Paní poslankyně, jaký je Váš vztah k přírodě a krajině?
Krajina je prostor, kde lidé pracují, žijí a zároveň nesou odpovědnost. Jsem z moravského venkova a mnoho let působím jako starostka obce, takže krajinu vnímám nejen jako krásnou kulisu, ale jako organismus, který máme povinnost obhospodařovat a chránit. A to s rozumem a pokorou. Příroda nemůže být ideologické téma. Je to hodnota, která má dalším generacím umožnit kvalitní život, zároveň zajistit prostor pro hospodaření, produkci potravin a tradiční aktivity jako je myslivost.
Žijete na vesnici, kde častokrát veřejný život spoluvytvářejí místní hasiči a myslivci. Jaký je Váš vztah k myslivcům a myslivosti?
Myslivci ke komunitnímu životu v obci patří, stejně jako sportovci, hasiči, folklorní soubory. Myslivec není jen člověk s puškou, je to člověk, který spolupořádá akce pro děti, pomáhá obci při Dnech země, má detailní znalost místních poměrů.
K myslivcům mám respekt, jejich prvotním smyslem, který u nás v obci velmi silně vnímám, je právě starost o zvěř, o přírodu. Myslivost není jen koníček, je to velmi silně zakořeněná tradice, která má v ČR velkou historii.
Co považujete v myslivosti za důležité v dnešní době?
Jedním z hlavních bodů myslivecké činnosti je odpovědnost k počtu zvěře, k rovnováze mezi ochranou lesa, k zemědělské produkci, rovněž také k produkci potravin a v neposlední řadě je i k zachování biodiverzity.
Krajina je v současné době intenzivně využívána. Vnímám tlak na produkci potravin, velká sucha, potýkání se s kůrovcovou kalamitou, s obnovou lesa. Úkolem myslivců je i regulace stavů spárkaté zvěře, bez toho se lesní porosty velmi obtížně obnovují.
Myslivci jsou klíčovým partnerem vlastníků lesa, zemědělců a jejich pozice je více manažerská než kdy jindy. Jedná se o data, plánování, odpovědnost a spolupráci.
Jste členkou zemědělského výboru, kde a v čem vidíte největší problémy české krajiny a zemědělství?
Vidím několik zásadních témat, která je nutné řešit. Dlouhodobé sucho, zadržování vody v krajině, obnova lesů po kalamitách, eroze půdy, nastavení dotační politiky tak, aby podporovala aktivní hospodáře nikoliv administrativu.
Česká krajina potřebuje pestrost. To znamená menší půdní bloky, remízky, meze, vodní prvky. To prospěje nejen přírodě, ale i zvěři. Dále je nutné zemědělce nezatěžovat další administrativou, neřídit venkov od stolu bez znalosti místních podmínek.
Zákon o myslivosti byl v loňském roce ožehavé téma. Podílela jste se osobně nějak na návrhu jeho úprav či změn?
Téma jsem sledovala v rámci odborných diskuzí, probírala je s kolegy ze zemědělského výboru i se zástupci z praxe, a to nejen ze strany vlastníků, ale i myslivců. Můj názor je ten, že je důležité, aby navrhované změny nebyly motivovány emocemi, ale daty a reálnými dopady v terénu. Během projednávání byla zřetelná rozporuplnost a vůbec citlivost tohoto návrhu. Proto je klíčové hledat kompromis mezi právy vlastníků půdy a odpovědnosti uživatelů honiteb, ale přitom zároveň nesmíme zapomínat ani na ochranu krajiny.
A kde vidíte největší mezery stávajícího zákona o myslivosti?
Otázkou, která se dlouhodobě diskutuje, je vymahatelnost a odpovědnost za škody způsobené zvěří. Patří sem i efektivní plánování lovu zvěře, tak aby odpovídalo skutečnému stavu v honitbách. Myslivost by měla stát na přesných informacích, nikoliv jen na odhadech, a proto je aktuální a důležitá další výzva – digitalizace. Legislativa má vytvářet rámec, který umožní pružnější reakci na změnu v krajině.
Takže tím říkáte, že považujete za důležité upravit legislativně některé zákony ve vztahu k ochraně přírody a myslivosti?
Ano, ale legislativní změny by neměly být motivovány ideologií nebo tlakem jedné zájmové skupiny. Ochrana přírody a myslivost totiž nejsou protiklady, naopak při rozumném nastavení se mohou velmi dobře doplňovat. A i proto je důležité posílit spolupráci mezi myslivci, vlastníky půdy, lesníky, zemědělci a státní správou. Musíme podporovat dialog místo konfrontace, jen tak můžeme dosáhnout lepšího stavu naší krajiny bez zbytečných konfliktů.
Účastníte se nějakých akcí pořádaných myslivci, jako jsou plesy, zvěřinové hody?
Samozřejmě, jsem starostkou jihomoravské obce Vacenovice a myslivecký spolek má u nás v obci dlouholetou tradici. Každá akce pořádaná našimi myslivci je vítána nejenom mnou, ale všemi občany. Ale činnost tohoto spolku není postavena jen na pořádání kulturních akcí, naši myslivci se starají o krajinu, o zvěř a pomáhají s úklidem obce. Ale na co jsem hrdá jako starostka obce asi nejvíce, to je aktivita předsedkyně místního spolku Ireny Setinské, která spolu se svým synem Františkem v obci vzorně vede myslivecký kroužek Sojky. Už dvanáct let se věnují dětem na prvním stupni základní školy, poznávají okolí a zvěř, kterou potkávají na svých vycházkách, stopují, krmí, učí se nejen o mysliveckých tradicích, ale i myslivecké názvosloví. Je obdivuhodné, kolik času a energie vedoucí kroužku věnují dětem, aby jim přiblížili krásu přírody a myslivecké tradice. Právě i taková práce s mladou generací v rámci celé činnosti myslivců je pro budoucnost naší krajiny nesmírně důležitá.
Vidíte zvěřinu jako kvalitní surovinu z naší krajiny? Vaříte ze zvěřiny?
Zvěřinu miluji a celá moje rodina i vnoučata, a to i ta nejmenší. Vždyť zvěř je vyživována přirozeně, pohybuje se ve volné přírodě, zvěřina má nízký obsah tuku a hodně bílkovin. Není co řešit. Ze zvěřiny se dá připravit široká škála jídel. Od klasické české a až po moderní gastronomii. Steaky, minutky, guláše, zvěřina na smetaně. Se šípkovou nebo se zelím.
Co byste chtěla na závěr vzkázat myslivcům v České republice?
Myslivcům bych chtěla v prvé řadě poděkovat za důležitou práci, kterou dělají pro naši krajinu i venkov. Mnohdy je opomíjená a zůstává mimo pozornost veřejnosti. Myslivost není jen tradice, ale je to styl života, odpovědnost za stav zvěře, za rovnováhu v krajině za spolupráci s vlastníky půdy a hospodáři. Moc si přeji, aby si česká myslivost zachovala svou silnou tradici a zároveň dokázala být otevřená dialogu s veřejností. A budu moc ráda zájmy a činnost myslivců při jednáních v Parlamentu hájit a zastupovat.
připravil Lubomír HAJNÝ