Myslivost Sun, 26 Jul 2026 21:24:22 GMT  
V myslivecké praxi se často setkáváme se zjednodušeným tvrzením, že „každý myslivec musí být pojištěn“, a že toto pojištění proto automaticky pokrývá i veškerou odpovědnost při výkonu funkce mysliveckého hospodáře nebo myslivecké stráže. Takový výklad je však nepřesný.
Platná a účinná právní úprava rozlišuje mezi pojištěním navázaným na lov zvěře a mezi zvláštními či obecnými režimy odpovědnosti za škodu, které se uplatní tehdy, jestliže škoda vznikne při výkonu oprávnění myslivecké stráže nebo při činnosti mysliveckého hospodáře.
Samotná existence povinného pojištění tedy ještě neznamená, že je kryta každá škoda vzniklá při jakékoli myslivecké funkci. Rozhodující je vždy právní povaha konkrétní činnosti, při níž škoda vznikla.
 
Základní odpověď dává už text zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZoM“). Ten v ust. § 48 odst. 1 stanoví: „Každý, kdo loví zvěř, musí být pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou při této činnosti…“
Zákon tedy neváže povinné pojištění na jakoukoli mysliveckou funkci, ale na lov zvěře a na škodu způsobenou při této činnosti. Toto znění je výkladově rozhodující. Povinné pojištění podle ZoM proto není obecným profesním pojištěním všech mysliveckých činností, ale zákonným pojištěním odpovědnosti za škody vzniklé při lovu.
V dalším textu bude proto třeba oddělit tři roviny. První rovinou je samotné povinné pojištění podle ust. § 48 ZoM.
Druhou rovinou je zvláštní odpovědnost státu za škodu způsobenou mysliveckou stráží nebo jí vzniklou při plnění jejích úkolů.
Třetí rovinou je obecná soukromoprávní odpovědnost za škodu, zejména podle občanského zákoníku, která dopadá především na případy, v nichž myslivecký hospodář způsobí škodu mimo samotný lov nebo při činnosti, kterou nelze podřadit pod ust. § 48 ZoM.
 
Povinné pojištění podle ust. § 48 ZoM
 
ZoM v ust. § 48 odst. 1 výslovně stanoví: „Každý, kdo loví zvěř, musí být pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou při této činnosti ublížením na zdraví nebo usmrcením jiných osob s limitem pojistného plnění nejméně ve výši 20 000 000 Kč a za škodu na věci s limitem pojistného plnění nejméně ve výši 500 000 Kč na jednu pojistnou událost.“
Současně zákon dodává, že „pojistné podmínky nesmějí obsahovat výluku, v jejímž důsledku by se pojištění nevztahovalo na případy neopatrného chování pojištěného.“
Už z této formulace je patrné, že zákonodárce zde mluví o lovu, nikoli o veškerém výkonu práva myslivosti nebo o všech činnostech vykonávaných v rámci správy honitby.
Význam této dikce nelze oslabovat rozšiřujícím výkladem. Pojištěna je odpovědnost za škodu způsobenou při lovu zvěře. Typicky půjde o škody způsobené výstřelem, neopatrnou manipulací se zbraní, organizací a vedením střelecké části společného lovu nebo jiným jednáním, které má bezprostřední souvislost s lovem.
Jestliže však škoda vznikne při administrativním výkonu funkce, při kontrole dokladů, při organizačním pokynu, při zastupování uživatele honitby nebo při jiném mysliveckém úkonu, který sám o sobě nepředstavuje lov, ust. § 48 ZoM na takovou situaci bez dalšího nedopadá.
Tomu odpovídá i další text zákona. Myslivecká stráž je podle ust. § 14 odst. 1 písm. a) ZoM oprávněna požadovat předložení loveckého lístku, povolenky k lovu a potvrzení o povinném pojištění. Myslivecký hospodář je podle ust. § 35 odst. 4 písm. d) ZoM oprávněn požadovat předložení loveckého lístku a potvrzení o povinném pojištění od osob, které loví v honitbě zvěř. Již z toho je vidět, že potvrzení o pojištění se v zákoně pojí právě s činností lovce. Nejedná se o univerzální potvrzení o krytí všech právních následků spojených s výkonem myslivecké funkce.
 
Myslivecká stráž a zvláštní odpovědnost státu za škodu
 
U myslivecké stráže je právní situace specifická. Její oprávnění jsou veřejnoprávní povahy a zákon jí svěřuje zásahy do práv třetích osob. Podle ust. § 14 odst. 1 ZoM může myslivecká stráž kromě jiného požadovat předložení dokladů, zastavit a prohlížet dopravní prostředky, zadržet osobu přistiženou při neoprávněném lovu, odejmout zbraň nebo ulovenou zvěř, usmrcovat toulavé psy či kočky za zákonných podmínek, projednat přestupek příkazem na místě a vstupovat na pozemky v honitbě v rozsahu nezbytně nutném k výkonu funkce.
Takto silná oprávnění ukazují, že se nejedná pouze o interní osobu uživatele honitby, ale o zvláštní veřejnoprávní institut.
Tomu odpovídá i ust. § 16 ZoM. Podle ust. § 16 odst. 3 ZoM „stát odpovídá obdobně podle odstavce 1 též za škodu způsobenou myslivecké stráži v souvislosti s plněním jejích úkolů a dále za škodu způsobenou mysliveckou stráží v souvislosti s plněním jejích úkolů, pokud se nejedná o škodu způsobenou osobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok vyvolala.“
Toto ustanovení je pro posouzení odpovědnosti rozhodující. Jestliže myslivecká stráž při výkonu svých zákonných úkolů způsobí škodu, primární odpovědnost nestojí na povinném pojištění podle ust. § 48 ZoM, ale přímo na odpovědnosti státu podle zvláštního ustanovení ZoM.
Tento závěr podporuje i judikatura. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11. 12. 2014, čj. 6 As 226/2014-29, formuloval právní větu, podle níž „osobě zastávající funkci myslivecké stráže, do níž byla ustanovena, svědčí veřejné subjektivní právo na nerušený výkon této funkce za zákonem předpokládaných podmínek“. Tím soud výslovně potvrdil veřejnoprávní povahu této funkce. Není to sice rozhodnutí o náhradě škody, ale má přímý význam pro výklad odpovědnostního režimu: jestliže se jedná o veřejnou funkci, jejíž výkon je chráněn veřejným subjektivním právem a je spjat se zákonnými zásahy vůči třetím osobám, je zcela logické, že škody způsobené při plnění úkolů myslivecké stráže nese podle zákona stát.
Stejný systémový význam má i nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/16, vyhlášený pod č. 26/2018 Sb. Ústavní soud zde vycházel z toho, že myslivecká stráž je institutem spojeným s veřejným zájmem a s výkonem zákonem svěřených pravomocí, pro něž zákonodárce může stanovit přísné personální podmínky.
I tento nález tak potvrzuje, že myslivecká stráž není pouhým soukromým vykonavatelem vůle uživatele honitby. Z hlediska odpovědnosti za škodu je proto třeba dát přednost zvláštnímu režimu ust. § 16 ZoM před úvahou, že vše automaticky kryje pojištění lovce.
Praktický důsledek je zřejmý. Pokud myslivecká stráž při kontrole osoby v honitbě, při odejmutí věci, při zadržení pachatele nebo při jiném zákroku v souvislosti s plněním svých úkolů způsobí škodu, bude se primárně uplatňovat nárok vůči státu. Výjimkou je situace, kdy škoda vznikla osobě, která svým protiprávním jednáním sama vyvolala oprávněný a přiměřený zákrok. V takovém případě zákon odpovědnost státu výslovně vylučuje.
 
Myslivecký hospodář a rozsah jeho pojištění
 
Odlišná je situace u mysliveckého hospodáře. Podle ust. § 35 odst. 1 ZoM je uživatel honitby povinen navrhnout orgánu státní správy myslivosti ustanovení mysliveckého hospodáře a předpokladem pro zastávání této funkce je kromě jiného to, že navržená osoba splňuje zákonné požadavky.
V souvislosti s tématem pojištění je důležité, že zákon v části o loveckém lístku uvádí, že lovecký lístek lze vydat jen tomu, kdo kromě jiného „je pojištěn (§ 48 ZoM)“. U mysliveckého hospodáře pak zákon v ust. § 35 odst. 4 písm. d) ZoM výslovně počítá s tím, že kontroluje potvrzení o povinném pojištění u osob lovících v honitbě.
To vše potvrzuje, že myslivecký hospodář musí být osobou, která splňuje podmínky spojené s výkonem lovu. Neznamená to však, že jeho pojištění automaticky kryje všechny následky všech jeho úkonů jako hospodáře.
Podle ust. § 35 odst. 4 ZoM je myslivecký hospodář oprávněn například vypracovávat a podepisovat úkony týkající se mysliveckého hospodaření, zastupovat uživatele honitby při jednání, kontrolovat ulovenou zvěř, požadovat předložení dokladů, usmrcovat určité živočichy a vést společné lovy. Podle ust. § 35 odst. 5 ZoM je současně povinen zabezpečovat plnění povinností spojených s chovem a lovem zvěře, navrhovat uživateli honitby opatření k řádnému mysliveckému hospodaření, vést záznamy o hospodaření v honitbě, evidovat povolenky, zajišťovat dohledávku a vylučovat z honu osoby porušující bezpečnostní pravidla.
Jedná se tedy o široký soubor činností, z nichž některé mají přímou vazbu na lov, jiné jsou organizační, evidenční nebo kontrolní. Právě v tom spočívá jádro problému. Ust. § 48 ZoM pokrývá pouze první skupinu, tedy škody vzniklé při lovu. Druhá skupina musí být posuzována jinak.
Jestliže myslivecký hospodář způsobí škodu při lovu nebo při činnosti, která je s lovem bezprostředně spojena, například při vedení společného lovu, při použití zbraně nebo při jiné myslivecké střelecké činnosti, má zásadní význam povinné pojištění podle ust. § 48 ZoM.
Jestliže však způsobí škodu chybným organizačním pokynem, nesprávným výkonem dozoru, vadným vedením evidence, protiprávním zásahem vůči lovci nebo třetí osobě či jiným pochybením mimo samotný lov, nejedná se bez dalšího o škodu krytou povinným pojištěním lovce podle zákona o myslivosti.
 
Obecná odpovědnost za škodu podle občanského zákoníku
 
Tam, kde nelze použít zvláštní režim ust. § 16 ZoM, ani pojištění podle ust. § 48 ZoM, nastupuje obecná úprava náhrady škody podle občanského zákoníku. Podle ust. § 2894 odst. 1 občanského zákoníku „povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).“
Základní deliktní norma je obsažena v ust. § 2910, podle něhož „škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.“
Na ust. § 2910 navazuje ust. § 2911, který stanoví: „Způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.“
Pro mysliveckou praxi má mimořádný význam i ust. § 2914 občanského zákoníku: „Kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám.“ Toto ustanovení je důležité zejména tam, kde myslivecký hospodář jedná jako osoba použitá uživatelem honitby při výkonu jeho činnosti. V takovém případě může vedle osobní odpovědnosti hospodáře vzniknout i odpovědnost uživatele honitby, případně právě jeho odpovědnost jako osoby, která pomocníka použila.
Význam uživatele honitby v systému odpovědnosti potvrzuje i ust. § 52 odst. 1 ZoM, podle něhož „uživatel honitby je povinen hradit“ kromě jiného škodu způsobenou v honitbě při provozování myslivosti a škodu způsobenou zvěří na vyjmenovaných pozemcích a kulturách. Toto ustanovení sice neřeší každou individuální škodu způsobenou mysliveckým hospodářem, ale ukazuje, že zákon o myslivosti sám počítá s více vrstvami odpovědnosti: někdy odpovídá stát, někdy uživatel honitby, někdy konkrétní škůdce a někdy nastupuje povinné pojištění lovce.
 
Judikatura k mysliveckému hospodáři a její význam
 
K odpovědnosti mysliveckého hospodáře za škodu neexistuje ustálená specializovaná judikatura, která by pro současnou právní úpravu vytvářela samostatný zvláštní odpovědnostní režim obdobný ust. § 16 ZoM, jenž zákon výslovně zakotvuje pro mysliveckou stráž.
Pro mysliveckého hospodáře je proto rozhodující především samotný text zákona. Podle ust. § 35 odst. 4 a 5 ZoM vykonává myslivecký hospodář jak činnosti bezprostředně spojené s lovem, tak činnosti organizační, evidenční, kontrolní a zastupovací.
Naproti tomu ust. § 48 odst. 1 ZoM váže povinné pojištění výslovně jen na toho, „kdo loví zvěř, a jen na škodu způsobenou při této činnosti.“ Z toho plyne, že je-li škoda způsobena mysliveckým hospodářem při lovu, uplatní se primárně režim povinného pojištění podle ust. § 48 ZoM.
Je-li však škoda způsobena při jiné činnosti mysliveckého hospodáře, zejména při organizaci, kontrole, evidenci nebo zastupování uživatele honitby, zvláštní pojistný režim zákona o myslivosti na takový případ bez dalšího nedopadá a odpovědnost se posoudí podle obecných ustanovení občanského zákoníku, zejména ust. § 2910, § 2911 a podle okolností i ust. § 2914.
Judikatura týkající se mysliveckého hospodáře se soustředí převážně na otázky ustanovení do funkce a splnění zákonných předpokladů, nikoli na zvláštní režim náhrady škody.
Podobně další správní judikatura k ustanovování mysliveckého hospodáře potvrzuje, že se nejedná o čistě soukromou interní pozici bez právního významu. Tato funkce je regulována veřejným právem, je spojena s průkazem, s konkrétními oprávněními i povinnostmi a je ustanovována orgánem státní správy myslivosti. Přesto zákon pro ni nestanoví zvláštní škodní režim obdobný ust. § 16 ZoM.
Z toho plyne, že otázka náhrady škody se u mysliveckého hospodáře musí řešit kombinací ust. § 48 ZoM a obecných ustanovení občanského zákoníku.
 
Závěr
 
Na položenou otázku je třeba odpovědět tak, že povinné pojištění podle § 48 ZoM nekryje automaticky veškerou činnost vykonávanou mysliveckým hospodářem nebo mysliveckou stráží. Vztahuje se pouze na odpovědnost za škodu způsobenou při lovu zvěře, neboť zákon výslovně stanoví, že „každý, kdo loví zvěř, musí být pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou při této činnosti.“
V případě myslivecké stráže je rozhodující zvláštní úprava § 16 odst. 3 ZoM, podle níž stát odpovídá za škodu vzniklou v souvislosti s plněním jejích úkolů. To platí, jak pro škodu způsobenou mysliveckou stráží, tak pro škodu, která při plnění těchto úkolů vznikla jí samotné. Výjimku představuje škoda způsobená osobě, která svým protiprávním jednáním vyvolala oprávněný a přiměřený zákrok. U škod vzniklých při výkonu funkce myslivecké stráže proto primárně nastupuje odpovědnost státu.
U mysliveckého hospodáře taková zvláštní úprava chybí. Pokud hospodář způsobí škodu při lovu, bude zpravidla relevantní povinné pojištění podle ust. § 48 ZoM. Pokud však škoda vznikne při jiné činnosti mysliveckého hospodáře, například při organizaci, kontrole, evidenci nebo zastupování uživatele honitby, bude třeba vycházet z obecné odpovědnosti za škodu podle ust. § 2894, § 2910, § 2911 a případně § 2914 občanského zákoníku. Podle okolností tak může odpovídat buď sám myslivecký hospodář, nebo i uživatel honitby jako osoba, která jej při své činnosti použila.
Hlavní závěr tedy zní: zákonné myslivecké pojištění není všeobecným pojištěním všech mysliveckých funkcí. Kryje škody při lovu. Škody způsobené mysliveckou stráží při plnění jejích úkolů nese v zásadě stát. Škody způsobené mysliveckým hospodářem mimo samotný lov se budou posuzovat podle obecných pravidel náhrady škody a podle konkrétního právního vztahu k uživateli honitby.
JUDr. Ing. et Ing. Roman ONDRÝSEK, MBA, Ph.D.
člen myslivecké rady ČMMJ za Olomoucký kraj
autor působí jako lektor a zkušební komisař ČMMJ
člen právní komise ČMMJ
člen pracovní skupiny ČMMJ k tvorbě zákona o myslivosti
působí na katedře teorie práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
člen organizace British Columbia Wildlife Federation (BCWF), Kanada
člen Slovenského poľovníckého zväzu, Slovensko
advokát – Specialis s.r.o., advokátní kancelář, www.specialis.cz, myslivost@specialis.cz
 
 
]]> Sun, 26 Jul 2026 21:22:04 GMT  
Spolek vyloučil člena bez výstrahy. Vrchní soud rozhodnutí zrušil
Vrchní soud v Praze, sp. zn. 9 Cmo 57/2022
 
