Když jsem přijal pozvání na dvoudenní naháňku v historickém německém hrabství Laubach, moje očekávání byla směsicí známých motivů: lovecká touha, potřeba utéct z denního rytmu korporátu a konečně také příležitost znovu se potkat s kolegy novináři z různých koutů Evropy. V takových situacích člověk ví, proč se těší. Novinářské akce obvykle znamenají vysokou kvalitu organizace v krásném prostředí. Teprve na místě jsem pochopil, že tentokrát si odvezu nejen vzpomínky, ale i nový pohled na naháňky.
To, co jsem v Laubachu získal, přesáhlo běžný „lovecký zážitek“. Nebyla to jen dobře zorganizovaná akce. Bylo to připomenutí, že moderní lov je komplexní disciplína, ve které se etika, mentální připravenost, fyzická pohotovost a myslivcova výbava spojují do jednoho funkčního celku. Laubach mi připomněl, že vášeň, která nás spojuje, není jen o radosti a tradicích – je to závazek. Závazek k tomu, abychom se neustále zlepšovali, učili se a posouvali vlastní limity.
Krajina, kde se tradice nosí s respektem
Laubach v Essensku, někdejší sídlo hrabat ze Solms-Laubachu, nabízí mimořádné prostředí. Rozlehlé listnaté lesy, členitý terén, mladiny, nálety, ostrůvky maliní, a přitom decentní, všudypřítomné stopy staleté tradice. Je to místo, kde se myslivost pěstuje jako kulturní aktivita s hlubokým respektem k historii a krajině, nikoli jako pouhá kratochvíle znuděné šlechty.
Honitby v okolí poskytují domov populaci jelena, muflona, srnčí i černé zvěře. Během dvou dnů v terénu jsem si znovu ověřil jednu věc, kterou máme tendenci přehlížet: to, co se odehrává před lovem, během lovu i po něm, není jen „omáčka“. Je to investice do nás samotných, do prostředí a zvěře, a to ve formě průběhu i loveckého výsledku. A tím nemyslím jen výřad, ale také množství (ne)dohledané zvěře a vlastní čisté svědomí, že jsme udělali maximum pro bezproblémový průběh.
Střelnice hned po snídani
První den jsme nezačali rozdáním výbavy a nástupem k lovu, ale na střelnici. Ne kvůli nějaké marketingové povinnosti, kterou je nutné si odškrtnout, aby mohla začít zábava. Bylo to zahájení teoretické i praktické přípravy. Organizátoři dali od první minuty jasně najevo, že cílem nejsou desítky kusů na výřadu, ale minimalizace rizika a ověřená úroveň každého střelce. Lovecká etika tu nebyla přívěsek k programu. Byla jeho osou.
Ve výkladu opakovaně zazněla formulace, která se stala motorem celé akce: „Zůstaň přítomný – tělem i duchem.“ V jednoduché větě je schovaná podstata toho, co často třídí úspěšné a neúspěšné střelce.
Příprava na střelnici zahrnovala seznámení se výbavou, její individuální nastavení podle potřeb jednotlivců a otestování v simulovaných situacích lovu ve střeleckém kině. Cílem bylo uvědomit si, že kritický okamžik přijde nečekaně, rychle a často v podmínkách, které jsou neporovnatelně horší, než by si člověk přál. Úspěch není dílem náhody, na tu se nemůžeme spoléhat. Bezpečnost, kontrola a také schopnost říct si „ne“, když nejsou splněné základní podmínky, to jsou stavební kameny dobrého lovu.
Zbraň jako prodloužená ruka
Technická příprava na střelnici začala kontrolou nastavení sestavy zbraně, optiky, střeliva a loveckého řemene. Zde je dobré si uvědomit, že na střelnici jste obvykle jinak oblečení než venku, kde budete mít pravděpodobně nějakou vrstvu navíc. U puškohledu je proto vhodné upravit odsazení od oka, ale je nutné k němu srovnat také výšku lícnice a na zbrani si adekvátně nastavit odpor spouště. Je diametrální rozdíl být v suchu a klidu na střelnici a stát v mlze v hustém lese, kde slyšíte jen vzdálené signály a občasné prasknutí větve. Střelec a zbraň musejí fungovat jako jeden celek, bezešvý systém. Tady není prostor pro kompromisy a improvizaci.
