ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Říjen / 2026

Myslivost potřebuje odbornost, respekt a méně byrokracie

Myslivost 10/2026, str. 56  Jiří Kasina
JUDr. Ing. et Ing. Roman Ondrysek, MBA, Ph.D. je členem Myslivecké rady ČMMJ za Olomoucký kraj, působí v právní komisi ČMMJ a v pracovní skupině věnující se zákonu o myslivosti.
Roman-Ondrysek-3.jpgJako advokát a ekonom vede právní poradnu časopisu Myslivost a pravidelně publikuje odborné články zaměřené na legislativu a právo v myslivosti. Požádal jsem ho tedy o rozhovor nejen o jeho své cestě k myslivosti, ale také o práci v ČMMJ, potřebě srozumitelných pravidel a menší byrokracie, významu okresních mysliveckých spolků, o mladé generaci i o tom, proč musí být ČMMJ silným a respektovaným partnerem státu.
Protože mi nabídl již před časem tykání, rozhovor probíhal tedy v tomto přátelském režimu.
 
Mohl by ses čtenářům Myslivosti stručně představit, zejména ve vztahu k tvé myslivecké činnosti a působení v ČMMJ?
Myslivosti se aktivně věnuji více než třicet let. Nevnímám ji pouze jako zálibu nebo lov, ale jako součást životního postoje, vztahu ke krajině, zvěři, tradici a odpovědnosti člověka k přírodě. Žiji nedaleko Prostějova v prostředí obklopeném lesy a krajinou, takže příroda a myslivost jsou přirozenou součástí mého každodenního života.
V současnosti jsem členem Myslivecké rady ČMMJ za Olomoucký kraj, působím v právní komisi ČMMJ a v pracovní skupině věnující se zákonu o myslivosti. Pro časopis Myslivost vedu Právní poradnu a každý měsíc připravuji odborné články zaměřené na právo a legislativu v myslivosti. Snažím se, aby právní výklady nebyly jen teoretické, ale aby poskytovaly praktickou pomoc myslivcům, funkcionářům spolků i uživatelům honiteb.
Dlouhodobou zkušenost mám také ze Slovenska, kde jsem členem Slovenského poľovníckeho zväzu a působím v honitbě na úpatí Nízkých Tater, a z Britské Kolumbie v Kanadě, kde jsem členem místní lovecké asociace. V obou zemích jsem musel splnit místní požadavky pro výkon lovu a držení zbraní. Zahraniční zkušenost pro mě není důležitá jen kvůli samotnému lovu. Umožňuje mi porovnávat právní regulaci, způsob péče o zvěř i společenské postavení myslivců a lovců.
 
Kde ses s myslivostí setkal vůbec poprvé? Měl jsi v rodině myslivecké předky? Kterých mysliveckých osobností si vážíš?
Můj vztah k myslivosti a přírodě vznikal velmi přirozeně už v dětství. Myslivcem byl můj strýc a také můj otec měl k myslivosti velmi vřelý vztah. Jako malý kluk jsem pravidelně chodil do lesa, pozoroval zvěř a učil se vnímat přírodu nikoliv jako pouhou kulisu, ale jako živý prostor, který má svá pravidla, řád a hodnotu.
Od přibližně devíti let také rybařím, zejména na pstruhových revírech. Jsem také už třetí generací včelařů a dnes se starám přibližně o třicet včelstev. Od mládí se věnuji rovněž chovu papoušků. Všechny tyto činnosti mě naučily trpělivosti, pozorování a respektu k živé přírodě. Myslivost proto nevnímám izolovaně, ale jako součást širšího vztahu člověka ke krajině, zvířatům a venkovskému prostředí.
Z osobností české myslivosti si velmi vážím profesora Hromase, který je pro mne stále symbolem odbornosti, nadhledu, kultivovaného vystupování a schopnosti vysvětlovat myslivost nejen myslivcům, ale i širší veřejnosti. Právě takové osobnosti myslivost potřebuje – lidi, kteří dokážou spojovat tradici s odborností a vystupovat věcně, důstojně a s respektem k jiným názorům.
 