Případ se dotýká jedné z nejcitlivějších otázek vnitřního života mysliveckých spolků — kdy je možné člena vyloučit hned a kdy je naopak třeba mu dát ještě šanci nápravy. Konkrétní spor se rozhořel v jihočeském mysliveckém spolku poté, co jeho výbor rozhodl o vyloučení dlouholetého člena, aktivního lovce a zároveň policisty. Členská schůze rozhodnutí potvrdila v poměru 16 hlasů proti 6 při účasti 91,67 % všech členů. Vyloučený se obrátil na soud a žádal vyslovení neplatnosti svého vyloučení.
Spolek mu kladl k tíži pět věcí. Měl vyhrožovat finančnímu a mysliveckému hospodáři podáním trestního oznámení kvůli pomluvě, že údajně upytlačil daňka, přitom, jak se později ukázalo, se jednalo o omyl, neboť navrhovatel ve skutečnosti střelil prase. Měl při společné noční čekané ohrožovat střelbou jiného člena, který se nečekaně přesunul z dohodnutého místa do pojízdné boudy, kde nakonec usnul. Měl ulovit jednoho ze dvou zaklesnutých daňků a video úlovku zveřejnit na sociální síti. Měl se opakovaně vyhýbat společným lovům a brigádám a v roce 2019 nesplnil 22 brigádnických hodin. A podle dalších členů měl opakovaně vyvolávat konflikty, od SMS jinému členovi, zda mu „není hloupé“, že sedí na „jeho“ posedu, „když od něj nechce med“, až po kontrolu auta dalšího člena v roli policisty v civilním obleku bez zjevného důvodu.
Bezprostředním spouštěčem celého vyloučení byly události z jara 2020. Jako zasahující policista navrhovatel v době protipandemických omezení vyzval několik členů spolku, kteří se sešli na večírku v garáži jednoho z nich, aby setkání ukončili. Jeden z přítomných mu měl pro výkon služby vyhrožovat násilím a byl za to později trestně stíhán. Necelé dva měsíce nato výbor zahájil řízení o vyloučení kolegy.
Vyloučený se bránil tím, že jeho strana případu zní zcela jinak. Hospodáři, který šířil pomluvu o pytláctví, podle něj nezbylo než hrozit policejní cestou, jestliže odmítal sdělit zdroj informace, jež se dotýkala jeho myslivecké cti. Při čekané střílel zcela jiným směrem než tam, kde se ukrytý kolega nacházel, a o jeho přemístění z dohodnutého místa nevěděl.
Ze dvou zaklesnutých daňků utratil jen slabšího z nich, protože by jinak oba uhynuli, a druhému zvířeti pak s kolegou pomohli z paroží ven.
Neodpracované brigádnické hodiny nahrazoval podle vlastních propočtů jinou činností a celkově jich odvedl více, než kolik mu spolek ukládal. Připomněl rovněž své dlouholeté zásluhy o myslivost v honitbě, včetně boje proti fibropapilomatóze srnčí zvěře.
Procesně namítal, že nebyl pozván na zasedání výboru, jež o jeho vyloučení rozhodovalo, a že kritická vyjádření některých členů, o něž se rozhodnutí opírá, vznikla až dodatečně.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodnutí o vyloučení prohlásil za neplatné. Některým vytýkaným porušením přisvědčil — vyhrožování policií místo civilizovaného vyjasnění pomluvy považoval za nepřiměřené, stejně jako konfliktní jednání kolem cizích posedů a nesplněné brigádnické hodiny. Naopak nepokládal za prokázané, že by kontrola auta jiného člena souvisela s myslivostí, a lov zaklesnutého daňka ani zveřejnění videa nepovažoval sám o sobě za závažný přestupek myslivecké etiky. Klíčové ale bylo právní hodnocení: žádné z prokázaných porušení nedosahovalo intenzity „zvlášť závažného porušení“ ve smyslu § 239 odst. 1 občanského zákoníku. Spolek tak měl člena nejprve vyzvat k nápravě a teprve při nesplnění výzvy přistoupit k vyloučení. Soud navíc upozornil, že poslední konflikt se odehrál více než půl roku před vyloučením, které tedy nemělo charakter bezprostřední reakce na čerstvé porušení.
V odvolání spolek argumentoval, že porušení byla závažná a v souhrnu narušila atmosféru ve spolku natolik, že až po vyloučení člena se kolektiv opět začal věnovat lovu a panuje v něm dobrá nálada. Soud měl podle spolku zohlednit stabilitu vnitřních poměrů a požadavek dobrých vztahů mezi členy.
Vrchní soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Závěr o tom, že porušení nebyla zvlášť závažná a že je bylo možno odčinit, podpořil výslovně: prohřešky v mezilidských vztazích lze odčinit omluvou, případně jiným společensky akceptovaným způsobem, drobným dárkem, pozváním „na pivo“ a podobně.
Pochybení v oblasti bezpečnosti při lovu nebo myslivecké etiky lze podle soudu řešit doplněním vzdělání v oboru myslivosti a neodpracované brigádnické hodiny lze napracovat v dalším období či nahradit jinou prací pro spolek. Soud rovněž akcentoval časové hledisko — kdyby se jednalo o porušení, která by ostatní členy přiměla odmítnout další spolupráci, byla by věc projednávána krátce po jejich spáchání. Ve skutečnosti některá porušení byla vyloučením řešena s několikaletým odstupem. Při takové úrovni intenzity má přednost institut výzvy k nápravě a teprve neuposlechnutí výzvy otevírá cestu k vyloučení.
Absence předchozí výzvy k nápravě podle Vrchního soudu v Praze měla závažné právní následky — vyloučený přišel o samotnou příležitost svá tvrzená pochybení napravit a o zachování svého ústavně chráněného práva sdružovat se ve spolcích.
Vrchní soud výslovně připomněl, že pravidla udržování dobrých vzájemných vztahů bývají v mysliveckých spolcích přísnější než ve volnějším občanském soužití mezi sousedy. To ale neznamená, že každé porušení takových pravidel může bez dalšího vést k vyloučení.
Standardní cesta podle zákona i podle stanov je nejprve výzva k nápravě v přiměřené lhůtě a teprve při jejím nesplnění vyloučení.
Vyloučení bez výzvy zákon i stanovy vyhrazují jen tam, kde porušení odčinit nelze nebo kde způsobilo zvlášť závažnou újmu. Spory o čekanou, lov zaklesnutých daňků, brigádnické hodiny nebo SMS o cizím posedu pod tento práh podle Vrchního soudu nespadají.
Vyloučený myslivec se po téměř dvou letech sporů vrátil do spolku, ve kterém ho na podzim 2020 velká většina ostatních členů nechtěla. Spolek prohrál v obou instancích a nesl náklady řízení. Klíčem byla jedna chybějící výzva k nápravě.
 
Myslivec vyloučen pro podnět na úřad. Spor o platnost vyloučení rozhodla procesní past
Vrchní soud v Praze, sp. zn. 6 Cmo 78/2020
 
Spor se rozhořel v jednom mysliveckém spolku poté, co jeho člen podal podnět odboru životního prostředí městského úřadu k prošetření dvou věcí: údajně neoprávněného lovu jelena siky japonského a údajně nedostatečného počtu lovecky upotřebitelných psů v honitbě.
Členská schůze rozhodla, že tím dotyčný poškodil zájmy spolku, a vyloučila ho. Vyloučený se odvolal ke kontrolní komisi spolku jako k odvolacímu orgánu předvídanému stanovami, ta však rozhodnutí členské schůze potvrdila.
Spolek argumentoval, že o nedostatcích, k nimž došlo, měl člen nejprve informovat uvnitř spolku a teprve potom, pokud by věc nebyla řešena, se obrátit na úřad. Zmíněna byla i dřívější výtka, kterou vyloučenému udělil výbor spolku a spolek dovozoval, že byla porušena zásada loajality, na níž členství ve spolku stojí.
Vyloučený se obrátil na soud a domáhal se určení neplatnosti rozhodnutí členské schůze. Tvrdil, že nemůže být spolkem trestán za to, že využije zákonné možnosti obracet se na orgány státní správy s podnětem, a že je zcela nerozhodné, zda takový podnět nakonec úřad shledá důvodným, či nikoli. Žaloba mířila výslovně na rozhodnutí členské schůze.
Krajský soud v Plzni návrhu vyhověl a rozhodnutí o vyloučení prohlásil za neplatné. Za prvé je shledal nepřezkoumatelným — chybělo podle něj jasné vyjádření, jaké konkrétní zájmy spolku měl vyloučený svým podnětem poškodit. Za druhé došel k závěru, že nebylo prokázáno, že by uvedené jednání vůbec mohlo zájmy spolku poškodit do takové míry, která by ospravedlňovala vyloučení.
Spolek se proti rozsudku odvolal. Vrchní soud v Praze případ posoudil ze zcela jiného hlediska. Vůbec se nezabýval tím, zda byly důvody vyloučení dostatečné, ani tím, zda bylo rozhodnutí členské schůze přezkoumatelné. Místo toho nalezl zásadní procesní vadu samotného návrhu. Vyloučený člen měl u soudu napadnout konečné rozhodnutí spolkového orgánu — tedy rozhodnutí kontrolní komise, nikoli rozhodnutí členské schůze. Jestliže navrhovatel touto cestou nešel a žaloval výslovně rozhodnutí členské schůze, návrh není po procesní stránce způsobilý dosáhnout cíle, který si vyloučený stanovil.
Vrchní soud proto rozsudek Krajského soudu v Plzni změnil tak, že návrh na určení neplatnosti rozhodnutí členské schůze zamítl.
 
 
Padělal zkoušku z myslivosti, byl odsouzen. Rybářský lístek mu prošel
OS Žďár nad Sázavou, sp. zn. 3 T 63/2023 | NS ČR, sp. zn. 3 Tdo 631/2024
 
Muž ze Žďárska si v roce 2018 opatřil padělaný zkouškový lístek, na jehož základě mu byl vydán lovecký lístek. O čtyři roky později podle obžaloby totéž zopakoval s rybářským lístkem.
Případ prošel třemi soudními instancemi a skončil nečekaným rozštěpením: za padělání myslivecké zkoušky byl pravomocně odsouzen, od obžaloby z padělání rybářského osvědčení byl naopak zproštěn.
Obviněný v roce 2018 předložil na Městském úřadu ve Žďáru nad Sázavou žádost o vydání loveckého lístku. Jako přílohu přiložil „Potvrzení o vykonaných zkouškách z myslivosti ev. č. 012592", údajně vydané dne 22. března 2018 prostřednictvím OMS Karlovy Vary. Doklad byl opatřen nepravým úředním razítkem a nepravým podpisem předsedy zkušební komise. Na jeho základě mu byl téhož dne vydán lovecký lístek. Obviněný přitom zkoušku z myslivosti nikdy nesložil.
V roce 2022 tentýž muž předložil na témže úřadu žádost o vydání rybářského lístku s přiloženým „Osvědčením o získané kvalifikaci pro vydání prvního rybářského lístku“, které měl vydat Český rybářský svaz, místní organizace Sokolov. I tento doklad byl podle obžaloby padělkem.
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 14. února 2024 uznal obviněného vinným oběma skutky a uložil mu úhrnný peněžitý trest ve výši 20 000 Kč. Krajský soud v Brně odvolání zamítl.
Obviněný podal dovolání k Nejvyššímu soudu, kterým brojil výlučně proti výroku o vině skutkem padělání rybářského lístku.
Nejvyšší soud dovolání vyhověl. Na rozdíl od zkoušky z myslivosti bylo možné u místní organizace Sokolov rybářskou zkoušku složit online, tzn. bez dalších svědků, a na základě vytištěných podepsaných testů mohl být vydáno osvědčení o složené zkoušce.
Státní zástupce sice poukazoval na nestandardnost postupu, nicméně podle Nejvyššího soudu nebyla zpochybněna obhajoba obviněného, že osvědčení podepsal již nežijící funkcionář. I pokud by takový funkcionář osvědčil nepravdivé skutečnosti, nejednalo by se o trestný čin padělání veřejné listiny ve smyslu § 348 trestního zákoníku.
Nejvyšší soud nařídil výslech dalších svědků a vypracování znaleckého posudku v oboru písmoznalectví, za účelem zjištění, zda podpis funkcionáře na osvědčení je pravý.
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou po doplněném dokazování a vypracování posudku ve věci znovu rozhodl a potvrdil, co Nejvyšší soud naznačil: obviněný byl za padělání mysliveckého zkouškového lístku uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku. Odsouzen byl k peněžitému trestu ve výši 10 000 Kč, tedy k polovině původně uloženého trestu, neboť nyní byl trestán pouze za jeden skutek. Naproti tomu obviněného zprostil obžaloby pro padělání rybářského osvědčení.
Stěžejním se tedy stal znalecký posudek, jakož i okolnost, že, na rozdíl od zkoušky z myslivosti, mohl obviněný získat osvědčení ze zkoušky z rybářství, aniž by ho musel vidět více než jeden funkcionář dané organizace.
Pro mysliveckou obec je na tomto případu nejdůležitější jasný závěr: zkouškový lístek o složení zkoušky z myslivosti je veřejnou listinou a jeho padělání je trestným činem podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku, za nějž hrozí trest odnětí svobody až na tři léta. K trestní odpovědnosti přitom stačí, že pachatel padělanou listinu vědomě užije jako pravou, nemusí být prokázáno, že ji sám fyzicky vyrobil.
Případ současně odhaluje slabinu systému: padělek nebyl odhalen při jeho předložení na úřadu v roce 2018, ale až o několik let později. Pochybení lze vnímat na straně nedostatečné kontroly na straně státní správy, např. přímé komunikace mezi zkušební komisí a orgánem vydávajícím lovecký lístek.
Co se týče rybářských lístků, lze místním organizacím doporučit konání osobních zkoušek před komisemi po vzoru myslivců tak, aby se předešlo pochybnostem o pravosti získaných osvědčení.
 
Prohlášení pozemků za nehonební z důvodu etického přesvědčení vlastníků (vegetariánství)
Nejvyšší správní soud, sp. zn. 3 As 26/2025-38
 
Spor mezi Mysliveckým spolkem Ženklava a dvěma vlastníky lesních pozemků v této obci na Novojičínsku ukazuje, jak komplikovaná je v praxi rovnováha mezi zákonným výkonem práva myslivosti a vlastnictvím pozemků v honitbě.
Bezprostředním spouštěčem celého řízení byla v této věci jedna konkrétní událost — neoprávněná stavba mysliveckého posedu na pozemku, který oba spoluvlastníci pořídili jako svůj soukromý lesní majetek. Krátce poté podali u Krajského úřadu Moravskoslezského kraje návrh, aby jejich pozemky byly podle § 17 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, prohlášeny za nehonební. Jako důvod uvedli etické a morální přesvědčení, že si nepřejí, aby jejich pozemky sloužily k zabíjení zvěře, a že jsou připraveni hradit z vlastních prostředků i případné náklady na ochranu mladého porostu proti škodám zvěří.
Krajský úřad Moravskoslezského kraje rozhodoval o věci dvakrát. Prvním rozhodnutím z 9. května 2023 návrh zamítl s tím, že tvrzené smýšlení vlastníků pokládal za zástupné, žádost přišla bezprostředně po vypuknutí sporu o nezákonně postavený posed.
Ministerstvo zemědělství toto rozhodnutí zrušilo a věc vrátilo s pokynem znovu se zabývat skutečným přesvědčením vlastníků.
Krajský úřad poté druhým rozhodnutím ze dne 20. října 2023 návrhu vyhověl a pozemky za nehonební prohlásil. Ministerstvo zemědělství rozhodnutím z 23. února 2024 odvolání mysliveckého spolku zamítlo a rozhodnutí krajského úřadu potvrdilo.
Myslivecký spolek Ženklava se obrátil na Krajský soud v Ostravě. Argumentoval především dvěma rovinami. Procesně namítal, že správní orgán prvního stupně měl nařídit ústní jednání, aby spolek mohl klást navrhovatelům otázky k jejich smýšlení a konfrontovat je s pochybnostmi o tom, zda je jejich přesvědčení vážné a opravdové. Žalovaný podle něj zároveň porušil zásadu koncentrace řízení, když přihlížel ke skutečnostem doplňovaným v podání ze dne 3. října 2023, kde navrhovatelé již výslovně uvedli, že jsou vegetariáni, vegani, příznivci permakultury, a že nikdy nebyli členy mysliveckého spolku, ani neměli zbrojní průkaz.
Věcně spolek tvrdil, že tvrzené přesvědčení je smyšlené a účelové, neboť navrhovatelé se proti výkonu myslivosti na svých pozemcích po jejich pořízení tři roky nijak neozývali a teprve poté, kdy došlo k incidentu s posedem, podali návrh, který má povahu odplaty.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. ledna 2025 žalobu zamítl. Důvodnost ústního jednání ve správním řízení odmítl s odkazem na zásadu písemnosti správního řízení podle § 15 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a poukázal na to, že nebyly tvrzeny konkrétní okolnosti, pro které by jeho nařízení bylo nezbytné. Ve věci samé vyšel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. listopadu 2013, č. j. 7 As 16/2013-53, podle něhož tvrzení vlastníka o rozporu výkonu myslivosti s jeho etickým přesvědčením a se svobodou svědomí podle čl. 15 odst. 1 Listiny základních práv a svobod splňuje požadavek na dostatečné vymezení zájmu vlastníka.
Časový odstup mezi pořízením pozemků a podáním návrhu hodnotil jako logický — vlastníci podle něj v dobré víře předpokládali, že jejich vlastnické právo zahrnuje právo nakládat s pozemky podle svého přesvědčení, a aktivně jednali až poté, co se z incidentu s posedem dozvěděli, že tomu tak není.
Spolek podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Trval na tom, že přesvědčení navrhovatelů je účelové, a že žalovaný a krajský soud nezkoumali jeho věrohodnost a pravdivost. Argumentoval mimo jiné tím, že pozemky leží uprostřed souvislého lesního komplexu, kde se přirozeně nachází zvěř, že v okolí stojí několik mysliveckých zařízení a že je všeobecně známo, že honební pozemky jsou ze zákona všechny pozemky, které nejsou zastavěné — v této souvislosti dokonce poukazoval na pohádkové postavy, podle nichž každý ví, že zvěř žije v lese a že se o ni starají myslivci.
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 13. května 2026 kasační stížnost zamítl. Procesní námitku k ústnímu jednání odmítl s tím, že správní řízení je v zásadě písemné a ústní jednání podle § 49 odst. 1 správního řádu má být nařízeno jen tam, kde je to skutečně nezbytné, nikoli pouze žádoucí. Stěžovatel přitom konkrétně netvrdil žádné okolnosti, které by takovou nezbytnost zakládaly.
Námitku porušení koncentrace odmítl jako bezpředmětnou — doplnění tvrzení navrhovateli proběhlo ještě před vydáním druhého prvostupňového rozhodnutí, k němuž bylo možno přihlížet bez omezení podle § 82 odst. 4 správního řádu.
Hmotněprávní jádro rozhodnutí stojí na výkladu § 17 odst. 2 zákona o myslivosti ve světle starší judikatury. Nejvyšší správní soud zopakoval, že nelze trvat na podrobném zdůvodňování a dokládání etického přesvědčení vlastníka, bylo by to absurdní, protože vnitřní přesvědčení se objektivně doložit nedá. Jestliže vlastník svůj zájem dostatečně konkretizuje (a navrhovatelé tak učinili už ve své žádosti z 15. února 2023, kde mluvili o etických a morálních důvodech a o tom, že nechtějí, aby jejich pozemky sloužily zabíjení „zvířecích sousedů“), je třeba z této skutečnosti vycházet, ledaže se objeví pochybnosti o opravdovosti tohoto přesvědčení. Možnost takové pochybnosti existuje, vlastník může své přesvědčení relativizovat svým chováním, vyjádřeními nebo zjevně absurdními požadavky, to se však v tomto případě nestalo.
Soud výslovně dodal, že útočný styl podání ani fakt, že navrhovatelé v řízení odkazovali na judikaturu nejvyšších soudů a Evropského soudu pro lidská práva, jejich přesvědčení nezpochybňují.
Druhým pilířem rozhodnutí je vyvážení zájmu vlastníka a zájmu myslivosti. Soud uvedl, že obecné odkazy na funkci honitby, ochranu zvěře a regulaci přírodního prostředí nepředstavují dostatečně pádné a vážné důvody, které by mohly převážit nad opravdovým etickým přesvědčením vlastníka. Spolek konkrétní okolnosti proč právě tyto pozemky nelze z honitby vyjmout neuvedl. Pro úplnost soud připomněl, že případná potřeba regulace zvěře v daném území může být řešena povolením lovu na nehonebních pozemcích podle § 41 zákona o myslivosti.
Argumentaci, že navrhovatelé byli po tři roky lhostejní k výkonu práva myslivosti na svých pozemcích, soud odmítl jako logicky neudržitelnou. Načasování návrhu podle něj velmi dobře vysvětluje právě skutečnost, že vlastníci si do incidentu s nelegálně postaveným posedem nebyli vědomi, že jejich soukromé vlastnictví je ve prospěch výkonu práva myslivosti třetími osobami omezeno.
Argument spolku, že o tomto omezení musel každý vědět už na základě „pohádkových postav", soud označil za fraškovitý a v kasační stížnosti nemístný a označil za daleko věrohodnější verzi navrhovatelů, kteří dlouhou dobu žili v zahraničí a předpokládali, že česká úprava vlastnického práva ke svým pozemkům funguje obdobně jako tam.
Pro mysliveckou praxi nese rozhodnutí dvojí, vzájemně provázaný vzkaz. Etické a morální přesvědčení vlastníka stačí, je-li dostatečně konkretizováno; zpochybnit ho lze jen poukazem na jednání nebo okolnosti, které opravdovost takového přesvědčení vážně narušují — útočná forma sporu, absence dřívějších kroků nebo pouhý časový odstup k tomu nevedou.
Současně myslivecký spolek nemůže reagovat jen obecným poukazem na funkci honitby; má-li vlastníkovi v jeho zájmu úspěšně oponovat, musí předložit konkrétní pádné důvody opírající se o specifické poměry v dotčeném území, které prokazují, že prohlášením pozemků za nehonební bude narušena funkce honitby.
 
