnější, a také velmi snadno rozpoznatelné, jsou mechanické zlomeniny lodyh nebo výsad již vytlučeného, tedy plně mineralizovaného paroží. Tato mechanická poškození jsou nejčastěji zapříčiněna souboji s jiným srncem, značením teritorií, ale také například intenzivním strouháním, kdy na kmínku vegetace srnec agresivně demonstruje svoji vitalitu a fyzickou zdatnost.
Mechanickým zlomením je nejčastěji postiženo architektonicky úzce stavěné paroží s nevýraznou rozlohou, na které působí vklíněná větev, nebo potenciální parůžek soupeře při souboji, značnou páčivou silou. Srnec ve snaze vysvobodit se začne vyvíjet obrovskou mechanickou sílu, a pokud se nevylomí pučnice, zlomí se celá lodyha nebo alespoň její významná část.
Autentický příklad z praxe
Ve svém chovném zařízení jsem jednou pozoroval pětiletého srnce, který při souboji se srncem z vedlejšího výběhu si zaklínil parůžky mezi oplocení a ve snaze se vyprostit si zlomil terminální část lodyhy se zadní výsadou.
V době podzimního shazování parůžků jsem zjistil, že srnec si při vyprošťování částečně poškodil i pučnici. O tom svědčila skutečnost, že na pečeti byla opticky patrná odlomená část pučnice a okolí tohoto místa bylo napadeno infekcí s množstvím zhnisané a silně zapáchající tkáně. Obrazové materiály výstižně zachycují všechny výše popisované skutečnosti.
Zlomené lodyhy, jejichž zjevnou příčinou je mechanické poškození, stejně jako nejrůznější útvary vzniklé následkem fyzického poškození parůžku v době růstu, mají jedno společné – tyto parůžky jsou běžně shazovány a následné parůžky vyrůstají zcela běžného tvaru s typickou architektonikou příslušného jedince. Poškození vytlučených parůžků mechanickou silou patří mezi nejběžnější a nejjednodušší formy tvarových změn a deformací.
Pavel SCHERER
člen Ústřední hodnotitelské komise trofejí
a Klubu autorů