Které oblasti myslivosti jsou ti nejbližší?
Profesně je mi logicky nejbližší právní a legislativní oblast myslivosti. Ne proto, že by byla sama o sobě důležitější než praktická péče o zvěř, kynologie, střelectví nebo práce s mládeží, ale proto, že dobré právo vytváří rámec, v němž se všechny tyto činnosti odehrávají. Pokud je právní úprava nepřehledná, nevyvážená nebo odtržená od reality, dopadá to na myslivecké spolky, uživatele honiteb, vlastníky pozemků, zemědělce, lesníky i státní správu.
Současně mě velmi zajímá vztah myslivosti ke krajině a k lidem, kteří v ní hospodaří. Budoucnost myslivosti podle mého názoru nebude stát na konfrontaci, ale na schopnosti hledat rozumnou dohodu. Myslivci, zemědělci, lesníci a vlastníci honebních pozemků nejsou přirození protivníci. Mají společný zájem na zdravé krajině, únosných stavech zvěře, omezení škod a zachování myslivosti jako legitimní a společensky potřebné činnosti.
 
Jako člen Myslivecké rady ČMMJ za Olomoucký kraj jsi jistě sledoval dění v ČMMJ v uplynulém období. Co bys vyzdvihl jako pozitivní?
Za podstatné považuji, že ČMMJ zůstává nejvýznamnější celostátní odbornou a zájmovou organizací českých myslivců. Sdružuje desítky tisíc členů, má celostátní strukturu a disponuje velkým množstvím zkušeností v okresech, odborných komisích i mezi jednotlivými členy. To je mimořádný kapitál, který bychom si měli uvědomovat a lépe jej využívat.
Pozitivně vnímám aktivní zapojení vedení ČMMJ do diskuse o zákonu o myslivosti a dalších legislativních změnách. Právě zde má ČMMJ nezastupitelnou roli. Musí být odborným partnerem Ministerstva zemědělství, Parlamentu, krajů, státní správy, vlastníků, zemědělců i lesníků. Z vlastní zkušenosti oceňuji také otevřenou operativní komunikaci s vedením ČMMJ při řešení konkrétních právních a organizačních otázek.
Z pohledu Olomouckého kraje vidím jako pozitivní také prostor pro spolupráci mezi jednotlivými okresními mysliveckými spolky. Krajská úroveň může být přirozeným mostem mezi ústředím a okresy, pomáhat sdílet zkušenosti a koordinovat projekty s širším regionálním přesahem.
 
Co se naopak nepodařilo a co je třeba v novém období změnit?
Nepovažuji za správné hodnotit celé období jen jako soupis úspěchů a neúspěchů jednotlivých lidí. Důležitější je pojmenovat oblasti, v nichž má ČMMJ prostor pro další rozvoj. První z nich je komunikace – dovnitř organizace i navenek. Řadový člen musí vědět, co pro něj ČMMJ dělá, okresní myslivecké spolky musí vnímat ústředí jako partnera a veřejnost musí slyšet srozumitelný, klidný a odborný hlas myslivců.
Druhou oblastí jsou praktické služby členům a okresům. Nestačí přijímat stanoviska a usnesení. Členové potřebují včasné informace, metodiky, vzory dokumentů, vzdělávání a dostupnou odbornou pomoc. Digitalizace by měla administrativu zjednodušovat, nikoliv vytvářet další bariéry.
Třetí oblastí je legislativa a veřejný obraz myslivosti. ČMMJ musí být přítomna již při vzniku návrhů právních předpisů, nikoliv až v závěru připomínkového procesu. Současně musíme dlouhodobě ukazovat skutečnou práci myslivců v krajině. Chtěl bych, aby slovo myslivec nebylo částí veřejnosti vnímáno negativně, ale jako označení člověka, který má odborné znalosti, odpovědnost a vztah ke krajině.

