Díky velkému parkovišti bývala restaurace oblíbenou zastávkou řidičů kamionů, kteří jako novodobí nomádi brázdí Evropu a právě zde nacházeli vítanou oázu klidu, dobrého jídla a odpočinku. S vybudováním souběžné dálnice však klientela z řad kamionové dopravy postupně slábla. Poslední provozovatel odešel do důchodu a restaurace osiřela.
Před třemi lety se rozhodl její osud změnit
Hynek Bošina, myslivec a soukromý zemědělec. Restauraci si od obce pronajal s odhodláním vdechnout jí nový život a navázat na její někdejší slávu. Jak se jeho vize daří naplňovat, prozradil v rozhovoru pro časopis Myslivost.
Pane Bošino, naše čtenáře bude jistě zajímat, kde a jak provozujete myslivost.
Myslivost vykonávám v Mysliveckém sdružení Křimov, kde zastávám funkci předsedy a zároveň mysliveckého hospodáře. Naše honitba se jmenuje Stráž podle nedaleké obce a má rozlohu 1800 hektarů. Sdružení má patnáct členů, ale lovu se s námi účastní také přátelé myslivci z různých částí republiky.
V rámci honitby obhospodařujeme také oboru o rozloze 100 hektarů. Uprostřed honitby se nachází přehrada, která slouží jako záložní zdroj pitné vody pro Chomutov. Honitba je smíšená – střídají se v ní lesy, louky a zemědělská půda.
Jak je honitba zazvěřená?
Převládá u nás vysoká zvěř a černá zvěř. V oboře chováme navíc mufloní a daňčí zvěř, která se vyskytuje také ve volnosti. Pochopitelně lovíme i srnčí zvěř.
Ročně ulovíme kolem stovky divokých prasat, padesát kusů vysoké zvěře a přibližně dvacet kusů srnčí zvěře. U mufloní zvěře se úlovek pohyboval kolem stovky kusů, než jej zlikvidovali vlci.
Z predátorů se u nás vyskytuje liška, jezevec, mýval severní a psík mývalovitý. Před deseti lety se v honitbě objevili také vlci. Kromě muflonů největší škody působí chovatelům ovcí. Na telatech jsme za celou dobu zaznamenali pouze dva stržené kusy.
Jak to máte se škodami způsobenými zvěří?
Myslím, že se nám daří udržovat stavy zvěře v takové míře, aby škody zůstávaly v přijatelných mezích. Ročně za ně platíme kolem 100 tisíc korun.
Máme také štěstí, že hospodaříme na poměrně velké části vlastních pozemků. Naším cílem je proto oba zájmy – myslivost i zemědělství – co nejlépe skloubit a hospodařit vyváženě, s ohledem jak na přírodu, tak na zemědělskou produkci.
V úvodu jsem zmínil, že jste také zemědělec. Čím se zabýváte?
V roce 1989 jsem studoval na Vysoké škole zemědělské v Praze a připravoval se na dráhu pracovníka v zemědělství. Bouřlivé období po sametové revoluci mě však od studia odvedlo a já se vrhl rovnou do praxe. Nejprve jsem nastoupil do Státního statku v Jirkově. Zanedlouho jsem začal soukromě hospodařit a vzhledem k místním přírodním podmínkám jsem se rozhodl pro ekologické zemědělství a chov skotu v biorežimu.
V současnosti máme v Ekofarmě Bošina v Křimově a Vernéřovicích 150 býků a 400 jalovic masného plemene Aberdeen Angus. Farma hospodaří na 1000 hektarech a rostlinná výroba je podřízena především produkci pícnin, tedy krmiva pro náš skot.
Dnes se každý zaklíná biokvalitou. Co všechno musíte jako ekologická farma splňovat?
Ekologické zemědělství a produkce masa v biokvalitě přinášejí oproti běžné produkci celou řadu omezení. Při produkci pícnin se například nesmějí používat chemické postřiky ani umělá hnojiva a není možné využívat geneticky modifikované plodiny.
Také při krmení platí přísná pravidla. Zvířatům nesmějí být podávána léčiva jinak než v nezbytných případech a v souladu s veterinárními předpisy. Celý proces je pečlivě kontrolován příslušnými dohledovými orgány. Především si ho ale hlídáme sami, protože naším cílem je produkovat kvalitní maso. Jeho prodej stojí na důvěře zákazníků, kterou budujeme dlouhá léta, a rozhodně o ni nechceme přijít.
