ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator
vychází v 7:07 a zapadá v 17:22
vychází v 22:58 a zapadá v 8:36
 
Právní poradna

Možnost usmrcení psa

Dotaz č.: 2021009

Otázka:

pokud je hranice mezi volným pobíháním a výcvikem tak nezřetelná, obtížně stanovitelná, nejde při zastřelení psa o poškození cizí věci... tedy už soukromoprávní delikt? Tedy mohu pak po dotyčném požadovat náhradu? Druhý dotaz: Jak myslivec určí, že jsou splněny podmínky pro usmrcení psa? Je vůbec možné z podstaty věci někomu dát takovou pravomoc? Např. při usmrcení psa je veterinář, a to je, při vší úctě ke kolegům myslivcům, osoba náležitě vzdělaná a s praxí v oboru, vázán souhlasem majitele (mimo extrémy, které tady neřeším). Není tedy dána pravomoc někomu, kdo není schopen v daném případě adekvátní úvahy ve věci? Mnohokrát bylo v médiích omíláno, že pokud někdy někdo neoprávněně vstoupí na Váš pozemek, nemůžete ho jen tak odstřelit, dokonce ani zranit ne... a honitba není majetkem myslivce. Osobně bych si dokázal představit, že chování v lese, pokud je něčím majetkem, podléhá souhlasu majitele a že ten by k případné exekuci dal pokyn. Ale oba víme, že je to v praxi nereálné. Jak to, že tedy myslivec vůbec disponuje takovým právem? Co ho zakládá?

Tazatel:

Odpověď:

K Vašemu prvnímu dotazu:
Pes, jakožto živé zvíře, má z pohledu soukromého práva zcela zvláštní postavení. § 494 NOZ uvádí: „Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze“. Pes tedy dle NOZ a soukromého práva není věcí! Ustanovení týkající se věcí, se však na živé zvíře použijí obdobně, připouští-li to povaha věci. Z toho důvodu se na poranění či usmrcené zvěře budou vztahovat ustanovení týkající se náhrady újmy.
Dojde-li tedy k poranění či usmrcení psa, má jeho vlastník nárok na náhradu újma dle NOZ. Konkrétně zmíním § 2951 ve spojení s § 2970 NOZ. Z povahy věci má v případě usmrcení majitel nárok na náhradu škody v penězích.
 

 
K Vašemu druhému dotazu:
V prvé řadě Vás opravím, když ve vztahu k usmrcování volně pobíhající zvěře zmiňujete obecně myslivce. Takové tvrzení je totiž mylné. Oprávnění usmrtit volně pobíhající zvěř nemá každý myslivec, nýbrž pouze ty osoby, kterým toto ukládá ZoM. Konkrétně se jedná o osobu myslivecké stráže a dále osobu mysliveckého hospodáře. Jiné osoby takové oprávnění nemají.
Co se týče samotného usmrcení volně pobíhající zvěře, je nutné říct, že ZoM stanovuje v § 14 odst. 1 písm. e) jednoznačné podmínky, při jejichž naplnění je usmrcení možné.
Toulavého psa lze usmrtit jestliže:
  • mimo vliv svého vedoucího,
  • ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení,
  • pronásleduje zvěř.
  • Oprávnění usmrtit toulavého psa se však nevztahuje na psy ovčáckých a loveckých plemen, či na psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební.
Nejsou-li splněny výše uvedené podmínky dopouští se myslivecká stráž či myslivecký hospodář přestupku. Za naplnění určitých skutečností je též možná odpovědnost za trestný čin. To samé platí v případě, že psa usmrtí myslivec bez výše uvedených funkcí.
K Vaší úvaze o oprávněnosti myslivce usmrtit toulavého psa a srovnáním s veterinářem. Tuto úvahu považuji za naprosto scestnou a bezpředmětnou. Je nutné si uvědomit, že cílem myslivců je starat se o přírodu a zvěř v ní žijící. Přičemž nekontrolovatelný pes je schopen nadělat v rámci honitby obrovské škody, a to nejen na zvěři.
Veterinář ve většině případů zvěř utratí pro nemoc či jiné příčiny. V případě psa ohrožující lesní zvěř není jednak možné, aby se veterinář dostavil ihned, a dále hospodář či myslivecká stráž mají v této oblasti větší znalosti a zkušenosti, které jim pomáhají rozhodnout, zda je usmrcení takového psa nutné či nikoli.
 
 

Zpracování dat...