Červen / 2001
Ťuhýk obecný
Jan RYS
Na křovinatých mezích, pastvinách a stepních stráních občas zpozorujeme poněkud většího ptáka než vrabce, který před námi obratně ve vlnkách poletuje a usazuje se na nejvyšších větvičkách. Chce mít o nás dobrý přehled. Vyhlíží také hmyz, jehož je vášnivým lovcem. Na své pozorovatelně někdy pokyvuje do stran delším ocasem a šedou hlavu s černou páskou přes oči sklání k zemi, aby postřehl kořist také v trávě. Je to jeden z 60 druhů ťuhýků, kteří na zeměkouli žijí - ťuhýk obecný. Lidé z vesnic mu přezdívali masák, masojídek, křovák, houserák, strakoš a na brněnsku dokonce španělský vrabec.
Ťuhýk je náruživým i obratným chytačem hmyzu, k tomu má přizpůsoben zobák s hákovitě zakončenou špičkou a zejkem; zářezem v horní čelisti, aby mu z něho nevyklouzli tvrdí, kulatí brouci. Kořist umí chytat nejen ve vzduchu, nejvíc ale na zemi, za níž se střemhlavě vrhá. Do jeho jídelníčku patří hlavně brouci a blanokřídlí; ovšem nepřehlédne ani pavouka nebo malého skokana hnědého. Při nepříznivém počasí, které zahání hmyz do úkrytů, slídí po drobných hlodavcích, ptáčatech a troufne si i na dorostence různých plazů. V době přebytku kořisti si rád dělá zásobu na horší časy a napichuje ji na trny nebo větvičky křovin ve svém teritoriu. Není žádným zapřísáhlý konsument masité potravy, jak se o něm širší veřejnost domnívá. Málokdo ví, že si během léta rád pochutnává na zralých malinách, třešních a ještě více na hroznatých bezinkách. Mnoho zoologů probádalo jeho potravu a muselo konstatovat užitečnost tohoto ptáka. Škodu na drobných ptačích druzích nebo v okolí včelínů považují za nepodstatnou.
Na sklonku minulého století se v naší krajině rychle snížil stav ťuhýků obecných až o 50 %, někde zmizeli úplně. Jak se ale nyní zdá, začíná jeho počet v přírodě opět stoupat. Z jeho příbuzných můžeme u nás řídčeji zahlédnout ťuhýka šedého a úplně vzácně ťuhýka rudohlavého nebo menšího.
Ťuhýk obecný k nám přilétává na přelomu dubna a května; odlétá začátkem září do zimoviště v jižní nebo východní Africe. U nás vyhnízdí v červnu jen v jedné generaci, ve které obvykle odchová kolem pěti potomků. Málo se o samečku ťuhýka ví, že je virtuózní imitátor zvuků, které kolem sebe slyší. Staropražští ptáčníci prohlašovali, že dokáže k nerozeznání napodobit zpěv slavíka, skřivana, vlašky, černohlávka a v polích čiřikání koroptví či volání křepelky. Docela tomu věřím, protože mému příteli, který žije na jihu Čech, popletl hlavu pěkně. V rodině mají mazlíčka psíka, takovou pokojovou třasořitku. Rád si ale venku hraje na hrdinu a v louce za zahradou prohání zajíce. Kamarád se bojí, aby se mu někam nezaběhl a jak z dáli štěká, volá ho domů. Jednou slyšel za zahradou štěkot a tak psíka volal k noze. Pes k němu přiběhl celý rozespalý, ale z kuchyně. Když se scéna po několikáté opakovala, začal pátrat, kdo si z něho dělá legraci. zanedlouho nalezl vysvětlení - na živém plotu zahrady seděl ťuhýk a zpěv si prokládal psím štěkotem, který se naučil věrně od jeho čtyřnohého mazlíka.