Soudní dozvuky vyhlášení CHKO Soutok
Chráněná krajinná oblast Soutok vznikla v polovině roku 2025 a okamžitě vyvolala vlnu žalob; soudy vznik potvrdily a pro myslivce přináší spíše novou koordinaci než plošná omezení.
 
Chráněnou krajinnou oblast Soutok vyhlásila vláda nařízením č. 55/2025 Sb. s účinností od 1. července 2025. Oblast leží na soutoku Moravy a Dyje na Břeclavsku a Hodonínsku, zaujímá zhruba dvanáct a půl tisíce hektarů a chrání největší komplex lužních lesů ve střední Evropě. Vyhlášení předcházela dlouhá příprava, projednání záměru a vypořádání námitek vlastníků; ti, kdo neuspěli ve správním řízení před Ministerstvem životního prostředí, podávali rozklady a posléze žaloby.
Žalobci nebyli jen jednotliví vlastníci pozemků, ale i podnikatelské subjekty. Namítali především snížení hodnoty a obtížnou prodejnost pozemků, ztrátu příjmu z pachtu a zásah do práva podnikat — od developerských a energetických záměrů až po obavy provozovatele vodárenské infrastruktury o zásobování pitnou vodou.
Spory prošly celou soudní soustavou, včetně Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Ten v říjnu 2025 v plénu zamítl návrh skupiny poslanců na zrušení nařízení a potvrdil jeho ústavnost.
V navazujících věcech rozhodoval nejméně dvacetkrát Nejvyšší správní soud a více než desetkrát Ústavní soud. Úspěšnost žalob však byla nulová. U dosud nevyřízených případů je šance vlastníků na úspěch v soudním řízení jeví jako minimální. Soudy se opírají o pilotní rozhodnutí a navazující skutkově obdobná rozhodnutí rozhodují již jen paušálním odkazem na pilotní judikaturu. Tvrzené ekonomické dopady pokládají za nedoložené, s odkazem na možnost finanční náhrady státu za ztížení hospodaření.
Pro myslivce je klíčové, že výkon práva myslivosti se v oblasti řídí dál zákonem o myslivosti a státní správu zajišťují tytéž úřady jako dosud. Zákon o ochraně přírody a krajiny totiž, na rozdíl od národních parků, myslivost v chráněné krajinné oblasti přímo neupravuje; omezení působí jen prostřednictvím ochranných podmínek a zonace. Nová myslivecká zařízení jsou zakázána v I. zóně, lze však požádat o výjimku. Zřizovat nové intenzivní chovy zvěře nelze v I. a II. zóně, na stávající zařízení se však zákaz nevztahuje a největší obora v zemi, Soutok, zůstává nedotčena. Nově je na celém území třeba souhlasu orgánu ochrany přírody k chovu a vypouštění kachny divoké. U vjezdu vozidel mimo cesty je namístě počítat s režimem souhlasů, neboť zákonná výjimka pro lesní a zemědělské hospodaření na samotnou myslivost výslovně nedopadá. Myslivecké plánování i běžný lov a hony se nemění; souhlas vyžadují jen akce nad pět set účastníků.
Skutečně citelná změna je nepřímá. Šetrnější lesní hospodaření, omezení holosečí a ponechání části porostů bez zásahu postupně mění úživnost a krytové poměry honiteb.
Podle odborných poznatků může klid a rušení ovlivňovat chování spárkaté i černé zvěře, čas ukáže, zda se obdobný efekt projeví i v zasažených honitbách, včetně honiteb sousedících.
Vyhlášení chráněné krajinné oblasti tedy neznamená na daném území konec myslivosti. Přináší však novou vrstvu koordinace s orgánem ochrany přírody a několik dílčích, na zónu vázaných omezení, jejichž praktické důsledky bude třeba sledovat v běžné praxi.
 
]]> Sun, 26 Jul 2026 21:19:09 GMT Můžete, prosím, honitbu stručně charakterizovat? Jakou má výměru, kolik máte členů? Víte něco o historii zdejší myslivosti?
Historii myslivosti velmi pěkně a pečlivě zpracoval Antonín Blacký do publikace o obci Bzová. Je zde popsána historie lovu od 18. století a vývoj stavů zvěře a myslivecké činnosti až do roku 2014. Antonín Blacký nedávno oslavil sté narozeniny a na sněmu mu byl předán dárek od OMS Beroun.
Současná výměra honitby je 717 hektarů, jde o honitbu převážně polní, 317 ha je lesa. Honitbu jsme už tvořili dvakrát, v roce 2013 a 2023. Při nových smlouvách se někde ubralo kvůli stavění, někde se nám zase přidalo, takže se výměra nezměnila.
Aktuálně máme jedenáct členů, ale měli jsme jich daleko víc. Starší členové odcházejí a nových je málo, takže věkový průměr máme vysoký.
Já jsem si dělal zkoušky, ještě mi nebylo 18, dneska je to úplně jiné. Myslivost je náročný koníček časově i finančně, což mladé neláká.
 
Honitbě leží pouze v katastru obec Bzová nebo do ní zasahují i další obce?
Jsme čistě ve Bzové a jsme spokojení. Na obci máme myslivce mezi zastupiteli a paní starostka a další zastupitelé chodí jako honci na naše společné lovy.
 
Se kterými druhy zvěře hospodaříte?
Máme dobré stavy srnčího, ale od konce května je tu velký provoz, lidé jezdí na chaty a ztráty na komunikacích jsou značné.
Musíme dost lovit černou zvěř, někdy v noci hlídáme plodiny. Už jsme řešili škody zvěří, byli jsme
i u soudu, dopadlo to pro nás celkem dobře, ale stejně jsme museli něco platit. To se týká jednoho konkrétního zemědělce, s ostatními vycházíme velice dobře.
Černé tedy lovíme kolem třiceti kusů ročně, rovnou se podělí mezi členy.
Co se týká jelení zvěře, Lesy ČR pronajaly soukromníkům lesní pozemky a od té doby to nemá lehké, nestíhá dorůstat.
 
Vyskytuje se zde drobná zvěř?
Objevil se tu zajíc, ale bojíme se myxomatózy. Když chceme lovit bažanty, musíme si je kupovat a vypouštět do honitby. Také jsme vypouštěli divoké králíky, ujali se a je to krásný pohled, když je vidíte venku.
 
Podporuje obec vaši činnost? Pořádáte nějaké akce ve spolupráci s obcí?
S obcí vycházíme velmi dobře, děláme třeba brigády na sázení stromků, když se něco v lese děje, dostaneme hned zprávu.
Také děláme pro děti pohádkový les. Pak se zapojujeme do akce Ukliďme Česko. Co obec potřebuje, tak nám řekne, a my jdeme. Jsou tu tři spolky a v nich ti samí lidé.
 
Abychom měli pohled z druhé strany, dáme slovo paní starostce.
Musím potvrdit, že s myslivci je skvělá spolupráce v rámci brigád, nebo třeba při akci Ukliďme Česko. Při kulturních akcích jsou také velmi nápomocní. Nedávno myslivci pomáhali také při čistění obecného rybníka a samozřejmě při brigádách v lese. Obecní zastupitelé zase pomáhají na honech a naháňkách.
 
Také dáváme pozvánky na myslivecké akce na Munipolis, takže chodí všem přihlášeným občanům do telefonu.
Spolupracujete také s OMS? Měli jste tu někdy zkoušky adeptů nebo třeba kynologickou akci?
Zkoušky adeptů se tu konaly dvakrát, ale na kynologické zkoušky není naše honitba vhodná.
 
Která plemena psů členové preferují?
Na konci roku mě opustila fenka hladkosrstého foxteriéra, která měla čtvery zkoušky. Pak mají jiní členové jezevčíky a další foxteriéry.
Chov psa odměňujeme zvěřinou.
Se psy jsou ty nejkrásnější zážitky, jako třeba úspěšný noční dosled, tomu se nic nevyrovná.
 
Pořádáte nějaké společné střelby nebo každý ladí formu samostatně?
Jezdíme ke kamarádům do Rejkovic na Lovecké kolo.
Také jezdíme do Malého Boru na Baterii. Je to až za Horažďovicemi. Nedávno jsme tam byli na Memoriálu Čendy Smetany.
 
Co vás na myslivosti v dnešní době nejvíce těší?
Možnost být stále v přírodě. Žijeme v krásné krajině, posezení v lese vás pohladí lépe, než – ať si doplní každý sám... Je to léčebná kúra.
Díky moc za rozhovor!
Kamila KAASOVÁ
 


Myslivci ze Bzové se starostkou Bc. Andreou Pavlisovou
 


V rámci sobotního sněmu pogratulovala jednatelka OMS Jitka Heindlová ke stým narozeninám bývalému dlouholetému členovi MS Bzová Antonínu Blackému, který o myslivosti ve Bzové zpracoval velmi pěkný článek do knihy o historii obce
 


Myslivecký víkend ve Bzové byl zahájen páteční přednáškou předsedy OMS Radima Šímy o myslivosti, lese a zvěři
 
 

]]> Sun, 26 Jul 2026 21:09:01 GMT  
Pravidelně v polovině měsíce myslivosti se poblíž Poličky koná akce s názvem Den myslivosti, lesnictví a ochrany přírody v Oldřiši. Součástí programu je mimo jiné dřevařská soutěž Odříšský dřevorubec nebo velmi oblíbená soutěž ve vaření kotlíkového guláše. V letošním 9. ročníku zvítězil komtur Labské komendy Řádu svatého Huberta Evžen Rojek, kterému se letošní Svatohubertský guláš opravdu vydařil.
Návštěvníci si mohli prohlédnout přehlídku a prezentaci psů loveckých plemen, ukázky práce dravců a sov i expozice různých mysliveckých organizací, včetně Řádu svatého Huberta. Nechyběla ani myslivecká, lesnická a environmentální pedagogika zaměřená především na dětské návštěvníky.
Akce představila také moderní technologie využívané nejen v myslivosti, ale i v lesnictví a zemědělství. V oblasti práce se dřevem byla k vidění pestrá škála lesní mechanizace – od speciálních traktorů, vyvážeček a štěpkovačů přes tahače dřevní suroviny až po harvestory. Tyto stroje se návštěvníkům představily v rámci praktických ukázek.
Velkým lákadlem byla také Speed carving show, při níž měli řezbáři v časovém limitu prostor pro svou tvorbu. Vzniklá umělecká díla byla následně dražena a vzbudila značný zájem. Pomyslným vrcholem ukázek práce se sekerou a pilou byla EuroJack show, kde závodníci soutěžili v tom, kdo nejrychleji a nejpřesněji přeřeže, či přeseká kusy dřeva.



Z odborného i populárního programu na hlavním pódiu zaujaly například přednášky Radomila Holíka Život s liškou Coco nebo Adama Charváta Stop srnoseči. Závěr programu patřil vystoupení skupiny Neplechy a Jaroslava Uhlíře s kapelou, přičemž skutečným vrcholem celé akce byla působivá ohňová show.
A to zdaleka není vše, co bylo možné na této významné myslivecké akci vidět. Proto jsem se za vás zeptal jednoho z hlavních organizátorů, Ing. Martina Jelínka


 
Jak vznikl nápad zařídit takovou to akci?
 
Na začátku každého dobrého projektu či záměru bývá vždy kvalitní nápad, odhodlání a v neposlední řadě i zapálení lidí, kteří za ním stojí, stejně jako v tomto případě přátel z mysliveckých spolků Oldřiš a Borová. Je zřejmé, že když tato akce před devíti lety vznikala, jen málokdo mohl tušit, jaké obliby a zájmu veřejnosti dosáhne.
Už od samého počátku přitom nešlo o tradiční myslivecký den, jaké pořádá řada spolků po celé České republice, tedy setkání mysliveckých přátel, s nabídkou zvěřinových specialit, dětskými aktivitami a prezentací místního spolku pro okolní obyvatele. Zde byl záměr od začátku odlišný. Chtěli jsme propojit tradiční profese, jakými jsou myslivost a lesnictví, a prostřednictvím praktických ukázek představit široké veřejnosti jejich význam. Tyto obory totiž zásadně přispívají k ochraně přírody i k udržitelnému hospodaření v krajině.
Postupem času, se zapojením Řádu sv. Huberta jako spolupořadatele a díky podpoře Pardubického kraje i dalších partnerů, získala akce na prestiži a svým rozsahem již výrazně přesahuje regionální rámec.
Na co jsme zvláště hrdí je naučná stezka pro děti, o kterou je každoročně obrovský zájem, pravidelně ji navštíví více než 500 malých návštěvníků. Právě děti jsou vnímány jako budoucnost, a proto je pro ně každoročně připravena řada stanovišť, kde si mohou vyzkoušet dovednostní, vědomostní i výtvarné aktivity. Každý ročník navíc přináší nové prvky a obohacení programu.
V příštím roce nás čeká jubilejní 10. ročník Dne myslivosti, lesnictví a ochrany přírody v Oldřiši, na jehož přípravách se již nyní intenzivně pracuje, aby návštěvníci mohli opět zažít pestrý a atraktivní program.
Na závěr je třeba zmínit, že hlavní zásluha na pořádání této výjimečné akce, konané na zelené louce nedaleko Poličky, patří Aleši Votočkovi, jeho ženě Jitce a jejich rodině, místním myslivcům z Oldřiše, Borové a okolí, místním dobrovolným hasičům a všem přátelům a partnerům, kteří se na realizaci jakýmkoliv způsobem podílejí.
 
Můžeš se, prosím, osobně představit čtenářům Myslivosti?
 
Pocházím ze Slavkovic, malé vesničky nedaleko Heřmanova Městce ve východních Čechách. Narodil jsem se v roce 1985 a myslivecké zkoušky i svůj první lovecký lístek jsem získal na OMS Chrudim, kde působím dodnes. Jsem ženatý a mám dvě děti, Annu a Huberta, které se snažím vychovávat k lásce k přírodě stejně, jako tomu bylo u mě a u předchozích generací v naší rodině.
Jsem aktivním členem ČMMJ i Řádu sv. Huberta a jak se často říká, pokud je člověk aktivní, funkce si ho brzy najde. V průběhu let jsem tak zastával či stále zastávám řadu funkcí a věřím, že jsem odvedl kus poctivé práce pro myslivost, nejen u nás ve východních Čechách.
Aktuálně působím jako předseda hodnotitelské komise, kde se v rámci chovatelských přehlídek snažíme přibližovat jak odborné, tak laické veřejnosti význam hodnocení trofejí, principy mysliveckého hospodaření a zároveň předáváme praktické zkušenosti. Neboť stále platí, že „Lov, abys mohl chovat a Chovej, abys mohl lovit!“
Velkou část svého mysliveckého života věnuji vzdělávání. Zastávám názor, že myslivec by se měl vzdělávat po celý život, a proto jsem si postupně složil hospodářské i vyšší odborné myslivecké zkoušky.
Neméně důležité je pro mě předávání zkušeností dalším. Věnuji se přípravě adeptů v kurzu na první lovecký lístek i uchazečů o hospodářské zkoušky. V posledních letech mě však nejvíce naplňuje práce s dětmi a mladou generací. Snažím se v nich probouzet vztah k přírodě a myslivosti například prostřednictvím mysliveckého tábora „S Hubertem do lesa“, podílím se na tvorbě naučných stezek a pravidelně docházím do okolních škol a školek s edukativním programem.
Součástí mého života je také kynologie – v naší rodině nikdy nesměl chybět lovecký pes. Jsem majitelem chovné stanice De Sancti Huberti, zaměřené na německé křepeláky. Toto plemeno mě oslovilo svou všestranností a výborným uplatněním v myslivecké praxi.
 
Máš i zajímavý profesní život?
 
Mohlo by se zdát, že být inženýrem ekonomie nemá s myslivostí mnoho společného. I ve své profesi jsem si však našel způsob, jak ji propojit se svou vášní pro myslivost.
Aktuálně pracuji pro Pardubický kraj, kde mám na starosti odbor financí a rozpočet kraje. Pro mnohé bývá překvapením, že když vstoupí do mé kanceláře, má zde myslivost své místo a nemyslím tím pouze vystavené trofeje. Snažím se svou práci vykonávat s maximální odpovědností a rozvahou, podobně jako v myslivosti, kde jsou klíčové pečlivost, trpělivost a dlouhodobý pohled. Zároveň vnímám zřetelné paralely mezi hospodařením s veřejnými financemi a péčí o přírodu. V obou případech se jedná především o správná rozhodování, hledání rovnováhy a odpovědnost vůči budoucím generacím.
Myslivost tak neovlivňuje pouze můj osobní život, ale promítá se i do přístupu k mé profesi. Učí mě pokoře, nadhledu a schopnosti vnímat věci v širších souvislostech, což považuji za zásadní nejen pro myslivost, ale i pro práci ve veřejné správě.
 
Co by si doporučil myslivcům při čerpáním dotací, na co mají nárok a jak nejlépe postupovat?
Především jedno – nebát se. Dotace totiž nutně neznamenají složitou a odrazující administrativu. Naopak mohou být velmi dobrým nástrojem, jak pomoci mysliveckým spolkům i jednotlivcům realizovat jejich nápady a aktivity, na které by jinak jen obtížně sháněli prostředky.
Možností, kde o podporu žádat, je celá řada. Nabízí je obce, města, kraje, ale i jednotlivá ministerstva. Každá úroveň má své programy zaměřené například na péči o krajinu, výsadbu zeleně, práci s mládeží nebo vzdělávací aktivity. Důležité je mít chuť vystoupit ze své komfortní zóny a být ochoten pro svůj záměr něco udělat.
Z vlastní zkušenosti vím, že někdy opravdu stačí začít úplně jednoduše – zajít na obecní úřad a otevřeně říct: „Pane starosto, chtěli bychom vysadit novou alej. Pozemek máme, stromky zajistíme, zapojíme místní lidi, připravíme doprovodný program… Mohla by se obec na takové akci nějak podílet?“
Právě osobní přístup, iniciativa a snaha zapojit komunitu jsou často klíčem k úspěchu. Není vždy nutné hned sahat po velkých dotačních programech, i menší podpora z místních zdrojů může mít velký význam a často je administrativně jednodušší.
Doporučil bych také dobře si promyslet samotný záměr projektu – co chceme udělat, proč to dává smysl a jaký to bude mít přínos pro krajinu i pro veřejnost. Právě jasná myšlenka a konkrétní plán bývají při žádostech o dotaci zásadní.
Dotace nejsou vždy jen o penězích, ale i o přístupu. Jsou příležitostí, jak ukázat, že myslivost má své pevné místo ve společnosti, že dokáže přinášet konkrétní hodnoty a aktivně se podílet na péči o krajinu i život v obcích.
 