Souvisí vaše rozhodnutí znovu otevřít restauraci s ekofarmou?
Velmi úzce. V restauraci využíváme produkci jak z farmy, tak z myslivosti. Nejedná se pouze o hovězí maso, ale také o králíky, kachny, husy a zvěřinu z naší honitby.
Husy odchováváme výhradně pro potřeby restaurace a připravujeme je především při svatomartinských hodech. Protože je jejich počet omezený, přijímáme na tuto akci rezervace.
Jak s oblibou říkám:
„Nabízíme vám jídlo z lesa přímo na stůl a z vidlí na vidličku. Čerstvé, kvalitní a domácí.“
Vyrábíme si také vlastní jitrnice a další řeznické pochoutky. Vnitřní dispozice restaurace navíc nabízí mnohem širší možnosti využití než jen občerstvení pro poutníky a cestující. Lze zde pořádat hostiny pro větší společnosti, oslavy, schůze spolků a další akce. Právě pro tento účel rekonstruujeme větší společenskou místnost.
Samotná restaurace s barem a výčepem se skládá ze dvou místností s dostatečnou kapacitou. Samozřejmě zde pořádáme také společná posezení s přáteli myslivci po honech.
Při vstupu do restaurace jsem měl pocit, že vcházím do galerie. Jak k tomu došlo
To souvisí právě s jedním posezením po honu, při kterém jsem potkal malíře Václava Nasvětila. Seznámil nás společný kamarád, slovo dalo slovo a s Václavem jsme se nakonec dohodli, že výzdobu restaurace obstarají věrné reprodukce jeho obrazů. Václav mi vyprávěl, jak bytostně je srostlý s krušnohorskou krajinou. V mnohých jeho krajinách poznávám známá místa zdejších honiteb. Jeho obrazy s loveckou a přírodní tématikou vdechly prostoru restaurace život. Člověk má pocit, že mu přišla zdejší zvěř popřát Dobrou chuť.
Protože je to výstava Václavových obrazů tak zde najdete i jiné náměty a jiné výtvarné zpracování, kdy z reality přírodních motivů se vyjadřuje v hlubších filozofických otázkách prostřednictvím imaginárního realismu, jak jeho styl nazvali západní kritici. Jeho vztah k patronům se nepromítá pouze ve ztvárnění patrona myslivců sv. Huberta, patrona rolníků sv. Prokopa, ale najdete zde také patrona řidičů svatého Kryštofa, který je připraven bdít nad řidiči kamionů, kteří si dopřejí malé odbočení z dálnice a využijí pohostinnosti zdejšího personálu.
V první místnosti najdete soubor obrazů mysliveckého zvěrokruhu, který vyšel jako kalendář v prestižním německém vydavatelství Paul Parey a posléze jej vydalo i vydavatelství Rembrandt.
Většina našich hostů, ať už z Česka, nebo z Německa, je z obrazů nadšena. Než usednou ke stolu, prohlížejí si je jeden po druhém. Nejednomu strávníkovi, zaujatému Václavovými obrazy, dokonce vystydla polévka.
Myslím, že právě Václavovy obrazy, z nichž přímo dýchá atmosféra přírody a zvěře v celé její rozmanitosti a kráse, daly restauraci nezaměnitelnou tvář a ve spojení s naší filozofií přírodě blízkého hospodaření jí dodaly i určitou duchovní hloubku.
Výzdobu bych rád postupně rozšířil také na chodbu a do společenského sálu. Zde plánujeme vystavit obrazy květinových zátiší. Václav je sám nazývá kytice ze škarpy v otlučených džbáncích a konvičkách.
Kdo je myslivec, má rád přírodu nebo je příznivcem malíře Václava Nasvětila, ten se zde určitě potěší. Na jednom místě totiž nebylo dosud vystaveno tolik jeho obrazů a návštěvníci si je mohou prohlédnout zcela bez vstupného.
Samozřejmě bychom si ale přáli, aby svou potěchu z obrazů doplnili také o potěchu mlsných jazýčků a spokojených bříšek.
S poděkováním za rozhovor
připravil Petr ŠEPLAVÝ