Roman-Ondrysek2.jpg
 
Jaké priority si tedy stanovuješ v současném funkčním období jakožto člen Myslivecké rady ČMMJ za Olomoucký kraj?
Za hlavní priority považuji tři oblasti. První je právní a legislativní servis. Chci, aby členové ČMMJ, myslivecké spolky a uživatelé honiteb měli k dispozici srozumitelný výklad právních předpisů a praktickou pomoc při řešení problémů. Právní poradna v časopise Myslivost je jedním z nástrojů, ale prostor vidím také v metodikách, vzorech dokumentů a krátkých odborných seminářích.
Druhou prioritou je spolupráce mezi okresními mysliveckými spolky v rámci kraje. Nemá smysl, aby každý okres řešil stejné problémy zcela izolovaně. Můžeme sdílet zkušenosti, koordinovat vzdělávání, kynologické a střelecké akce, práci s mládeží i prezentaci myslivosti veřejnosti.
Třetí prioritou je kultivovaná reprezentace myslivosti navenek. Myslivci musí umět vystupovat sebevědomě, ale nikoliv útočně. Musíme vysvětlovat, že myslivost je zákonem upravená, odborná a společensky potřebná činnost a že její význam zdaleka nekončí samotným lovem.
 
A jak zastavit úbytek členů ČMMJ a jak přilákat do našich řad mladé myslivce?
Mladé lidi nepřilákáme pouze odkazem na tradici, byť je tradice pro myslivost zásadní. Mladý člověk se přirozeně ptá, jaký smysl má členství, co mu organizace nabídne a zda v ní dostane skutečný prostor. ČMMJ proto musí spojit tradici s moderními službami, kvalitním vzděláváním a možností aktivního zapojení.
Potřebujeme systematicky podporovat myslivecké kroužky, spolupracovat se školami, modernizovat výukové materiály a využívat online formy vzdělávání a komunikace. Velmi důležité je přirozené předávání zkušeností mezi staršími a mladšími myslivci. Mladé členy nestačí formálně zvát. Musíme je zapojovat do konkrétních projektů, práce s mládeží, kynologie, střelby, ochrany přírody, odborných komisí i komunikace.
Současně bychom měli více naslouchat myslivcům, kteří členy ČMMJ nejsou. Je třeba se jich ptát, proč do organizace nevstoupili nebo z ní odešli, co jim chybí a co by je přesvědčilo. Důvěru nezískáme výčitkou ani tlakem, ale užitečností a otevřeností.
 
Často sám slýchám otázku Proč bych měl být členem ČMMJ? Jak bys odpověděl?
Určitě bych zmínil, že sice jednotlivý myslivec sám jen obtížně ovlivní legislativu, veřejné mínění nebo celostátní pravidla, ale silná organizace s velkým počtem členů to dokázat může. Členství v ČMMJ proto není pro myslivce pouze otázkou individuálních výhod, ale také odpovědností vůči budoucnosti české myslivosti.
Současně však musí ČMMJ svým členům nabízet konkrétní hodnotu: kvalitní pojištění, právní a metodickou podporu, vzdělávání, dostupné informace, vzory dokumentů, pomoc okresních mysliveckých spolků a moderní komunikaci.
Člen nemá mít pocit, že pouze platí příspěvek. Má vědět, že se na svou organizaci může kdykoliv obrátit, že ho zastupuje a že prostřednictvím ní jeho hlas skutečně zaznívá.
ČMMJ by proto měla nejen hájit oprávněné zájmy myslivců, ale také kultivovat výkon myslivosti a posilovat profesní a společenskou odpovědnost svých členů. Chceme-li, aby nás stát, média a veřejnost brali vážně, jednoznačně potřebujeme silnou, odbornou a důvěryhodnou organizaci.
 