Ovlivnili tvůj zájem o myslivost také předci v rodině?
 
Jednoznačně ano. Pocházím z myslivecké rodiny a právě můj táta i děda byli těmi, kteří mě k myslivosti přivedli a probudili ve mně vztah k přírodě už od raného dětství.
Dodnes mám v paměti řadu silných vzpomínek. Například když mě děda brával na hřivnáče do lokality, které se říká „Důlní“. Dodnes je tam rozsáhlá dubová stráň, pod níž protéká potok a kam v parných letních dnech k večeru nalétávaly desítky hřivnáčů. Děda seděl opřený o kmen dubu, kouřil a pobízel mě, ať si v korunách nějakého holuba najdu. Společně jsme pak čekali na ten správný okamžik. A když jsme měli štěstí, babička nám ulovené holuby připravila pečené na jablkách s nádivkou. Dodnes mám tento způsob lovu rád a na stejné místo vyrážím i se synem Hubertem.
Daleko více zážitků z lesa mám však s tátou, o kterých bych mohl sepsat mnoho loveckých povídek a pevně věřím, že mu bude ještě dlouho sloužit zdraví a že jich ještě spoustu přidáme.
Právě tyto zážitky mě formovaly a utvářely můj vztah k myslivosti tak, jak ho mám dnes. Myslím, že bez rodiny a bez těchto společných okamžiků bych k myslivosti nikdy nenašel tak hluboký vztah.
 
Ty jsi také členem, rytířem a mistrem Řádu svatého Huberta?
 
Ano, a je to pro mě velká čest. Členství v Řádu svatého Huberta pro mě nepředstavuje jen formální záležitost, ani další funkci, kterou bych se měl potřebu prezentovat. Vnímám ho především jako vyjádření určité životní filozofie, kterou se snažím naplňovat nejen v myslivosti, ale i v osobním životě.
Myslím, že příběh svatého Huberta zná téměř každý, ale skutečně porozumět jeho poselství je něco jiného. Proměna Huberta lovce v Huberta světce je o vnitřní změně, a právě tuto proměnu si musí každý prožít sám, aby ji dokázal pochopit a sám za sebe přijmout. Je to výzva pro každého z nás zamyslet se nad tím, jak žijeme, jak přistupujeme k přírodě i k ostatním lidem.
Řád svatého Huberta vnímám jako společenství lidí, kteří si zakládají na tradicích, etice, úctě k přírodě a víře. To jsou hodnoty, které jsou velmi důležité. Být rytířem Řádu znamená tyto principy nejen ctít, ale také aktivně předávat dál, ať už při práci s mládeží, které se aktivně věnuji, nebo při organizaci akcí jako je Den myslivosti v Oldřiši či Svatohubertských slavnostech na Kuksu, nebo při každodenním výkonu práva myslivosti.
Funkce mistra řádu pak přináší i určitou odpovědnost. Jedná se o organizaci aktivit, reprezentaci Řádu a především snahu udržovat a rozvíjet jeho myšlenky v současné době. Vnímám to jako službu nejen myslivosti, ale i společnosti jako takové.
Pro mě osobně je členství v Řádu svatého Huberta také velkou motivací. Připomíná mi, že myslivost není jen o lovu, ale především o vztahu k přírodě, o pokoře, tradici, víře a odpovědnosti vůči krajině i dalším generacím.


 
Kde provozuješ myslivost a jakým způsobem?
 
Myslivost provozuji především ve východních Čechách, kde mám silné rodinné i osobní vazby. Jsem aktivním členem mysliveckého spolku Mezilesí Načešice, kde patří mezi hlavní druhy zvěře zvěř srnčí a černá. V minulosti jsme se věnovali i pořádání honů na drobnou zvěř, avšak stejně jako v mnoha dalších regionech došlo i u nás k výraznému poklesu jejích stavů. Z tohoto důvodu jsme od honů upustili a v současnosti se zaměřujeme především na individuální lovy, či v zimních měsících na společné naháňky na černou zvěř.
Osobně dávám přednost spíše individuálnímu způsobu lovu, kdy mám prostor vydechnout z každodenního pracovního nasazení, být chvíli jen sám se sebou, srovnat si myšlenky a potěšit duši. Zároveň mi tento způsob lovu umožňuje zvěř důkladně přečíst a následně ji i bezpečně ulovit.
Díky tomu, že aktivně pracuji s loveckými psy německými křepeláky, účastním se během roku i několika desítek společných akcí napříč celou Českou republikou, ať už se jedná o naháňky na spárkatou zvěř či hony na drobnou. Tyto zkušenosti mi umožňují neustále si rozšiřovat obzory, sdílet zkušenosti s ostatními myslivci a zdokonalovat se v praktickém výkonu myslivosti. Zároveň si s nadsázkou a někdy i s úsměvem, dělám přehled o tom, kolik variant může mít výřad zvěře.
 
Chutná ti zvěřina a jaký pokrm máš nejraději?
 
Zvěřina má v našem rodinném jídelníčku výsostné postavení. Je pro nás nejen kvalitním a zdravým zdrojem masa, ale také samozřejmou součástí životního stylu, který je spojený s myslivostí a vztahem k přírodě.
Velmi si cením toho, že přesně vím, odkud zvěřina pochází, jakým způsobem byla získána a že s ní bylo zacházeno s maximální úctou. A základem všeho je samozřejmě šikovná a zdatná kuchařka, která se nezalekne ničeho, co přinesu domů. I když u nás se často o tu pomyslnou kuchyňskou zástěru se ženou přetahujeme.
Mezi má nejoblíbenější jídla nemůžu nezmínit maminčinu svíčkovou ze zajíce, manželky holoubátka na divoko, či mou slabost pro tatarák z jelena siky. Děti milují trhané maso z divočáka, které často dáváme do tortill, či hamburgerů a také máme všichni rádi kančí guláš. Zvláště teď v období léta, v tzv. grilovací sezoně připravujeme nejrůznější pokrmy nejraději venku na ohni.


 
Pamatuješ si na svoji první trofej?
 
Myslivost vnímám především skrze množství prožitých zážitků, a to nejen těch vlastních, ale i těch sdílených s ostatními. Velkou radost mi přinášejí chvíle, kdy mohu být součástí úspěchu druhých, například, když doprovázím kamarády na cestě k jejich vysněné trofeji. Právě tyto společné okamžiky, sdílené emoce a zážitky mají pro mě mnohem větší hodnotu než samotný počet vlastních trofejí.
Přesto si myslím, že na svůj první úlovek a vlastně i první trofej si vzpomene každý myslivec. Já jsem měl to štěstí vyrůstat v myslivecké rodině, a tak jsem už od útlého dětství doprovázel svého tátu na lovy. Dodnes si vybavuji ten okamžik, kdy se mě táta zeptal, zda bych si chtěl ulovit svého prvního srnce, že má obeznaného pro mě srnce I. věkové třídy. Byl to silný moment, ve kterém se mísila radost, respekt i určitá nervozita, ale především velká životní zkušenost a symbolický krok do mysliveckého světa. Takže ano, nejen že bych dokázal popsat kde a kdy, ale štítek s trofejí tohoto srnce má své významné místo mezi mými ostatními trofejemi.
 
Máš lovecký zážitek, na který se nedá zapomenout?
 
Dovolím si nezmínit lovecký zážitek v pravém slova smyslu, ale spíše souhru osudu a náhod, které provázely pořízení mé první fenky křepeláka. Toto plemeno bylo vždy srdcovou záležitostí a jeho pořízení nebylo jen otázkou výběru plemene, ale i určité životní cesty, kdy jsem toužil po vlastní chovnou stanici. A právě s mou první fenkou Ayrou jsem si prošel zkušeností, na kterou se nedá zapomenout a která mě v mnohém změnila.
Bylo to na jaře, kdy jsme společně pilně trénovali na naše první zkoušky. Všechno šlo, jak má, práce ji bavila, měla chuť a já se těšil, kam a jak až to spolu dotáhneme daleko. Jedno odpoledne po práci, jsem ji vzal jen na krátké proběhnutí na louku za městem. Nic výjimečného, alespoň jsem si to myslel. Během několika vteřin se ale vše změnilo.
Ze zarostlého náletu, hned u silnice vyrazil divočák, o kterém jsme neměli ani tušení a v tomto místě bych ho nikdy nečekal. Ayra se mu postavila, ale neměla šanci. Útok byl prudký, nečekaný a brutální. Během okamžiku ležela na zemi těžce zraněná a já stál pár metrů od ní s pocitem naprosté bezmoci. Ten pohled na ní a její zranění, ta bolest v oku, to jsou věci, na které se nedá zapomenout. V tu chvíli jsem si myslel, že je konec a že ji ztratím. Ale nevzdal jsem to. Následoval rychlý přesun na veterinární pracoviště, kde se jí ujal člověk, kterému budu navždy vděčný. Boj o její život trval dlouhé hodiny, dny a přesto to zvládla.
Dnes Ayra stále žije a stala se chovnou fenou i matkou mnoha dalších generací křepeláků. A právě proto, i když to není „lovecký zážitek“ v klasickém slova smyslu, je to pro mě jedna z nejsilnějších mysliveckých zkušeností. Naučila mě pokory, respektu k přírodě a také víry.
 
Jaký druh lovu preferuješ?
 
Není rozhodující konkrétní druh lovu, ale spíše to, s kým ho mohu sdílet. Myslivost je především o lidech a vztazích, které kolem ní vznikají. Samozřejmě mám rád i chvíle, když vyrážím do lesa jen sám se psem, či se svými dětmi, ale společné zážitky, sdílené emoce, radost z úspěchu kamaráda, nebo obyčejné posezení u ohně, či setkání u výřadu, právě tyhle momenty dávají myslivosti ten pravý smysl.
A možná vůbec nejdůležitější je umět se takovými lidmi obklopit. Lidmi, kteří myslivost vnímají podobně, kteří ji dělají srdcem a mají na věc podobný náhled.
 
Jak jsi spojený s loveckým vybavením?
 
Osobně se snažím dívat na výběr loveckého vybavení s určitou mírou rozumu a nadhledu. Ne vždy to nejdražší nebo nejmodernější musí být zároveň to nejlepší pro konkrétního myslivce.
Důležité je především to, aby zbraň, její ráže i ostatní vybavení člověku skutečně „seděly“, aby s nimi byl sžitý, důvěřoval jim a dokázal je bezpečně a spolehlivě používat v každodenní myslivecké praxi. Můj táta nedá dopustit na jeho staré ZHáčko a když vidím, jak mu to funguje, těžko mu svůj moderní SAUER budu vnucovat. Mou nejoblíbenější ráží, kterou ve své myslivecké praxi dlouhodobě využívám, je 6,5×55SE. Po mnoho let jsem věrný střelivu Lapua Mega 10,1 g, které se mi osvědčilo svou spolehlivostí a účinností při lovu veškeré spárkaté zvěře, se kterou se při výkonu myslivosti setkávám.
Samostatnou kapitolou jsou pro mě společné hony na spárkatou zvěř, kde nejčastěji využívám ráži 8×57 JS, která je svou účinností a zastavovacím účinkem pro tyto typy lovu vhodnější.
Co se týče samotných zbraní, mám rád moderní řešení, která nabízejí variabilitu a flexibilitu. Vyhovují mi systémy umožňující rychlou výměnu hlavní, montáží nebo optiky a díky tomu, mohu své vybavení přizpůsobit aktuálním podmínkám a konkrétnímu způsobu lovu.
To nejdůležitější je ale samotný přístup každého, kdo drží v ruce zbraň – jeho zkušenosti, odpovědnost a respekt k přírodě i zvěři. Bez toho sebelepší technika nemá skutečný význam.
 
Jak vnímáš myslivecké zvyky a tradice?
 
Myslivecké zvyky a tradice mám velmi rád a vnímám je jako nedílnou součást myslivosti. Nevnímám je jen jako formální soubor pravidel, ale především jako projev úcty ke zvěři, k přírodě i k samotné myslivosti. Ať už se jedná o mysliveckou mluvu, vzdání pocty ulovené zvěři, lovecké signály nebo slavnostní výřad, tyto zvyky a tradice by měly být každému myslivci vlastní.
Zároveň si myslím, že tradice by neměly stát v rozporu s moderním výkonem myslivosti. Naopak, měly by ji doplňovat a kultivovat. Je důležité je nejen dodržovat, ale i vysvětlovat jejich význam mladší generaci, aby se z nich nestaly jen prázdné rituály, ale živá součást myslivecké kultury.


 
Ty se také věnuješ rozvoji ve vzdělávání mysliveckého dorostu?
 
Snažím se předávat své zkušenosti jak adeptům na první lovecký lístek, tak i dětem a mladším generacím, ať už formou přednášek, praktických ukázek nebo různých volnočasových aktivit. Dlouhodobě se podílím na organizaci mysliveckého tábora „S Hubertem do lesa“, který pořádá Řád sv. Huberta. Právě tábor „S Hubertem do lesa“ je pro mě jedním z nejvýznamnějších projektů. Koná se v letních měsících uprostřed městských lesů Chrudim. Jeho cílem je zábavnou a přirozenou formou vést děti k ochraně přírody, myslivosti, lesnictví, včelařství nebo rybářství. Děti se zde seznamují s fungováním přírody, lesních i vodních ekosystémů a učí se chápat souvislosti mezi člověkem a krajinou. Velký důraz klademe na praktické zkušenosti – aby si děti mohly věci samy vyzkoušet, „osahat“ a prožít. Chodí v doprovodu lesníků do lesa, s myslivcem na lov, s rybářem k vodě, apod.
Velmi důležité pro mě je, aby děti pochopily, že myslivost není jen o lovu, ale především o odpovědnosti, respektu a péči o krajinu, ve které žijeme.
 
A jaký je podle tebe pohled veřejnosti na myslivce?
 
Pohled veřejnosti na myslivce je dnes podle mě poměrně různorodý a často závisí na osobní zkušenosti. Jsou lidé, kteří myslivost vnímají pozitivně a chápou ji jako důležitou součást péče o krajinu, zvěř, ale i například kulturní a společenský život na venkově.
Na druhou stranu je dnes, i vlivem sociálních sítí, část veřejnosti doslova „masírována“ negativním pohledem na myslivce. Myslivost je pak často vnímána velmi zjednodušeně pouze optikou lovu, bez znalosti širších souvislostí, každodenní práce v honitbě nebo odpovědnosti, kterou myslivci nesou.
Odpovědnost za tento stav je z velké míry naší chybou, kdy jsme neuměli dostatečně vysvětlovat, co myslivost skutečně obnáší a nepomáhá nám ani řada negativních kauz spojených se selháním některých jednotlivců, kteří nám kazí jméno. Veřejnost dnes vnímá hlavně to, co vidí a slyší kolem sebe, a snadno si tak vytvoří zkreslený názor.
Právě proto, považuji za velmi důležité otevřeně komunikovat, pořádat akce pro veřejnost, pracovat s dětmi a ukazovat myslivost v jejím skutečném světle. Když lidé vidí, kolik práce, odpovědnosti a vztahu k přírodě za tím stojí, často svůj pohled změní.
 
Co bys chtěl vzkázat čtenářům časopisu Myslivost na závěr?
 
Že osobně věřím, že budoucnost myslivosti je právě v otevřenosti, v dialogu s veřejností a v ochotě věci vysvětlovat. Myslivost má ve společnosti své pevné místo jen je potřeba ho dokázat správně obhájit.
Zároveň bych si přál, aby si myslivci zachovali pokoru, úctu k přírodě a odpovědnost za naši krásnou přírodu, kterou spravují. To jsou hodnoty, na kterých myslivost vždy stála a které mají své místo v dnešní době a věřím že i v budoucnu.
 
S poděkováním za rozhovor
připravil Pavel Hubert VEVERKA
 
]]> Sun, 26 Jul 2026 21:04:23 GMT Za vlády cisára Františka Jozefa I. , bol prijatý zákonný článok XX/1883 o poľovníctve, ktorý ustanovil jednotné pravidlá lovu na území vtedajšieho Uhorska a jeho platnosť sa na Slovensku udržala až do konca druhej svetovej vojny. Po vzniku Československej republiky v roku 1918 boli prijaté počas 20. rokov minulého storočia vykonávacie predpisy a začala sa intenzívnejšie rozvíjať ochrana zveri.
Ešte pred Ustanovujúcim valným zhromaždením Loveckých ochranných spolkov na Slovensku, ktoré sa uskutočnilo 10. 12. 1920 schválilo Ministerstvo s plnou mocou pre správu Slovenska stanovy LOS. Jedným z článkov sa uvádzalo že LOS môže využívať všetky pomôcky a zariadenia na vzorné a správne vykonávanie lovu a na zveľaďovanie poľovníctva usporadúvaním výstav, odborných prednášok, vydávaním časopisov a pod. Poľovníctvo na Slovensku tak vychádzalo z dlhého a komplexného historického vývoja, ktorý v sebe spája tradície šľachty, právne normy a moderné prístupy k ochrane prírody.
Usporiadanie poľovníckych výstav v strednej Európe píše vyše 150ročnú históriu. Prvá výstava poľovníckych trofejí na území Uhorska bola usporiadaná v dňoch 11. až 14. mája 1871 v Budapešti. Na tejto výstave bolo vystavených 150 trofejí, z toho 37 trofejí pochádzali z územia dnešného Slovenska (predovšetkým z gýmešského a topolčianskeho panstva). Osobitná poľovnícka kompozícia na svetovej výstave vo Viedni v r. 1873 je považovaná za prvú poľovnícku výstavu medzinárodného charakteru. Samostatná poľovnícka výstava sa uskutočnila v roku 1881 v Budapešti, r. 1891 v Prahe, v r. 1896 pri príležitosti mileniálnych osláv v Budapešti, ďalšia v r. 1900 v Paríži a v r. 1902 v Budapešti.