Na akci jsme stříleli s kulovnicí
Sauer, konkrétně s modelem
505 ErgoLux ve dřevě, v ráži .308 Winchester. Kromě možnosti svépomocí nastavit spoušť (Quattro-Abzug) na odpor 350, 750, 1000 a 1250 gramů, což střelec ocení pro přizpůsobení dynamice naháňky, pro nás byla klíčová modularita a robustní ocelový rám. Ten zahrnuje nejen možnost rychlé změny ráže a výběr z mnoha dostupných variant, ale hlavně možnost volby pažbení (polymer, karbon, dřevo) a precizní nastavení celé sestavy na míru.
V praxi tedy v mém případě jednalo zejména o to, aby zbraň a její ovládání nepřinášely žádná překvapení, o to víc, že jsem ze své zbraně zvyklý na přímotažný závěr. Byl jsem mile překvapen, jak hladce a tiše pracuje klasický válcový odsuvný závěr s pouhým 60° úhlem otevření, což mi i při nutnosti rychlého přebíjení umožnilo zůstat ve stabilní poloze a nepřerušit kontakt s cílem. A musím uznat, že hladký chod závěru s DLC povrchem mi rychle pomohl k změně návyku přebíjet se zdvižením otevírací páky.
Optiku zastupoval
Zeiss V8 1.1–8×24. Pro naháňky je klíčové, že nejnižší zvětšení umožňuje střelbu s oběma otevřenýma očima. Na základní zvětšení máte fakticky kolimátor. Tato vlastnost je neocenitelná pro periferní vidění a rychlou reakci v dynamických situacích, kdy zvěř přichází nečekaně a člověk potřebuje vnímat prostor, nikoliv jen „tunel“ v puškohledu.
U naháňkové V8 jsem současně velmi ocenil velký eye-box, tedy velkorysý prostor, kam je možné založit hlavu a pořád mít plné zorné pole bez toho, aby vás puškohled trestal za každou drobnou nepřesnost v přilícení, kterou způsobí i třeba vesta pod bundou navíc. V pohybu a v zimních vrstvách je to přesně ta vlastnost, kterou ve specifikaci snadno přehlédnete, ale v praxi výrazně usnadňuje používání a zvyšuje komfort.
Kromě standardní křížové osnovy je pro V8 navíc dostupná i naháňková osnova, která podporuje vedení záměru a práci s předsazením.
V neposlední řadě musím pochválit sklo, kterým je Zeiss proslulý: kontrast a práce se zbytkovým světlem dávaly jistotu, že i při horší viditelnosti nepřicházíte o čitelnost scény. Intuitivní systém ovládání červeného bodu mi dovolil během dne snadno měnit světelný výkon tak, aby červený bod okamžitě stáhl oko do středu kříže, ale nezářil příliš kontrastně vůči celkovému charakteru scény. Maximální zvětšení jsem využil při obeznání srnčího kusu, který se mi na sto metrech schovával v divoké mladině.
Testované střelivo
RWS Driven Hunt je bezolověná alternativa (bez obsahu olova), s monolitickou měděnou konstrukcí, poniklováním a plochou špičkou uzavřenou polymerovým kloboučkem. Driven Hunt navrženo pro krátké až střední vzdálenosti typické pro naháňky. Hluboká dutina zajišťuje rychlou expanzi, vysoký přenos energie a spolehlivou tvorbu „houbičky“. Ano, netvoří se „kytička“, ale střela Driven Hunt tvoří celistvý kulový průměr.