Ale jak oslovovat jednotlivé myslivecké spolky a uživatele honiteb, kde je často mnoho nečlenů ČMMJ?
Určitě nesmíme začínat výčitkou či odsudkem, ale nabídkou. ČMMJ prostřednictvím okresních mysliveckých spolků musí ukázat, že může být praktickým partnerem i pro myslivecké spolky a uživatele honiteb, v nichž dnes část myslivců členy ČMMJ není. Nabídnout můžeme například právní pomoc, legislativní informace, metodické materiály, pojištění, vzdělávání, komunikaci s orgány státní správy nebo podporu při řešení škod zvěří a mimořádných situací.
Zvlášť důležité je mluvit s uživateli honiteb jazykem praxe. Musíme rozumět tomu, co skutečně myslivci ve spolcích řeší, ať už jsou to nájemní smlouvy, vztahy s vlastníky, škody, plánování lovu, veterinární opatření, odpovědnost členů, bezpečnost, zbraně, střelivo nebo spolkovou agendu. Teprve když nabídneme řešení skutečných problémů, může vzniknout důvěra a následně i zájem o členství.
ČMMJ by měla zároveň umět jasně vysvětlit, že její legislativní a veřejná činnost prospívá celé myslivecké veřejnosti. Je proto legitimní vyzývat myslivce, aby se na této společné práci podíleli také svým členstvím.
 
To ale bude kromě jiného potřeba asi zlepšit spolupráci mezi ústředím, kraji a OMS…
Potřebujeme pravidelnou, přehlednou a obousměrnou komunikaci. Ústředí by mělo okresním mysliveckým spolkům poskytovat včasné informace, metodiky, stanoviska a praktickou podporu. Okresy by naopak měly mít jednoduchou možnost rychle předávat zkušenosti a podněty z praxe do centra. Informace nesmějí proudit pouze jedním směrem.
Velmi důležitou koordinační roli může sehrát krajská úroveň, tedy zástupci krajů v Myslivecké radě ČMMJ. Mohou, resp. měli by pomáhat sdílet zkušenosti, připravovat společná školení a projekty a hledat řešení problémů, které se opakují ve více okresech. Nejedná se o další centralizaci. Každý okresní myslivecký spolek má vlastní historii, specifika a osobnosti a ty je třeba respektovat.
Pomoci mohou také moderní komunikační nástroje, společné databáze a pravidelná krátká pracovní setkání. Podstatné však je, aby každá komunikace vedla k výsledku: kdo má konkrétní věc řešit, v jakém termínu a s jakým výstupem. Silné okresy jsou základem silné ČMMJ.

Roman-Ondrysek6.jpg
 
Opakovaně se mluví o vzdělávání myslivců. Co bys chtěl v tomto směru změnit či podpořit?
Vzdělávání myslivců by nemělo končit složením zkoušky z myslivosti. Právo, veterinární předpisy, bezpečnost, zbraně a střelivo, ochrana přírody i komunikace s veřejností se průběžně vyvíjejí. Myslivec musí mít možnost své znalosti doplňovat po celou dobu aktivního působení.
Vidím proto prostor pro kombinaci kvalitních prezenčních seminářů, krátkých online přednášek, metodických listů, videí a vzorových dokumentů. Online vzdělávání nemá nahrazovat osobní setkávání, ale má zpřístupnit odborné informace i členům, kteří by kvůli vzdálenosti nebo pracovním povinnostem na seminář nepřijeli.
Za zvlášť důležité považuji vzdělávání funkcionářů místních mysliveckých spolků a i okresních mysliveckých spolků. Funkcionáři místních spolků, ale stejně tak okresů, totiž nesou značnou právní, ekonomickou a organizační odpovědnost za své členy a často řeší složité otázky bez dostatečné odborné podpory. ČMMJ by jim proto měla nabídnout systematický a prakticky zaměřený servis.
 