Za prvú medzinárodnú výstavu poľovníckych trofejí v 20. storočí sa pokladá výstava vo Viedni v Prátri organizovaná v dňoch 2. mája až 18. júna 1910 pod záštitou Františka Jozefa I. Vychádzajúc z počtu exponátov viac ako 20 tisíc a z počtu vystavujúcich krajín z takmer celej Európy, z USA, Kanady a Ruska je možne tejto výstave prisúdiť prívlastok svetová. Medzi najhodnotnejšie na nej patrili trofeje z Uhorska, osobitne trofeje šľachty z územia Slovenska (Erdödy, Pálffyovci, Andrássyovci, Károlyi, Forgách, Coburg, arciknieža Jozef August) a najmä knieža Christian Kraft Hohenlohe-Oehringen, ktorého Javorinské panstvo vo Vysokých Tatrách malo na výstave samostatnú expozíciu. Samostatnú expozíciu tvorili na výstave aj zbierky poľovníckych a chovateľských zariadení zo Strednej lesníckej školy v Liptovskom Hrádku a z Baníckej a lesníckej akadémie v Banskej Štiavnici. Na tejto výstave sa najsilnejšie trofeje aj merali, prípadne vážili, čo pomohlo hodnotiacej komisii určiť poradie a súčasne to aj bol začiatok tvorby metód a pravidiel hodnotenia trofejí.
Lovecký ochranný spolok pre Slovensko mal v pláne usporiadať v druhej polovici mesiaca marca roku 1924 v Bratislave výstavu loveckých trofejí, ulovených na území Slovenska v dobe od počiatku roku 1914 až do konca roku 1923. S výstavou mala byť spojená aj výstava priemyslu puškárského a loveckých nábojov i priemyslu zaoberajúceho sa výrobou loveckej výzbroje, loveckých pomôcok, prípadne aj loveckých obrazov a svojráznych ľudových loveckých krojov a predmetov. Veľa členov valného zhromaždenia však nejavila záujem a to z tých dôvodov, že jednak nebola záruka ohľadom vystavených vecí, a jednak Ústredie LOS-u neposkytlo dostatočne presné informácie členom o výstave. Za takých okolností sa každý obáva o svoje trofeje (parohy) predstavujúce pre poľovníka neoceniteľné hodnoty poslať do Bratislavy.
Práve preto prišla iniciatíva Spišskej miestnej skupiny LOS, ktorá na svojom valnom zhromaždení dňa 2. februára 1924 sa na návrh Ernesta Bethlenfalvyho uzniesla, že podá návrh ústrediu, aby výstava bola usporiadaná v Tatrách. Na základe tohto uznesenia sa spišská miestna skupina písomne obrátila na ústredie LOS. Žiaľ usporiadanie poľovníckej výstavy sa muselo odročiť na neurčitú dobu, nakoľko chýbal k tomu potrebný kapitál.


 
Najvýznamnejšou udalosťou medzivojnovej histórie Karpatského múzea v Poprade bolo usporiadanie prvej Poľovníckej výstavy pre Slovensko v roku 1926. Na prelome rokov 1925/1926 Zväz nemeckých gazdov sa obrátil na Spišskú miestnu skupinu LOS-u, aby celoštátna poľovnícka výstava bola usporiadaná v rámci hospodárskej výstavy v Kežmarku. Túto ponuku organizátori odmietli, nakoľko v Poprade boli lepšie podmienky a zároveň nechceli výstavu spojiť s politikou národnostných menšín v ČSR, čo by mohla ohroziť zdarný priebeh výstavy.
Hlavným organizátorom poľovníckej výstavy bol redaktor časopisu Nimród Vidor Jurán. Po 1. svetovej vojne úzko spolupracoval MUDr. J. Červíčkom, prvým predsedom, ktorý dal podnet na založenie prvej poľovníckej organizácie na Slovensku, ktorej sa stal spoluzakladateľom.
Ako poľovnícky hospodár v revíri mesta Spišská Belá mal neobmedzené možnosti lovu, on to však vôbec nevyužíval. Na jeho poľovnícke a ochranárske myslenie mal veľký vplyv jeho veľký priateľ huncovský veľkostatkár Ernest Bethlenfalvy. Jeho činnosť všemožne podporovali a do značnej miery aj ovplyvnili najmä majiteľ Javoriny Hohenlohe, v tom čase najvýznamnejší a najzanietenejší propagátor poľovníctva na Slovensku.
Napriek rôznym obštrukciám okolo usporiadania poľovníckej výstavy bolo oznámené 1. 1. 1926 že výstava sa uskutoční v mesiaci júl v Karpatskom múzeu v Poprade. Námestníkom výstavy bol Kazimír Kozlovský. Niekoľkoročná príprava rozsiahlej výstavy si vyžiadala ďalšiu prístavbu budovy múzea. Konečné rozhodnutie o potrebe stavby sa prijalo na výborovej schôdzi Karpatského spolku 27. marca 1926, ktoré zmluvne zaviazalo k realizácii stavebných prác staviteľa Júliusa Marcsána. Predbežný stavebný rozpočet predstavoval 54 000 korún. Zbierková akcia vyniesla spolku 18 000 korún, mesto Poprad poskytlo 12 500 korún. Konečná suma sa vyšplhala až na 70 000 korún.
Bez poľovníckej výstavy by sa budova múzea určite nerozširovala, hlavne z finančných dôvodov. Po ukončení stavebných prác múzeum získalo dve nové výstavné miestnosti s výstavnou plochou 242 m².
Hlavným organizátorom bola Spišská miestna skupina LOS pod vedením Vidora Jurána. Jeho spolupracovníkmi boli podpredseda LOS-u Nándor Jureczky z Jelšavy, Ernest Bethlenfalvy z Huncoviec, Edmund (Ödön) Justh z Necpál a Andrej Žuffa z Liptovského Mikuláša.
Prostredníctvom časopisu Nimród vyzval poľovníkov nielen z okolia, aby sa pričinili o to, aby sa na výstavu dostali, všetky artefakty a veci čo sa spájajú s poľovníctvom. Okrem toho k výstave mal propagačné prednášky v Košiciach a Prešove. Zabezpečením umeleckej podpory, prípravy rôznych diorám, propagačných materiálov a vizualizácie na výstave boli poverení Jozef Martinka, Elemér Köszeghy-Winkler, maliari Karol Sovánka, Peter Kern, Hanuľa, Dr. G. Grodkovský a J. Kocián.
Predsedom výboru pre hodnotenie trofejí bol Dr. Pavol Fábry, predseda LOS a podpredsedovia Andrej Žuffa a Alexander Belóczy. Na výstave sa boli trofeje z územia Slovenska ako aj trofeje z iných krajín. Podpis Andreja Žuffu ako podpredsedu výstavy, možno vidieť aj na udelených diplomoch za vystavené trofeje.
Jelenie a danielie trofeje hodnotili Nándor Jurecký, Andrej Žuffa, Július Klimko a Jozef Pichler. Kamzičie a muflónie trofeje Ernest Bethlenfalvy, Jozef Martinka, Henrik Römer a Karol Sovánka. Srnčie trofeje Edmund Justh, Kazimír Kozlovský, Zoltán Dénes, Branislav Lacko. Diviačie kly hodnotili Bedrich Jóny, Ján Görgey a Johann Pankovich, lesmajster. U parohatej zveri sa hodnotila veľkosť ruží, hrúbka a dĺžka parožia, rozloha, hmotnosť a celkový vzhľad (krása). Takto ohodnotené trofeje boli rozdelené do troch kategórií, čiže boli ohodnotené I. , II. a III. cenou a udelené im boli masívne štíty s nápisom „Poprad 1926“.
Okrem toho trofeje ulovené po roku 1914 na Slovensku a boli ohodnotené I. a II. cenou sa mohli zúčastniť o umiestnenie v štyroch oblastných súťažiach, na ktoré bolo rozdelené územie Slovenska. Tam sa prihliadalo na klimatické podmienky, rastlinstvo a nadmorskú výšku.
Na výstave bolo ocenených 31 jeleních trofejí, z toho 2 zlatou, 13 striebornou a 16 zlatou medailou. Pre danielie trofeje udelili len jednu striebornú a jednu bronzovú medailu. Najpočetnejšie zastúpenie mali srnčie parožky, pre ktorých udelili celkom 91 medailí: 3 trofeje získali zlatú, 31 trofejí striebornú a 54 bronzovú medailu. Kamzičích trofejí boli 3 ocenené zlatou,34 striebornou a 54 bronzovou medailou. Z diviačích trofejí bola 1 zlatá 8 strieborných a 9 bronzových trofejí. Okrem udelených medailí boli ocenené aj ďalšie trofeje. Čestné ceny venovali na tento účel predovšetkým majitelia trofejí a niektoré mestá. Medzi spišskými cenami bol aj Hohenlohe kalich, ktorý mal byť putovnou cenou. Ten bol venovaný na základe rozhodnutia jury Cyrilovi, bulharskému kráľovičovi, ako uznanie za zdarné a obetavé šetrenie zveri, ktoré vynaložil v revíroch prenajatých od spišského biskupstva do ďalšej výstavy.
Žiaľ ďalšia výstava sa nekonala z dôvodu hospodárskej krízy, zmien v organizácii poľovníckej samosprávy a všeobecne známych okolností po roku 1938.
Na výstavu sa tešil aj knieža Christian Hohenlohe, nielenže prispel svojimi kapitálnymi trofejami, ale aj finančne čiastkou 5000 vtedajších korún. Bol významným znalcom tatranskej prírody, ochrancom všetkého živého, ale aj vášnivým poľovníkom a publicistom. Napriek tomu, že jeho dobové poznatky o ochrane prírody neboli na dnešnej úrovni a jeho hlavným záujmom bolo poľovníctvo, ním a jeho personálom spravované územie predstavovalo pri vzniku TANAPu a dodnes predstavuje prírodne najzachovalejšie a najhodnotnejšie časti národného parku. Navyše, mnohé "jeho" prírodoochranné opatrenia plynule prešli i do prírodoochranných zásad nielen samotného TANAPu, ale ako funkčné sú dnes známe z národných parkov v celom svete. Žiaľ tesne pred otvorením výstavy dňa 14. mája 1926 vo veku 78 rokov zomrel v Somogyszobe. Jeho telo priviezli do Javoriny a pochovali vedľa manželky Otýlie.
Pôvodne sa plánovalo, že výstava sa bude konať pod záštitou prezidenta republiky, ministra poľnohospodárstva, školstva a národnej osvety a ministra pre správu Slovenska, župana Podtatranskej župy ako aj predsedu LOS, ale nakoniec záštitu nad výstavou prevzal len Cyril Coburg, bulharský princ, nasledovník trónu.
Poľovnícku výstavu slávnostne otvoril dňa 3. júla 1926 o 9. 00 hod. Dr. Pavol Fábry, predseda Loveckého ochranného spolku pre Slovensko. Ministrov poľnohospodárstva Dr. Juraja Slávika, Dr. Jozefa Kállay, pre správu Slovenska a JUDr. Jána Krčmára ministra školstva a národnej osvety zastupoval Dr. Ján Sekáč, župan XIX. Podtatranskej veľžupy.
Svojimi trofejami prispeli viacerí v tom čase významní majitelia panstiev a tiež aj poľovníci, ktorí sa angažovali v rámci LOS-u, ako gróf Ján Pálffy, Henrik Apponyi, bulharský cár Ferdinand Coburg, Andrássyovci, Révayovci, Sztárayovci, Csákyovci, ako aj poľovníci spišských, šarišských, liptovských a gemerských revírov.
Vystavovateľom sa podarilo zozbierať obrovské množstvo pytliackych zbraní, ktoré dokazovali, čoho je človek schopný, aby sa nezákonným spôsobom mohol zmocniť zveri. Tieto zbrane boli pozbierané prostredníctvom okresných úradov na základe nariadenia ministra s plnou mocou pre správu Slovenska.
Vystavoval sa tu aj poľovnícky nábytok, ako aj rôzne úžitkové predmety týkajúce sa poľovníctva. Návštevníkov zaujali aj tri diorámy doplnené maľbami Eleméra Kőszeghy-Winklera, Petra Kherna a Karola Sovánku. Ten bol aj autorom výstavného plagátu, ako aj pohľadnice pri príležitosti výstavy s tým istým námetom. Najviac exponátov bolo z regiónu Spiša a Liptova, menej z Gemera, Zemplína, Šariša, stredného, západného Slovenska a Podkarpatskej Rusi.
Atrakciou výstavy bola pod schodiskom vytvorená dioráma Ladislavom Juránom, synom Vidora Jurána, kde v lesnej húštine stáli proti sebe medveď a veľký diviak.
Výstava bola veľmi úspešná, navštívilo ju 5500 návštevníkov. Konala sa v piatich miestnostiach múzea.
V časopise Nimród z 15. 7. 2026 sa okrem iného písalo: „Lovecká výstava Loveckého Ochranného Spolku pre Slovensko, lepšie rečeno Vidora Jurána stala sa skutkom, bola zahájená a môžu sa ňou pokochať nielen lovci, myslívci, lež aj tisíce laikov. Výstava Juránová je pekným ovocím nadľudskej jeho práce a bohatstvo tuná nashromaždené a usporiadané dosvedčuje neúnavnosť, nezmerné oduševnenie vytrvalého, vyrozumného odborníka Spišiaka. Po prechádzke vykonanej v dvoranách výstavy získame presvedčenie, máme ten názor, že takú výstavu mohol a vedel usporiadať len Vidor Jurán a že bez Vidora Jurána Slovensko by sa nebolo mohlo pochváliť nielen tak skvelou, veľkolepou, lež pravdepodobne vôbec žiadnou loveckou výstavou. “
Dňa 11. júla navštívili výstavu účastníci valného zhromaždenia LOS-u. Na valnom zhromaždení boli prítomní aj vedúci predstavitelia ČSMJ – predseda Vavřín Horáček, poľovnícky referent Josef Žalman a jednateľ Ján Začal.
Pri tejto príležitosti Vidor Jurán povedal: „Považujeme za úplne nemožné a nechceme veriť, že by sa našiel presvedčený poľovník, ktorí by si našu loveckú výstavu nepozrel, ktorá dľa doterajších posúdkov úsudkov čo do vystavených jeleních parohov sa vyrovná 1910-ročnej viedeňskej a 1896-ročnej budapeštianskej loveckej výstave, čo do srnčích parohov a trofeji (klov) diviakov menované výstavy ďaleko predstihne. “
Po skončení výstavy zostala niekoľko predmetov v zbierkovom fonde múzea. Aj keď sa pred výstavou uskutočnila zbierka výstavného fondu do ktorej prispeli ako jednotlivci, tak aj spolky a mestá, výstava skončila so značným finančným deficitom. Andrej Žuffa, ako podpredseda LOS-uposkytol ústrediu LOS v Bratislave na výstavné účely bezúročnú pôžičku 30 000 Kčs, ktorú LOS postupne splácal po dobu 10 rokov.
Z výstavy bol vydaný aj trojjazyčný katalóg (slovenský, nemecký a maďarský). Výstavy sa zúčastnili aj košický predajcovia poľovníckych potrieb, košický puškár S. Schwarberg, predajca zbraní Ján Quirsfeld, klenotník Hanzer a veľa drobných predajcov.
Sprievodnou akciou počas konania výstavy boli pod vedením kynológov Dr. Eugena Fenczika, Františka Mikoletzkeho a Karola Romana v dňoch 3. - 5. júla výstava psov a súťaž poľovných psov v brlohovaní, sa prihlásilo 29 foxteriérov a 12 jazvečíkov. Túto výstavu môžeme taktiež označiť ako prvú výstavu, na ktorej sa mohli zúčastniť psy zapísané v plemennej knihe z celého Slovenska.
Ďalšou sprievodnou akciou boli strelecké preteky v dňoch 24. – 26. júla, ktoré boli pôvodne plánované v Starom Smokovci, ale nakoniec sa uskutočnili v Poprade. Podstatná časť streleckých pretekov sa uskutočnilo v popradskom športovom areáli, kým preteky na živé holuby boli usporiadané v Kvetnici s vylúčením návštevníkov, nakoľko príslušné orgány na podnet ochrancov zvierat na poslednú chvíľu zakázali usporiadať súťaž v strieľaní na živé holuby na popradskom športovom areáli. Kvôli zákazu štyridsať súťažiacich opustili Poprad bez účasti na súťaži, kvôli tomu vznikli na súťaži značné finančné straty, nakoľko organizátori kúpili na súťaž až 2500 holubov (v približnej hodnote 20 tisíc korún). Súťažné disciplíny ako guľové (malokalibrovkové) streľby na fixné terče (10 výstrelov) a brokové streľby na asfaltové terče boli usporiadané v sobotu 24. 7. a v nedeľu 25. 7. 1926. Disciplíny v rámci brokovej streleckej súťaže na asfaltové terče boli rôzne, strielalo sa na 10, 20, 30, 50 terčov vypustených vo vzdialnosti 12, 15 alebo 18 metrov. Len pre zaujímavosť uvádzame, že živé holuby boli vypustené podľa disciplíny vo vzdialenosti 25, 27 alebo 28 metrov.
 
Výstava má prvenstvo nielen v tom, že bola prvá na území Slovenska, ale poskytla priestor aj na prerokovanie otázok týkajúce sa ochrany zveri.
Počas jesene roku 1926 LOS dal podnet Ministerstvu s plnou mocou pre správu Slovenska, aby bolo vydané nariadenie v záujme ochrany dropa veľkého o zákaze odstrelu tohto vzácneho vtáka na Žitnom ostrove na 5 rokov. Nariadenie bolo vyhlásené dňa 13. novembra 1926. Valné zhromaždenie LOS odsúhlasilo vytvorenie kynologického odboru LOS.
Táto výstava súčasne dokázala aj to, že bola medzníkom a smerodajným faktorom v ochrane zveri na Slovensku, ktorá ráznym zakročením nezmyselné a nerozvážne zabíjanie zveri po vojne zamedzila.
Treba oceniť prácu všetkých na čele s Vidorom Juránom za entuziazmus, ktorý vložili pri príprave, ako aj inštalovaní výstavy, ktorá otvorila cestu k propagácii slovenského poľovníctva.
Ing. Jozef HERZ, PhD.
Ing. Norbert SÁNTA
]]> Sun, 26 Jul 2026 17:48:57 GMT  


V úterý 30. 6. 2026 byla na střelnici Hůrka v Pardubicích, kde sídlí OMS Pardubice, slavnostně otevřena nová budova vzdělávacího a společenského centra. Slavnostního otevření se zúčastnily desítky myslivců, spolupracovníků i zástupců veřejné správy. Pardubický kraj reprezentovali radní Miroslav Krčil a Ladislav Valtr. Statutární město Pardubice bylo zastoupeno např. náměstkem primátora René Živným a radním města Jiřím Lejhancem. Slavnostní akce se zúčastnil také poslanec a bývalý ministr zemědělství Marek Výborný.




Ještě krátce před otevřením mi poskytli rozhovor předseda OMS Pardubice František Dittrich a člen myslivecké rady OMS Pardubice Petr Tomášek ml.
 
Pane předsedo, popište, co vás k záměru rekonstrukce přivedlo.
František Dittrich: OMS Pardubice má momentálně necelých 700 členů a asi jako i jiné OMS pociťujeme jistý pokles zájmu o členství a myslivost jako takovou. Přece jenom myslivost až tak netáhne, dneska zájmy mládeže jsou jinde, a tak jsme uvažovali, jak činnost OMS více zpropagovat a jak lépe využít toho, že areál OMS Pardubice je svojí polohou unikátní, na samém okraji Pardubic, v přírodě a s výhledem na hrad Kunětická hora.
 
