Její začátek sahá do roku 1998, kdy se v Sasku trvale usídlil první vlčí pár, který poté, co v roce 2000 vychoval vlčata, dal základ pro vznik první smečky. Krátce poté, v roce 2003, byl v Sasku potvrzen výskyt druhé smečky. V roce 2007 se vyskytla první smečka mimo Sasko na jihu Braniborska a v roce 2009 přibyla další smečka v Sasku-Anhaltsku na hranici s Braniborskem.
Potom to již šlo velmi rychle a v následujících letech se vlci rozšířili téměř do všech spolkových zemí. Přitom odhady vývoje jejich celkových počtů se často rozcházejí, neboť v oficiálních statistikách figurují jen počty smeček bez bližších údajů o jejich velikosti, jakož i vlčích párů a samotných vlků registrovaných v jednotlivých spolkových zemích.
Jakou dynamikou se vlčí populace v Německu zvyšuje, však dobře dokumentuje samotný vývoj počtů registrovaných vlčích smeček. Tak například v monitorovacím roce 2016/17 bylo celkem napočítáno 61 smeček, v následujícím monitorovacím roce 2017/18 to bylo 73 smeček a o rok později již 105 smeček.
Současný stav podle údajů zveřejněných v říjnu 2023 je 184 smeček, kromě toho bylo nahlášeno 47 párů a 22 trvale usídlených jednotlivých vlků. Na základě těchto údajů lze vycházet z toho, že početní stav vlků v Německu se v současné době pohybuje v rozmezí mezi 1600 a 2500 jedinci.
V souvislosti s rostoucím počtem vlků se také silně zvyšují ztráty na hospodářských zvířatech. V poslední době se pohybuje množství stržených hospodářských zvířat již kolem 4000 kusů.
Poměrně velký mediální rozruch vyvolalo v září 2022 to, že v okolí Hannoveru v Dolním Sasku byl vlkem usmrcen kromě většího počtu domácích zvířat také pony patřící předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyen, který byl miláčkem celé rodiny.
Vzhledem k tomuto vývoji je ze strany zemědělských svazů a chovatelských zájmových organizací vyvíjen stále silnější tlak na politickou reprezentaci jak ve spolkových zemích, tak i v Německém spolkovém sněmu a Spolkové vládě, aby se zasadily o snížení ochranného statutu vlka. Přísná ochrana vlka je totiž zakotvena v mezinárodních úmluvách, a to ve Směrnici o stanovištích (Směrnice 92/43/EHS z 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin) a v Bernské úmluvě (Úmluva o ochraně evropské fauny, flóry a přírodních stanovišť).
V obou těchto mezinárodních úmluvách je vlk veden jako přísně chráněný druh. Vzhledem k tomu, že členské státy jsou povinny přijmout a dodržovat jejich ustanovení, je snížení ochranného statutu vlka možné pouze v rámci všeobecného mezinárodního konsensu. Současný ochranný režim však obsahuje určité výjimky, kdy je možné ve výjimečných případech a za splnění určitých podmínek cílený odlov tzv. „problémových jedinců“.
Proto také v celé řadě spolkových zemí byly vydány zemské vyhlášky, které otevírají možnosti cíleného odstranění jednotlivých vlků v případech, že projevují abnormální chování vůči člověku nebo opakovaně způsobují ztráty na hospodářských zvířatech.
V současné době vládne již u zástupců všech politických stran zastoupených jak v mnoha zemských vládách, tak i v současné spolkové vládě, konsens, že je třeba odlov tzv. problémových vlků usnadnit. Zvláště pozoruhodné je, že tento názor zastává i současná spolková ministryně za životní prostředí Steffi Lemke, která se dostala do německé spolkové vlády za stranu Zelených. Podle jejího vyjádření je nutné zajistit lepší ochranu hospodářských zvířat, neboť dosavadní postupy při udělování výjimek na odlov vlků působících ztráty v zemědělství jsou příliš složité a zdlouhavé.
Proto v říjnu tohoto roku představilo Spolkové ministerstvo životního prostředí návrh na úpravu legislativy, jehož přijetím by se vydávání výjimek k ulovení vlků působících ztráty na hospodářských zvířatech výrazně usnadnilo a urychlilo. Podle tohoto legislativního návrhu by v určitých oblastech bylo možné lovit vlka, který opakovaně pronikl do ohrazené plochy a usmrtil v ní hospodářská zvířata, po dobu 21 dní a v okruhu jednoho kilometru, přitom by se nemuselo nejprve vyčkat na výsledek laboratorní analýzy DNA potvrzující, že se skutečně jednalo o útok vlka.