Čím by se měla ČMMJ prezentovat navenek vůči veřejnosti a médiím?
ČMMJ musí ukazovat myslivost jako odpovědnou, odbornou, kulturní a veřejně prospěšnou činnost. Veřejnost často vidí pouze lov, ale nevidí celoroční péči o zvěř a krajinu, záchranu srnčat při senosečích, kynologii, práci s mládeží, prevenci škod, tlumení invazních druhů nebo význam myslivců při řešení veterinárních rizik.
Myslivost není volnočasová zábava bez pravidel. Je to zákonem upravená činnost prováděná lidmi, kteří musejí složit zkoušky, dodržovat řadu předpisů, nést odpovědnost a často dobrovolně věnují velké množství času práci, kterou společnost považuje za samozřejmost. Tuto práci musíme dlouhodobě a profesionálně umět ukazovat prostřednictvím kvalitních fotografií, videí, příběhů z regionů a pravidelné komunikace s novináři. Vhodným zastřešujícím projektem by mohli být například projekt Myslivci pro krajinu.
Současně ale musíme být schopni sebereflexe. Každý myslivec svým jednáním ovlivňuje pověst celé myslivosti. Musíme každý z nás dbát na bezpečnost, etiku, kultivované vystupování a odpovědnou prezentaci lovu, zejména na sociálních sítích. Respekt nemůžeme pouze požadovat, musíme si jej svou každodenní činností sami zasloužit.
 
Potřebujeme vůbec nový zákon o myslivosti? A jak by se měla ČMMJ zapojit do jeho přípravy?
Nový zákon nemůže být cílem sám o sobě. Nejprve si musíme jasně říci, jaké konkrétní problémy má právní úprava vyřešit a zda toho nelze dosáhnout jednodušší změnou stávajících pravidel. Pokud má vzniknout nový zákon nebo rozsáhlá novela, musí být srozumitelná, stabilní, vyvážená a především prakticky použitelná.
Nejsem zastáncem dalšího přeregulování myslivosti. Myslivost má být odpovědnou a odbornou, ale také radostnou a odpočinkovou činností. Neměla by se proměnit v nekonečný soubor administrativních povinností, hlášení, formulářů a sankcí. Stát má stanovit jasná a vymahatelná pravidla, chránit veřejný zájem a zasahovat tam, kde je to skutečně nezbytné. Neměl by však vycházet z předpokladu, že každý myslivec je potenciálním problémem, kterého je třeba stále kontrolovat a zatěžovat novými povinnostmi.
Každá nová povinnost by podle mého názoru měla projít jednoduchým testem, zda je skutečně potřebná, zda řeší konkrétní problém, zda přinese praktický užitek a zda je její přínos přiměřený administrativní zátěži. Pokud na tyto otázky neumíme přesvědčivě odpovědět, neměla by být přijata.
To samozřejmě neznamená, že odmítám změny. Právní úprava musí reagovat na vývoj v krajině, škody zvěří, zdravotní rizika i vztahy mezi vlastníky, zemědělci, lesníky a uživateli honiteb. Myslivost však nelze redukovat pouze na regulaci početních stavů zvěře. Je třeba zachovat také její chovatelský, spolkový, kulturní a etický rozměr.
ČMMJ proto musí být při přípravě právní úpravy jedním z klíčových odborných partnerů státu a neměla by se zapojovat až ve chvíli, kdy je návrh téměř hotový, ale musí mít jasně vydiskutované a definované požadavky a návrhy již při formulování základních principů. Současně o tom ale musí také umět konstruktivně a zodpovědně jednat s vlastníky, zemědělci, lesníky, obcemi, kraji, státní správou, ochranou přírody i odbornou veřejností. O budoucnosti myslivosti se nesmí rozhodovat bez myslivců, ale dobrý zákon nemůže vzniknout ani bez dialogu s ostatními skupinami, kterých se týká.
 