Kdo přišel s prvotním nápadem?
František Dittrich: Ten, kdo vlastně zdejší areál dlouhá léta táhne, je místopředseda OMS Petr Tomášek st. Má tu také prodejnu zbraní a střeliva, je tu každý den a zná do detailu veškerý provoz areálu. Díky němu se v minulosti podařilo zrealizovat řadu vylepšení, ale toto je bezpochyby největší investiční akce v historii OMS Pardubice. On byl řekněme otcem myšlenky přestavby a jejím hlavním motorem, kterému je potřeba poděkovat.
Petr Tomášek ml.: Velké poděkování si zaslouží naprosto všichni členové minulé i současné myslivecké a dozorčí rady. Protože i to, že fungují např. ekonomická, střelecká, kynologická, kulturní a myslivecká komise, je nezbytným předpokladem k tomu, aby šlo cokoli realizovat. Za minulého volebního období se učinily první kroky směřující k rekonstrukci, např. příprava projektu a první žádosti o dotace. A v současném volebním období se rekonstrukce rozběhla.
Zvláštní poděkování si ale zaslouží náš bývalý dlouholetý jednatel Josef Kurča. Pepa je ztělesněním toho, jak má výkon funkce jednatele OMS vypadat. Bez jeho každodenní starosti o areál bychom nikdy nebyli v pozici, abychom o rekonstrukci vůbec mohli přemýšlet. Nešlo jen o výkon klasické jednatelské agendy. Pepa také sekal trávu, zametal, navážel terče, topil dřevem apod. Dnes nám s těmito činnostmi pomáhají Miroslav Jeník a Milan Rejfek.
 
Jaké byly hlavní argumenty k rozhodnutí nahradit dosavadní převážně dřevěnou konstrukci novou, moderní budovou?
František Dittrich: Je to jednoduché – potřebujeme do areálu přitáhnout návštěvníky, a to nejde bez odpovídajícího zázemí. Jde jak o myslivce, sportovní střelce i o další lidi se vztahem k přírodě a životnímu prostředí.
Provoz areálu navíc není levný. Jako OMS se snažíme držet jednatele takřka na plný úvazek, jinak bychom nebyli schopni uspořádat tolik střeleckých a kynologických akcí. Mnohé z nich jsou finančně tzv. šul nul. Proto si na vlastní provoz musíme vydělat také komerčně. Jen z členských příspěvků se nelze o areál starat. V posledních letech se tak areál využívá i pro komerční akce. Například nedávno tu měla pardubická společnost Explosia akci pro skoro šest stovek lidí.
Petr Tomášek ml.: Původní dřevěná konstrukce pocházela z roku 1949. Byla doslova v předhavarijním stavu, bez sociálního zázemí apod. Byla již nevyhovující pro jakékoli akce, které se v areálu pořádaly. Teď v září se v našem areálu uskuteční Den s myslivci s programem pro děti a mládež. Do původní budovy bychom se téměř báli je pustit. O komfortu ani nemluvě.


 
Koukám na krásnou novou dřevostavbu, zkuste mi prosím alespoň stručně popsat, jak stavba vznikla a kdo ji vlastně financoval.
František Dittrich: Stavba bude vzdělávacím a společenským centrem. Po myslivecku ji nejspíše pojmenujeme Diana. Je to investice OMS Pardubice podle rámce, který nám schválil okresní sněm.
Vysoutěžená cena byla 8,96 mil. Kč plus DPH a takové finanční prostředky jsme sami dohromady dát nemohli. Základem nám byly prostředky získané z prodeje bažantnice v obci Dříteč, kterou zbudovali naši předchůdci a následně se prodala právě i s vidinou, že se peníze použijí na přestavbu. Neobešli bychom se proto o podporu z dalších zdrojů.
Našimi donátory se postupně stali Pardubický kraj, Statutární město Pardubice, Nadace ČEZ a Nadace pro rozvoj města Pardubic. Všem musím touto formou poděkovat. Neměli to s námi jednoduché. Měli jsme různé dotační termíny, různé termíny pro postupnou realizaci stavby a mnoho věcí se muselo řešit za pochodu. Zvláštní poděkování patří hejtmanovi Martinovi Netolickému a primátorovi Janu Nadrchalovi.
Petr Tomášek ml.: František to řekl přesně. Oproti původnímu rozpočtu se navíc podařilo úsporami ušetřit. Na tom má zásluhu současný předseda dozorčí rady Pavel Dubánek, který dohlížel na stavební a technickou stránku, navrhoval dílčí úpravy a kontroloval, že byly práce provedeny.
Také jsme řešili složitý systém DPH, kdy je možné na základě přesně spočítaného koeficientu požádat o částečné navrácení DPH. Díky Františkovi Jeřábkovi, který v minulosti dlouhodobě vedl ekonomickou komisi, máme naštěstí ekonomické a účetní záležitosti dobře nastavené.
 
Takže takto byla celá rekonstrukce zafinancována?
František Dittrich: Celkem se rekonstrukce týká sedm dotací, které pokrývají zhruba polovinu nákladů. Zbytek je z našich peněz a část budeme také splácet. A jsme přesvědčeni, že vše z budoucího provozu splatíme.
Ono totiž se nejednalo jen o rekonstrukci, ale nemůžete nabídnout jen stavbu, ta přece musí mít i odpovídající vnitřní vybavení. Podařilo se nám oslovit Nadaci pro rozvoj města Pardubic a díky ní jsme dostali dar na vnitřní vybavení, stoly, židle, ozvučení. Máme i domluvenou spolupráci s firmou Bonté, která s námi dlouhodobě spolupracuje a bude zabezpečovat věci týkající se občerstvení. Ti do toho zainvestovali svoje peníze s rizikem, zda se jim investice vrátí. Ale už jen to, že do projektu šli s námi, svědčí o tom, že je projekt zajímavý a dlouhodobě udržitelný.
 
Jak dlouho rekonstrukce trvala a kdo ji prováděl?
František Dittrich: Budete se divit, ale vlastní stavba trvala necelého tři čtvrtě roku, a to nás přitom zdržely zimní mrazy a deštivé jarní počasí.
Objekt stavěla podle projektové dokumentace firma Instav ze skupiny Enteria a museli společně s námi řešit nejeden problém. Takovou perličkou bylo, když se při výkopu našlo pár starých vojenských granátů. Takže se volala Policie ČR, pyrotechnik a celý prostor se musel řádně prověřit a vyčistit z pohledu bezpečnosti. Sám jsem v minulosti působil na katedře teorie a technologie výbušnin, tak jsem se tímto nechtěně vrátil do oboru.
 
Jak rekonstrukci vnímali řadoví členové OMS? Zapojili se také pracovně?
František Dittrich: Mnozí další také pracovali a někteří alespoň poradili či jinak pomohli. Neumím spočítat, jaké množství hodin to bylo. Kromě Petra Tomáška st. bych mohl jmenovat třeba našeho člena Karla Kamenického, který má truhlářství. Obrovská kupa práce nás ale ještě čeká při dodělávkách a úpravách zejména kolem budovy. Tam ještě máme rezervy, na kterých budeme postupně pracovat.
Petr Tomášek ml.: Mnohá jména tu už zazněla a vyjmenovat všechny, kdo kdy svojí činností přímo nebo nepřímo pomohli tomu, že tu dnes stojíme, je nemožné. Tak se omlouvám, že řeknu pouze to, co mi utkvělo v paměti.
Samozřejmě bychom se neobešli bez zástupců mysliveckých spolků v našem okrese, kteří si dobře uvědomovali potřebu rekonstrukce a také ji jednohlasně podpořili.
 A už poněkud historickou optikou bych se vrátil dvěma záležitostem, které byly pro OMS klíčové a které částečně pamatuji. První z nich bylo vyřešení bažantnice v Dřítči. Zprvu šlo o ekonomickou konsolidaci jejího provozu. S tímto úspěšně zápasili tehdejší předseda Jaroslav Hýsek a jeho místopředseda Ladislav Brouček. Následně se bažantnice v minulém volebním období za předsedování Milana Bukače prodala, díky čemuž jsme získali vlastní prostředky.
Jako druhé bych zmínil majetkové narovnání s ČMMJ, kdy si ČMMJ najednou vzpomněla, že by měla spoluvlastnit část našeho areálu, o čemž nikdo z nás netušil a myslíme si o tom dodnes své. Nakonec jsme se dohodli. Pamatuji si, jak jsme s Ladislavem Mlatečkem jeli do Prahy to řešit. Myslím, že se na tom intenzivněji podílel také Josef Paroubek, který už bohužel není mezi námi, ale na jehož přirozený nadhled dodnes všichni s úctou vzpomínáme.
 
To, pánové, vypadá, na obrovský kus odvedené práce. Osobně zcela reálně vidím, že tu na podzim uspořádáme některý z našich redakčních odborných seminářů, ale myslím, že se vám termínová listina pronájmu asi rychle zaplní…
František Dittrich: Určitě tu budeme mít zázemí pro naše osvědčené a tradiční střelecké a kynologické akce, určitě tu bude také zázemí pro dětské aktivity nejen v podobě Zlaté srnčí trofeje. A samozřejmě se bavíme přednostně s našimi finančními donátory, že za režii budou moci budovu využívat pro svá školení a jiné akce. Budeme se snažit tady na střelnici oživit celkové dění nad rámec toho, co už to tady žilo.
Petr Tomášek ml.: Zázemí zde samozřejmě naleznou také myslivecké spolky z našeho okresu, pokud by budovu pro nějaké své větší akce potřebovaly. Mnoho našich členů sem pak zavítá právě při akcích pořádaných OMS. Někteří zde již byli a všichni si rekonstrukci pochvalují.


 
Okamžitě mne ale napadlo, že zrekonstruovaná budova má význam i přes hranice okresu. Vyjádřili zájem o spolupráci a využití už například okolní OMS Pardubického a Královéhradeckého kraje?
František Dittrich: Projekt je sice akcí jen našeho OMS, ale my se přirozeně nebudeme bránit, pokud nás kdokoli osloví. Všichni jsou tady vítáni a stejně tak, jako jste před chvilkou řekl, že by tu byla zajímavá nějaká vaše redakční aktivita v podobě odborných seminářů, tak jen uvítáme, pokud se Diana dostane do povědomí nejen zmíněných krajů. Jednou jsme myslivci, chceme využít novou budovu co nejefektivněji, když přijdou, že potřebují udělat jakoukoliv akci, vyjdeme jim vstříc za rozumných podmínek.
A ač nám přímo finančně nepřispělo samotně vedení ČMMJ, dokážu si velmi dobře představit, že by se tu třeba mohla konat výjezdní zasedání orgánů ČMMJ, nebo školení kynologických a střeleckých rozhodčích. Vždyť přece jednou z prvotních a základních myšlenek je představit myslivce a jejich činnost, otevřít se veřejnosti, poskytnout prostor a zázemí pro propagaci myslivosti a myslivců jakožto celoročního a příkladného hospodaření v přírodě. A také představit myslivce jako základ společenského dění v obcích a regionech.
 
Cestou domů z Pardubic jsem si kromě dobrého pocitu z realizace úžasné myšlenky a potvrzení, že není s myslivci tak špatně, jak se někdy líčí, uvědomil i jednu souvislost. V minulosti jsem měl možnost navštívit objekty regionálních i zemských mysliveckých spolků v Německu, Rakousku, Slovinku nebo třeba Španělsku.  A i tam přišli dávno na to, že je potřeba nějaké důstojné a efektivně využívané zázemí myslivců nejen pro potřeby vlastních členů, ale že je třeba takové objekty využít jako prostředek pro obhajobu a propagaci pozice myslivců ve společnosti.
Přeji tedy pardubické Dianě, aby žila a vzkvétala, aby se objekt využíval co nejvíce s dosahem daleko za hranice okresu. Já už to osobně nesplním, ale zkuste si třeba tipnout, kdy se na Dianě odehraje první myslivecká svatba…
připravil Jiří KASINA
]]> Sun, 26 Jul 2026 17:45:23 GMT  
Suzuki S-Cross Black Edition modelového roku 2026 představuje jednu z nejzajímavějších nabídek na českém trhu pro myslivce, kteří hledají vůz schopný zvládat každodenní provoz na silnici, pravidelné výjezdy do honitby i delší rodinné cesty. Nejedná se o terénní automobil klasické konstrukce, ale o moderní SUV, které díky pohonu AllGrip, automatické převodovce a úspornému přeplňovanému motoru dokáže nabídnout velmi dobrý kompromis mezi komfortem, ekonomikou provozu a schopnostmi mimo zpevněné komunikace. Oficiální česká nabídka pro rok 2026 zahrnuje také limitovanou edici Black Edition se specifickým designem a bohatou výbavou.


 
Základní technické údaje
 
Motor je zážehový čtyřválec 1.4 BoosterJet Mild Hybrid  o objemu 1373 cm³ s výkonem 81 kW (110 k), točivým momentem 235 Nm a s podporou 48V mild-hybridního systému, který napomáhá motoru při rozjezdu, zrychlování, a není možné jet pouze na elektřinu.
Motor má vcelku ideální charakter pro myslivce. Na první pohled sice může výkon 81 kW působit skromně, ve skutečnosti však motor nabízí přesně to, co většina myslivců potřebuje.
Maximum točivého momentu 235 Nm je dostupné již od 2000 otáček. To znamená, že v souvislosti s pomocí baterie S-Cross nabízí plynulé rozjezdy, bezproblémové výjezdy lesních cest menší rychlostí, pohodlné předjíždění a klidnou jízdu s plně naloženým vozem. Motor sice není sportovní, ale je velmi pružný a díky turbodmychadlu působí při běžné jízdě živěji, než napovídá samotný výkon. Velkou předností je tak kultivovanost a nízká spotřeba. Spotřeba se dá udržet v rozmezí přibližně 5,8–6,5 l/100 km při běžném provozu.
Benzínový motor je jednoduchý. Nevyžaduje AdBlue, filtr pevných částic jako diesel, nemá složitou emisní techniku, to vše znamená i levnější servis. Suzuki vůbec dlouhodobě patří mezi značky s velmi dobrou pověstí z hlediska spolehlivosti. Samotní majitelé často vyzdvihují bezproblémový provoz, nízké náklady na údržbu a odolnost pohonného ústrojí, což potvrzují i dlouhodobé zkušenosti sdílené uživateli.
 
Převodovka je 6stupňová klasická automatická s hydrodynamickým měničem. Pohon u testovaného vozu je označen AllGrip Select 4×4, kdy je elektronicky řízený pohon všech kol.
Světlá výška sice není zcela ideální do terénu, je 175 mm, ale vzhledem k pohotovostní hmotnosti přibližně 1,3 tuny a se vcelku dobrým nájezdovým úhlům je S-Cross v terénu velmi agilní. Řízení je vzhledem k hmotnosti auta lehké, přesné, podvozek bez větších problémů zvládá rozbité silnice, záplaty, polní cesty a lesní komunikace. Kabina není dokonale odhlučněná jako u prémiových SUV, přesto je cestování příjemné.
Z místa řidiče je také velmi dobrá viditelnost díky relativně slabším sloupkům. Nejen ve městě, ale i v terénu využije řidič výborný rejd, vyšší posed a 360° kamerový systém výrazně usnadňují parkování i pohyb ve stísněných prostorech.


 
Automatická převodovka
 
Jedním z největších kladů je použití klasického šestistupňového automatu. Na rozdíl od některých konkurenčních SUV necuká při rozjezdech, dobře se dá využít při jízdě v terénu, umožňuje velmi jemné dávkování výkonu a je vhodná při jízdě s přívěsem. Pro myslivce pak představuje automat pohodlí například při pomalé jízdě po lesních cestách, blátem nebo v hlubokém sněhu.
Volbu převodů lze volit také pádly pod volantem, tak trochu nešikovné ale je, že na volicí páce převodovky na středovém tunelu je nejzazší poloha směrem k řidiči právě manuální volba, automatická D volba je předposlední, takže zvláště při rozjedu nebo parkování si často nevědomky řidič zařadí manuál místo automatu.


 
Jak si vede v honitbě?
 
Tady začíná být Suzuki S-Cross velmi zajímavou volbou. Je třeba si uvědomit, že se nejedná o terénní vůz, přesto zvládne překvapivě mnoho. K tomu napomáhá léty ověřený a propracovaný vlastní systém pohonu všech kol AllGrip Select.
U modelu Suzuki S-Cross 1.4 BoosterJet Mild Hybrid s automatickou převodovkou a pohonem AllGrip Select je otočný ovladač na středovém tunelu doslova řídicím centrem pohonu všech kol. Neovládá převodovku, ale mění nastavení pohonu 4×4, reakce motoru, řízení trakce a stabilizačního systému. Zvolený režim se zobrazí na displeji mezi přístroji.
Otočením voliče přepínáte mezi režimy AUTO / SPORT / SNOW / LOCK, zvolený režim se aktivuje okamžitě během jízdy, není tedy nutné zastavit, pouze režim LOCK je určen pro nízké rychlosti a při překročení přibližně 60 km/h se automaticky přepne zpět do režimu SNOW.
V režimu Režim AUTO vůz funguje převážně jako předokolka, ale řídicí jednotka neustále sleduje například prokluz kol,  natočení volantu,  rychlost vozidla a polohu plynového pedálu. Pokud elektronika pozná, že by mohla přední kola ztratit přilnavost, během zlomků sekundy připojí zadní nápravu. Řidič to většinou ani nepozná. Pro myslivce je AUTO nejlepší volbou při cestě do honitby po běžných zpevněných nebo suchých polních cestách.
Po přepnutí do režimu SPORT se změní několik věcí současně. Motor reaguje citlivěji na plyn, automatická převodovka déle drží jednotlivé převodové stupně a na zadní nápravu se přenáší větší část výkonu, takže vůz lépe zatáčí a působí jistěji při svižnější jízdě.  Motor je živější a převodovka neřadí tak brzy nahoru.
Název režimu SNOW trochu klame, neboť se nejedná pouze o sníh, ale je určen pro všechny povrchy se sníženou přilnavostí, tedy mokrou trávu nebo listí, štěrk, sníh a led. Elektronika nechává pohon všech kol pracovat mnohem intenzivněji a upravuje zásahy stabilizačního systému tak, aby vůz neztrácel zbytečně trakci. Je to asi režim, který budou myslivci v honitbě nejvíce využívat.
Režim LOCK je režim pro opravdu obtížné podmínky. Neznamená ale mechanické uzamčení diferenciálů jako u klasických terénních vozů, elektronika jen simuluje jejich funkci, kdy maximálně využívá pohon všech kol, velmi rychle přibrzďuje protáčející se kola a posílá co nejvíce točivého momentu na kola s nejlepší přilnavostí. Výsledkem je výrazně lepší schopnost vyjet z hlubokého bláta, sněhu nebo písku. Takže pro myslivce je to příležitost využít, když například vyjíždíte z rozbahněného pole, zapadnete na mokré louce, jedete opravdu hlubokým sněhem anebo potřebujete vyjet prudký lesní kopec. Jakmile překročíte přibližně 60 km/h, systém z bezpečnostních důvodů automaticky přepne zpět do režimu SNOW.


 
Praktická rada z myslivecké praxe
 
Pokud přijedete do honitby za deštivého počasí, doporučuji ještě před sjetím z asfaltu přepnout z AUTO do SNOW. Vůz bude mít připravený pohon všech kol dříve, než dojde k prokluzu kol, takže rozjezd na mokré trávě nebo v blátě bude plynulejší a jistější. Režim LOCK si naopak nechte jako pomocníka až pro nejobtížnější úseky nebo situace, kdy už hrozí zapadnutí. Pro běžnou jízdu po lesních cestách je vhodnější SNOW, který poskytuje velmi dobrou trakci a současně zachovává přirozené jízdní vlastnosti vozu.
Při běžném mysliveckém provozu tedy S-Cross obstojí velmi dobře, limitem může být světlá výška, a velmi také záleží na volbě pneumatik. Pokud vůz obujete do kvalitních celoročních nebo AT pneumatik, schopnosti v terénu se výrazně zlepší.
 
