Myslivecké odívání - stálý problém
Doc.MUDr. Jaromír KOVAŘÍK, CSc.
Na minulém zasedání redakční rady našeho časopisu - jejímž jsem členem - jsem byl pověřen úkolem. Příjemným i nepříjemným, z jakého hlediska se to vezme. Totiž napsat o stále se vyskytujících prohřešcích proti tradičnímu mysliveckému odívání. Proč se tím redakční rada zabývala? Nepatřilo by to spíše do kompetence kulturně propagační komise Myslivecké rady ČMMJ? A proč jsem ten úkol dostal právě já? Inu proto, že jsem členem zmíněné komise. A redakční rada se tím zabývala proto, že do redakce našeho časopisu posílají čtenáři spoustu fotografií - vzácných či zajímavých úlovků i s lovcem, záběrů z různých mysliveckých akcí, z podniků kynologických, střeleckých, atd. Upřímný dík za ně, ALE - nevěřili byste, jak na některých fotografiích jsou někteří naši myslivci oblečeni, jaké mají pokrývky hlavy. Základní výběr fotografií redakce dělá a zcela odstrašující případy či nevkusnosti samozřejmě neuveřejní. Například fotografii uloveného divočáka, na kterém je posazen malý synek úspěšného střelce maje na hlavě otcův myslivecký klobouk a v ručičkách pušku... Nevymýšlím si. A i přes tento základní výběr se někdy v našem časopise objeví fotografie, na které je kritický ohlas čtenářů, tedy přímo z vašich řad. I uveřejněné fotografie ale dosvědčují život řadových myslivců.
Prolistoval jsem pouze Myslivost z roku 1999 a hle, jen namátkově několik prohřešků proti našemu tradičnímu mysliveckému odívání. Skupinové fotografie myslivců s puškami v zimě - a na hlavě jednoho z nich se stkví černý kulich! Copak nemáme beranice nebo tzv. lesnické čepice s kožešinou? Mimochodem, povšimněte si, jak jsou klobouky některých myslivců nevkusně ozdobeny přemírou všelijakých odznaků. Fotografie myslivce s úlovkem - a zpod jeho saka září křiklavě červený rolák. V inzerátu zimní kolekce loveckého oblečení se doporučuje též střelecká čepice. Fotky myslivců v tzv. maskáčích jsem kupodivu nenašel, asi proto, že inzeráty na toto veškeré naší myslivecké tradici odporující oblečení již naštěstí nejsou uveřejňovány.
Pokud se týče akcí čistě střeleckých - a takových fotografií je publikováno mnoho - budiž, tam mají účastníci všelijaké oblečení a střelecké čepice s kšiltem, ALE - střelecký sport není myslivost. Při něm je cílový objekt lhostejný, střelba je účelem. Myslivost má však hlubší smysl, je to široký pojem zahrnující i složku hospodářskou, střelectví je pouze jednou z jejích stránek. V myslivosti hraje při střelbě na lovu cílový objekt rozhodující úlohu, pro myslivce je též předmětem ochrany a uváženého výběru na lovu. Střelba je zde pouze prostředkem. A nadto, česká myslivost má přece svoje tradice.
A právě významnou a několikasetletou tradicí je v našich zemích myslivecké odívání. Jeden z velikánů české myslivosti, zakladatel našeho mysliveckého dějepisectví, Jan Ev. Chadt-Ševětínský ve svém stěžejním spisu "Dějiny lovu a lovectví (myslivosti) v Čechách, na Moravě a ve Slezsku" (1909) na straně 197 uvádí: "Myslivecký šat v 16. století byl barvy šeré nebo zelené, kabátec byl obyčejně z barchánu. Nošení zeleného oděvu zakázáné pod trestem 20 kop grošů lidem nepočestným, ovčákům, biřicům a podobné čeledi (r. 1681)." Měli bychom se stydět, znevažovat tak letitou tradici!
V roce 1999 v Myslivosti č. 7 vyšly na stranách 26 a 27 dva zásadní články a sice od Ing. Františka Libosvára "Máme myslivecký stejnokroj ČMMJ" a od Ing. Dr. Jaroslava Pospíšila "Kolekce oděvů, doplňků a obuvi pro členy ČMMJ". Přátelé myslivci, vyzývám vás, přečtěte si je znovu a pečlivě! Z příspěvku přítele Libosvára bych chtěl citovat jen několik myšlenek: "Uniforma či stejnokroj ČMMJ není pro členy závazný a ani nemůže být, proč však chceme jednotné oblečení má následující důvody. První a nejpodstatnější důvod je estetický. Na lovech i ostatních mysliveckých akcích vidíme oblečení tak různorodé a nevkusné, že to u nemyslivecké veřejnosti mnohdy budí posměch."
Dále přítel Libosvár poukazuje na různé maskáče, atd. Jako druhý důvod uvádí tradici: "Myslivost je včetně výkonu práva myslivosti záležitostí společenskou a stavovskou." "To, že myslivci v naší zemi ctí tradice v oblékání je součástí naší kulturnosti." A konečně třetí důvod: "Uniforma také zavazuje člověka jak se v ní má chovat, aby svému stavu nedělal ostudu."
Schválená kolekce mysliveckého odívání by měla v dohledné době nabízet takových různých variant, že můžeme vždy a všude a při nejrozmanitějších příležitostech vystupovat s hrdostí jako myslivci. A i když si ho třeba z nějakého důvodu nepořídíme, zásady našeho tradičního mysliveckého odívání jsou přece dostatečně známy, jen je dodržovat!
Myslivecký spisovatel František Vodička napsal v roce 1948 ve své knize "Zvěř a myslivost ve světle věků" toto: "Kdo je dobrým myslivcem, je i dobrým člověkem." Přátelé myslivci, prosím vás, naplňme činy tento citát, buďme dobrými myslivci, tedy i v tradici mysliveckého odívání, abychom mohli být i dobrými lidmi.