Záměr spolkového ministerstva pro životní prostředí usnadnit povolení odlovu vlků útočících na domácí zvířata podpořili také představitelé příslušných resortů v jednotlivých spolkových zemích. Například ministryně zemědělství v Dolním Sasku, která podobně jako její kolegyně ve spolkové vládě zastupuje stranu Zelených, prohlásila, že předložený legislativní návrh znamená velký pokrok, neboť umožňuje větší rychlost a lepší uplatnitelnost v praxi pro povolování odlovu vlků působících škody v zemědělství.
Rovněž ministr pro životní prostředí Dolního Saska, který je také členem strany Zelených, se vyjádřil, že uvedený záměr spolkového ministerstva usnadnit lov problémových vlků musí být po schválení na ministerské konferenci co nejdříve zaveden do praxe také v této spolkové zemi.
Ale podle názoru celé řady dalších politiků zastupujících jak vládní strany, tak i opozici, však předložený legislativní návrh nejde dost daleko. Například poslanec za Sociálně demokratickou stranu, který je v zemském sněmu v Dolním Sasku zodpovědný za vlčí problematiku, se nechal slyšet, že k vlkovi by se mělo přistupovat jako k jiným druhům zvěře a měl by být umožněn jejich odlov ještě dříve, než dojde k napadení hospodářských zvířat.
Podobné diskuse jsou vedeny také v Rakousku, kde je počet vlků v současné době odhadován na 80 kusů. V Rakousku má většina spolkových zemí svůj vlastní legislativní předpis (Wolfsverordnung), který umožňuje odlov tzv. „problémových vlků“, přičemž v některých spolkových zemích jako např. v Korutanech je v zemské legislativě používán výraz „rizikový vlk“.
Podle „vlčí směrnice“ platné v Korutanech je za rizikového vlka označován jedinec, který se zdržuje v okruhu menším než 200 m kolem obytných budov, stájí a pastvin s hospodářskými zvířaty nebo usmrtil řádně zabezpečená domácí zvířata. Pokud není možné takového vlka zahnat akustickými či optickými signály, a následně ani varovným výstřelem, je možné jej odlovit. K tomu však musí dojít nejpozději do 4 týdnů po pokusu o jeho odehnání a nesmí to být ve větší vzdálenosti než 10 km.
Na horských pastvinách je možné ulovit rizikového vlka, pokud během jednoho měsíce prokazatelně usmrtil či poranil 10 ovcí či koz nebo 2 kusy hovězího skotu či koní. Stejné platí, pokud bylo prokazatelně usmrceno či poraněno 20 ovcí nebo 3 kusy hovězího skotu či koní v průběhu 3 měsíců. Kromě toho je možné vlka ulovit, pokud usmrtil či zranil 5 ovcí či koz nebo 2 kusy hovězího skotu či koní během jednoho měsíce tam, kde v uplynulém roce již byly zjištěny ztráty způsobené vlky na hospodářských zvířatech.
V dalších spolkových zemích je to podobné. Zvláště jednoduchou legislativu týkající se vlka má Tyrolsko, kde je stanoveno, že pokud vlk napadne na chráněných pastvinách v blízkosti budov nebo opakovaně na alpských pastvinách hospodářská zvířata, bude povolen zemskou vládou jeho odlov. To platí i v případě, pokud při jednom napadení bude usmrceno nebo zraněno nejméně 5 ovcí či koz nebo 1 kus skotu či 1 kůň. Přitom u alpských pastvin není striktně vyžadováno, aby zvířata byla chráněná oplocením, neboť se předpokládá, že účinná ochrana ve ztížených podmínkách horských oblastí není vždy možná.
Pro povolení odlovu vlka v uvedených případech není přitom zapotřebí žádné genetické vyšetření. Platnost povolení odlovu je ale omezena na 8 týdnů a je omezeno na oblast v okruhu 10 km od místa útoku. Kromě toho platí vlk jako rizikový a je neprodleně vydáno povolení k jeho odlovu pokud ohrožuje veřejnou bezpečnost, opakovaně vnikne do blízkosti obydlí, přibližuje se v otevřeném prostředí k lidem a nenechá se zahnat nebo když napadne psy.
Na základě takto zjednodušených pravidel bylo v poslední době uloveno celkem 13 vlků, přičemž povolení k odlovu tzv. problémových či rizikových jedinců bylo vydáno ještě více, ale ne vždy se podařilo povolený odlov ve stanoveném časovém limitu uskutečnit a platnost povolení vypršela.
Zajímavé je, že rakouské spolkové ministerstvo pro životní prostředí se staví k možnostem usnadněného povolování odlovu rizikových vlků ve spolkových zemích odmítavě a považuje je za neslučitelné s mezinárodně platným statutem ochrany vlka. Vlády jednotlivých spolkových zemí si to však řeší v rámci svých zemských legislativ po svém a Ministerstvo životního prostředí na to nemá příliš velký vliv.
Dr. Miroslav VODŇANSKÝ
Středoevropský institut ekologie zvěře, z.ú.
Zpracováno v rámci projektu podporovaném Ministerstvem zemědělství