Interiér z pohledu myslivce
 
Black Edition nabízí velmi příjemné prostředí v tmavém tónu. Palubní deska je řešena naprosto tradičním způsobem, kdy si každý rychle najde potřebné ovladače. Letité tyčky ovladačů na krajích štítu před volantem snad už ani není třeba zmiňovat, jsou nostalgicky zastaralé, ale fungují.
Výhodou je vyšší posed, výborný výhled, pohodlná vyhřívaná sedadla, která by ale mohla mít delší sedáky a větší schopnost bočního vedení.  Velmi akceptovatelný je kvalitní infotainment s dobrou 360° kamerou, bezdrátové propojení telefonu Android Auto a Apple Car Play.
Objem zavazadlového prostoru je 430 litrů, což není zrovna mnoho, ale po sklopení zadních sedadel vzniká rovná plocha.
Bohužel stejně tak, jako nelze objednat vyhřívaný volant, nejde ani objednat elektrické ovládání pátých dveří.
 
Výborný poměr ceny a výbavy
 
Black Edition obsahuje výbavu, za kterou se u konkurence často výrazně připlácí - 360° kamery, LED světla (svítí nyní podstatně lépe než dříve), adaptivní tempomat, bezklíčové odemykání, bohaté bezpečnostní systémy a k tomu v edici Black Edition i atraktivní černé exteriérové designové doplňky. Samostatně musím pochválit adaptivní tempomat, který reaguje až překvapivě aktivně, ale zároveň umírněně, žádné točení motoru až do poslední chvíle a pak rychlé brždění, naopak je evidentně naladěn na plynulou pohodovou jízdu, řadí včas a logicky. To spíše otravné jsou asistenty jízdy v pruhu a pozornosti řidiče.
Žádné auto není bez kompromisů. U Suzuki S-Cross bych zmínil menší světlou výšku oproti čistokrevným terénním vozům, tvrdší plasty v části interiéru a průměrné odhlučnění při dálničních rychlostech nebo bočním větru.
Z hlediska ceny se nabízejí aktuálně čtyři možnosti, všechny se stejným motorem. Volit lze nejlevnější výbavu s pohonem 4x2 a šestistupňovým manuálem pořídíte za 620 900 Kč, s pohonem 4x4 za 670 900 Kč. Automat pak pořídíte s pohonem 4x2 za 665 900 Kč nebo s pohonem 4x4 za 715 900 Kč. Připlatit si můžete za panoramatické střešní okno se dvěma skleněnými posuvnými panely a také za metalický lak. 
 
Celkové hodnocení z pohledu myslivce
 
Suzuki S-Cross Black Edition 1.4 BoosterJet Hybrid 6AT AllGrip není automobilem určeným pro extrémní off-road, je však dobře vyváženým SUV pro myslivce, kteří potřebují jeden vůz pro každodenní život i práci v honitbě. Nabízí úsporný a pružný motor, spolehlivou klasickou automatickou převodovku, účinný pohon všech kol AllGrip a bohatou výbavu za konkurenceschopnou cenu. Díky nízké hmotnosti, dobré trakci a komfortnímu podvozku zvládne většinu lesních a polních cest, aniž by se vzdal pohodlí při jízdě po silnici.
Pro myslivce, lesníky nebo pracovníky v ochraně přírody, kteří většinu času jezdí po silnicích, ale pravidelně potřebují spolehlivě dojet do honitby za každého počasí, představuje Suzuki S-Cross Black Edition 2026 jednu z nejrozumnějších a ekonomicky nejvýhodnějších voleb ve své třídě.
Petr ŠTĚPÁNEK
 
]]> Sun, 26 Jul 2026 17:40:42 GMT Obchodních značek vhodných svítilen figuruje na našem trhu celá řada. Mezi nimi se poměrně úspěšně prosadila skupina Fenix, kterou na náš trh dodává společnost ARIGA, s.r.o. Po více než patnácti letech spokojeného užívání a spolupráce v oblasti testování se u mě již jedná o srdcovou záležitost. Velmi mě rovněž těší, že se s Fenixkami stále častěji setkávám u mnoha známých napříč různými oblastmi využití. Jedná se nejen o aktivní myslivce, ale také turisty, rybáře, vodáky, lezce, cyklisty nebo běžce.
K plošné oblibě Fenixek přispěly zajisté jejich příznivé užitné vlastnosti – vysoký výkon při kompaktních rozměrech, neuvěřitelná odolnost, výdrž zdroje, rozsah dostupných režimů, intuitivní ovladatelnost, spolehlivost i široká nabídka různých variant. Díky tomu si každý zájemce dokáže vybrat přesně ten typ, který mu vyhovuje.
Zapomenout nesmíme ani na skutečnost, že podle informací prodejce je výrobce velmi flexibilní a operativně reaguje na specifické potřeby i požadavky českého trhu. Jedná se například (podle jednotlivých typů se nabídka funkcí liší) o neutrální bílé světlo namísto studeného, vyšší počet světelných režimů, paměť červeného světla nebo úpravu intenzity blikání, které umožňuje použití v roli koncového světla na kole.


 
Dvě nové čelovky
 
Vzhledem k výše uvedenému nebude snad až tak velkým překvapením, že patřím k pravidelným odběratelům firemního newsletteru a sleduji občas stránky prodejce s ohledem na novinky uváděné na náš trh. Mezi jinými jsem i letos objevil dva modely, které mě zaujaly, a které bych rád představil čtenářům časopisu Myslivost. V obou případech se jedná o typ svítilen „čelovek“, které se mezi myslivci objevují stále častěji.
O tomto trendu jsem se již zmiňoval dříve, přičemž jsem se snažil zamyslet nad tím, proč tak rychle nahrazují „baterkářskou“ klasiku do kapsy. Myslím, že primární důvod je zřejmý – uživateli zůstávají volné ruce na práci.
Rozšíření čelovek ovšem muselo doprovázet splnění jedné podmínky. Bylo jí dosažení odpovídajícího světelného výkonu, který by se přiblížil „přímým“ svítilnám do ruky. Ten už je ale dnes u slušných značek víceméně standardem, jak koneckonců dokazují i dále představené typy.
K tomu se po praktických zkušenostech mohou přidat i další předpoklady. Já osobně u slušné čelové svítilny preferuji možnost vyjmutí z nosného popruhu. Důvod je v tomto případě jednoduchý – hlavový popruh často překáží, například při umístění svítilny v kapse, v batohu i při běžném přenášení. Ne vždy jej také nutně potřebujeme a někdy se svítilna opravdu lépe uplatní při podržení v ruce.
 
Společné prvky a vlastnosti
 
Předběhnu-li poněkud následující recenze, dovolím si u obou posuzovaných typů konstatovat, že vyjmutí ze základny na popruhu je možné a snadné, realizovatelné jediným pohybem. Svítilny v ní totiž drží díky běžné ocelové kapsové klipse. Ta nám po vysunutí svítilny umožňuje spolehlivé umístění nejen na boční straně kalhotové kapsy, ale také například na náprsní kapičce, opasku nebo klopě kabátu. V těchto polohách pak můžeme svítilny používat ke spolehlivému nasvícení prostoru před námi a ruce máme stále volné.
V případě, že by nám byla na obtíž i samotná klipsa, a chtěli bychom jednu nebo druhou svítilnu používat samostatně, lze je snadno vycvaknout i z kleštiny klipsy. Samotné uložení v ní je přiměřeně tuhé a s vloženými svítilnami lze otáčet kolem osy. To nám umožňuje výškově nastavit směrování světleného kužele během umístění na hlavě uživatele.
Dalším společným rysem obou typů je přítomnost magnetu ve šroubovací krytce baterie. Je to prvek více než užitečný, protože díky němu můžeme svítilny umístit horizontálně i vertikálně například na karoserii automobilu a posvítit na vhodný prostor. Doma se mi tato vlastnost hodila při výpadku elektrického proudu, protože svítilny dobře drží na kovové zárubni dveří. Podobně jsem vyzkoušel i umístění na rovné ploše závěru kulovnice, případně na masívnějších částech hlavně. Funguje to, nicméně se jedná o opravdu provizorní a ne úplně spolehlivé spojení, které by snášelo otřesy.
Společnou funkcí svítilen je i nabíjení. Splňuje dnes již samozřejmý standard, kterým je oživení zdroje přímo v těle svítilny. Konektor je klasický typ USB-C, který má dnes většina nabíječek mobilních telefonů, případně notebooků. Vstup konektoru je před průnikem nečistot chráněn pryžovou krytkou. Stav nabití zdroje je indikován drobnou LED diodou v oblasti on/off spínače, která reaguje změnou barvy, intuitivně od červené po zelenou.
Charakteristikou obou čelovek je, koneckonců podobně jakou u všech výrobků Fenix, vysoká odolnost podle standardu IP68. Zaručuje ponor do hloubky 2 metry po dobu 30 minut a pádovou odolnost do výšky 2 metry. Přestože jsem tyto skutečnosti v daném případě přímo netestoval a čelovky pouze vystavil běžnému zatížení během praktického použití, nemám o nich na základě předchozích bohatých zkušeností a opravdu těžkých testů jiných typů Fenixek nejmenší důvod pochybovat. Zájemce o tuto problematiku si dovolím odkázat na archiv našeho časopisu.
Čelovky Fenix disponují pamětí naposledy použitých režimů svícení (výjimka je u nejvyššího turbo výkonu, kde hrozí přehřívání svítilny). Jejich tělo je vyrobeno z vysoce pevné slitiny leteckého hliníku s odolným těžce poškrábatelným povrchem. Mají rovněž ochranu proti přepólování (opačnému vložení baterie). Výrobce poskytuje záruku pět let na svítilny a dva roky na akumulátor.
Detailnějším specifikacím obou hodnocených typů bych se rád věnoval v následujících pasážích. Odkážu v nich nejen na světelný výkon, možnosti kombinací různých světelných režimů, typy použitých zdrojů a jejich výdrž, ale zmíním se také o rozměrech a hmotnosti obou výrobků. Z nich si snad potenciální zájemce udělá podrobnější představu o tom, co může očekávat, a na co se v případě zájmu zaměřit.
Hloubavý čtenář si možná položí otázku, proč jsem do jednoho testu zahrnul zrovna tyto dva typy čelových svítilen. Odpověď je jednoduchá. Liší se totiž především ve dvou zásadních rysech, které významně ovlivňují užitné vlastnosti. Díky nim jsem si historicky zvykl používat v průběhu roku dvě odlišné svítilny. Jejich výměna víceméně odpovídá chladnému a teplému půlroku, a s tím souvisejícímu způsobu provozování myslivosti v daných měsících.
Zimní období, které začíná po posečení kukuřic, se nese ve znamení intenzívnějšího lovu černé zvěře, kdy se aktivity posouvají především do nočních hodin a trocha světelného výkonu navíc se cení. Čelovka je doslova v každodenní permanenci. S příchodem jara, kdy od nás černá zmizí do polí, se věnujeme zejména zvěři srnčí. Občasné přisvícení se stále hodí, nicméně není až tak limitující. Většinou se jedná o pár pozdějších dosledů a zejména ošetření úlovků. V tom případě už postačuje subtilnější svítilna, která při přenášení nijak nepřekáží. Navíc skvěle vyhovuje i při dalším pobytu v přírodě, na vodě, u ryb nebo při kempování.


 
Fenix HM61R Amber V3.0
 
První ze zmíněných novinek je vysoce výkonná, poněkud robustnější, čelovka Fenix HM61R Amber V3.0. Je-li někdo znalcem daného segmentu, případně připadne-li mu označení jako známé, není vůbec vzdálen pravdě. Jedná se totiž o mladšího sourozence svítilny, kterou jsem měl možnost na stránkách našeho časopisu představit před téměř třemi lety ve verzi 2.0.
Svítilna od té doby doznala několik zásadních změn, a přestože jsem často považován za zastánce vyzkoušeného, neváhal bych v tomto případě s výměnou ani na okamžik. Nemůže za to přitom ani tak posílený světelný výkon 1800 lumenů s dosvitem až 195 metrů, jako kombinace dvou variant bílého světelného výstupu, která u předchozí verze chyběla. Světelný arzenál je posílen přítomností obvyklé červené diody.
Spojení bílých diod je zde realizováno velmi elegantně. Namísto obvyklých dvou fyzicky oddělených reflektorů - dálkového a prostorového - je široký světelný kužel produktem diody uložené mimo osu jediného hlavního reflektoru. Dané řešení tak nezvyšuje rozměry hlavy svítilny, která zůstává v rámci celkových proporcí poměrně subtilní. Stejným způsobem je koneckonců uložená také dioda červená.
Pro fajnšmekry snad ocituji z manuálu, který uvádí, že světelným zdrojem v dálkovém reflektoru je dioda LED Luminus SST-40 Gen2, v širokém reflektoru LED OSRAM 1414 CRI90 a v červeném LED OSRAM 1414, všechny s životností 50 000 hodin. Výdrž plně nabitého zdroje, kterým je jeden Li-ion akumulátor typu 18650 s kapacitou 4000 mAh, závisí samozřejmě na použitém režimu svícení. Čelovka je dodávána s nabíjecím Li-ion akumulátorem 18650 s kapacitou 4000mAh, přičemž orientační doby použití uvádí následující přehled.
Dálkový reflektor disponuje režimy 1800 lumenů (výdrž zdroje 2,5 hodiny, dosvit 195 metrů), 600 lumenů (4 hodiny), 150 lumenů (20,2 hodiny) a 30 lumenů (73 hodin). Široký reflektor pracuje v režimech 200 lumenů (5,6 hodiny, dosvit 32 metrů), 30 lumenů (43,5 hodiny), 10 lumenů (136 hodin) a 2 lumeny (400 hodin). Světlo širokého kužele je voleno v teplejších nažloutlých odstínech oproti neutrálnímu bílému výstupu reflektoru dálkového. Červené světlo dává výstup 70 lumenů (5,7 hodiny, dosah 17 metrů), 15 lumenů (53 hodin), 3 lumeny (222 hodin), případně blikání o intenzitě 15 lumenů.
Z mojí osobní zkušenosti mohu konstatovat, že 2 lumeny jsou dobrým bezpečnostním prvkem pro nasvícení myslivce pohybujícího se lesem. Stejně můžeme použít všechny výstupy světla červeného, které je navíc méně vnímané zvěří a hodí se proto k přesunům spojeným se šouláním. Úroveň 30 lumenů postačuje pro slušné přisvícení pod nohy v neznámém prostředí a rozumný přesun. Pro opravdu komfortní pohyb a přehled po nejbližším okolí sáhneme obvykle ke zhruba 150 lumenům
Vzhledem k uvedenému a k běžným požadavkům myslivecké praxe je více než zřejmé, že nás podobný výrobek nenechá v potemnělém lese na holičkách v žádném případě. Při poklesu napájení u výkonnějších režimů totiž čelovky Fenix (nejen Amber 3.0) přímo „neodejdou na věčnost“, ale postupně přepínají do režimů nižších, případně indikují nízký stav zdroje blikáním červené diody pro kontrolu napájení.
Výkon a spolehlivost jsou nejen v tomto případě vynikající, nicméně vždy je něco za něco. V tomto případě jde o rozměry 105,4 x 38 x 50,95 mm (včetně držáku), průměr těla 22 mm a hmotnost 167,6 g (včetně baterie, držáku a popruhů). Nicméně i s podobným „válečkem“ na hlavě (případně čepici) se dá během čekané běžně bez problémů fungovat.
To, s čím musí potenciální uživatel v každém případě počítat, je lehký zácvik ovládání svítilny a přepínání režimů, které vzhledem ke třem základním liniím použití nejde úplně „na první dobrou“. Vše se totiž realizuje jediným klikacím on/off spínačem umístěným na hlavičce svítilny v její ose. Uvedené řešení má nespornou výhodu – postačuje hmátnout nad čelo a sevřít podélně svítilnu mezi palec a další prst. Spínač je dostatečně velký i pro manipulaci v rukavici.
Poněkud horší už to ale je při přepínání režimů, kde se musíme k intuitivnímu ovládání cvičně proklikat. Nejjednodušší to přitom je se světlem červeným. K aktivaci postačuje rychlý krátký dvojklik. Jednoduchými kliky se pak přepínáme mezi jednotlivými intenzitami.
Pro aktivaci naposledy použitého bílého světla musíme spínač podržet po dobu zhruba 0,5 vteřiny. Pro přepnutí na druhý bílý reflektor (dálkový/široký) podržíme při zapnuté svítilně spínač 1,2 vteřiny. V rámci jednotlivých reflektorů pak již pokračujeme jednoduchými kliky v cyklickém přepínání režimů. Vypíná se opětovným podržením spínače. Vše se dá ale spolehlivě naučit.
Při převozu čelovek například v batohu nebo jiném zavazadle hrozí nechtěná aktivace diody, které lze zabránit pomocí funkce uzamčení svítilny. Při vypnuté svítilně se realizuje třemi rychlými stisky spínače. Čelovka následně čtyřikrát zabliká, což signalizuje její uzamčení. Odemkne se opět třemi rychlými stisky tlačítka, po kterých následuje signalizace čtyř blikání. Nechtěnému zapnutí v zavazadle lze také zabránit povolením bateriového uzávěru čelovky o čtvrt otáčky, přeruší se tím elektrický kontakt a čelovku nelze zapnout.


 
Fenix HM53R Garnet
 
Zmínil-li jsem se v předchozích odstavcích o přirozené potřebě lehké, subtilní, skladné, ale výkonné „letní“ čelovky, měl jsem jako možné řešení na mysli typ Fenix HM53R Garnet, který se mi rovněž dostal do rukou a který rozhodně nahradí moji oblíbenou Fenix HM51R Ruby V2.0. Nehledě na skutečnost, že mě spolehlivě honitbou, na cestách i vodách provázela celých předchozích pět let a na jiném místě bude sloužit i nadále.
Důvod pro výměnu je zde jednoznačný – výkon Garneta vysoce převyšuje předchozí výrobek. Nárůst výkonu je přitom v tomto případě vykoupený pouze nepatrně zvýšenými rozměry, které jsou včetně držáku 71 mm (délka) x 37 mm (šířka) x 36 mm (výška). Průměr válcového těla čelovky je 21 milimetrů v nejužším místě. Hmotnost 102 gramů (včetně popruhu a akumulátoru). Pořád je to tedy „prcek“, nicméně s úžasným výstupem 1200 lumenů, které zaručují dosvit až 158 metrů.
Svítilna je osazená LED diodou SST-25 s neutrálním odstínem světla a dvěma červenými LED Osram. Dioda poskytuje pět režimů bílého světla o výkonech 1200 lumenů (výdrž zdroje 1,6 hodiny), 400 lumenů (2,5 hodiny), 150 lumenů (6,6 hodiny), 50 lumenů (19 hodin) a 3 lumeny (250 hodin). Červené světlo má čtyři režimy - 30 lumenů (6,5 hodiny), 10 lumenů, (13,5 hodiny), 1 lumen (108 hodin) a červené blikání 10 lumenů. Udávané doby svícení jsou měřeny s Li-ion akumulátorem Fenix 18350 s kapacitou 1600 mAh, který je součástí balení. V nouzi lze však použít například i jednorázovou baterii CR123A.
Vypnutá čelovka se zapne do bílého světla podržením tlačítka po dobu 0,5 vteřiny a do červeného dvojitým rychlým stiskem. Zapnutá čelovka se vypne opět podržením tlačítka po stejnou dobu. Přepínání mezi režimy je klasicky cyklické. Tlačítko je uložené obdobně jako u výše popsaného typu, tedy v hlavičce svítilny v osové linii. Uzamknutí a odemknutí čelovky se v tomto případě realizuje podržením spínače po dobu tří vteřin.
Snad jen pro doplnění dodám, že k dokonalosti Garneta chybí uživateli jen dokoupitelné doplňky - pouzdro Fenix APB-20 a držáky na řídítka kola Lockblock nebo Bikeblock.


