Ministerstvo zemědělství jako ústřední orgán státní správy myslivosti tímto na základě nedávných kontrol České inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“) a následného stanoviska Ministerstva životního prostředí vydává následující doporučení:
Pro provozování odchytového zařízení, a to zejména v oblastech potvrzeného výskytu ohroženého či vzácného druhu volně žijícího živočicha, který by tímto způsobem mohl být, byť neúmyslně, odchycen, je nezbytné zažádat příslušný orgán ochrany přírody o povolení výjimky dle § 5b či § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“).
Výše uvedené platí jak pro honební, tak i nehonební pozemky.
Uživatelé honiteb a další oprávněné osoby dle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoM“), se v případě nedodržení výše uvedeného postupu vystavují riziku postihu ze strany ČIŽP.
Ze stanoviska Ministerstva životního prostředí k této problematice vyplývá, že jsou odchytová zařízení neselektivní, tudíž zejména v oblastech potvrzeného výskytu vzácných a ohrožených druhů živočichů se považuje výše uvedený postup za nezbytný, a to s odkazem na čl. 12 odst. 4 směrnice Rady č. 92/43/EHS z 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (tzv. „stanovištní směrnice“). Nelze však paušálně stanovit, zda je povolení dle § 5b či § 56 ZOPK u odchytových zařízení vyžadováno vždy nebo naopak nikdy, a je tak nutné tento požadavek posuzovat pro každou jednotlivou situaci individuálně - zejména s ohledem na typ (míru selektivity) a lokalizaci odchytového zařízení ve vztahu k výskytu ohrožených a vzácných druhů, charakteru území apod.
Ministerstvo životního prostředí dále uvádí, že podněty veřejnosti na kontrolu odchytových pastí mohou být primárně motivovány nedostatečným zajištěním welfare odchycených živočichů či přímo jejich týráním. Pokud je to z podnětu zřejmé, pak je ČIŽP postoupen příslušnému orgánu ochrany zvířat, tj. Státní veterinární správě. I v takovém případě se však uživatelé honiteb a další oprávněné osoby vystavují riziku postihu.
Při provozování odchytového zařízení nesmí docházet k týrání zvířat ve smyslu zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů – toho lze docílit zejména preventivní pravidelnou kontrolou těchto zařízení, v ideálním případě společně s vhodně umístěnou fotopastí (případně jiným záznamovým, sledovacím či signalizačním zařízením).
Ministerstvo zemědělství k tomuto dále doplňuje, že jakékoliv excesy, při kterých by skutečně k týrání odchycených živočichů došlo, jsou veřejností vnímány nanejvýš citlivě a mohou zásadním způsobem poškozovat obraz české myslivosti ve společnosti.
Zároveň je zcela na místě ocenit a vyzdvihnout společenský přínos těch, kteří provozují odchytová zařízení v souladu se zákony, a to především při regulaci spárkaté zvěře (zejména prasete divokého), invazních druhů, ale i při vědecké činnosti.
V případě bližších dotazů ohledně vydávání výjimek dle ZOPK doporučuje Ministerstvo zemědělství obrátit se na příslušné orgány ochrany přírody, neboť není příslušné k jeho právnímu výkladu.
Vzhledem k výše uvedenému žádáme příslušné orgány státní správy myslivosti na úrovni obcí s rozšířenou působností o rozeslání tohoto metodického doporučení MZe všem uživatelům honiteb ve své příslušnosti.
Ing. Tomáš Kunca, Ph.D. ředitel odboru