V kontextu naháňky je pro mě klíčové, aby střelivo fungovalo konzistentně v celém rozsahu typických vzdáleností. Na blízko je nežádoucí, aby se střela roztříštila na fragmenty, a ve vzdálenosti nad 100 metrů musí ještě dostatečně zvětšit svůj průměr. Střela RWS Driven Hunt je na trhu už dva roky; o mých dalších zkušenostech si můžete přečíst v Myslivosti 9/2024.
Na střelnici jsme věnovali několik hodin tomu, aby zbraň seděla, měli jsme jistou polohu s i bez použití naháňkového řemene a abychom si otestovali lovecké situace v řízeném prostředí střeleckého kina.
Naháňka není statická střelba z posedu. Když se honci a psi rozběhnou, jste součástí živého organizmu a puška musí být připravená okamžitě. Pouhé „nějak to bude“ zde neobstojí. Trénink se tak stává investicí, ne nutným zlem, které si člověk odbude, aby měl klid.
Být střelcem v dlouhé chvíli
Jeden z nejsilnějších momentů, který mi z Laubachu utkvěl v paměti, nebyl ten, kdy zazněl výstřel, ale ty dlouhé tiché minuty před ním. Naháňka má zvláštní rytmus. Drama se neodehrává jen v okamžiku, kdy se zvěř objeví. Odehrává se v tiché pauze, kdy stojíte na stanovišti, je zima, mlha se plíží, větev praskne a vy nevíte, zda se za vteřinu nic nestane, nebo zda se otevře okno na jednu jedinou šanci.
Ticho může být hrozivé, zima prodlužuje každou minutu. Jakmile mysl uteče, například k telefonu, k rozboru nějakého proběhlého hovoru, k čemukoli, co vás rozptýlí, úroveň reakční schopnosti zákonitě klesá.
A když se kus objeví, bývá to rychlé a nečekané. Divočák najednou stojí na pár metrů, liška vystřelí z mlaziny, muflon proběhne mezi stromy a vy jste v tu chvíli myšlenkově jinde, a nedej Bože máte i odloženou zbraň, pak v takový moment už máte jen omezenou možnost reagovat tak, aby to odpovídalo vašemu střeleckému svědomí. Ne proto, že byste „neuměli střílet“, ale protože jste ztratili ten nejdražší zdroj: přítomnost.
Klíčem je spojení fyzického komfortu a stálé pozornosti. Oblečení, které udržuje tepelný komfort, je základ. Stejně tak zbraň, která je neustále v ruce ve správné, ihned akceschopné poloze. Měli jsme proto na zbraních specializovaný řemen Sauenhammer. Tenhle popruh s všitým okem pro ruku nabízí víc než pouhé nošení. Zbraň se „zapojí“ do těla, velké svaly paže ji stabilizují a střelec získá kontrolu navíc. V loveckém okamžiku to není hledání správné polohy, je to reakce.
Během čekání jsem si průběžně „nasucho“ ověřoval přilícení na kmeny a nerovnosti terénu. Testoval jsem, že mi puška sedí do ramene i ve vrstvách, že těžiště nepřekáží a že se dokážu vrátit do míření bez zbytečných kroků navíc. Když se pak v terénu ozval první výstřel, uvědomil jsem si, že tyto drobné rutiny mají smysl. Naháňka je o stovkách malých rozhodnutí těsně před výstřelem.
Dva dny v terénu
Po dni na střelnici jsme vyrazili do lesa. Dva lovecké dny proběhly v terénu, který tvořil převážně bukový les s ostrůvky mladých porostů a náletů. Laubach mi připomněl, že lov málokdy probíhá v „pohlednicovém“ terénu. Naopak často jste v místech, kde je viditelnost komplikovaná a pohyb zvěře je překvapením. V takových podmínkách je to skutečná výzva, nejedná se o izolované statické zvažování, ale o vlnu, která vás strhne a zanechává silné vzpomínky.