Často se zdůrazňuje napětí mezi vlastníky pozemků, zemědělci, lesníky a myslivci, což byl v minulosti jeden z důvodů nedohody jak se zákonem o myslivosti dál…
Mým cílem je hledat rozumný konsenzus. Vlastník pozemku, zemědělec, lesník a myslivec se musí potkávat u jednoho stolu. Budoucnost myslivosti přece nelze stavět na představě, že jedna skupina porazí druhou. Takový výsledek by byl krátkodobý a konflikt by se pouze přesunul jinam.
Musíme hledat model, který bude respektovat vlastnické právo, potřeby zemědělského a lesnického hospodaření i oprávněný požadavek na snižování škod. Zároveň však musí zachovat funkční honitby, spolkovou myslivost, odpovědnou péči o zvěř a myslivecké tradice.
Společným východiskem může být zdravá krajina, únosné stavy zvěře, předvídatelná pravidla a spravedlivé rozdělení odpovědnosti. Myslivost má budoucnost jen tehdy, pokud dokáže svou užitečnost vysvětlit i lidem, kteří myslivci nejsou.
 
S kým by se tedy měla ČMMJ spojit a konzultovat i mimo myslivecké prostředí?
ČMMJ by měla systematicky spolupracovat s organizacemi zastupujícími vlastníky půdy, zemědělce, lesníky, obce a kraje. Důležitými partnery jsou také veterinární odborníci, vysoké a střední školy, vědecká pracoviště, odborníci na právo, ekologii, ochranu přírody, zbraně, střelivo a bezpečnost.
Neměli bychom se uzavírat sami do sebe ani komunikovat pouze s lidmi, kteří s námi ve všem souhlasí. Chceme-li být respektovaným partnerem, musíme umět jednat i s kritiky myslivosti. To ale vyžaduje, abychom nepřicházeli jen s obecnými prohlášeními, nýbrž s odbornými argumenty, daty a konkrétními návrhy řešení.
Důležitá je také spolupráce s médii. Nestačí se ozvat pouze v krizové situaci. ČMMJ musí dlouhodobě budovat vztahy s novináři, vysvětlovat souvislosti a nabízet odborníky schopné rychle a srozumitelně reagovat na aktuální témata.
 
Jsi členem Myslivecké rady ČMMJ, s dovolením se tedy zeptám, zda by se také nemělo zefektivnit jednání? Je třeba trvat na pravidelných prezenčních jednáních, nebo by bylo vhodné více využívat i online formy komunikace?
Prezenční jednání Myslivecké rady považuji za důležitá a nenahraditelná, zejména při projednávání zásadních a strategických otázek. Osobní setkání má význam nejen pro samotné rozhodování, ale také pro budování důvěry, vzájemné poznání a širší diskusi. To nelze plně nahradit e-mailem ani videokonferencí.
Efektivní fungování ČMMJ však nemůže stát pouze na formálních zasedáních. Řada věcí vzniká operativně a musí se řešit rychle. Během týdne proto běžně komunikuji e-mailem nebo telefonicky s vedením ČMMJ, členy pracovní skupiny a právní komise. Řešíme aktuální právní, provozní nebo organizační otázky, které není možné odložit až na další zasedání.
Za ideální proto považuji kombinaci několika forem. Prezenční jednání pro strategická rozhodnutí, kratší online schůzky pro aktuální témata a průběžnou telefonickou či e-mailovou komunikaci pro přípravu podkladů a operativní řešení. Taková komunikace samozřejmě nesmí nahrazovat řádné rozhodování tam, kde má rozhodnout příslušný orgán.
Klíčové je, aby z každého jednání vyplynul jasný závěr co se má udělat, kdo za to odpovídá a v jakém termínu. Efektivita se totiž neměří počtem schůzí, ale tím, zda se věci skutečně posouvají dopředu.
 