 
Závěrem
 
Pokrok v oblasti svítilen, který jsem měl možnost za posledních patnáct let zaznamenat, je obrovský. Týká se na prvním místě výkonu, ale také funkcí, uživatelského komfortu, výdrže zdroje, dobíjení i designu. Rok za rokem přináší další vylepšení a na rozdíl od jiných oblastí musím konstatovat, že většinou jdou tyto úpravy k lepšímu. Plně to platí i pro dvojici představených novinek Fenix.
Líbil-li se mi výše podrobněji popsaný Amber pro svoji majestátnost, propracovanost dvou reflektorů a vysoký výkon, je Garnet skutečným mazlíkem, který zaskočí uživatele ihned po jeho aktivaci. Jak tuto čelovku koneckonců výstižně charakterizuje i nabídka na stránkách prodejce - extrémně odolná, lehká a ušitá na míru náročným uživatelům. Speciální edice navržená s důrazem na špičkový výkon, maximální praktičnost v terénu s oslnivým světelným výkonem – což plně platí.
Při každém hodnocení kvalitní svítilny se mi vkrádá do hlavy otázka, zda se nejedná o věc, která je pro velkou část myslivců cenově hůře dostupná. Určitě se na první pohled nejedná o výrobek levný. Jedná se ovšem o to, s čím jej porovnáváme. Na tržnici se samozřejmě obejdeme se zlomkem podobného výdaje. Nicméně také dosáhneme zlomku spolehlivosti a především životnosti. Podobné rozhodnutí je totiž provedeno na mnoho a mnoho let dopředu. Bez potřeby jakékoliv další investice…
Josef DRMOTA
]]> Sun, 26 Jul 2026 17:34:26 GMT Nový model Aimpoint COA R (kde písmeno „R“ označuje „Rifle“ – pušku) je kolimátor navrhnutý špeciálne pre poľovnícke pušky. COA R prináša nezameniteľné výhody pôvodného modelu COA širšiemu spektru poľovníckych zbraní.



Tento kolimátor značky Aimpoint sa vyznačuje uzavretou, mimoriadne kompaktnou konštrukciou bez tubusu s hmotnosťou len 48 gramov, dokonale ostrým bodom s priemerom 3,5 MOA a optimalizovaným optickým profilom, ktorý umožňuje rýchle zacielenie na krátke aj dlhé vzdialenosti. Aimpoint COA R poskytuje neobmedzené zorné pole a mimoriadne stabilné upevnenie.



Zámerný bod sa nastavuje pomocou dvoch skrutiek Torx zapustených v tele zariadenia, pričom každé nastavenie sprevádza zreteľne počuteľné kliknutie. Posun bodu pri jednom kliknutí predstavuje 30 mm na 100 m pri stranovej korekcii a 20 mm na 100 m pri výškovej korekcii.
Jas červeného bodu možno regulovať v 12 úrovniach (vrátane štyroch určených pre zariadenia na nočné videnie) pomocou bočných tlačidiel. Priestor pre batériu typu CR2032 je takisto ľahko prístupný z bočnej strany kolimátora, takže ho nie je potrebné pri výmene batérie demontovať z pušky. Rozmery zariadenia sú 45 x 28 x 30 mm.



Kolimátor COA R prináša novinku v podobe A-CUT - montáže na zbraň prostredníctvom integrovaného rozhrania. A-CUT je integrovaný do záveru zbrane, čím optiku mechanicky fixuje, stabilizuje ju vo všetkých smeroch a eliminuje jej pohyb pri spätnom ráze. Vďaka tomu, že systém nevyžaduje skrutky prechádzajúce telom optiky a umožňuje montáž s nízkym profilom, zaručuje A-CUT stálu presnosť nastavenia, odolnosť a možnosť súčasného využívania kolimátora aj pevných mieridiel. Na poľovnícku dlhú guľovú zbraň je možné ho uchytiť na weaver alebo picatinny lištu.
Ja som osadil nový COA R od Aimpointu na guľovnicu Sauer v kalibry .270 Win, na ktorej mám základne montáže Leupold QR. Výrobca aj tu pamätal na účelnú kompatibilitu a pohodlne môžete využiť Aimpoint Leupold QR Mount Micro H-1 / H-2, na ktorý  COA R perfektne sadne. Takto si vieme veľmi rýchlo a jednoducho, dvoma klikmi v prípade potreby vymeniť puškohľad za kolimátor a zasa naopak.
Nasledovalo nastrelenie pušky na strelnici. Názory na optimálnu nástrelnú vzdialenosť guľovnice na spoločné poľovačky sa rôznia. Spravidla je to však max. 50 metrov. Vzhľadom k danostiam terénu kde poľujem som sa rozhodol nastreliť moju pušku na 25 metrov s tým, že som si preskúšal streľbu aj na 50 metrov. Celkové nastrelenie zbrane vďaka veľmi jednoduchému mechanizmu ovládania a skúsenému puškárovi prebehlo veľmi rýchlo. Nakoniec posúďte sami podľa nástrelého terču. Použil som strelivo Norma Tip Strike s váhou strely 9,1 g. Dva zásahy na 25 metrov a jeden označený žltou fixkou na 50 metrov.
Na jeseň vám prinesiem reportáž zo spoločnej poľovačky, kde opíšem ako som s COA R obstál v poľovnom revíry.
Miroslav BILSKÝ
 
 
]]> Sun, 26 Jul 2026 17:30:26 GMT Model Nocpix Quest S50R představuje v tomto kontextu zařízení, které díky nedávné zásadní aktualizaci firmwaru posouvá věrnost zobrazení terénu na úroveň, kdy za ideálních podmínek budete mít problém rozeznat, zda se nedíváte do digitálního nočního vidění. Quest S50R totiž vykresluje detailně a plasticky.



Základním konstrukčním pilířem tohoto přístroje je jeho binokulární koncepce. Na rozdíl od běžnějších monokulárů, které zatěžují pouze jedno oko, využívá binokulár přirozenou schopnost lidského mozku skládat obraz z obou zrakových vjemů najednou. Tento fakt má zásadní dopad na fyziologii pozorovatele a jeho schopnost dlouhodobého soustředění.
Při používání monokuláru dochází k jevu, který laicky popisuji jako „oko vysvícené až do fialova“. Zatímco jedno oko sleduje intenzivní zdroj světla z bezprostřední blízkosti displeje, druhé oko zůstává adaptováno na okolní tmu. Tento stav je pro nervovou soustavu nepřirozený a vede k rychlé únavě, pálení očí, nebo dokonce k bolestem hlavy. Quest tento problém prakticky eliminuje. Pozorování oběma očima je nejen komfortnější, ale také efektivnější při rozpoznávání jemných detailů a vnímání hloubky prostoru, což výrazně usnadňuje orientaci po odložení přístroje. Fyziologie je jednoduše neúprosná – oči jsou párový orgán a mozek s nimi tak pracuje.
 
Mechanická stavba a ergonomické aspekty
 
Dlouhou dobu byla binokulární termovize spojována s robustním a těžkým tělem, které bylo v polních podmínkách mnohdy přítěží. Nocpix však u modelu Quest prokázal, že moderní elektroniku lze integrovat do šasi, které svými rozměry i hmotností odpovídá běžnému dennímu dalekohledu.
Pro konkrétní porovnání lze uvést například dalekohled Fomei APO, jehož hmotnost se pohybuje kolem 960 gramů. Quest se svou hmotností 760 gramů, a to včetně vloženého přídavného napájecího článku 18650, svého čistě optického kolegu v lehkosti poráží. Každý ušetřený gram oceníte nejen při lovu v pohybu, ale i při několikahodinových čekáních na kazatelně.
Ovládací prvky jsou rozmístěny na horním hřbetu přístroje tak, aby byly snadno dosažitelné prsty obou rukou. Čtveřice hlavních tlačítek zajišťuje spuštění přístroje, vstup do menu, záznam foto/video a ovládání laserového dálkoměru. Hmatová odezva tlačítek je navržená tak, aby byla zřetelná i přes silnější zimní rukavice.
Klíčovým prvkem je můstek mezi okuláry, kde se nacházejí dva otočné ovladače. Větší z nich slouží k mechanickému ostření objektivu na sledovaný cíl, zatímco menší ovladač zajišťuje plynulou změnu digitálního přiblížení. Tato koncepce je intuitivní, neboť kopíruje ovládání klasické optiky, na které jsou uživatelé zvyklí po desetiletí.
Dalším podstatným detailem je tichý chod vnitřní mechanické clony. Clona provádí pravidelnou kalibraci snímače, aby obraz zůstal čistý a bez artefaktů. Quest využívá novou generaci tichého závěrkového mechanismu, jehož zvuk je pro okolí prakticky nepostřehnutelný a probliknutí je bleskové.
 
Technické parametry a výkon snímače
 
Srdcem přístroje Nocpix Quest S50R je špičkový senzor s rozlišením 1280x1024 obrazových bodů. To představuje v současnosti technologický vrchol v oblasti civilní termovize. Rozlišení senzoru je klíčovým faktorem pro hustotu detailů v obraze a určuje, kolik informací je přístroj schopen zachytit.
Ještě důležitějším parametrem je však tepelná citlivost vyjádřená hodnotou NETD. U modelu Quest S50R činí méně než 15 mK. Fyzikálně to znamená, že senzor dokáže rozpoznat i extrémně malé rozdíly v teplotě povrchů. Tato schopnost se projevuje zejména v situacích s nízkým teplotním kontrastem, jako je hustý déšť, mlha nebo období po západu slunce, kdy se teplota okolí začíná vyrovnávat s teplotou pozorovaných objektů.
Zatímco základní přístroje v takových podmínkách zobrazují pouze nejasné siluety na šedém pozadí, Quest si zachovává schopnost vykreslit strukturu vegetace, hloubku prostředí a ostře ohraničenou zvěř. Za ideálního počasí čeká uživatele obraz blížící se pohledu přes digitální noční vidění.
Obraz je přenášen na dvojici moderních displejů typu AMOLED s vysokým rozlišením. Tyto displeje vynikají schopností zobrazit absolutní černou barvu, což zvyšuje výsledný kontrast a šetří energii.
Důležitá je také obnovovací frekvence 60 Hz. Běžným standardem je frekvence 25 nebo 50 Hz, ale navýšení o dalších deset cyklů za sekundu zajišťuje naprosto plynulý vjem i při sledování rychle se pohybujících cílů. Dovoluji si tvrdit, že 50 a 60 Hz není pro fyziologii oka zaznamenatelné, ale obraz produkovaný v Questu S50R je z hlediska plynulosti jedním z nejlepších, které jsem za posledních šest měsíců viděl.
Objektiv s ohniskovou vzdáleností 50 mm poskytuje výchozí zvětšení 2x a v kombinaci se širokým zorným polem 17,5° se jedná o univerzální konfiguraci. Uživatel tak má dostatečný přehled o široké ploše při vyhledávání zvěře a zároveň může díky vysokému rozlišení senzoru využít digitální zvětšení pro přesnou identifikaci kusu na vzdálenosti přesahující stovky metrů, aniž by došlo k rozpadu obrazu na hrubé body.


 


Inteligentní funkce a dálkoměr
 
Kromě samotného zobrazení je Quest vybaven laserovým dálkoměrem, který je integrován do pravého tubusu přístroje. Dálkoměr umožňuje měření vzdálenosti s vysokou přesností a naměřená data volitelně odesílá do vnitřního balistického kalkulátoru. Po zadání parametrů konkrétní zbraně a střeliva přístroj automaticky vypočítá potřebnou korekci záměrného bodu, což výrazně zvyšuje etiku a přesnost lovu na neznámé vzdálenosti. Parametry balistického profilu lze zadat přímo v přístroji nebo pohodlněji v připojené aplikaci.
Jelikož se stávají termovize standardním nástrojem pro lov i přes den, dálkoměr uvítáte zejména v rozlehlých honitbách anebo při redukci invazivních druhů jako jsou nutrie menšími rážemi, více náchylnými na vliv vzdálenosti, jako je třeba 22 lr.
Správa energie je řešena hybridním systémem. Přístroj obsahuje vestavěnou baterii, která je doplňována výměnným akumulátorem typu 18650. V balení jsou dodávány dva tyto články včetně externí nabíječky. Celková provozní doba se pohybuje kolem pěti až šesti hodin, což je pro většinu loveckých aktivit plně dostačující.
Výdrž lze dále prodloužit aktivací senzoru přítomnosti tváře. Ten automaticky vypne displeje v momentě, kdy se uživatel od okulárů oddálí a okamžitě je aktivuje při opětovném přiložení k očím. Při používání tohoto senzoru je však třeba dbát zvýšené opatrnosti v situacích, kdy přístroj visí na popruhu pod oblečením, neboť může dojít k nechtěné aktivaci. Senzor tváře zapnete nebo vypnete z menu.
 
Software a uživatelské rozhraní
 
Moderní termovize je z velké části definována kvalitou svého softwaru. Quest nabízí uživateli širokou škálu zobrazení scény, od základního nastavení jasu a kontrastu až po pokročilé režimy zvýraznění detailů. K dispozici je několik barevných palet, přičemž největší péče byla tradičně věnována režimům „teplá černá“ a „teplá bílá“. Tyto palety jsou optimalizovány tak, aby nedocházelo k přeexponování světlých míst a obraz si zachoval co nejvíce polotónů.
Pro ochranu zraku jsou k dispozici také monochromatické režimy v zelené nebo červené barvě, které jsou šetrnější k adaptaci oka na tmu, a možnost aktivovat režim teplých tónů bílé barvy.
Novinkou je funkce digitální stabilizace obrazu. Ta pomáhá eliminovat třes rukou, patrný zejména při pozorování na větší vzdálenosti. Stabilizace v aktuální verzi firmwaru provádí výřez scény (přibližně o pětinu plochy), ale výsledkem je klidný obraz i při pozorování bez opory už od základního zvětšení.
Nechybí ani oblíbená funkce obraz v obraze (PiP), která v malém okně zobrazuje detailně zvětšený střed zorného pole při zachování přehledu o okolí.
Celý systém startuje přibližně sedm sekund, což je v této kategorii standardní hodnota. Videa a fotografie se ukládají do vnitřního úložiště a lze je prohlížet přímo v přístroji, což je praktické pro okamžité vyhodnocení pozorované scény bez nutnosti propojování s telefonem.
 
Praktické poznatky a zhodnocení v terénu
 
V reálných podmínkách se Nocpix Quest S50R chová jako vyspělý nástroj s vysokou užitnou hodnotou. Po poslední aktualizaci softwaru je obraz čistý, s minimem digitálního šumu i v nepříznivých atmosférických podmínkách. Zatímco u běžných senzorů s nižším rozlišením dochází při digitálním přiblížení k rychlé degradaci obrazu, vysoké rozlišení tohoto modelu umožňuje efektivní pozorování i při vyšších hodnotách zoomu.
V balení uživatel najde kromě doplňkových baterií a nabíječky také zpevněné prsní pouzdro, které zajišťuje bezpečnou přepravu a rychlou dostupnost přístroje.
Mobilní aplikace pro chytré telefony je stabilní a umožňuje snadné nastavení balistických profilů, aktualizaci firmwaru nebo stahování záznamů.
Přístroj působí dojmem velmi vyváženého celku, kde ergonomie odpovídá vysokému výkonu elektronického srdce.
Mezi drobné nedostatky lze zařadit pouze tužší chod dvířek bateriového prostoru a pro někoho nezvyklý protisměr otáčení zoomu a zaostřování. To jsou však v porovnání s celkovým výkonem zanedbatelné detaily.
Hlavním přínosem zůstává vynikající kvalita zobrazení, která ani v nepříznivém počasí neztrácí čitelnost terénu. Zvěř v obraze nepůsobí jako plochý zdroj tepla, ale díky vysoké citlivosti senzoru lze rozpoznat svalstvo, strukturu srsti i drobné větvičky v popředí, které by u slabších přístrojů zanikly v šumu.
 
Nocpix Quest S50R je bezesporu jedním z nejvýkonnějších binokulárních systémů současnosti. Nabízí kombinaci vysokého rozlišení, extrémní tepelné citlivosti a promyšlené ergonomie, která neunavuje pozorovatele ani při dlouhodobém nasazení. Pro uživatele, kteří vyžadují vynikající obraz a komfort binokulárního pohledu, představuje tento model špičku současné nabídky.
 
Pro test zapůjčila společnost ThermFox, s.r.o., video recenzi včetně záznamu zvěře si můžete pustit prostřednictvím přiloženého QR kódu nebo přes profil JduLovit na YouTube.
Ing. Martin BROŽEK 
Autor aplikace JduLovit.cz (vyzkoušejte zdarma počasí, tlak a vítr, předpověď světla, myslivecký deník, integraci fotopastí a další funkce)
 


Kompaktní rozměry v praxi: Díky promyšlené konstrukci se Quest bez problémů vešel i do mého standardního transportního pouzdra, což u termovizních binokulárů rozhodně není pravidlem.


Bohaté příslušenství: Výrobce dodává vše potřebné pro okamžité nasazení – kromě samotného přístroje v balení najdete i dvě baterie typu 18650 s externí nabíječkou, což zajišťuje energii na celou noc.


Srovnání velikosti: Přestože jde o výkonné digitální zařízení, rozměrově si Quest nezadá s běžným denním dalekohledem (na snímku s modelem Fomei APO). Éra robustních a nepraktických „krabic“ je definitivně pryč.


Lehkost, která neunaví: Celková hmotnost včetně přídavného akumulátoru činí přibližně 760 gramů. Quest je aktuálně nejmenším a nejlehčím termovizním binokulárem na trhu, což pocítíte zejména při delším šoulání.


Intuitivní ovládání: Ergonomie přístroje je navržena pro intuitivní úchop. Ovládací prvky jsou přesně tam, kde je prsty přirozeně hledají, a díky výrazné textuře je snadno nahmatáte i v naprosté tmě nebo v rukavicích.
 
]]>