Viditelnost byla náročná a komplikovala ji všudypřítomná mlha. Viděl jsem lišku uhlířku, mihnout prase a muflony v dálce, ale ke střelecké příležitosti jsem se nedostal, i když jsem byl vždy schopen reagovat a zacílil. Necítil jsem zklamání, naopak, přijal jsem to jako součást myslivosti a pokory. Lov bez ohledu na skvělé prostředí není garance úspěchu. Je to proces, ve kterém hraje roli i to příslovečné štěstí. Ale když jsou základy připravené, i „neúspěch“ není zklamáním. Je výsledkem, který člověk umí přijmout bez potřeby to tlačit na sílu. A stále si můžu opakovat, že než riskantní výstřel, raději odjet domů v klidu. Ta nevystřelená rána je hned po úspěšném zásahu totiž ta druhá nejlepší, které je člověk schopný.
Výřady byly pestré: srnčí, divoká prasata, mufloni, mladé laně jelena evropského, více než šedesát kusů. Organizace fungovala výborně, signály a postupy byly disciplinované. Nejednalo se o náhodné pobíhání, ale o orchestr v organizaci honců, psů a stanovišť. Tlak postupoval klidně, psi byli nakrátko, takže se zvěř uvolňovala z krytů postupně a odcházela krokem, a ne v panickém trysku. Rány byly slyšet každou chvíli. Veškerá zvěř byla dosledována, zásahy byly všechny komorové, což už o něčem svědčí.
Atmosféru dokreslovala sdílená zkušenost s lidmi, kteří mají stejnou vášeň a zároveň stejnou úctu. Setkání s kolegy z jiných kultur mi znovu připomnělo, že i když máme odlišné lovecké zvyklosti, pojí nás stejná myšlenka a snaha vzájemně se o podělit o zkušenosti. V tom je evropská myslivost silná, v různorodosti, která má společný základ, kterým je úcta ke zvěři a láska k lovu.
Respekt, přátelství a pokora
Když se dva dny chýlily ke konci, stál jsem před branou zámku Laubach, poslouchal lovecké troubení a sledoval dění okolo. Uvědomil jsem si, že skutečný úspěch na naháňce nespočívá v tom, kolik kusů ulovíme. Spočívá v připravenosti technické, mentální i fyzické a v respektu ke zvěři a prostředí. Kvalitní technika, v tomto případě Sauer, Zeiss, RWS, Sauenhammer, je sice základ, ale největší proměnná je vždy člověk, jeho připravenost, pozornost, disciplína a pokora.
Můj vzkaz pro myslivce je tedy prostý - nehromaďte energii jen do výsledku. Věnujte čas tréninku na střelnici, doma „nasucho“ i v terénu. Buďte připraveni tělem i duchem. A především zůstaňte myslí na naháňce. Jakmile mysl uteče, jakmile rozptýlíte pozornost, ztrácíte moment, který rozhoduje. A rozhoduje právě proto, že trvá vždy jen malou chvíli a už ho nevrátíte.
Akci jsme zakončili společným obědem, výměnou zkušeností a radostnou diskusí. A i když jsem tentokrát jako jediný lovec neulovil nic, odnáším si víc než trofej. Odnáším si připomenutí, že lov je lekce pokory, techniky a vztahu k přírodě. Z Laubachu odcházím poučený, osvěžený a připravený znovu vyrazit nejen s řádně nastavenou výbavou, ale hlavně s pevným a disciplinovaným postojem, řádně nastavenou hlavou…
Akce byla organizovaná společností Sauenhammer za účasti Zeiss, Sauer a RWS. Moji výpravu technicky a materiálně podpořila společnost Kozap Uh. Brod spol. s r.o., za což děkuji.
Ing. Martin BROŽEK
Autor projektu a aplikace JduLovit.cz
Další obsah najdete heslem JduLovit na sociálních sítích a YouTube. Aplikaci JduLovit lze vyzkoušet zdarma (integrace fotopastí, světlo, počasí, lovecký deník).
snímky Alexander Eichenlaub