Svoji roli ale také přece hraje komunikace mezi Předsednictvem a Mysliveckou radou? A jen připomenu roli odborných komisí a pracovních skupin…
Komunikace mezi předsednictvem, Mysliveckou radou, odbornými komisemi a pracovními skupinami musí být pravidelná, otevřená a především praktická. Nejedná se jen o formální předávání informací na zasedáních. Důležitá je průběžná pracovní komunikace, která umožní problémy zachytit a řešit včas.
Odborné komise a pracovní skupiny by měly být skutečným odborným zázemím vedení ČMMJ a Myslivecké rady. Právní, legislativní, ekonomická, kynologická, střelecká, chovatelská, kulturní nebo vzdělávací agenda je příliš široká na to, aby ji kvalitně obsáhlo několik jednotlivců.
Komise však nesmějí existovat pouze formálně. Měly by dostávat konkrétní zadání, mít stanovený termín a jasný výstup – například stanovisko, návrh řešení, metodiku nebo podklad pro rozhodnutí. Stejně důležité je, aby byly jejich výstupy následně skutečně využívány a aby komise dostaly zpětnou vazbu.
Nejsem příznivcem schůzování pro schůzování. Jsem příznivcem věcné práce. Někdy je nezbytné osobní jednání, jindy postačí online schůzka a často je nejefektivnější krátká telefonická nebo e-mailová konzultace. Rozhodující je výsledek a účelné využití času lidí, kteří pro ČMMJ pracují.
 
Dovolím si ještě jednu trochu osobní otázku. V každé organizaci se postupně objevuje potřeba generační i odborné návaznosti. Jsi tedy připraven se v budoucnu více podílet na vedení organizace?
Do Myslivecké rady jsem nepřišel proto, abych pouze formálně zastával určitou funkci. Chci být užitečný a přinášet konkrétní výsledky zejména v oblastech, kterým rozumím, tedy v právu, legislativě, ekonomice, vzdělávání a komunikaci.
Ve vztahu k současnému vedení mám velmi dobrou a otevřenou pracovní komunikaci a vážím si práce, kterou pro organizaci předseda, místopředsedové i další členové orgánů odvádějí. ČMMJ podle mého názoru nepotřebuje osobní soupeření, ani vytváření vnitřních táborů. Potřebuje lidi, kteří dokážou spolupracovat, převzít konkrétní úkol a nést odpovědnost za jeho splnění.
Pokud by v budoucnu vznikla důvěra členské základny a potřeba, abych převzal větší díl odpovědnosti, nebudu se tomu vyhýbat. Dnes ale považuji za nejdůležitější prokazovat připravenost konkrétní prací, nikoliv prohlášeními o budoucích funkcích.
 
Co bys chtěl na závěr vzkázat členům ČMMJ a čtenářům Myslivosti?
Česká myslivost má hlubokou tradici a podle mého přesvědčení také budoucnost. Samotná tradice nám ji však nezaručí. Musíme umět vysvětlit, jaký význam má myslivost dnes pro zvěř, krajinu, zemědělství, lesnictví i celou společnost.
Myslivci mají být hrdí na to, co dělají, ale současně musí být otevření dialogu a připraveni nést odpovědnost. Potřebujeme mluvit s vlastníky, zemědělci, lesníky, státní správou, politiky, médii i lidmi, kteří mají k myslivosti výhrady. Respekt nezískáme uzavíráním se do vlastního prostředí, ale odborností, slušností a konkrétní prací.
Přál bych si, aby ČMMJ byla silnou, moderní a respektovanou organizací, která je skutečnou oporou svých členů, partnerem okresních mysliveckých spolků a odborným partnerem státu. O budoucnosti myslivosti se nesmí rozhodovat bez myslivců. Zároveň musíme prokázat, že jsme schopni naslouchat, hledat dohodu a nabídnout společnosti odpovědnou a odbornou myslivost.
A především bych si přál, aby být myslivcem bylo v České republice znovu vnímáno jako čest.
 
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA

Zpracování dat...