MOTTO: NEJVÍCE ČAR A POVĚR MAJÍ RYBNÍKÁŘI, PASTÝŘI, MLYNÁŘI A MYSLIVCI. Bílovský, Coelum vivum 1724 Tato příručka si klade za cíl připomenout myslivecké i nemyslivecké veřejnosti některé z pověr a seznámit s již zapomenutými. Některé z nich, jak uvádí autor, jsou staré jako lov sám. Střelecké umění a nošení zbraně, dodržování svérázných zvyků, znalost života zvěře, předpovídání počasí, udílení léčitelských rad a –tehdy vzácná – znalost čtení a psaní, to vše vedlo k tomu, že myslivecký stav od nepaměti byl obestřen rouškou tajemnosti. Myslivci pravděpodobně sami ještě posilovali víru, že dovedou vládnout nadpřirozenými prostředky, aby byli obáváni a usnadnili si tak ochranu zvěře a lesa proti pytlákům a lesnímu pychu. Z doby barokní se dočtete i o nadpřirozených jevech, divém lovci, vlkodlaku, bájných zvířatech – jednorožci, kamzíku se zlatými růžky (Zlatorog) aj. Některé myslivecké pověry jsou rozšířené dodnes. Věříme, že vás zaujmou nejen výstižné ilustrace M. Míči, ale především ucelený soubor pověr. 
Autor se zabývá jak naším mysliveckým písemnictvím, tak i literaturou okolních zemí, a to od samého počátku svého zájmu o myslivost a především o oblast historie. Inu, posuďte sami, co nám autor v X. vydání této námi vydávané edice připravil.